Kunai

K povídce: Další podivná jednorázovka...přímá řeč v uvozovkách, myšlenky kurzívou, minulost je modrá ;)
e
e

K zemi pomalu létaly kapky, snášející se z mraky stažené oblohy, kterou občasně problýskly záblesky svitu slunce, což dodávalo krajině zvláštní půvab. To jediné, co jí nyní bylo jakýmsi neřečeným trnem v oku byla polorozbořená stavba, u které se tyčil nenápadný, ale se vší pečlivostí vyrobený kříž.

Nad hrobem se skláněla vysoká postava, nebýt toho podivného zjevu, možná by někomu připomínala ochranitelsku siluetu někoho, komu podvědomě věří.
Neznámý se sklonil, vzal to jediné, co mu po tom někom zůstalo, a jal se do zapisování. Ryl kunaiem do dřeva, dokud nebyl se zápisem jména spokojen, potom se sklonil a přejížděl hrotem kunaie po zvlhlé hlíně, do které při tom dopadaly kapky navíc nikoliv z oblohy, a vpíjely se do zářezů. Neznámy se zarazil, než prudce zabodl kunai do země, jakoby definitivn odháněl vzpomínky.

„Ahoj! Já jsem Kisame!“ modrý ninja zběsile mával na právě přicházejícího Uchihu, v doprovodu zrzatého muže, jak mu bylo řečeno, vůdce Akatsuki.
Černovlasý se zastavil a obrátil se na Peina.
„Tohle je můj parťák? To myslíte vážně, Šéfe?“
Kisame jeho slova zaslechl, a ruku zase stáhl k zemi. A to se mu Uchiha hned od začátku zamlouval! Mýlil se, jako obvykle se v lidech spletl.

„Zbohem, příteli,“ pronesl hlasem, ve kterém bylo poznat, že přemáhá vzlykot, slzy ale nezadržoval.
Postava vstala, neznámý si přehodil přes záda meč, který byl doposud opodál, a naposled se ohlédl, než se vydal zpět. Tmavý plášť s červenými mraky jin povadle povlával, když odcházel.

Modrý ninja zastavil ve dveřích svého parťáka, který se šel opět pokoušet vyklidit Tobim střežený pokoj.
„Itachi...kdyby mě zabili, bylo by ti to líto?“ vybafl na něj najednou. Černovlasý se zarazil. Prvně nechápal.
„Cože? Kisame, neplácej hlouposti a pojď. Jdeme ten pokoj konečně vyklidit.“
„Ne, Itachi,“ žraločí ninja znovu neustoupil svému parťákovi, kterého obvykle poslechl; černovlasého to překvapilo, a přinutilo ho to dávat konečně pozor, co jeho modrý přítel říká.
„Kdybych zemřel, bylo y ti to líto? Alespoň trochu?“
Černovlasého Kisame překvapil.
Tobi...roznáší tu špatnou náladu on nebo všechny ty špatné zprávy?
„Kisame...ty přece víš, že bylo.“
Žralok se usmál.

Tak jsi to nakonec byl ty, a ne já, kdo se musí rozloučit...
Vzpomínal na chvíle, kdy ho viděl naposled.

„...a kdybych se nevrátil -“
„To neříkej,“ zarazil ho modrý ninja, ale jeho společník dál neochvějně pokračoval.
„Kdybych se nevrátil, tak...“ zalovil v kapse, ze které vytáhl zvláštní kunai, s pokroucenými zářezy, vypadal ale velice pěkně.
„Tak je tohle pro tebe, Kisame.“
Žraločí ninja těkal očima ze svého parťáka ke kunai a zase zpět.
„Itachi-san...“
Černovlasý jen zavrtěl hlavou a vrazil kunai do rukou svého parťáka. Pak se otočil a vyrazil vpřed.

Do kříže byla vyryta dvě slova, a zem, kterou u kríže důkladne uhladil, byla zvrásněna jemnými řezy. Déšť již ale rozmazal ona slova, nebylo nyní možno je přečíst.

V mokré zemi ani nebylo možné vysledovat stopy, které odsud odcházely, zanechávajíc po sobě matné známky nečí přítomnosti, a malou, bílou květinu, která jen ležela na uhlazené hlíně.

„Co je to za květinu, Konan?“
Kisame se zvědavě díval, co to zase jejich modrovlasá společnice vyrábí. Černovlasý zkoumavě zahlížel do papírů na stole.
„Ani nevím. Roste před úkrytem,“ vysvětlila modrovláska. Kisame se tudíž zadíval z okna ven, vzápetí zmizel a vrátil se s několika utrženými kvítky. Černovlasý ani neodtrhl oči od čtení, když na Kisameho mluvil.
„Kisame, to jsou pohřební kytky.“

Brzy po této noci se kapky deště změnily v sněhové chmíří, snášející se poklidně na promrzlou půdu. Květina už dávno zvadla, už dávno ji odnesl vítr, který čas od času krajinu nemilosrdně bičoval, nyní by ale stejně nebyla vidět.
Nikdo pak už nepřišel, kunai zabodlý v zemi byl posledním rozloučením.
Později se ale ukázalo, že kdo by procháze okolo a zahlédl kříž, okolo kterého na jaře rozkvetl závoj bílých květin, které se dokonale podobaly oné zanechané na jeho vršku, přeci jen tu bylo něco jiného, krom onoho kunaie.
Zelená tráva vyrašila i v místě, kde byla předtím navršena hlína, přesto, zanechala pár linek, které přetrvávaly bez jakékoliv zeleně. Značily slova, která sem byla vepsána.

Nikdo o tomto místě nevěděl. Tedy, našli by se tací, co tudy možná prošli, ale nikdo nevěděl, že tohle je místo, kde má navždy odpočívat někdo, kdo pro svou vesnici obětoval vše, jen ne to, co mu bylo dražší než vlastní život, než celá vesnice. Že toto je hrob, jak hlásal kříž, hrob Uchihy Itachiho.