Prokletí prvorozeného 10: Pátrací tým vyráží, Naruto a Ookami

Kapitola 10: Pátrací tým vyráží, Naruto a Ookami

Konohagakure no sato

„Takže říkáš, že Naruto-chan se stal hostem Tsurugiho-sama?“ zatvářil se malí žabák sedící na Kakashiho stole více než překvapeně. Skoro se zdálo, že mu oči chtějí vypadnout z důlků, jak moc je vykulil.
„Hm, ano tak nám to řekl….“ V tom se Kakashi zarazil, neboť mu došel význam žabákových slov.
„T…tak moment říkal jste sama?“ vykulil překvapeně jedno oko a zamrkal. „Ale to…vy….“
„Říkám mu sama, protože si to zaslouží“ odbil ho žabák, který ani v nejmenším netušil, proč je Kakashi tak vyjevený.
„Ale, ale Jiraiya….“ Tvářil se Kakashi nadále vyjeveně.
„Tak hele Kakashi-chan“ začal s povzdechem Pa. „Já osobně jsem toho Tsurugiho v životě neviděl, dokonce ani nevím jestli skutečně existuje, ale velký Sage se o něm občas mluví, když se ztratí v minulosti zmiňuje ho jako Tsurugim-sama a vzpomíná na nějakou dávnou bitvu, kterou společně vyhráli. Jestli ten co má Naruta je skutečně ten samí tvor, pak se nemáte čeho obávat. Přesto doporučuji……co je Kakashi-chan, děje se něco?“ zeptal se starostlivě, neboť Kakashi vypadal, jako by se o něj pokoušel infarkt.
„Ch…chcete říct, že Naruta unesla nějaká polomytická bytost, která kdysi dávno bojovala po boku Sageho, před kdo ví kolika lety?“ zeptal se nevěřícně
„Vlastně, to je něco kolem tří set, možná čtyř set let, ano.“ Ujistil ho Pa naprosto vážně.
„Aha“ vydechl Kakashi ohromeně a podrbal se na temeni hlavy.
„Takže, ehm, jestli je to skutečně on, můžete se s ním zkontaktovat?“ zeptal se Kakashi s lehkou nadějí v hlase.
„Obávám se, že já ten způsob neznám. Možná velký Sage, ale nejspíš se o ně nebude chtít podělit.“
„Chápu, vyslal jsem tým, několik týmů ANBU a tým zkušených jouninů a by Naruta našli.“ Pronesl Kakashi čekaje na žabákovu reakci.
„Hmmm, nevím jestli je to dobrý nápad Kakashi-chan, Tsurugi-sama je tvor patrně uzavřený a popudliví, když žije celá tři staletí odříznut od okolního světa, patrně o kontakt s ním vůbec nestojí. Je možné, že tvé ninji bude považovat za hrozbu.“
„Takže je mám stáhnout?“
Pa záporně zakroutil hlavou: „To jsem neřekl. Je důležité, aby prohledávali okolí, pro případ, že by ho unesl někdo jiný, ale nařiď jim, ať jsou opatrní a zbytečně neriskují. Jestli je Naruto-chan, skutečně u Tsurugiho-sama, nemáme se čeho bát. Nevydá ho Akatsuki, ovšem ani nám.“
„Nemůžete ho přivolat?“ napadla Kakashiho znenadání spásná myšlenka. „Víte co myslím, jako tenkrát, když s vámi odcházel na….“
„To už jsem zkoušel, já osobně a nic.“ Zavrtěl Pa hlavou. „Buďto je mrtví, nebo ukrytý pod vysoce výkonnou bariérou, kterou ani já nejsem z to prorazit.“
„Mrtví? Ale říkal jste přece, že jeho jméno ze svitku nezmizelo, takže…“
„To nezmizelo ani jméno Jiraiya-chan a přesto už není mezi živými.“ Zarazil ho Pa. „Nemůžeme tedy na ten svitek spoléhat.“
„Chápu“ přikývl Kakashi.

