Akatsuki andílci 4

Když ženy bojují!

„Já už vim, koho mi připomínáš!“ vystrčila na Kona vítězoslavně prst Pei.
„Chucka Norisse!!!“

Jen to zrzavá vypustila z pusy, hned se za ní chytla. Jestli ho takhle naštvala „krasotinka“, Chucka si odnese s většími zraněními než byl včerejší monokl.
Kon se na ní pomalu otočil a přimhouřil oči.
Pei nasucho polkla.
Kon zatnul pěsti a blížil se k ní.
Pei přestala dýchat.
Kon se zastavil na metr od ní.
Pei se začalo chtít čůrat. Strachy.
Začala se jí třást bradička.

„Díky,“ hodil samolibý výraz Kon a zase se otočil čelem zpátky k brázdě po nepříteli.
„Co?“ vykulila oči a přestala se třást. Pravá část horního rtu se jí samovolně nakrčila.
„Je to můj vzor,“ vysunul hrdě bradu vpřed modrovlasý.
Pei pořád nemohla pochopit, že si nedělá srandu. Netvrdil jí náhodou nedávno, že je sice chlap, ale ne id*ot?
„Ty chceš být asi velkej drsňák, viď?“ zkusila.
„Ten největší, věř mi!“ přišla k ní odpověď a málem jí to posadilo.
Už se zlomyslně nadechovala, jak mu vpálí pomstu za to, že ji pojmenoval jako blbou ženskou, když jí čísi ruka přistála na rameni.
„Být tebou, nedělala bych to,“ zavrtěla na ni hlavou Sasi, když se k ní otočila. „Sleduj tu strouhu po Oroušovi!“
Pei sklaplo naprázdno.

Orochimaru se ztěžka sebral ze země.
„Ty bláho! To byla ale pecka!“ hnětl si bolavou tvář a vydal se na cestu zpátky.
„Takové jutsu ani já neznám. To by se mi mohlo hodit do mé sbírky!“

„Ohrozili jste Orochimaru-sama! Za to zaplatíte!“ ozvalo se mezitím za slečnami a všechny se otočily.
Za nimi stál Kabuto s Guren.
„Jen dva?!“ odfrkla zklamaně Hid a Kaki jen protočila oči v sloup.
„Kde je Sasuke?“ optala se Ita směrem k dvojici.
„Je na misi. Máš smůlu, ať jsi, kdo jsi!“ přišla jí zpátky odpověď.
„Kecá!“ přitočila se k Itě Zet.
„Vím, kde je. Je kousek za Konohou... hehe... má rande!“ významně zamrkala černobílá.
„CO? S kým? Sasuke? Jak to? Vždyť je... Jak to víš?“ nenacházela slov jinak vyrovnaná černovlasá žena.
„No s takovou růžovlasou, uječenou, občas dost brutální na můj vkus, Sakura se asi jmenuje. Špehovala jsem ho. Prej to má něco společnýho s obnovením vašeho klanu nebo co,“ zahihňala se Zet.
„To ti to všechno řekl? To ti nevěřím!“ semknula k sobě rty Ita.
„On ne, ale jeho deníček jo,“ uchechtla se zelená a zase zmizela ve stromě.
„Ale já žádnou vycmrndlou červenou do rodiny nechci!“ zaúpěla Ita a začala se ovívat rychlými pohyby rukou před obličejem.

„No, já myslím, že bude spousta času tohle vyřešit jindy,“ přerušila ji Kis.
„Je na čase vypořádat se tady s tou parodií na Johna Lennona a s tou holkou s divným účesem,“ sundala ze zad Samehadu a jemně ji políbila s příslibem dobrého jídla.

