Madara a Hashirama – Legendy Konohy opět spolu, část 1. Dětství

Při přemýšlení, jsem se zasnila a řekla jsem si, že bych mohla napsat něco z minulosti a hned mě to trklo, napíšu něco o Madarovi a Hashiramovi, přece jen to jsou dva lidé, kteří velkou měrou ovlivnili další události.
Upozornění!!!! Madarofillové si určitě přijdou na svoje a také kdo má rád Shodaimeho. Možná vás při čtení další dílů, překvapím chováním obou a to je mým cílem…

Vše se odehrálo v časech, kdy slova Konoha, hokage atd. neexistovali.
Existovali však tři klany, ale krátce, protože byly založeny teprve nedávno. Klan Hyuuga se pohyboval v ústranní. Naproti tomu klany Uchiha a Senju spolu neustále soupeřili, který je lepší a silnější.
Jejich zakladateli se stali velmi mocní shinobi, Senju Hashirama a Uchiha Madara.
Ale než dostali nápad založit Konohu a Hashirama se poté stal Shodaimem a Uchiha klan byl odsunut na druhou kolej a pak došlo k onomu osudovému boji v Údolí konce, tak musím příběh převinout na samý začátek, kdy tito dva byli ještě děti a poutalo je k sobě silné přátelství, které se během nešťastných událostí změnilo v hlubokou nenávist…

„Zase jsem vyhrál!“ jásal asi šestiletý černovlasý kluk a druhý úplně stejně vypadající kluk se přidal k jeho veselí.
„To není fér, příště tě porazím.“ Řekl udýchaně Hashirama.
„To chci vidět.“ Zajímal se Madara.
„Neboj, o to se postarám.“ Ujišťoval Hashirama stejně starého Madary.
„Nevrátíme se?“ změnil téma Madara.
„Jo, naši nás určitě zase hledají.“ Zasmál se Hashirama.
„Ale stejně, mého bratra nikdo neporazí, ani já.“ Přidal se do hovoru Izuna.
„Tak to musím napravit.“ Rozhodl se pevně Hashirama.
Poté se vydali zpět domů.
Jak to tak bývá, tak tito tři kluci soupeřili úplně ve všem. Kdo je rychlejší, silnější, mrštnější.
Když Madara a Hashirama dovršili desátý rok a Izuna osmý, tak svými zkušenostmi předčili i o několik let starší shinobi. Díky jejich zkušenostem už byli nasazování do jednodušších akcí.
Jejich otcové byli na své potomky hrdí.

„Tak, co vzdáš to?“ dýchal namáhavě Madara.
„Ne, nikdy,“ a v jeho očích se zableskl Sharingan.
„Cože? Ty už máš Sharingan?“ divil se Madara, protože probudil v sobě Sharingan v devíti a jeho mladší bratr už v osmi.
„Sharingan? Já?“ teď se pro změnu divil Izuna.
„Ano, tvé oči jsou červené a podívej se na své ruce, co vidíš?“ poučil ho Madara.
Izuna udělal přesně, to co mu radil Madara a místo obvyklého pohledu viděl jak mu rukama probíhá chakra.
„To je vážně Sharingan. A vidím jak mýma rukama probíhá chakra.“ Popsal Izuna, co viděl.
„A co jsem ti říkal?“
„Že je to Sharingan.“ Potvrdil Izuna bratrovu verzi.
Zrovna kolem šel Shitara, jejich otec a slyšel poslední větu a Izuna se okamžitě rozeběhl k otci a na boj dočista zapomněl.
„Otče, já mám Sharingan, není to skvělé?“ radoval se Izuna.
„Ty také? Tak to vypadá, že jste už dospěli a výborně synu. Oba dva,“ otočil se i na Madaru. „Jste mými syny a ode dneška i hrdými Uchihy. Nastupujete do nové etapy a hned zítra vám přidělím misi, ale nepočítejte, že to bude jednoduché.“ Poučil je Shitara.
„Ano, otče a můžu pozvat na dnešní večer i Hashiramu a jeho bratra?“ zeptal se Madara.
„Jistě, proč, ne?“ souhlasil otec.
Madara se ihned sebral a běžel za svým přítelem, musel mu říct novinky, které ho jistě potěší.