Konohagakure no sato brána

„Fajn, chápu to správně, že Naruto-kun je v zajetí a mi ho máme najít a vysvobodit?“ zeptal se mladý muž se strašlivým sestřihem podle hrnce, extrémně huňatým obočím a zeleným, žabím úborem.
„Přesně tak Lee“ přikývl druhý muž, vysoký Hyuuga s dlouhými vlasy, oděný celí v bílém. „Úkolem Týmu 12, 8, 14 a 6 je přivést zpět Naruta.
„Jé Lee sensei, takže konečně máme mysy hodnou našich schopností?“ vykřikl nadšeně malí klučina stojící vedle Leeho.
„Hmmm, konečně mu Konoha splatí to co mu dluží“ Přikývl Konohamaru, jenž byl také v obležení svých geninů.
„Pche, splatit dluh? Tímhle? Bojím se Konohamaru-kun, že naše vesnice toho Uzumaki Narutovi dluží mnohem víc než jen záchranu života.“ Zamračil se Ebisu. „Mnohem víc.“
Nastala chvíle ticha, po které čtyři tými vyrazili.

Lesní úkryt

Bože, všechno mě bolí, už zase. Povzdechl si Naruto, když se probudil a pokusil se posadit v Tsurugiho domě. Celé jeho tělo od hlavy až k patě bylo pokryto obvazy, takže vypadal jako mumie, která právě vylezla ze svého hrobu. Když se mu konečně tak nějak podařilo odhrnout obvazy z očí, zjistil, že je opět noc. Už jej ani nepřekvapilo, že na židli vedle jeho postele spala Ookami.
Už zase mě zachránila, povzdechl si a posadil se. Bolest kupodivu ustoupila, co ustoupila ona se naprosto ztratila.
„Co to…“ zamumlal Naruto překvapeně, načež si začal odmotávat obvaz na pravé paži. To co spatřil mu dokonale vyrazilo dech. Přímo před jeho očima se strašlivé kousnutí, které by ve většině případů znamenalo s tou nejlepší lékařskou péčí čtrnáct dní léčení, uzavíralo. Naruto překvapeně sledoval, jak se mu svalovina ruky doslova kroutí, propojuje a uzavírá tak ránu. Byl to zvláštní pocit. Poté co se spravila i naštípnutá kost, začala se dávat do pořádku kůže. Nebylo to však to co podvědomě čekal, rychle zatahující se rána způsobená Kyuubiho chakrou, místo toho sledoval, jak se kůže na jeho paži pomalu obnovuje a srůstá, od nejnižší, po nejsvrchnější vrstvu, dokonce nechybělo ani slabé ochlupení.
„To…to je zázrak.“ Zašeptal nevěřícně, načež si začal odmotávat obvazy z celého těla. Na celém těle neměl ani škrábnutí, dokonce i staré jizvy, připomínající jeho ztracenou minulost byli nenávratně ztraceny. Jeho kůže byla hladká, jako kůže novorozence.
„Zázrak“ zašeptal znovu překvapeně.
„Ne, zázrak ne, to je síla kterou nám všem propůjčil Tsurugi-sama, to je jeho „Božská moc."“ Usmála se Ookami ze židle. Tvář měla celou zborcenou potem a vypadala dosti vyčerpaně, přesto se lehce usmívala.
„To…to jsi udělala ty?“ vykoktal Naruto naprosto vyveden z míry a znovu si v chabém světle měsíce překvapeně prohlédl své zbrusu nové tělo.
„Ummm no ano.“ Přikývla dívka, která byla, pro Naruta z nepochopitelného důvodu, v obličeji celá rudá. Po této větě Naruto, který si očividně ještě stále neuvědomoval, že pod čerstvě odmotanými obvazy neměl vůbec nic, vyskočil z postele a sevřel stále na židli sedící Ookami, která neměla daleko k tomu aby omdlela, v pevném obětí.
„Děkuji“ zašeptal a lehce ji políbil na rty. Původně krátká chvíle se začala protahovat. Ani jednomu z nich se nechtělo zrušit toto spojení, ale nakonec se k tomu ona odhodlala a odtrhla se.
„Já…my…neměli bychom…“ začala, ale příval slov byl umlčen dalším polibkem, tentokrát hlubším, vášnivějším. Tentokrát už v sobě sílu odtrhnout se od něj nenašla.

