Gaaro!osud nelze změnit 07:V polibku

Yuti udýchaně dobíhala k hlavní bráně kde Gaara čekal se svým klasickým postojem. Když přiběhla nehnul ani brvou a jen si jí prohlédl.
„Do-dobré ráá-no,“ oddychovala.
„Jdeš pozdě,“ sjel jí místo odpovědi.
Se znechuceným výrazem si prohrábla vlasy a hodila nevraživý pohled směrem ke kazekagemu.
„Jo to teda jdu, zaspala jsem sorry, ale kvůli vám jsem si nestihla ani pořádně učesat vlasy,“
„Radši vyrazíme,“ poznamenal.
„Tak dneska nejste jenom protivnej, dneska jste super, extra, mega protivnej,“ rýpla do něj a přidala se, když se dal do chodu.
Znervózňovalo jí, že nemluvil a jen se zamyšleně díval v před směrem k východu z vesnice.
Mlčky ho následovala dokud neminuli uklánějící se shinobi a nevyšli konečně ven z vesnice.
V pouštním slunci se na Gaarove krku cosi zalesklo a ona uviděla ten přívěsek, který měl být částí její kořisti. Odvrátila hlavu od té vlezlé věci, která tolik poutala její pozornost a zadívala se do suchým zrnek písku, do kterých s lehkostí našlapovala.
Vzpomněla si znovu na svůj úkol a automaticky zakývala nesouhlasně hlavou jako by to chtěla vysypat ven z mozku. Gaara zbystřil.
„Děje se něco?“ zeptal se trochu starostlivě.
„Ne,“ odsekla.
Neušel mu její nezvyklý zamyšlený a zamračený výraz a zajímal ho důvod tohoto počínání.
„Jsi nějaká nezvykle zamlklá,“
„A vy nezvykle ukecaný,“opáčila drze.
Kazekage už se nesnažil dále zjišťovat důvody neobvyklého chování svého doprovodu.
Cestovali celý den dokud se nad nimi nesnesla tma. Byli už nějakou tu dobu v lese a Gaara navrhnul odpočinek. Yuti beze slov zastavila na nejbližší mýtině a rozdělali oheň.
Vytáhla si z batohu svůj malý spacák a dala si ho co nejblíže k ohni. Ostražitě se ještě rozhlédla kolem a její mladý společník jí se zájmem pozoroval.
„Proč tolik ostražitosti?“ ptal se zvědavě.
„Hele, kazekage-sama do toho vám vůbec nic není,“ujistila ho, když se soukala do studeného pytle.
Pobaveně se na ní podíval a prohlédl si její vystrašený výraz a oči tikající sem a tam.
„Máš strach ze tmy,“ zajásal jako by právě vyhrál v loterii.
Yuti ho probodla smrtícím pohledem a uraženě si ve spacáku sedla.
„Noa co, každý má z něčeho strach a ke všemu, nemám strach ze tmy, jenom---mmm-- strach ze tmy, když spím někde venku,“
„Oooo, promiň nechtěl jsem ranit tvé ego,“zasmál se a hodil ironický úšklebek, „můžeš jít blíže, třeba se nebudeš tolik bát,“ navrhnul.
„O tom pochybuju,“ ignorovala ho Yuti.
„Dobrá, tak udělám něco jiného, aby ses nemusela bát spát venku,“
V ten moment se kolem jejího těla zvedla vlna písku a utvořila malý kulatý příbytek, kde by se vešli maximálně dva lidé. Nechal veliký otvor před ní, aby mohla vidět na oheň a šlo k ní teplo, a aby se na ní mohl dívat.
Timto gestem jí potěšil. Smířlivě se na něj usmála, aby dala najevo omluvu za své předešlé chování a spokojeně ulehla. Zavřela oči, ale ještě dlouho nemohla usnout. Cítila Gaarův pohled, ale to nebyl důvod, který poháněl proud jejích myšlenek. Naopak jeho pohled jí uklidňoval a cítila se v bezpečí.
To její vnitřní hlas jí nechtěl dovolit usnout a neustále do ní vlezle mluvil.
Jak se ti může líbit zrovna někdo jako je on. Uvědom si, on je kazekage, ty člen Akatsuki. Tohle by nikdy v životě nemohlo klapat tak udělej rychle co máš a vrať se odkud jsi přišla.
Ty ho nemiluješ přiznej si to, nemilu--nemi---ne……vnitřní hlas přerušil hlas srdce, který byl mnohem silnější než ten předchozí.
Ale ano, miluju. Miluju Gaaru, kazekageho Skryté písečné vesnice, bohužel. Miluju ho, ale musím se zase rychle odmilovat, i když to ale vůbec, ale vůbec nejde.
Asi bych se měla proplesknout. Nebo si strčit hlavu do ledové vody. Cokoliv.
Povzdechla si a zavrtěla se. Kazekage přiložil do ohně a natáhl se na měkkou trávu. Ruce si založil za hlavu a pozoroval jasně zářící hvězdy.
Yuti pořád nemohla usnout a bolely jí oči z toho jak je měla křečovitě zavřené. Posadila se a sedla si do vchodu písečného příbytku blíž k ohni. Přitáhla si kolena k sobě a pažemi je objala. Bradou se o své kolena opřela. Byla jí zima na ruce, byly studené a bledé a chlad se jí rozprostíral dál do těla.
„Je ti zima?“ zeptal se jí ležící kazekage a vzápětí se posadil, aby na ní lépe viděl.
Zavrtěla hlavou a usmála se, když viděla jeho starostlivý pohled.
„Jenom mě trochu zebou ruce,“ odvětila tiše.
Gaara beze slova vstal a přisedl si k ní. Její ruce vzal do svých dlaní. Byly teplé a jemné. Při jeho dotyku jí projel tělem elektrický proud, který těžko dokázala zastavit. Zahříval jí prsty i dlaně jemným třením. Sledovala jeho počínání a po chvíli její pohled utkvěl na jeho tváři. Měla nutkání pohladit ho po rudých vlasech, zabořit do nich své prsty, políbit ho. Neudržela svou touhu a ruku, kterou jí teď jemně hladil položila na jeho teplou, bledou tvář. Zadíval se jí do očí. Hleděli na sebe dlouho, ani jeden se nemohl nabažit očí toho druhého. Instinktivně se přisunuli blíž, tak blízko doku se jejich rty nesetkaly v polibek. Gaara jí líbal něžně, ale vášnivě. Ona mu jeho polibky opětovala se stejnou něhou a láskou. Konečně ho mohla pohladit a on svými prsty zajel hluboko do jejích dlouhých pramenů vlasů.
Čas pro ně v tu chvíli přestal existovat.