Uzumaki klan story (3) - 1 "Hrdina se vrací!"

Žáby se vrátily do své vesnice, ale nalezli pouze velkou pustinu plnou trosek.
„Co to sakra je?“ Řekl Gamakichi a pohledem projel celou stráň.
„Asi nás to hodilo špatně…“ Pousmál se Gamatatsu, Gamatuko zpozorněl.
„Vidíte ty hory támhle vzadu, úplně stejný pohled jsme měly ve vesnici…“Ukázal na hory. Gamakichi vzal do ruky úlomek svého meče a mrskl ho po horách takovou rychlostí že během pár vteřin se ozvala výbuch a od hor se roznesl kouř.
„Jakej šmejd to udělal!“Zařval a bouchl do země.
„Tati!“ Posmutněl Gamatatsu a zařval ještě hlasitěji. „MAMI!“
„Musíme to oznámit v táboře…“Pokračoval Gamatuko a položil tlapku na záda Gamatatsu. „Musel to udělat ten samej jak byl v listové“

Vesnice byla plná nepřátelských ninjů – nyní vlastně okupantů.
Provizorní stany které tvořily nemocnici byly plné zraněných, ale jeden z nich byl odlišný. Po fyzické stránce se mu nic hrozného nestalo, ale jeho chakrový systém zažil peklo.
„Hinato….“ Vešla do stanu Sakura.“Měla bys jít se mnou, musím ti něco říct..“
Hinata vstala, ačkoliv nechtěla opustit svého syna. Obě dvě zašly do dalšího stanu, ve vchodu je vystřídal Shikamaru. Ačkoliv válka skončila stále nezapomněly vraha Tsuchikageho, který ležel ve stanu absolutně bezmocný.
„Seš pravý syn svého otce…“Pousmál se Shikamaru a sedl si na židly.
Venku stály dva jounini kteří by neváhaly a Minata by okamžitě zabily.
„Teď je to tu nebezpečné, ty sv**ě nás totálně obsadily... Ale nedá se nic dělat, nemůžu riskovat životy civilistů...“ Řekl si sám pro sebe Shikamaru a někdo mu ze dveří zatleskal.
Stála tam Rin. „Dobrá řeč...“
„Kdybyste se tam neobjevily bůh ví co by se stalo....“ Řekl a podal jí další židly.
„Ale to že dokázal bojovat s tak silným soupeřem, je velmi zvláštní...“ Prohlédla si chlapce na postely.“Jak jsi doopravdy silný ?“Pomyslela.

„Radši se posaď...“Vybídla Sakura Hinatu a ta poslechla.„Stav tvého syna je velmi zvláštní, netrpí žádným fyzickým poškozeným ale něčím co jsem nikdy neviděla.....“
„Jak tomu mám rozumět?“ Zeptala se Hinata a do očí ji padl bezmocný výraz.
„Podle našeho zjištění jeho chakrovody na rukou a nohou neudržely ten nápor a ... praskly...“Pokračovala dál a Hinata se začala třepat.
„ A vylečí....... se ... to ?“ Vykoktala.
„To bohužel nevíme, ale jedno je jisté.. pokuď se to nevyléčí samo tak už jako ninja žít nebude... nemáme schopnosti na takové léčení...“Posmutněla Sakura a přátelsky objala Hinatu.

Sasuke stál na sochách hokagů a sledoval vesnici.
„Jak se to jen mohlo stát....“ Viděl všechny ty zničené domy a celé ulice, tam kde stála hlavní budova byl pouze obrovský kráter po Minatovým kaitenu.
Vedle něj doskočil Neji.
„Polovina ANBU zemřela jen v první vlně útoku, a podle všech informací se jednalo pouze o Kenjiho a jeho gardu, pravá armáda byla pořád v záloze...“ Vzdychl.“Kde kamenná vzala tolik ninjů?“
„Kde něco končí něco začíná...“ Řekl Sasuke a zdvihl katanu tak aby po ní projel paprsek světla.
„Celá listová bude postavěna nově, ale to nejdůležitější je ztráta naší síly a moci... už nejsme nejmocnější vesnice.“ Pokračoval Neji. „A tolik lidí co zemřelo....“

„GAARA !“ Křičel Jounin a vlítl do pracovny Kazekageho jako smyslů zbavena.
„Listová byla napadena..“ Řekl a Gaara vstal ze židle.
„CO?“ Vyjekl.
„Kamenná vyhrála válku, listová byla poražena....“Pokračoval udýchaný posel a sedl si drze na kožené křeslo.
„To není možné....“ Gaara bouchl do stolu.“Okamžitě pošlete velvyslance do všech vesnic... musíme kamennou zastavit....“
„To nepůjde...“ Řekl další Jounin co vešel ze dveří. „Oblačná spolupracovala s kamennou, mlžná to ještě ani neví...“