Ráno se Naruto probudil zcela svěží a odpočatý a to i přez fakt, že za minulou noc toho opravdu moc nenaspal. Pomaličku otočil hlavu vpravo a s úsměvem se zahleděl do dívčiny tváře. Když spala vypadala tak nevinně, tak klidně, tak mírumilovně, tak nádherně. Naruto opatrně, tak aby ji nevzbudil vyprostil svou paži z pod její hlavy a vstal.
Dnešek bude nádherný. Uvědomil si při pohledu z okna, načež se začal oblékat. Tak jako před tím byl Naruto odhodlán procvičit své tělo, tentokrát však cítil, že to bude muset udělat sám. Zcela sám. Tedy, ne že by měl něco proti její společnosti, obzvláště po včerejší noci ne, dokonce už ani netoužil poznat svoji minulost, právě naopak, byl odhodlán nechat ji spát. Přesto však mu něco napovídalo, že by ho na dnešní cestě neměl nikdo doprovázet. Zkontroloval utažení tkaniček a zip oranžové mikiny, načež vyšel ze dveří a málem vrazil do Tsurugiho stojícího před nimi.
„Hmm, vyspal jsi se do růžova jak vidím“ usmál se starý mistr pod kápí a Naruto pochopil, že to ví. Nevěděl jak to ví, ale věděl to.
„Ehm já…no“
„Nic si z toho nedělej, Ookami je už v podstatě dospělá a jestli si myslí, že jsi pro ní ten praví ty, já jí to rozhodně nebudu rozmlouvat. Hmm, jak se na tebe tak koukám, dala tě dohromady opravdu dobře, ale na druhou stranu, co bych čekal od své vlastní dcery.“ Usmál se, načež Naruto zbledl a málem se mu podlomila kolena.
„Vaší…vaší…ale já myslel….říkal jste….já….“ snažil se Naruto dostat ze sebe souvislou větu, jediné co se mu však linulo z úst byly nesmysli.
„Ehm, chlapče není ti něco?“ zeptal se Tsurugi starostlivě. „Vypadáš dosti bledě.“
„Ne, já jen…“ stál dál jako opařený Naruto. To že by tak krásná nevinná dívka v posteli mohla být dcerou toho prastarého, tajemstvími opředeného a nepopiratelně velice silného muže jej ani nenapadlo.
„Hmm, jak jsem říkal, Ookami je dospělá holka a jen tak mimochodem, jsem i docela rád že si vybrala zrovna tebe.“ Když se Naruto zatvářil nechápavě Tsurugi dodal: „Inu, jsi tu cizí, takže až jí zlomíš srdce, nebudu trpět výčitkami, když ti na oplátku zlomím vaz.“ Z Narutovi tváře se barva vytratila úplně a Tsurugi se rozesmál. Smál se nahlas a srdečně, tak jak ho snad nikdo nikdy smát se neslyšel, celí se zkroutil a přelomil v pase, přičemž nebýt jeho všudypřítomné hole, patrně by se svalil na zem.
„Bože, přísahám že tyhle chvíle stojí za tu námahu vychovat dítě.“ Zachroptěl muž a pod kápí si utřel slzy smíchu.
„Bože, kdybys viděl svůj výraz, myslel jsem, že se ti zastavilo…Naruto?“ vykřikl poplašeně Tsurugi, když se mladík zhroutil na zem.