Poslední Genin 1

„Naruto,pospěš si. Jsi poslední, kdo ještě nemá sbaleno, ostatně jako obvykle!“ pokřikovala po nebohém blonďákovi Sakura, která netrpělivě postávala na větvi nedalekého stromu spolu s kapitánem Yamatem a Saiem.
„Ale Sakuro-chan, nesmíš se hned tak čertit, vždyť už to skoro mám,“ snažil se ji Naruto vysvětlit s úsměvem na tváři. Na Sakuru tohle ovšem neplatilo, nasadila jeden ze svých zlostných pohledů a povytáhla si svoje rukavice, naznačujíce tím Narutovi, že pokud si doopravdy nepohne, tak si to šeredně odskáče.
„Kdybych tak věděl, jak to patří…“ ucedil mezi zuby Uzumaki jen tak pro sebe.
„Ten vak je nějaký malý….. třeba se přes noc zmenšil. Hmm… to bude ono, zmenšil se!„ uvažoval Naruto.
„Třeba když to tady ohnu a pak tadyhle narovnám, tak… křup,“ ozvalo se mu zpod rukou.
„Sakra, sakra, sakra.“ Naruto se otočil směrem k těm třem a s tím nejmilejším pohledem, jaký mohl v té situaci vykouzlit, zvednul nad hlavu rozbitý stan.
„Uzumaki Naruto, ty jsi taková baka…“ pomyslela si Sakura.
„Jak může tak neschopný muž mít penis…“ honilo se Saiovi hlavou.
„Proč já? Kakashi-senpai , ty jsi mě s tím klukem podvedl…“ trápil se zase Yamato.
„Proč se na mě všichni tak dívají? Vždyť já nic zas tak hrozného neprovedl."
„Naruto, nech to být a přidej se k nám, nemáme na to celý den a kromě toho stejně ti to Pátá strhne z platu,“ křikl kapitán Yamato a vyrazil směrem ke Konoze.

Slunce svítilo na modré obloze a jenom sem tam mu zastínil výhled nadýchaný mrak. Mise, ze které se tým Kakashi právě vracel, spočívala v doprovodu karavany poustevníků na jejich posvátné místo. Akce proběhla naprosto bez problémů až na to, že Naruto má doživotní zákaz vstupu do chrámu Tří Bratrů, protože „omylem“ snědl všechno jídlo určené jako dar pro tamní Bůžky. Naštěstí to spravila jeho zelená žabí peněženka. Zkrátka a dobře zaplatil, co rozbil, snědl, pošpinil….

„Hmmm…kdyby kapitán Yamato ty mnichy nezastavil, určitě bych to nepřežil,“ uvažoval Naruto „měli stejný krvelačný výraz jako Sakura, když se ji ptal Sai na „tamto“ .“
Blonďatý ninja se při tom pomyšlení celý otřásl strachy.Radši se odpoutal od těch myšlenek a stejně jako ostatní, mlčky pokračoval směrem domů. Všichni se už nemohli dočkat. Naruto toužil zajít si k Ichiraku na ramen. Sai měl rozmalovaný obraz Konohy z ptačí perspektivy. Sakura stála pouze o horkou koupel a kapitán Yamato chtěl vyhledat co nejdříve svou postel.

„Nechápu, proč jsem se nabídl, že Naruto může spát u mě ve stanu. Nejenže má divoké sny, jejichž náplní je tvoření stínových klonů a jiných jutsu, ale dokonce mi ho ještě rozbije! “
„Stát!“ křikl Sai a rozhlédnul se kolem sebe.
„Co se děje, Saii ?“ zeptala se ho nechápavě Sakura.
„Někdo nás pronásleduje. Už asi 5 minut a vypadá to, že se přibližují,“ odpověděl Sai a dodal, „a rychle se přibližují, nejspíše dva shinobi."
Yamato si přidřepnul a řekl: „Taky jsem zaznamenal jejich přítomnost, měli bychom se rozhodnout, co s nimi uděláme.“
„Pokud jsou opravdu pouze dva, tak bychom je měli zvládnout porazit,“ řekla rázně Sakura a připravila si svůj kunai.
Naruto se na ni obdivně podíval a všimnul si jejího bojovného jiskření v očích. Takovou Sakuru ještě neznal. Ona se přece nikdy nehrnula moc do boje.
„Sakuro, měli bychom vzít v úvahu i tu možnost, že je to někdo z Akatsuki! A v tom případě bychom na ně nemuseli stačit ani my čtyři.“ Uzemnil ji rázně Yamato.
„A-Asi mám plán,“ vykoktal ze sebe Naruto, „já, Sai, a vy kapitáne Yamato vytvoříme klony a pošleme je dál směrem do Konohy. Mezitím se tu my schováme a zjistíme, kdo to je a co po nás chtějí.“

Ostatní oněměli úžasem. Naruto vymyslel plán a navíc docela dobrý!
„Naruto,“ prolomil hrobové ticho Yamato, „ myslím, že to můžeme udělat."
„Sumi Bunshin no Jutsu,“ použil Sai svoje jutsu a vedle něj se objevila jeho kopie.
„Kage Bunshin no Jutsu,“ vedle Naruta se objevily dva klony, z nichž jeden použil Henge no Jutsu a místo Naruta se objevila druhá Sakura.
A nakonec použil i kapitán Yamato své Mokuton: Moku Bunshin no Jutsu. Poté nařídili klonům, aby se vydaly do Konohy a sami se ukryli poblíž předpokládané trasy těch dvou pronásledovatelů.

Jejich čekání bylo takřka nesnesitelné. Každá minuta jim připadala jako celá věčnost. Vítr, který doteď o sobě nedával vůbec vědět, se najednou probudil a všemi čtyřmi ninji z Listové projel mrazivý záblesk….záblesk blížící se katastrofy.
„Už by tady měli být! Jestli brzo nedorazí, to čekání mě zabije dřív než oni…počkat, ale oni mě přece nezabijou, to nejde,“ Naruto nevěděl proč, ale měl čím dál tím víc horší pocit, „Stanu se Hokage. Budu Hokage. Ano, dokud se nesplní můj sen, tak nezemřu!“
Na čele se mu objevili první kapičky potu z toho, jak byl nedočkavý.
„Jsou tu….už je slyším se přibližovat!
„Pokud bude v boji některý z tvých přátel v nesnázích, snaž se mu za každou cenu pomoci….“ ulpělo Saiovi v mysli.
„Ale jak poznám, že jsou v nesnázích? Tohle v té knížce nebylo! Ksakru…co když jim nepomůžu a pokazím náš vztah?! Ty city jsou tak složitá věc...“
„Tak a je to tu….ještě kousek a jdeme na věc, snad vás ochráním, Naruto, Sakuro, Saii…“
Ti dva neznámí pronásledovatelé už byli od jejich skrýší co by kamenem dohodil. Napětí bylo tak husté, že by se dalo krájet. Blíž a blíž… ozval se dívčí smích…
Naruto to už nevydržel, vyrazil zpoza stromu a vrhl proti dvojici nic netušících ninjů kunai s výbušným lístkem. Jakmile však kunai opustil jeho ruku, Naruto ztuhnul. To co uviděl,by ho ani ve snu nenapadlo…