Děkuji ...

Naruto ležel u břehu jezera a pozoroval blankytně modrou oblohu, na které se vznášeli nadýchané mraky. Vál jemný vánek, který si lehce pohrával s jeho neposednými, dlouhými vlasy. Do jeho blankytně modrých očí mu padala dlouhá ofina, přes níž sledoval nebe. Nepřítomně sledoval jak nad ním pluje mnoho mraků, bílých jako sníh. Avšak duchem byl někde jinde.
Přemýšlel o svém životě. Co všechno se stalo. Co udělal. A hlavně se ptal, pro co žije?
Vždy odhodlaně prohlašoval, že jednoho dne se stane Hokage. Získá si úctu ode všech a už ho nikdo nebude považovat za monstrum! Svůj sen dosáhne vlastní silou. Ale je to skutečně možné? Hokage je ten nejlepší a nejsilnější shinobi! Jak by Naruto, průměrný ninja mohl být někdy také takový?! Jak by mohl, když kolem něj jsou mnohem lepší, zkušenější a silnější ninjové? Jak by on slabí, průměrný a hloupý Naruto mohl jen uvažovat, aby se zařadil mezi elitu?!
Vždyť ani svého nejlepšího přítele nedokázal ochránit, před temnotou a touhou po pomstě! Kdyby byl tehdy silnější než on mohl ho zachránit ze samoty. Mohl ho zachránit ze spárů Orochimara, toho hnusného hada, který pase jen po Sasukeho Sharinganu a tělu. Kdyby byl Naruto tehdy silnější ... aspoň o trochu víc! Sasuke mu velice chyběl. Stejně jako Sakuře, která ho hluboce milovala a teď jeho odchod dávala za vinu Narutovi. On jí to nevymlouval. Sám se cítil vinen. Každou noc po jeho odchodu probděl a se slzami v očích se obviňoval ze ztráty přítele.
Stejně tak by dokázal zachránit Gaaru! Gaaru jeho věrného přítele, jenž je Narutovi velmi blízký! Sasuke je pro něj bratr. Gaara jeho nejlepší přítel a přesto ho nedokázal včas zachránit, před těmi idioty z Akatsuki. Zemřel mu pod rukama. Vlastně ještě dřív než měl šanci ho zachránit! V tu chvíli se Narutovi zbořil svět! Předtím nedokázal zachránit Sasukeho, pak kvůli jeho neschopnosti zemřel Gaara. Přitom si vzpomněl na Chijo. Díky ní, díky tomu, že obětovala svůj život za Gaarův, se Gaara vrátil mezi živé. Naruto byl tak neskonale štastný, ale také velmi zachmuřený, z toho, že kvůli němu zemřel člověk. Jen kvůli tomu, že nedokázal Gaaru ochránit. Ale Gaara mu to nikdy nevyčítal. A aby toho nebylo málo skoro zabil Sakuru! Vlastní rukou!
Vše se odehrálo kvůli Orochimarovi! Ano, zase kvůli němu! Kdyby se tam tehdy neobjevil vše by dopadlo dobře a Sakura by nebyla vážně zraněná. Ale kvůli Orochimarovi se uvnitř Naruta probudil Kyuubi a zaútočil na všechny! Narostli mu čtyři ocasy a zdemoloval kolem sebe zhruba kilometr okolí se zemí. Způsobil hotovou spoušť a nebýt Yamata, všechny by je pozabíjel. Ach! Jak se za to Naruto nenáviděl! Byl nebezpečný všem! I svého učitele, Jirayiu zranil!
Když odešel z vesnice, aby se stal silnější, velmi tvrdě s ním trénoval! Učil ho mnoho věcí, aby obstál a splnil si svůj sen! Ale hlavně, aby byl v bezpečí, před Akatsuki, která kvůli Kyuubimu jde po něm, stejně jako šla po Gaarovi. Naruto proto velmi tvrdě trénoval, aby byl silnější a mohl se jim postavit, ale znovu si jeho sen vzal svou daň. Znovu ublížil někomu, koho má rád. Někomu, kdo pro něj představuje skoro rodinu!
Ale Jiraiya pak zemřel. Nebyla to vlastně jeho chyba, ale i tak se za ni cítil zodpovědný! Nebýt Kyuubiho zapečetěného v něm, nic takového by se nestalo! Nemusel by zemřít a spokojeně by žil dál. Napsal by svou knihu a dál by se toulala po světě. Ale protože Naruto žil musel jeho učitel zemřít! Tak moc ho to bolelo, ale musel se s tou krutou realitou vyrovnat. Vlastně ještě doteď nad tím často přemýšlí a stále ta skutečnost bolí. Nenáviděl se, že zničil tolik životů. I teď v tuto chvíli pro něj může někdo zemřít. Jen kvůli tomu, že je ve vesnici a ostatní ho chrání. Vlastně ...opravdu se ho snaží chránit, nebo až dojde na válku tak jen využijí Kyuubiho a budou si chtít podrobit celý svět, jako Akatsuki? V tomhle si byl Naruto jistý. Nikdy se nenechá nikým využít, pokud sám neuzná, že je to pro dobrou věc...