„Tys ukradla Kisamemu Samehadu? Jsem si jistý, že mě bude mít raději, když tě teď zabiju!“ usmál se nevědoucí Kabuto a přirovnání k Broukovi záměrně ignoroval.
„Ty fakt vážně pořád netušíš, kdo jsme, viď?“ zasmála se Dei. „Ty seš ale tupej bezbarvovlas!“
„Je na čase ti ukázat tvůj omyl!“ zasyčela Ita a strhla ze sebe plášť.
Nechala tak vyniknout svoji útlou postavu v úzké černé kožené kombinéze se zipem uprostřed doplněné vysokými černými kozačkami. Do všudypřítomné černé smrtonosně zasvítily červené oči.
„Tak jsem tu jediná, kdo se nenechal unést módními trendy!“ vyfoukla Pei sledujíce sama sebe stále zahalenou v Aka-plášti.
„Ty jsi... ty jsi...,“ začal blekotat Kabuto a jestli to bylo ještě možné, tak zblednul.
„Ne! To se pleteš!“ přerušila ho Ita. „Ty jsi v háji!“ v očích se jí rozpoutal Mangekyou a Kabutovi se rozostřilo vidění.
V okamžiku stál v úplně jiném světě. Černá zem, rudá obloha, krvavý měsíc, stůl, zrcadlo, lak na nehty... lak na nehty?!
„Víteeeej v Měsíčním čtenářiiii!“ ozvalo se všude okolo něj.
„Kde to jsem a proč imituješ týpka, co každý den uvádí Televizní noviny?!“
„Nevím, vždycky jsem to chtěla zkusit,“ začervenala se nakrátko Ita, když se vedle něj objevila, ale zase jí pohled ztvrdnul.
„Jsi v mém genjutsu. Jsem tu paní času i prostoru, takže nemáš šanci uniknout. Tady tě budu mučit tak dlouho, dokud nezešílíš a venku neuběhne třeba ani minuta,“ vysvětlovala mu spokojená sama se sebou.
„A co? To mě tu chceš líčit do zbláznění?“ pohrdavě se usmál Kabuto, když nasbíral dostatek smělosti.
„Ne, ale ty mě jo. Tahle zábava nám tu vydrží roky. Potřebovala bych ty nehty asi tak tisíckrát přelakovat a navíc... nikdo jiný se mnou nechce poslouchat mou oblíbenou hudbu,“ posmutněla Ita.
„Jakou?“ začínal dostávat opět strach Kabuto.
„Jsi moje mááááma, moje máááma, kterou já mám nade vše ráááád,“ přišla mu v odpověď muzika znějící všude kolem a Ita radostí zatleskala.
Mýtinou se rozlehl nelidský řev. Kabutovi začaly téct slzy, aniž by o sobě věděl.

„Hehe, že ona mu pouští Lunetic?“ začala se chechtat Kis a Kaki se při té vzpomínce jenom zatřásla.
„Proč je nikdy nepustí mně?“ dotčeně se ozvala Dei.
„Protože pro tebe by to nebylo mučení, ale potěšení!“ usadila ji Sasi.

Guren sledovala chvíli nevěřícně strnulého Kabuta a pak luskla prsty. Za ní se z lesů vyrojilo asi padesát válečníků.
„Jeho si klidně usmažte zaživa, ale na Orochimaru-sama nesáhnete!“ zavrčela a dala povel k útoku svým zmutovaným žoldnéřům.

Nechaly Itu dělat její práci a rozestoupily se, aby měly dost prostoru bojovat.
Hid cvičně promáchla kosou a nastavila ji před sebe. V odpověď jí přišel obraz jejího obličeje. Přestala sledovat bojovníky a začala zkoumat v ostří ten divný pupínek na čele.
„Hid!“ výhružně jí napomenula Kaki.
„No joooo! Ale víš moc dobře, že jestli mám beďara, tak mám zkaženou pleť a to je daleko horší než tady těch pár upocenejch blbečků!“ namítla rozhořčeně zpátky ke své partnerce.

„Jestli chceš, mám doma potom takovej jeden krémíček a po tom budeš mít tvářičku jako dětskou prdýlku. Píšou tam, že to je čistě přírodní a že to netestujou na zvířátkách. Mohlo by ti to pomoct, já to viděla...,“ začala se angažovat Dei.
„Sakra blondýno! Dávej pozor! Máš jednoho za zády!“ křikla na ni Sasi, která se už statečně bránila ve svém štíru.
Plavovlasá se otočila zrovna ve chvíli, kdy se na ni řítil chlap jak hora.
Vyvalila oči, ale hned se zase uklidnila.

