Rozená otrokyně - Díl 2.

„Možná jsem to trochu přehnala...“ pomyslela si a změřila Aneki tep „Je v pořádku... tak a teď si půjdu pohrát s tím démonem“ položila ruce zpátky na pečeť a zavřela oči když je otevřela stála u klece ve které byl uvězněn Gobi...
„Hej... pejsku... jak se ti líbí tohle vězení?... A neboj se teď nás nikdo nebude rušit... ta holka je teď mimo... bezmoc jí opravdu sluší že?“ zasmála se a čekala na démonovu reakci
„Ty děvko!!... co jsi jí udělala?!... co si udělala s tou pečetí?!... A kdo si sakra myslíš že si, že se mnou takhle mluvíš?!...“ zařval démon a ve tmavé kleci zazářily dvě oči...
„Jsem dcera toho kdo tě uvěznil do téhle dívky... a s tebou můžu mluvit jak chci... pejsánku... to se na tebe teď hodí... ona tě změnila... už nejsi ten hrůzostrašný démon jako dřív... změnila tě za pouhých patnáct let... nečekala bych že démon jako ty se nechá ochočit od otrokyně... nelíbí se ti když jí ubližuji, mám pravdu?... No... to máš smůlu, protože ona je moje... je to má hračka, můj mazlíček, který splní každý můj příkaz“ zasmála se a podívala se na démona, na tváři jí hrál pobavený úsměv
„Jsi jen ubohá karikatura dém...“ chtěla říct ale Gobi ji přerušil
„Sklapni!... ty zrůdo!... jsi horší než kterýkoliv ocasatý démon!!“ zařval na ni a ona se na něj jen uraženě zamračila...
„Ale, ale... pejsánek mě okřikl... hm... Ale víš jak já tě potrestám... ublížím jí... nestrpím odpor... a jak že si mi to řekl... á už vím... řekl jsi že jsem zrůda... víš co vlastně jsem... ale nemám ráda když mi to někdo říká... tak pá pá... nevím čím ji ublížím víc... jestli se k ní budu chovat hodně mile... nebo hodně špatně...“ zasmála se a vrátila se do reality...
Seděla na Aneki a uvolnila vnímání mezi démonem a otrokyní...
„Aneki, Aneki... dokázala jsi změnit démona... ale on i když tě chrání ti vlastně ubližuje... až se vzbudíš budete potrestáni...“ zašeptala a odešla ke stolu, vytáhla ze svitku tmavě fialovou až černou složku a začala si ji pročítat...
„Něco mě napadlo... půjdeme navštívit tvou rodinu drahá Aneki... ale nejdříve se budeš muset trochu upravit co se týče oblečení a stylu boje... chceš být přece právoplatnou členkou klanu... oni se tě totiž vydaly hledat... teď se teprve ukáže jak silná doopravdy jsi... tvůj trest se odkládá na později“ pomyslela si Kin, přišla k Aneki a otočila ji na bok... podívala se na tetování které měla na rameni... znak jejího klanu... vějíř na němž jsou dvě skřížená peříčka...

Došla do tašky a vytáhla další tři svitky, pomalu přišla k Aneki a jemně s ní zatřásla, ale Aneki stále spala... zkusila to ještě jednou trochu silněji, ale ani to nezabralo, vrazila jí facku nejdřív na jednu stranu a pak na druhou... To už Aneki probudilo... „Buď ticho a jdi doprostřed místnosti... dostaneš jiné oblečení a nové zbraně... určitě se s nimi rychle naučíš zacházet...“ usmála se Kin a počkala až Aneki splní příkaz.... Aneki se postavila doprostřed pokoje a dívala se na svou paní. Kin rozprostřela svitky na postel a začala z nich dva černé pláště,černou krátkou sukýnku... začala váhat... „Vyrobily jsme spoustu věcí se znakem tvého klanu... vím že mě nezradíš a i kdyby tak jsem si v tobě nechala pojistku se kterou tě budu moct ovládat... ale... no alespoň to bude větší zábava“ pomyslí si a vyndá ze svitku černou mikinu se znakem klanu do kterého patří Aneki a tričko se stejným znakem... donesla oblečení Aneki, ale jeden plášť si oblékla na sebe. „Svlékni se, jen ty kraťásky si nech a zkus si obléct tohle“ podala jí oblečení a vrátila se ke svitkům. Aneki se začala převlékat když si chtěla obléct tričko všimla si znaku a dotkla se tetování na rameni „Paní...