Naruto se konečně vrátil ze svých uváh, protřel si oči a namáhavě se posadit. Trochu dezorientovaně se rozhlédl kolem sebe. Jeho pohled padl na jezero, chvíli pozoroval vlnící se hladinu, dokud se za ním nezačali ozývat známé hlasy. Otočil se, ale nikoho za sebou neviděl. Šel se tedy podívat odkud se hlasy ozývají. Zamířil mezi stromy skrz, které se za chvíli dostal na další louku. Opatrně nakoukl ze křoví a spatřil Sakuru a … Hinatu jak proti sobě bojují. Naruto povytáhl jedno obočí a sedl si do stínu stromu. Velice ho to zaujalo.
Hinata právě uskakovala před Sakuřinou pěstí, když zahlédla Naruta, jak si sedl a pozoruje je. Mírně zčervenala, ale stále se soustředila na zápas. Kdyby polevila v ostražitosti, schytala by ránu od Sakury a o to vážně nestála.
Sakura Naruta nesponzorovala a dál útočila na Hinatu. Udělala pěstní výpad, ale Hinata se ohnula a podkopla ji nohy. Sakura ztratila rovnováhu, avšak na poslední chvíli dopadla na ruku a odstrčila se od země. Vyskočila díky tomu do vzduchu, Hinata využila situace a dobře mířeným kopem do břicha ji prudce poslala proti zemi. Sakura nestačila nic udělat a tak tvrdě narazila na zem. Vyrazila si dech. Hinata se trochu polekala.
„Si v pořádku Sakuro?!“ zeptala se starostlivě. Sakura se usmála a kývla.
„Jsem, ale byla to pěkná šlupka!“ přiznala trochu namáhavě a zvedla se.
„Myslím, že dneska toho už necháme!“ navrhla Hinata. Sakura kývla na znamení souhlasu a přijala pomoc od Hinaty.
Naruto se odhodlal vylézt ze stínu a pomalu se k nim vydal. Sakura ho sponzorovala a usmála se.
„Ahoj Naruto! Podle tvého výrazu hádám, že jsi náš souboj viděl.“ odhadovala Sakura. Naruto kývl a zamračil se.
„Proboha, proč bojuje tak moc! Hinato, vždyť jsi ji mohla něco udělat!“ vynadal Naruto oběma, ale hlavně Hinatě. Ta nebyla schopna slova a do očí se ji hrnuli slzy. Proč jí nadával? Proč se na ní zlobil? Už si myslela, že ho ohromila a ukázala mu jak je dobrá, ale on se dál staral o Sakuru. Už neměla sílu je zastavit a tak ji začali stékat po tvářích. Naruto tuhle reakci nečekal a Sakura? Ta na nic nečekala a vlepila Nartovi facku.
„Ihned se jí omluv!“ vyzvala ho přísně a propalovala ho pohledem. Naruto se konečně probral z transu.
„P-promin Hin!“ vykoktal. Hinata se, ale najednou zapotácela a sesunula se k zemi. Sakura se k ní vyděšeně vrhla. Okamžitě zkontrolovala její stav a oddechla si.
„Co je jí?!“ zeptal se starostlivě Naruto. Sakura po něm hodila okem.
„Zkolabovala z vyčerpání!“ vysvětlila jen a zvedla se ze země.
„Jako omluvu ji odnes domů!“ rozkázala mu a ani nepočkala na odpověď a byla pryč. Naruto párkrát zamrkal a pak se podíval na Hinatu. Opatrně ji vzal do náručí a zamířil k ní domů.
V polovině cesty se Hin probudila.
„Naruto-kun?“ vydala ze sebe nakonec, když si uvědomila v jaké je situaci. Naruto se na ni usmál. V tu chvíli se Hinata vzpamatovala a rychle se mu vytrhla. Ale její tělo bylo stále slabé, proto se jí podlomila kolena. Naruto k ní okamžitě přiskočil.
„Si v pořádku?" strachoval se, Čekal odpověď ale Hinata jen uhnula pohledem a kývla. Naruto nevěděl, co říct.