Hashirama právě trénoval se svým bratrem Tobiramou. Oba dva trénovali své již nabyté schopnosti. Hashirama svůj Mokuton, ale pořád měl pocit, že dokáže víc. Tobirama poněkud ke své nelibosti zjistil, že dokáže ovládat a vyvolávat vodu odnikud, ale postupem času si svého nadání začal vážit.
„Hashiramo!“ volal už z dálky Madara.
Bratři se otočili po hlasu a uviděli Madaru jak se k nim blíží, celý šťastný.
„Co se stalo?“ zeptal se Tobirama.
„Můj bratr získal Sharingan a otec nás oba povýšil a tak bude menší oslava a oba dva jste srdečně zváni. Můžete i přespat.“ Oznámil Madara.
„To je vážně super a rádi přijdeme a zase tě porazím.“ Rýpnul si Hashi.
„To, žes minule vyhrál byla náhoda.“ Nedal se zastrašit Madara.
„Blahopřeju a nechceš si dát přátelák?“ navnadil Madaru Tobi.
„Tak to je pozvání, které nemůžu odmítnout.“
Tento přátelák skončil nerozhodně a tři se šli do domu osvěžit a při té příležitosti se Madara pochlubil Yoshiramovi, jejich otci a on Madarovi řekl: „Gratuluji, tobě i tvému bratru a vyřiď svému otci, že ta schůzka platí.“
„Ano vyřídím.“ Řekl Madara a poklonil se.
„A mazejte na tu oslavu, ať něco nezmeškáte.“ S těmito slovy je propustil.
„Děkujeme, otče.“ Pronesli oba bratři a v tu ránu byli pryč.
Yoshirama si povzdechl: „Ach, ty děti.“

Pozdě večer, kdy bylo po večeři a další společných akcí, které již neměli nic společného s dětstvím, ale s právě začínajícím dospíváním. Proběhl opět další přátelák, který skončil Madarovým vítězstvím. Druhé kolo vyhrál Hashi a třetí skončilo nerozhodně.
„Tak a spát. Zítra vás čeká náročný den.“ Vehnala je do postelí Shivai.
„Ale, mami, nám se spát nechce.“ Odporoval Izuna.
„Žádné ale, a spát.“ Nedala se Shivai.
„Tak dobře.“ Nakonec souhlasili všichni.
Ale místo, aby šli spát, tak si povídali do brzkého rána. Zrovna, když chtěli jít spát, tak do jejich pokoje vstoupila Shivai a řekla: „Tak honem z postele, váš otec na vás už čeká a Yoshi se také po vás ptal.“
Okamžitě byli na nohou a rychlostí blesku se nasnídali a před domem se rozloučili a bratři šli každý svou cestou.

Hashirama právě slavil patnácté narozeniny a pozval jen Madaru a Izuna, ti se culili od ucha uchu.
„Co se vám to stalo?“ neodpustil si Tobirama.
„Ále, tady můj bratříček dostal první pusu.“ Prokecl se Madara.
„Vážně? No teda a kdo to byl?“ dál vyzvídal Tobi.
„No, byla to ta holka z rodiny Namikaze.“
„Fakt? A tady bráška má taky po první puse.“ Práskl na svého bratra Tobirama.
Madara už to nevydržel a propukl v hlasitý smích, že ho muselo být slyšet ve vedlejší vesnici.
„Nechápu, co je na tom směšný.“ Ohradil se Hashi.
„Právě, že nic.“ Řekl Madara, když se uklidnil, ale v duchu si říkal: „Ach, jo, ten můj bráška a Hashi mají kliku a já nic.“
Oslavu si chlapci užili a opět je čekali další náročné mise.