Kashite se procházel po své rodné vesnici. (Zjistil jsem jednu nemalou chybku, v díle kde se tahle postava poprvé objeví je napsaný se „zelenými vlasy“ ačkoliv a o pár řádků výš je napsaný krátké blonďaté. Zelené měly být oči, díky za pochopení)
Náhle ho někdo vyrušil.
„Pane, váš bratr vás hledá....“ Oznámil a Kashite na nic nečekal, hned se vyřítil k hlavní budově.
„Listová prohrála....“ Řekl Mizukage ihned jakmile vešel do místnosti.
„Co, jak je to možný ?“ Vyděsil se Kashite a posadil se do židle.
„Jejich vesnice je v troskách a polovina jejich můžu polyká hlínu...“
„To je hrůza.....“Zašeptal potichu, ticho v místnosti přerušil něčí hlas. Do místnosti vběhla dcera mizukageho.
„Tati... ahoj strejdo....“Pozdravila malá, ještě desetiletá dívenka s černými vlasy.

*** O osm let později. ***

„Už je to dlouhých pět let co ?“ Pomyslel si sám pro sebe a zahleděl se na celou vesnici. Všude bylo plno nových budov a ulice zářily novotou. Na hlavní budově byly dvě vlajky – jedna kamenná a druhá, menší listová.
Pomalu prošel hlavní bránou, kde prošel kolem dvou ANBU, oba dva patřily k „STONE“ což byla jednotka která byla pod vedením Tsuchikageho.
Zaujal ho jeden z nich, byl o kolo patnácti a skrz masku se sunuly blonďaté vlasy.

Pokračoval dále po ulici, míjel budovu Akademie a nový Ichiraku rámen, i když dnes už to byla pouhá značka.
Šel dál, míjel zástupy lidí a mířil k zapadlé části listové.

„Nimiako!“ Zařval Kashite. „ Teď!“
Jeho neteř použila pečeť a zmáčkla nepřítele v ledu.
Hned nato se za jejími zády objevil další bandita, elegantně uhla a přehodila ho přes rameno.
Kashite mezitím vrhl kunaie a probodal dalšího banditu. Z lesíku se vyřítila další skupinka.
Nimiako použila pečeť a kolem ní se objevil vodní výr který smetl soupeře stranou.
„Dobrá práce, tvůj otec by byl hrdý...“Řekl Kashite.
„Nemohl mě svěřit k lepšímu učiteli...“Odpověděla mu na to.
„Už jsem ti říkal, příští týden pujdeme do listové, stane se tam něco velkého....“Pousmál se.
„A co?“ Zeptala se.
„Brzy se dozvíš...“

Došel k obrovskému domu, na jedné straně byl velký znak Hyuuga klanu a vedle něj menší znak Uzumaki.
„Zase doma...“Pousmál se, byla právě zima a tak už byl šťastný že se ohřeje.

„Cítíš to?“ Řekl vůdce STONE a ukázal směrem na vesnici. Muž co měl na starost dohled nad vesnicí měl dlouhé černé vlasy, velký bílý plášť a na hlavě nosil permanentě bílý šátek. Obě jeho oči byly žluté s protáhlou zornicí.
„Jo.“Odpověděl stručně jak měl ve zvyku. Vstal a stoupl si k oknu. „Zatím to nech, nemáme na to čas.“
„Dobrá ale mám zvláštní pocit že toho budeme litovat.“ Povzdechl.
„Víš co, zavolej Ashimara... Ten zajistí pořádek nad vesnicí.“ Vůdce STONE se zalekl. Ashimaru byl muž kterého nikdo neviděl bojovat, a ti co jo, vzaly si to do hrobu. Kdysi sloužil pod Kenjim a ten na něm prováděl Orochimarovy pokusy než je provedl nad sebou (Viz. Kenjiho prokletá pečeť).

Zaklepal na dveře a otevřela mu starší modrovlasá žena.
Chvíli tam jen tak stála a koukala. Za chvíli ho objala.
„Minato....“Řekla celým štěstím.
„Mami.......“ Řekl a snažil se jí odstrčit. „Zas to nepřeháněj...“
Po chvilce došly do kuchyně kde se posadily.
„No, pět let jsi byl pryč a najednou se vrátíš,...“Řekla a prohlédla si ho. Před pěti lety, pod neustálým tlakem ze stran STONE odešel z vesnice. Dlouhých pět let chodil po světě a léčil své chakrovody. Už je měl zacelené ale občas mu to prostě vypadlo a nemohl chakru využívat.
„Už znám způsob jak porazit kamenou...“ Oznámil a Hinata se překvapeně podívala.
„Nech to stranou, pět let od tebe dostanu pár dopisů a ty chceš hned mluvit o takových věcech...“ řekla mu a nalila mu teplý čaj.
„Mami jsem doma!“ Ozvalo se z předsíně. Stála tam mladá, modrovlasá dívka. Na sobě měla modrou bundu a na rukou rukavice. Vlasy měla dlouhé, a usadily se na nich malé vločky sněhu.
„Minato?“ Zeptala se potichu jako by si nebyla jistá co před sebou vidí.
„Ahoj Anno“ řekl překvapeně a usmál se.