Naděje zůstane......

Právě seděla na tom místě kde se naposledy viděli. Přemýšlela proč vlastně odešel. Od přátel, ode všech, od ní. Seděla tam a dívala se směrem, kterým odešel. Dívala se a čekala, že se zas vrátí. Čekala, že přijde obejme ji a políbí. Že už zůstanou spolu napořád. Říkal ji, že ji miluje a ona jeho. Vzpomněla si co se stalo. Začala si promítat večer kdy spolu byli naposledy. Kdy se loučili.

Stála na balkóně a dívala se dolů. Najednou si všimla jak tam jde on. Měl batoh na zádech. Neříkal jí, že má nějakou misi. Po chvíli se rozhodla, že půjde za ním. Viděla, že nejde hlavní bránou, ale že jde na hlavy hokagu. Šla nenápadně za ním. Za chvíli se zastaví a dívá se dolů.
„Budeš mi chybět Listová,“ řekl zamyšleně. Podíval se na nebe a v duchu si řekl. „A ty mi budeš chybět nejvíc Sakuro,“ řekl si v duchu. Podíval se znovu na Listovou a chystal se odejít, ale v tom na něj někdo zařičel. Ohlídl se a spatřil tu kterou tak hrozně miluje.
„Co tady děláš?,“ zeptal se překvapeně.
„Proč chceš odejít? Kam chceš jít?,“ křičela na něj Sakura z dálky.
„Uklidni se,“ řekl jí klidně a šel pomalu k ní. Když stál až u ní tak jí obejmul.
„Proč, Proč sakra Sasuke,“ ptala se dokola Sakura.

Při vzpomínkách na něj se jí chtělo brečet, ale pořád měla naději, že se jednou vrátí a políbí jí. Dívala se pořád tím směrem. Najednou jí vyhrkli slzy. Pomalu jí začali stékat. Ani se je nepokoušela utřít. Seděla tam a prostě čekala. „Naděje,“ řekla potichu Sakura. „Naděje je ještě pořád.“

„Já musím, když tu jsem s tebou tak tě vystavuji riziku. Nechci aby se ti něco stalo,“ ještě víc jí k sobě přitiskl. Nechtěl jí pustit, ale musel.
„Já to riziko podstoupím. Zůstaň tady prosím. Miluji tě a nevím jak bez tebe mám žít,“ řekla mu Sakura, ale najednou jí začali stékat slzy, které nedokázala potlačit.
„Já tebe taky, ale já se jednou vrátím a nikdy tě nepřestanu milovat. Budu na tebe pořád myslet. Ty budeš moje naděje. Kvůli tobě se nikdy nevzdám, protože budu vědět, že tu budeš a že mě miluješ, že mě nosíš tady,“ a sáhl ji na hruď kde je srdce. Sakura se při tom ještě víc rozbrečela a začala ho líbat.

Myslela na něj neustále. Byl jako droga myšlenka na něj jí držela při životě. Naděje, že ho ještě jednou uvidí. Že spolu zůstanou a že ji miluje. Podívala se na nebe bylo plné hvězd, ale při tom zatažené. Po chvíli najednou začalo pršet. Její slzy se míchali s deštěm.

Věděla, že musí odejít, že mu v tom nezabrání byl pevně zozhodnutej.
„Miluju tě a tak to napořád zůstane. Vždycky budu s tebou když mě budeš potřebovat. A ty zas se mnou,“ řekl a naposledy jí políbil a zmizel v dýmu černého kouře. Věděl, že mu bude hrozně chybět, ale musel pryč. Nechtěl ,aby se jí něco stalo. Miloval jí a proto musel pryč. Musel ho zastavit nebo by ji zabil, protože ji miluje. Zabil všechny lidi které měl rád a teď mu to musel oplatit.

Pořád pršelo. Už bylo moc pozdě. Musela jít pryč. Přestalo pršet. Podívala se na nebe. Bylo úplně čisté. Najednou se vyjasnilo, byly zase vidět hvězdy. Musela se pousmát. A najednou jí spadl pohled na místo kde se rozloučili. Když se tam podívala tak se jí oči rozzářili. Najednou se tam rozeběhla. Stál tam. On tam byl. Doběhla k němu a začala ho objímat. Přitiskl si jí k sobě jak nejvíc mohl. Už byly zase spolu.
„Chyběla jsi mi hrozně moc,“ zašeptal jí Sasuke do ucha.
„Ty mě taky. Pořád jsem na tebe čekala. Miluji tě Sasuke navždy,“ řekla Sakura a políbili se. Takhle tam spolu stáli ještě tak hodinu. Potom spolu odešli do vesnice.