Křižovatka osudů - 9. kapitola - Tsunadin problém

„Ještě můžeš jít?“ ptala se ustaraná Emi. Itachi sice přikývl, ale pak napůl upadl. „Zůstaneme tady!“ rozhodla mladá žena. Neprotestoval, na to už mu síla nezbývala. Nechal se podepřít, aby si mohl lehnout k nejbližšímu stromu a opřít si o něj záda.
Emi začínala pociťovat strach. Věděla, že teď už stejně neexistuje cesta zpátky. Pokud je doktor dostihne, čeká je smrt, krutá a pomalá. A v Konoze tak jako tak ani jeden z nich nebude v bezpečí. Ale… on by cestu nikam dál už nevydržel.

Tsunade stála v místnosti, kde hořela pouze jediná svíčka a opírala se oběma rukama o stůl. Dávná přítelkyně, a navíc příbuzná, ji zahnala do kouta. Jak to má vyřešit? „K čertu se vším!“ Praštila vztekle do stolu, který se okamžitě rozpadl. Svíčka dopadla na podlahu, ale než stačila vzplanout, Hokage ji zašlapala do země.
Zažehla lampu, položila ji na zem a usedla do kouta. Teď musí přemýšlet rychle. Itachi Uchiha… ještě po letech zvuk jeho jména vyvolával vlny strachu. Geniální dítě, příkladný ANBU, ze kterého se ze dne na den stal psychopat, do jehož duše se nedalo nahlédnout. A teď by ho měla léčit…

Uvažovala nad tím celou noc, dokonce se i zamkla ve svém pokoji, aby mohla nerušeně rozjímat. Znovu si v duchu procházela Emina naléhavá slova. Podle všeho je těžce raněn. A ona musí udělat vše pro to, aby ochránila vesnici. Rada Skryté listové v ní má neotřesitelnou důvěru. A i kdyby nebyla jeho zranění vážná… kdo jí zabrání v tom, aby je vážnějšími udělala? Jistě! A až se uzdraví, přijdou na řadu její ANBU jednotky. Ale nejdřív z něho musí vynutit přiznání.

Konečně dospěla k rozhodnutí. Je Pátá Hokage, a musí se tak chovat. A Emi to pochopí… a pokud ne, donutí ji k tomu!

„Jsme na místě,“ ztišila hlas Emi. Byli už velmi blízko svého cíle. Itachi se opřel o strom a hleděl do krajiny, kterou nechávali za sebou. Mladá žena do něho malinko strčila, aby ho donutila pohlédnout k bráně vedoucí do Skryté listové. Tsunade ve svých obvyklých šedých šatech a zeleném plášti kráčela obezřetně vpřed. Co chvíli se ohlížela za sebe. Emi to zpozorovala také a zaútočila první. Její natažená ruka se střetla s Tsunadinou pěstí, o níž se zarazila.
„Tak jsi přece přišla,“ ucedila Tsunade ledově a o krok ustoupila. Dívka s vlasy, které přecházely hned do odstínu hnědé, hned zrzavé, se ihned vrhla ke zraněnému. Blondýna ji obezřetně následovala, sledujíc bedlivě každý Emin krok.
„Nevypadá dobře,“ dovolila si vyjádřit svůj názor.
„Ale ty ho zachráníš, že ano?“ nevzdávala se dívka nadějí.
„Udělám, co bude v mých silách.“ Při těch slovech sáhla pro něco pod oblečení. Uniforma ANBU. „Vezmi si ji. Musíš být nenápadná.“
„A on?“
„Snad zvládne aspoň Henge no Jutsu!“ odsekla Tsunade.
Emi se na ni zamračila. „Nikdo o tom neví, je to tak?“
„Dostalas mé slovo! Copak to nestačí?“ vyštěkla Pátá Hokage.
„Dobrá. Nezbývá mi, než ti věřit,“ prohlásila léčitelčina sestřenice a oblékla si uniformu. Ani jedna z žen si nevšimla, že Itachi mezitím omdlel.