Akatsuki válí III. Nepříjemná chvilka

Všichni souhlasili a Lee, který prohrál kámen, nůžky, papír se dal do vyprávění.

„Vlastně ani nevím, jestli to dokážu vysvětlit. Byl to tak zvláštní sen – jako by se tam prolínalo několik dějů najednou a z nich jsem dokázal pochytit jen něco. V jednu chvíli Tenten seděla v odporné místnosti a naproti ní stála shrbená postava. Pak tu shrbenou postavu nahradil nějaký kluk, který se hodně podobal Gaarovi.“
Při vyslovení tohoto jména se ozvalo smutné zasyčení a všichni sklopili zrak. Vzpomněli si na to, jak Akatsuki unesli Gaaru, vysáli z něj démona a tím ho zabili. Oni, jakožto záchranný tým, přišli příliš pozdě a nedokázali mu už nijak pomoci.
„To musel být Sasori,“ řekla Sakura, která jediná z tohoto týmu se s ním setkala a nějakým neuvěřitelným způsobem se jí podařilo dostat z jeho spárů.
„No, tak ten Sasori se najednou začal příšerně smát. Byl to takový ten hrdelní smích, při kterým tuhne krev v žilách. Tenten se vystrašeně krčila v rohu místnosti a čekala na to, co přijde. Sasori se k ní přiblížil a chytil ji za ruku. Rychlým trhnutím ji odtrhl od zbytku jejího těla. Tenten vykřikla a s hrůzou sledovala krev, která jí tekla z ramene.
Najednou to nějak přeskočilo a vypadalo to, jako by jí ten Sasori přimontovával novou ruku. Ale tato ruka nebyla z masa a z kostí. Jsem si jist, že to byla dřevěná záležitost!
A pak tam byl ještě jiný příběh, který se prolínal s tímhle a který jsem zvládl pochytit. Byl tam Deidara a něco žmoulal v rukou. Pak se tam objevili tři bílí krokodýli a pomalu se přibližovali k Tenten. Ona se jako v předchozím snu krčila v rohu místnosti, která se vypadala úplně stejně, jako když v ní vystupoval Sasori.
Najednou se na ni jeden z krokodýlů vrhl a jakmile ji kousl do nohy, ozvala se ohlušující rána a krokodýl explodoval spolu Tenteninou nohou. To samé se pak stalo s těmi dalšími dvěma krokodýly.
Pak jste mě svým křikem naštěstí vzbudily a ten křik se hodně podobal křiku Tenten.“
Když domluvil, bylo chvíli ticho. Všichni byli otřeseni z Leeho vyprávění.
„Zapomněl jsem ještě dodat,“ prolomil to ticho Lee, „že se tam vždycky motalo několik chlapů s piercingama.“
Ti tři se po této větě napřímili. Nakonec to byla Ino, která se rozhodla promluvit.
„V mém snu byl Itachi. Často mi připadalo, že Tenten jsem já. Jakoby všechny ty pokusy prováděl na mně, ačkoliv jsem ve skrytu duše věděla, že to je vlastně Tenten.
A pak tam nastal ten zmatek. Já nevěděla, kde jsem ani co jsem. Často mnou projela ostrá bolest, proti které jsem se neměla jak bránit. Nikdy jsem nevěděla, odkud to přijde. Všude byla tma. Jediné, co jsem viděla byly ty jeho oči, zuřivý a zároveň velmi klidný sharingan.
A dneska, když jsem se neudržela a zase na chvíli usnula, cítila jsem strašnou bolest v hrudi. Sklouzla jsem pohledem na zem a tam byla louže krve, mé krve. A pak se ozval hlas: ‚Peine, a co s ní teď? Za ni mi žádný prachy nedaj!‘
Podívala jsem se na toho člověka, který promluvil. Po pravé ruce mu ztékala krev a když jsem uviděla proč, zalapala jsem po dechu. Držel v ní mé srdce.
Ze stínu vystoupil muž s piercingy a řekl velice klidným hlasem: ‚Nech ji tak, Kakuzu.‘ A pak mě naštěstí Neji vzbudil.“
Ino se podívala na Sakuru a tím jí předala štafetu. Sakura se zhluboka nadechla a začala vypravovat.
„Když jsem se jakoby vzbudila, byla jsem stejně jako Ino v kůži Tenten. Pociťovala jsem strach, neklid, zmatek a především bolest. Bolest, která projížděla celým mým tělem. Bolest, která mi otupovala všechny smysly. Všude byla tma a hrůzostrašné ticho.
Myslela jsem jen na to, že se musím zabít, zbavit se té nervydrásající bolesti. Hmatala jsem všude kolem sebe a hledala něco, s čím bych to mohla všechno skoncovat.
Věděla jsem, že jsem při tom musela udělat hrozně moc hluku. Cítila jsem, jak se dotýkám mnoha předmětů a přehazovala jsem je ze strany na stranu, ale nic jsem neslyšela.
Konečně jsem našla něco ostrého. Něco, co by mi mohlo posloužit. Vzala jsem to pevně do rukou a proklála si tím srdce. Tělem mi projela ostrá bolest, ale smrt se ani nadále nedostavovala.
Po čele mi ztékaly kapičky potu, jak jsem se zoufale snažila vymyslet teorii, proč jsem, ksakru, neumřela. A pak mi přišel na pomoc hlas, který mi všechno objasnil. Hidanův hlas…“
Sakura se na chvíli odmlčela. Vzpomněla si na to, jak zabil Asumu.
„Říkal: ‚Není to moc příjemný, co? Taky jsem si to jednou prožil. Ale za to to stálo! Jashin-sama ti dá nesmrtelnost, co víc si přát?‘ A pak všechna ta tma zmizela a ticho přezvučel šustot papíru. Mezi trhlinami veškerého toho papíru jsem viděla ženu s růží ve vlasech a vedle ní stál Pein. Papíru začalo přibývat a já se začala dusit. A pak jsem se naštěstí probudila.“
Sakura sklonila hlavu. Jen z přemýšlení na ten sen jí běhal mráz po zádech.
„Tak to vypadá, že je řada na mně,“ ozval se po chvíli Neji.
„Probíhala naprosto normální bitva. Tenten bojovala proti Kisamemu a já byl přihlížející, který jí nemohl nijak pomoci. Někdy byla výhra na její straně, někdy na straně Kisameho.
A pak, když to vypadalo, že se Tenten podaří ho skolit, Kisame udělat hrozně zvláštní pohyb a Tenten ležela mrtvá na zemi.
Potom se tam zničehonic objevil zase ten Pein a zavolal: 'Zetsu, dokončíš to?' a vedle něj se objevil další muž. I když ne. Neobjevil se – vyrostl ze země. A ani se moc nepodobal muži. Spíš kytce.
Ta kytka jen němě přikývla a dobelhala se k Tenten. A pak se jí začal ládovat, jako kdyby dva roky nejedl. Mohl bych vám to přesně detailně popsat, ale myslím, že tuto část si raději nechám pro sebe.“
Ozvalo se pár úlevných oddychnutí.
„A kde je vlastně Naruto?“ nadhodila po chvilce Sakura.