Narutův smutek

V Konoze byl nádherný slunečný den. Naruto spokojeně pochrupoval ve své posteli, převalený na bok. Najednou někdo zaklepal na dveře. Ale Naruto spal tak tvrdě, že nic neslyšel. Zabouchal podruhé, ale Naruto zase nic. Zabouchal potřetí, ale pak už to vzdal.
Vyskočil na okno, kde zaklepal. Naruto se převalil zádami k oknu. Tajemná postava vešla dovnitř otevřeným oknem a začala Naruta pošťuchovat. Naruto se vzbudil, zazíval a protáhl se.
,,Co tu děláš?!“, najednou vykřikl Naruto. Byla to Sakura.
,,Obleč se a pojď k Tsunade-sama, prý s tebou chce mluvit i s celým teamem 7.“, pošeptala Sakura a vyklouzla oknem ven a rychle spěchala k sídlu Hokagů.
Naruto se oblékl, vyšel ven a přemýšlel, co mu asi chce Tsunade. Když tam přišel, zaklepal a vstoupil dovnitř.
Tam už byla Tsunade, Sakura, Kakashi i Sai. Naruto se postavil vedle Sakury.
,,Dobře, že jsi tu Naruto. Včera večer Pein, vládce Akatsuki zabil Jiraiyu.“, vysvětlila Tsunade Narutovi a celému teamu.
Všichni čekali, co na to řekne Naruto. Když to Naruto uslyšel, zhoutil se na kolena a sklopil hlavu k zemi.
,,Jak jste mu to mohla dovolit?! Vydat se za Akatsuki vládcem?! Vy víte jaký je! Nikdy by z boje neutekl!“, už se chystal Naruto vyběhnout na Tsunade, když ho Sakura chytla za pas. Chvíli se díval na Tsunadinu tvář, ale pak si odfrkl a vyběhl ven ze dveří. Pospíchal domů. Lehl si do postele a přemýšlel, brouzdal v myšlenkách. Měl vztek, ale i smutek. Vlastně více smutku, než vzteku. Když najednou usl.
Spal až do rána. Když vstal, šel nakoupit snad dvacet, možná třicet ramenů a dalších jídel. Běžel domů a brečel a jedl a brečel a jedl. Někdy tam někdo zaklepal a on je vyhnal. Odpadky se mu hromadily v jeho pokoji a smutek pomalu odcházel, ale pořád musel brečet.
Zkusil se jít projít a trénovat, když najednou uviděl, jak si mistr Iruka, Sakura i Sai povídají o tom, jak Naruta vysvobodit z toho smutku. Když si ho všimli, hned za ním Sakura vyběhla, aby ho aspoň trochu rozveselila.
,,Zapomeň na to, prosím.“ Prosila, ,,nemůžeš být smutkem zahalený napořád. Vím, že to byl pro Tebe, něco jako táta, ale nemůžeš se užírat donekonečna.“
A tak přátelé Naruta osvobodili od té příšerné věci. Smutku.