„Promin Hin, za to předtím!“ omluvil se jí nakonec. Hinata se začervenala a povzdechla si. Lehce se na něj usmála a pokusila se postavit. Ale nešlo to a málem znovu spadla kdyby ji Naruto včas nezachytil znovu do náruče. Už raději neprotestovala,
„Můžu se na něco zeptat?“odvážila se Hinata. Naruto zvědavě kývl.
„Co se s tebou v poslední době děje, Naruto-kum? Jsi zamlklí, zdá se, že nerad chodíš na mise a velmi se straníš ostatních! Proč to děláš?!“ zeptala se ho Hinata přímo. Naruto tohle nečekal a tak chvíli mlčel.
„Já ...“ zaváhal. Nevěděl co říct a uhnul pod jejím upřeným pohledem. Nakonec si povzdechl a všechno ji pověděl. Když skončil Hinata na něj nechápavě hleděla.
„Ale to vůbec není pravda! Sice si udělal v životě pár chyb, ale udělal si mnoho dobrých věcích! Možná si to ani neuvědomuješ, ale díky tvému odhodlání, statečnosti a tím, že se nikdy nevzdáváš si velmi lidem pomohl! Máš spoustu nových přátel, ale i těch starých a stále je tu naděje, že Sasukeho-kun přivedeš zpět! Že se vrátí! Tvůj učitel, Jirayia-san tomu také určitě věřil! A proto ti pomáhal zesílit! Věřil v tvůj sen! V tvé odhodlání! Věřil v tebe, Naruto-kun!“ zavrtěla hlavou a usmála se na něj Hinata. Šokovaně na ni hleděl. Nevěděl jestli jí věřit, nebo ne. Ale když se znovu zahleděl na její úsměv a upřímný pohled, uvěřil.
„Ano, máš pravdu ... měl bych se vzchopit a vrátit se do starých kolejí!“ usmál se Naruto. Hinata v duchu zajásala. Tohel byl ten starý Naruto jakého znala. Jeho milý a hřejivý úsměv byl zpátky. Z jejího nadšení ji vytrhl jeho hlas.
„Už jsme tady!“ oznámil jí a opatrně ji postavil na zem.
„Děkuji, Naruto-kun!“ poděkovala a mezi nimi zavládlo trapné ticho. Ani jeden nevěděl, co říct a oba dva se dívali do země.
„Asi bych už měla jít." odhodlala se jako první ke slovu Hinata a opatrně se otočila ke dveřím, přitom se přidržovala stěny. Jakmile to Naruto uslyšel ani nevěděl proč ale udělal několik kroků a chytl ji za ruku. HInata stuhla a pomalu se na něj otočila.
„Naruto-kun?“zašeptala. Naruto nevěděl, co dělá ale když se ji zahleděl do jejich levandulových očí jeho tělo se pohnulo naprosto samo. Přitáhl si ji k sobě, jednu ruku ji obtočil kolem pasu a tou druhou ji pohladil po tváři. Hinata neměla sílu odolávat a ani nechtěla. Opětovala jeho pohled a jejich obličeje se k sobě pomalu přiblížili, dokud se jejich rty nespojili. Hinata obtočila mu obtočila ruce kolem krku a Naruto si ji na sebe ještě více přitiskl.Jejich polibek byl ostýchavý, plný nejistoty a velice krátký. Ale vzdálili se od sebe jen několik milimetrů a znovu se políbili ale tentokrát do toho oba vložili lásku a vášeň. Byl to dlouhý polibek, avšak k jejich vzteku ho museli ukončit, protože nestačili z dechem. Zhluboka vydechli.
„Díky Hin! Za všechno!“ zašeptal jí něžně do ucha a ještě pevněji ji objal. Hinata se s červenými tvářemi usmála a políbila ho na tvář.
„Není za co, Naruto-kun." špitla a pomalu se od něj odtrhla. Naruto ji velice nerad pustil, ale ještě ji stihl vtisknout letmou pusu na rty než zmizela. Sám pak taky odešel s lehkým úsměvem na rtech.
Hinata mezitím zamířila do pokoje, kde si sedla do okna a s úsměvem pozorovala zapadající slunce. Vzpomněla si na jejich první polibek a lehce si přejela prstem po rtech. Byl to pro ni jako splněný sen. Vždy toužila, že se tohle stane ale nikdy netušila, že to může být realita. Usmála se ještě víc a v zářivém slunci si představila tvář svého milovaného.
„Miluji tě, Naruto-kun." zamumlala a konečně si lehla do postele. S úsměvem usínal také Naruto a jeho poslední myšlenka byla na ni.
„Konečně mám zase pro co žít!" pomyslel si a usnul nerušeným spánkem.