“ chtěla se na něco zeptat ale tohle bylo jediné co stihla, Kin se u ní velkou rychlostí objevila, vrazila jí facku a podkopla nohy, položila jí ruku na prsa a znovu začala s tím mučivým jutsu, Aneki vykřikla bolestí. Minutu ji takhle Kin trápila, ale pak přestala aby otrokyně znovu neztratila vědomí... „Co jsem ti sakra řekla?... že máš bát ticho ,ne?“ zařvala na ni a vrazila jí další facku, Kin dostihla zloba za to co jí řekl démon, zvedla Aneki ze země a mrštila s ní o zeď, několikrát ji udeřila pěstí do břicha, zavřela oči a uklidnila se... opatrně Aneki, která se nezmohla ani na slovo, zvedla a položila ji na volnou postel... pohladila ji po vlasech a částečně vrátila pečeť do původního stavu takže démon začal Aneki léčit lehčí zranění... „Pro příště mě poslouchej. Lež, dojdu ti pro něco k pití a k jídlu“ řekla a postavila se, Aneki se pokusila také vstát ale zatočila se jí hlava „Máš rozbitou hlavu, vyléčím ti to až se vrátím, ale v tomhle stavu nemůžeš nic dělat“ řekla a odešla do malé kuchyňky ,kde chvíli něco dělala a pak se vracela s tácem na kterém byly čtyři malé misky. Položila tác na noční stolek, klekla si na postel, na polštář a hlavu Aneki si opatrně položila do klína, začala jí léčit... Když skončila vzala z tácu jednu misku a přiložila ji k ústům Aneki, „Pij, pomůže ti to“ řekla Kin vlídně ale Aneki se nenapila „Nesmím... to mi nenáleží“ zašeptala Aneki... Kin vstala a z misky se napila sama, obešla postel a vylezla si nad Aneki.
Podívala se jí do očí, usmála se a pak Aneki políbila aby ji donutila se napít... Překvapená Aneki polkla nápoj, který jí polibkem předala Kin. Když si byla Kin jistá že Aneki už polkla odtrhla se od Aneki... „Řekla jsem pij tak mi neodporuj že ti to nenáleží... Teď budeš hodná holka a vypiješ i ten zbytek a pak ještě sníš to jídlo... jasné?“ usmála se Kin a slezla z postele a podala jí misku... Aneki zrudla, posadila se, opřela se o zeď a vypila obsah misky "Omlouvám se paní" pípla Aneki a převzala od Kin i další misku a pustila se do jídla.
Kin se usmála a rychle snědla svou porci jídla... Vstala a vrátila se ke svitkům, Aneki dojedla chvilku po ní a mlčky došla za ní. Kin se na Aneki podívala a ze svitků vyndala dvě menší a jedno velké pouzdro otevřela jedno menší pouzdro a podala Aneki, lehkou kovovou věc...
„Vezmi si to a roztáhni to... asi takhle“ vzala tu samou věc z druhého pouzdra a roztáhla ji... Aneki viděla vějíř s nabroušenými okraji... Aneki zbraň taky roztáhla a držela identický vějíř... Kin jí ho vzala z rukou a vrátila oba vějíře do pouzder, pak jí poslala doobléct se...
Aneki se rychle oblékla a hodila přes sebe plášť... Kin k ní přišla a plášť jí oblékla pořádně, pak jí začala k tělu přivazovat pouzdra se zbraněmi, dva malé vějíře k pasu a velké pouzdro na záda, Kin z velkého pouzdra vytáhla další předmět který byl zvětšeninou těch dvou předchozích ale vypadal že se dá používat i jako meč. „Je to taky vějíř... po cestě s nimi budeš cvičit... teď si sbal to nejnutnější, budeme vyrážet“ řekla Kin, vzala si pár svitků a stoupla si k oknu.
Aneki si vzala jen taštičku na vrhací zbraně a vedle ní se z písku složila postava Gobiho „Paní, prosím, nesedněte si jestli chcete“ sklopila Aneki hlavu. Kin se na psa podívala a posadila se na jeho záda tak aby před ní zůstalo místo...
„Aneki, pojď sem a sedni si přede mě“ rozkázala klidně Kin a Aneki příkaz rychle splnila... Kin se jí zezadu chytla kolem pasu „Jeď směrem do větrné země, ale jeď oknem“ zašeptala Kin a pes vyskočil z okna akademie a běžel lesem pryč z bleskové...