Dvojí myšlení...
Poznávám ho.
Ten hlas v hlubinách moře...
Ozývá se pořád dokola a nikdo ho neslyší.
Jen já...
Křičíš. Bojíš se a škemráš o život. Nikdo tě neposlouchá. Jen jedna malá zbloudilá duše tě slyší naříkat. Já.
Chtěla bych ti pomoci, ale nevím, kdo jsi. Nikdy jsi mi neřekl nic konkrétního. Jen nějaké nesrozumitelné věci a něco o bolesti. Chci ti být nápomocná, jen mi prosím řekni tvé jméno.
Byl jsi někým v mé minulosti? Nebo jsem tě nikdy neznala? Jak je ale možné, že vím, co si myslíš? Jsem s tebou spojená, cítím to... Cítím tvou bolest i strach. Schovávám se. Chci utéct.
Ale kam?
Ta otázka mi visí v hlavě už pěkně dlouho a ty to víš... Ale nepomůžeš mi! Ani se o to nepokoušíš! Proč?
Chceš, abych si přišla pro odpověď za tebou? To se nestane! Nejsem tvou služkou! Jen mi to řekni! Chci od tebe slyšet něco rozumného!
Odmítáš, nebo se snad stydíš promluvit? Slyším tě přeci jen já, není se čeho bát... v klidu a pomalu promluv... Promluv do mé duše a zastav ty strašné pocity! Patří přece tobě!
Nebo snad ne?
Jsi jen výmyslem mé tiché mysli? Vždy jsem se oddávala svému vlastnímu světu. Je to tím?
Chci tě slyšet... ještě jednou... tvůj hlas... začíná se mi líbit. Dlouho jsi mi ale nic neřekl. Jaký máš důvod?
Proč se na všechno ptám tebe? Stejně mi nic neřekneš... až budu úplně sama, začneš opět mluvit? Mám se pro tebe vzdát svých přátel? Mám?
Jsou pro mě vším. Stejně jako ty. Ale tebe nesnáším! Čím to je? Co je to za city, co k tobě chovám? K čemu mi vlastně jsi?
Jsi někým v mé hlavě, kdo o mě ví všechno a zároveň netuší, co jsem zač? Jsi někým zlým, kdo mě nesnáší a snaží se zmást mou mysl? To bys nemohl. Ty ne.
I když o tobě nic nevím...
„Mám tě ráda...“ Říkám tiše a ani netuším, že mě všichni slyší. Všichni kolem mě. Ten pocit... pocit samoty. Zase je tady!
‚Neboj se...‘
Zase mluvíš? Co se stalo? Čerpáš sílu z mé bolesti? Tak je to? Jsi má druhá duše? Mé druhé já? To, které jsem nikdy neslyšela?
Až teď... když mě všichni nenávidí!
Proč to děláš? Řekneš mi to konečně?
‚Protože ty a já jsme jeden. Nadáváš sama sobě!‘
„Nech toho! Ničíš mě! Ničíš sebe! Neodsuzuj mě tak, když víš, že ty jsi já!“
Ticho...
Nic neříkáš? Jak je to možné? Přemohla jsem tě? To ne... Jsi silný...
„Ale já jsem ty! Já ti poroučím!“
myslím, že jsem se už totálně zbláznila... no, je to trochu o Sakuře xDD z mýho pohledu xDDD
po dlouhé době jsem totiž dostala náladu na psaní no není to nic moc, ostatně jako obvykle
vůbec jsem nevěděla, jako to pojmenovat a kam zařadit... prostě mám úplně pomíchaný myšlenky a cítím se podobně, jako v té povídce...
btw: psala jsem to včera, ale nebyla jsem si jistá, jestli to sem mám dát
komenty mě mooooooc potěší
Sakura je dobrý přirovnání, i když si nemyslím, že by z její Vnitřní Sakury byla tak vydeprimována. Ale i tak je to strašně hezký a zajímavý. A, bohužel, tomu rozumím až moc dobře xD
______________________
Motta: Nejdříve skoč, potom přemýšlej, co dělat. xD
Smrt je jen vykoupení do nového života...
Tím se řídím já!!
Smeťák s mými FeFes xDD
Můj blog xP
Fjůůů lásko to je zajímavýý
Moc krásný brouku popadám dech
Nádhera, moc dobře tomu rozumím... bohužel
Jo, víte... já už tu stejně nejsem. FF jsem smazala. Česká FF nečtu, na Naruta se nedívám. A taky nelituju. A pochybuju, že někomu chybím.
Snažila jsem se pomoct s napravením té "japonštiny" tady, byla jsem ignorována. Já už se do vašich věcí míchat nebudu, klidně se to učte špatně. Bye.
paaaani,toto je vyborne,uzasne, moc moc sa ti to podarilo...klobuk dolu a hlboka poklona z mojej strany
fajn kedze moje mozgove bunky klesli po ehmmm silvestri na minimum.....nedokazala som vymysliet ziadny originalny podpis (niezeby som niekedy nejaky mala )
tak len jedno KDE JA TA OSOBA KTORA HOVORILA ZE OSLAVOVAT SILVESTRA S LUDMI KTORYCH VOBEC NEPOZNAM JE SPROSTOST?!!!! no niekto nevie o co tak prichadza
jaj... lidi... já vás zbožňuju!! vy mě úplně dojímáte!!
mooooooc vám děkuju! jste vážně úžasní
Můj Valenth
je to hezké fakt, líbí se mi to
Protože mi většinou zabijí postavy, které si oblíbím, tak už to nedělám. Ale Utakata byl prostě fešák!
Téda, dneska tady narážím na samé perfektní povídky. Tahle se mi fakt dost líbí, jsou tam krásně vyjádřené pocity
Pridvam sa do klubu "zbláznené pocity" xD Cítim sa veľmi podobne...preto sa mit o moc páčilo:) Aj som tak trochu tušila že to bude o Sakure...No ale najprv som to moc nechápala xD Až potom xD
Real Sasuke (ja som to hovorila vždy xD)
Jestli jsi se zbláznila ty, tak to jsem se musela zbláznit taky! Cítím se naprosto stejně... xD A že to není nic moc? A jako obvykle? Tak tohle už nikdy neříkej!!! Nebo... A myslím, že jsi to zařadila úplně perfektně! Podle mě je to dokonalá FF!