„Čau, krasavče!“ zavrněla a vzedmula své poprsí v obtaženém tričku.
Bojovník se zasekl v pohybu.
„Ahoj!“ spadla mu velká sekyra na zem a na tváři se mu rozlil dementní úsměv.
Dei k němu došla, pohladila ho a jemně mu tak tvář olízla svou dlaňovitou pusou.
„Fuuuuj!“ zkřivil se jí obličej, pleskla mu malé jílovité srdíčko na čelo a odskočila.
„Katsu!“ vyslovila rozhořčeně a bojovníkova hlava se rozesmála všude okolo.
„Dávám přednost deodorantu před přírodním pižmem. Chutná jako cibule! Tuhle pachuť nepřebiju ani stoprocentním lihem!“ prskala a snažila se puse na své pravé ruce očistit jazyk.

„Máš pěkný hvězdičky!“ olíznul se další nepřítel přibližující se ke Kis.
„Fakt?“ usmála se Kis a nemilosrdně ho praštila Samehadou do rozkroku.
„A kolik jich vidíš teď?“ pomstychtivě se zašklebila.
„Asi milion!“ dostal ze sebe těžce chlap svíjející se na zemi, držící se za to nejcennější, co kdy v životě měl.

Pei zrovna zlomila vaz dalšími chlípníkovi, co se jí snažil spočítat piercingy na nose a zálibně sledovala horu hrajících svalů vedle sebe. Konovi občas opravdu jen stačilo se ošklivě podívat a stateční muži utíkali zpět zbaběle do lesa.
„Zlato?“ zašvitořila zrzavá kráska.
„Hmm?“ otočil se na ni Kon.
„Co děláš dneska večer?“ pěla Pei, když ho chytila za rameno a prstíkem mu tam začala vytvářet rozverná kolečka.
„Přijde na to...,“ zněla jeho odpověď.
„Přijde na co?!“ začala se urážet.
„Přijde na to, jestli je pravda, že jsou zrzky vášnivý...,“ zakmital Kon zvrhle obočím.
„Oooo! Ty divochu!“ rozesmála se Pei až příliš hraně.

„Neměla by flirtovat! Neumí to!“ zavrtěla hlavou Dei a Sasi jen zdrceně kývla.

„Hid! Tak dělej!“ vyrušila je Kaki.
Hid už konečně překonala svůj malý zarudlý problém na čele a dostala se i do té fáze, že stála přeměněná ve svém rituálním kruhu a před nohama se jí krčil poškrábaný nepřítel.
„Když já nevim kam!“ nervózně se ozvala Hid, která stále nerozhodně držela v ruce kopí.
„Jak nevíš kam?!“ už na ní Kaki řvala.
„No nevim kam to mam vrazit. Všude to bude vypadat hnusně, než se to zahojí!“ smutně hleděla na své dokonalé tělo.
„Hid?“ přestala řvát Kaki.
„Ano?“
„Máš beďara na čele...“
„Já to věděla!!!“ vzplanula vzteky stříbrovláska a se vší vervou si vrazila tyč do hlavy.
Nepřítel zaječel a bezvládně zůstal ležet na zemi.

„Ty ji fakt nemáš moc ráda, viď?“ káravě se podívala Sasi na Kaki, když obhlédla Jashinku s kůlem trčícím mezi očima.
„Mělas nějakej jinej nápad?“ rozhodila rukama Kaki a snažila se o svatozář nad svou hlavou.
„Co třeba jí říct, ať si poruší stehenní tepnu, kterou může do té doby, než se to zahojí, zahalit kalhotovou sukní?!“
„Ty jsi návrhářka! Já dělám do šperků!“ odsekla Kaki a prošpikovala posledního bojovníka pletací jehlicí.
Ita už konečně povolila a Kabuto se svezl do trávy, slintající si na rameno.

Guren stále ochromeně sledovala, co se to kolem ní děje, ale nakonec se rozhodla jít také do boje. Kolem Aka-slečen a Aka-Chucka se začaly rojit obrovské růžové krystaly.
„Děláš si ze mě p***l?!!!“ rozeřvala se na ni náhle Ita.
„Cccco? Ppproč?“ začala zmateně koktat.
„Růžovou teď momentálně úplně nesnáším!!!“