In mystical world 08-Leana

Všichni, co stáli v potemnělé chodbě se odebrali do svých pokojů a přemýšleli, co se to vlastně dělo.
Hned ráno se opět vydali na cestu a za živého vyprávění Sakury konečně měli na dosah Strom setkání.

Naši přátelé po dlouhé době došli ke Stromu setkání. Upřímně řečeno je jeho vzhled překvapil. Nejspíš to byl opravdu nádherný a kouzelný strom, ale teď… Normální listnatý strom, který neměl skoro žádné větve.
„Já… Představovala jsem si ho jinak,“ podotkla Hinata.
Ostatní se jen tak dívali, jestli to náhodou není omyl. Doufali, že třeba někde dál spatří ten pravý. Ale nespatřili.
„Podívejte se pořádně. V koruně prosvítají zlatavé lístky,“ ukázala do koruny stromu Hanabi.
„Dříve byly všechny listy zlaté, ale do vlády Kerrpiho zlaté list začaly opadávat a narostly jen normální zelené listy. To bylo za jeho první rok vlády. To bylo první znamení, že je něco špatně. Postupem času se to zhoršovalo. Až bude nejhůř bude vypadat ještě jinak,“ upřesnila Yukia.
„Ale když už jsem tady, jak to, že se nic neděje?“ zkontrolovala mobil Sakura.
„Ano, to je zvláštní,“ přitakal Akamaru.
Najednou se před strome zavlnil* vzduch a objevila se dívka.
„K..kdo jsi?“ zakoktal Kiba a málem zakopl o vlastního psa.
„Jmenuji se Leana a jsem strážkyně tohoto svatého místa.“
Leana byla asi tak stejně vysoká jako Yukia. Měla dlouhé blonďaté vlasy až ke kotníkům, blankytně modré oči a na sobě měla šaty zlatavé barvy.
„Ale proč si se nám zjevila?“ zeptal se Naruto.
„Vy jste Vyvolení, že? Od Teyori jsem dostala rozkaz, aby až se objevíte, řekla vám vše, na co se zeptáte.“
„Ty víš, kde je Teyori?“ otázala se Yukia s nadšením v hlase.
„Bohužel ne,“ zavrtěla smutně hlavou Leana. „Tohle jsem dostala za rozkaz, když jsem Teyori přišla s předtuchou hrozivého nebezpečí.“
S těmito slovy strážkyně několikrát mávla rukama a všichni se ocitli u jakéhosi stolu.
„Kde to jsme?“ rozhlížela se okolo sebe Hanabi.
„Uvnitř Stromu setkání. Tady většinou přebývám.“
„Ale tohle spíš vypadá, jako kdybychom byli v nějakém paláci,“ podotkl Kiba.
„Ano to vypadá. Venku i tady je to něco jako iluze. Venku vidíte strom a tady vidíte můj domov, který se podobá paláci, ale ani jedno není pravda. Teyori tohle místo uvrhla do iluze, jinak je Strom setkání pořád stejný.“
„To jsem nepochopil, ale to jedno,“ mávl tlapkou Akamaru.
„Můžu se podívat?“ ukázala Hinata na knihu, která ležela na stole
„Klidně,“ pousmála se Leana.
Hinata si sedla do křesla a ostatní se usadili kolem stolu.
„Tak co byste chtěli vědět?“
„Proč jsme Vyvolení právě my? Proč ne někdo jiný?“ nedalo to Kibovi, i když to už s ostatními diskutovali snad stokrát.
„Zkoušelo se sem dostat více lidí, ale uspěli jste jen vy. A to, že jste se dostali až sem, dokazuje, že jste opravdu Vyvolení.“
„Co má v plánu Ryuu?“ zeptala se Sakura. „To chce jenom toho Orihalconna?“
„Ne. On má v plánu něco jiného. V té sošce je Kámen Mudrců.“
„Ale to nejde!“ zděsila se Yukia.
„Bohužel, je to tak,“ povzdechla si Leana.
Sakuře se rozšířily oči hrůzou. Nebyla až tak blbá, aby si i v tomhle světě nedala dohromady kolik je jedna plus dva.
„Snad nechce zpět přivolat Sabrara?“
Při této myšlence nastalo hrobové ticho.
Sabrar, pán všech temnot. Většinou odtud pochází veškerá černá magie, z temnoty.
To ticho protrhl Kiba.
„Ale pokud ho opravdu povolá, co bude dál?“
„Nastane temnota,“ povzdechla si Leana.
„Naštěstí máme Orihalconna my, takže se zatím nemusíme obávat,“ usmála se trochu křečovitě Sakura.
„Mě ale pořád vrtá hlavou, proč sme museli dojít zrovna sem.“
„To mělo být konstatování nebo otázka, Hanabi?“
„Asi obojí,“ rozesmála se dívenka.
„Hin, co tam máš tak důležitého?“ otočil se na dívku sedící v křesle Kiba.
„Tady zapsaný všechno, co víme a ještě něco navíc, takže bychom se v těch informacích neztratili.“
„Tak si jí vemte s sebou,“ navrhla Leana.
„Blázníš?! Takovou bychli?“ zděsila se Sakura. „Vždyť by nás to zdržovalo.“
„Ne, když jí Yukia zmenší.“
„Možná, že vás tím naštvu, ale o co jde?“
„O záchranu světa, Naruto,“ procedila mezi zuby Sakura a chystala se mu jednu vrazit, ale něco jí zarazilo.
„Co se děje?“
Růžovláska se ho snažila znovu zasáhnout, ale nepovedlo se.
„Myslím, že se ti za tu dobu, co jsi tady, změnila tak trochu povaha a osobnost. Po čase se to nejspíš stane vám všem, kromě Yukii,“ rozesmála se Leana.
„To mi tak ještě scházelo,“ pomyslel si naštvaně Kiba.
„Takže to je vše?“ zeptala se Hanabi.
„V podstatě ano.“
„Ale Leano, co budeme dělat teď? Měli jsem za úkol dojít sem a nevíme, co bychom měli dělat dál,“ rozhodila ruce Yukia.
„S tím vám nepomůžu. Tohle ukáže čas, ale zatím můžete jít do dalšího města. Je směrem na východ, asi dva dny cesty.“
Nikdo kupodivu nezanaříkal. Všichni si už prostě na neustálé chození zvykli, takže nebyl důvod protestovat.
„Tak dobře. Bando, vyrážíme!“ zavelel Naruto, ale po dvou krocích se zastavil, otočil o 180° a tázavě se podíval na Leanu.
„Kudy se jde ven?“
Všichni do jednoho se začali smát. Takhle se smáli asi pět minut, když vysmátá Leana mávla rukou a ocitli se opět před Stromem Setkání.
„Mějte na paměti, že když budete něco potřebovat, můžete vždy zajít sem!“ mávala jim strážkyně, dokud jí nezmizeli z očí.