Temná Ulička

Jako každý pátek jsem byl na ramenu, okolo deváté hodiny večer jsem šel domů. Chodím už takhle celá léta, ale nikdy jsem neměl takový pocit jako dnes. Celou cestu jsem myslel na to, jak přijdu ráno na trénink, na to, že Kakashi přijde pozdě a řekne tu svojí blbou výmluvu, že se ztratil na cestě života. Jak já tu výmluvu nemám rád.
Už jsem byl skoro doma, měl jsem před sebou poslední ulici. Normálně bych šel určitě dál, ale dnes mi přišla ta ulice taková, já nevím, temná. Nebál jsem se, ale měl jsem takový divný pocit, ale jinudy se jít nedalo. Najednou jsem uslyšel kroky, otočím se, ale nikdo nikde. Snažil jsem namluvit si, že se mi to jen zdálo, ten divný pocit přetrvával, ale co dělat?! Pokračoval jsem v cestě, těšil jsem se do postele po tak náročném dnu. Ale uslyšel jsem znovu ty kroky, tentokrát se mi to ale určitě nezdálo. Neotáčím se, ale už nenápadně sahám pro kunai. Kouknul jsem za sebe, ale při vší smůle jsem zakopnul a kunai mi vylétl z ruky.
Nemůžu se zvednout, něco mě drží na zemi, snažím se, ale kroky jsou čím dál blíž. Otáčím hlavu a stalo se to, čeho jsem se nejvíc obával. Stál vedle mě Itachi! Nemohl jsem nic dělat, jen ležet, dívat se a přemýšlet o tom, co by po mně mohl chtít. Chtěl jsem se zeptat, ale tak jako nešlo vstát, tak nešlo mluvit. Kleknul si ke mně a díval se mi do očí. Ty jeho byly plné hněvu, bolesti a samoty. Připomnělo mi to mě, když jsem byl malý a sám. Konečně, pohnul jsem se a později i zvednul. Itachi mě však bleskově chytil a přiložil mi můj vlastní kunai ke krku. Snažil jsem se bránit, ale nešlo to. Pevně mě držel.
Najednou však zařval bolestí a padal k zemi. Ještě naposled jsem se na něho podíval, měl zoufalý výraz, bylo mi ho až líto. Pak jsem si ale vzpomněl na to, jak moc je zlý. Tak jsem jen dodal: ,,Sbohem Itachi, bude ti lépe".
Chtěl jsem se podívat kdo mě zachránil, ale nikdo tam nebyl. Ještě chvíli jsem se rozhlížel, ale nikoho jsem neviděl. Tak jsem šel domů, musel jsem se vyspat. Přece jen zítra musím vstávat na trénink.
Dlouho se mi nedařilo usnout a když už se mi to povedlo, musel jsem vstávat. Po cestě jsem přemýšlel o minulé noci. Přišel jsem o něco později, ale Kakashi tu ještě nebyl. Asi po půl hodině přišel a pošeptal mi do ucha: ,,Jaký byl večer?"
No, možná že ten Kakashi nebude tak špatný chlapík, jak jsem si myslel.