Akatsuki, silvestr a Tobiho dárek.

Konečně jsem se odvážila něco napsat. Nic extra převratného to není. Je to trochu odfláklejší, ale číst se to ( snad ) dá .

,,Tak! Vánoce jsou za námi! A teď nás čeká silvestr!“ prohlásil Pein na důležité poradě Akatsuki: ,,Kakuzu, napiš si: na oslavy potřebujeme 10 ks. Pyrotechniky....“ když v tom ho vyrušil Dedara: ,,To rád zařídím! A zadarmo!“ ,,...hmm...Dobře! Kakuzu, škrtni si to! Dále je potřeba: občerstvení! A to bude asi stačit! Zařiď, ať to vyjde co nejlevněji!“
Kakuzu přikývl a hned běžel k počítači pro okamžitý přehled těch nejlevnějších potravin.
,Blablabla...“ nudil se potichu Hidan a dal si do pusy další ,,žvýkačku podporovanou Jashinem“, nebo alespoň tak hlásal obal žvýkací gumy.
,,Hidane! Vždyť víš, že na poradě je tohle zakázáno!“ vyštěkl náhle Pein a Hidanovi se tucet žvýkaček leknutím zaseklo v krku: ,,Kuck! Kuck! Pomoct!“
Naštěstí se naše vždy připravená papírová kamarádka zvedla ze židle a pořádně Hidana praštila do zad. Žvýkačka se uvolnila z krku své oběti, která ji vyplivla z okna ven přímo na ulici.
,,Já bych mohla být záchranář!“ prohlásila hrdě Konan.
,,Nojo! A taky šikovný zásobovač hajzlpapíru!“ doplnil ji Hidan a vysloužil si za to pěkný pohlavek.
,,Hej! Utrhneš mi hlavu! Už tak mi drží jen na špagátku!“ zavztekal se Hidan.
,,Utište se vážení a milý a slyšte, co Vám povím tuto chvíli! .....Jé! To se mi povedlo- ono se to rýmuje!...“ utišil všechny svým hlasem Pein a pokračoval ve výkladu: ,,Teď se odeberte kam chcete, ale ať jste do oběda tu! Ty Kakuzu máš mít s sebou občerstvení a ty Dedaro nějaké rachejtle, nezapomeňte!“
Všichni členi Akatsuki se zvedli se skřípěním ze židlí a jako malé děti běželi na čerstvý vzduch.

V poledne ve společenské místnosti Akatsuki:

,,OK! Jsme tu všichni!“ zamumlal po přepočítání všech „oveček“ rozený řečník Pein.
,,Deidaro! Deidaro! Mám pro tebe novoroční dáreček! Tobi je dobrý kluk!“ poskakoval nadšeně Tobi a podstrčil Deidarovi krabičku....ehm....“zabalenou“ v reklamních letácích.
,,Jé! Díky Tobi!“ rozzářil se Deidara, odložil krabici s ohňostrojem na zem a pustil se do likvidování obalu dárku: ,,Jé! Modelína! Kdes jí sehnal Tobi!“
,,No..nebyla drahá! Našel jsem ji ležet tady na chodníku!“
,,Jé! To je moje žvejkačka! Kdo ji našel?“ připojil se do rozhovoru Hidan.
,,Žvejkačka?! Tys mi dal Hidanovu....použitou žvejkačku?!“ Naštval se Deidara.
,,Ale Tobi....Tobi.......Tobi je dobrý kluk!“ vykřikl Tobi a utíkal se schovat za Peina, který právě prováděl s nadšením svou řeč: ,,Po obědě jsem naplánoval discotéku a až nastane čas půlnoční, odebereme se ven, kde odpálíme připravenou pyrotechniku!“
Bohužel jediný, kdo poslouchal jeho slova byla Konan, která i do rytmu slabik tleskala .
Tak se všichni členové odebrali do jídelny, kde spořádali „výbornou levnou stravu“ z konzervy.
,,To jídlo je sice po záruční lhůtě, ale za to bylo sakra levný!“ vykřikl Kakuzu hrdý sám na sebe po tom, co všichni dojedli.
Asi se ani nemusím zmiňovat o tom, že dveře od toalet se netrhly:
,,Konan! Došel nám hajzlpapír!“ vykřikl Itachi aniž by přemýšlel nad svou poznámkou.
,,Grrr! Tak si utrhněte pár listů! Zetsu vám je rád poskytne!“ vykřikla ze své kabinky Konan.
,,Neptej se Tobi! Já vám nic dávat nebudu!“ zarazil Zetsu Tobiho dřív, než stihl říct něco „chytrého“.

A tak ze sebe všichni vypudili zlé účinky Kakuzova ,,výborného levného jídla“. Čas běžel a tak tu hned byla půlnoc:
,,Nemá někdo zapalovač?“ řekl Pein.
,,Já mám amaterasu!“ přihlásil se pyšně Itachi.
,,Dobře! Budeš náš hlavní pyrotechnik....“ prohlásil Pein a usmál se na uraženého Deidaru.
Ale Dei neměl čas se zabývat svou ukradenou funkcí, protože chystal pomstu pro Tobiho.
,,Tobi! Taky pro tebe mám dárek!“ řakl a postrčil Tobiho k jedné z největších rachejtlí: ,,Připrav se na krásnou projížďku po noční obloze!“
,,Tobi rád lítá!“ vykřikl Tobi a ochotně se nechal přišněrovat na výbušnou raketu.
Vzduchem prolétlo několik rachejtlí, které se rozprskly do krázného ohňostroje. A pak byl čas na ... ,,Zlatý hřeb večera!“ Nebo alespoň tak uvedl Tobiho projížďku nic netušící Pein.
,,Pojď Itachi! Tady mi to podpal!“ ukázal Dei na špagát, který vedl k raketě, na které byl přivázaný nedočkavý Tobi.
Netrvalo dlouho a plamínek už byl na konci šňůry. Tobi zářil štěstím a vylétl na „cestu“. Za chvíli všechny přihlížející oslepila mohutná záře.
Deidara se usmál: ,,A máme klid!“ Ale v tom se rozhlédl kolem sebe a co nevidí: ,,Tobi?! Ty seš snad nesmrtelnej!“
Tobi ( sice trochu opálený ) se pod svou maskou usmál a skočil Deidarovi kolem krku: ,,Díky! To byl ten nejlepší dárek na nový rok!“

Promiňte za chyby a opakování se slov. Někdy prostě ruka nebo fantazie uletí, kam nemají!