Malí gangsteři ze Suny 10

Najednou začal les houstnout. S každým krokem rostly stromy víc a víc u sebe. Když už se zdálo, že brzy nebude možné jít dál, vyšli Gaara s Kohanou na malou mýtinku.
„Zajímalo by mě, co je to za místo…“

Země byla porostlá hustou trávou, ze které na mnoha místech vyrůstaly drobné bílé květinky. Jejich vůně se nesla s každým zavátím větru. Uprostřed lesní mýtiny se vypínala stařičká pokroucená vrba. Gaara s Kohanou vykročili jejím směrem.
„Nemám tucha, kde to jsme, ale líbí se mi tu.“ poznamenala Kohana. Z trávy se vzneslo několik pestrobarevných motýlů vyděšených z cizí přítomnosti. Gaara se na ně zaškaredil. Přestože vše kolem bylo krásné a přívětivé, věděl, že to taky může být past. Kohana se posadila do stínu vrby a sundala si batoh.
„Necháme si věci tady a porozhlédneme se kolem, mám hlad.“
Gaara souhlasil. Koneckonců mu už taky pořádně kručelo v žaludku. Vydali se tedy zpět do lesa. Téměř okamžitě narazili na divoké ostružiny.
„Alespoň něco..“ olízl se Gaara a začal je očesávat.
„Hmm… ale tohle vypadá zajímavěji.“ ukázala na nějakou věc Kohana. Mezi ostružiním byla v blátě stopa nějakého zvířete.
„Vypadá to na tygra,“ řekl Gaara, když stopu zblízka prozkoumal.
„Je čerstvá?“ zajímala se Kohana.
„Hai.“
„Super, ještě ho můžeme chytit!“ zaradovala se dívka. Gaara se na ni zaraženě podíval.
„Tygra?“
„Jo, třeba bude jedlej..“
„Kohano, přece nechceš sníst celého tygra?“ vyděsil se Gaara.
„Celého ne, však ti půlku nechám. A teď pojď, než uteče.“
„Ne, to nejde…“ zavrtěl hlavou rudovlasý chlapec.
„A proč by to nešlo?“ ztrácela už trpělivost Kohana.
„Jeho mršina by sem mohla přilákat hodně predátorů..“
Kohana se zamračila: „Já mám hlad…a jestli si myslíš, že se najím těchhle pidi bobulí, tak se pleteš!“
Gaara si povzdechl.
„Víš co? Podívej se po stromech. Nejspíš tu někde budou banány, když tady poskakuje tolik opic….a já zatím omrknu okolí.“
„Tak dobře.“ přikývla Kohana a začala pátrat, na který strom vyleze. Gaara zatím vyrazil na opačnou stranu mýtiny. Už z dálky ho zaujal strom s červenými plody.
Kohana mezitím narazila na obrovskou anakondu, která na ni shlížela z vysoké větve nad její hlavou. Chvíli se navzájem hypnotizovaly pohledem, dokud se Kohana nerozhodla jít dál.
„Jestli nenajdu nic lepšího, tak máš smůlu.“ řekla směrem k hadovi. Pomalu vcházela hloub do lesa. Najednou se zastavila.
„Jsem vítěz!“ vypískla nadšeně, když spatřila podlouhlé žluté plody.

Gaara pohodlně usazený ve vzduchu na svém písku právě zkoumal to krvavě červené kulaté ovoce. Zamyšleně si jedno strčil do pusy. Ihned se mu na jazyk rozlila příjemně sladká šťáva.
„Třešně.“ zahuhňal a vyplivl pecku. S chutí se natáhl pro další.

Kohana se zachechtala a hodila banánovou slupku nějaké opici na hlavu. Ta pohoršeně zaskřekala a skočila na vedlejší strom. Hnědovláska na ni vyplázla jazyk a utrhla několik dalších banánů.
„Ještě pár a pak musíme postavit stan, než se setmí.“ konstatovala Kohana, když se zadívala na slunce, které se zrovna chystalo zapadnout. S několika banány seskočila na zem a zamířila na mýtinu. Pokroucená vrba jako by už na ni čekala. Banány položila pod strom pro pozdější potřebu a vybalila stan. S potěšením zjistila, že žádné tyčky nescházejí.
„Dělej, musíme to postavit, než bude tma!“ zavolala na Gaaru, který se k ní z dálky blížil. Jakmile k ní však došel, přeměřila si ho pohoršeným pohledem. Beze slova začali skládat stan dohromady. Celou dobu po Gaarovi Kohana nepřestávala házet kradmé pohledy.
„Co je?“ zeptal se znepokojeně.
„Ty se ještě ptáš?“ prskla Kohana.
„Nevím, proč se zase čertíš.“
„Tak já se tady cpu banánama jak přiblblá opice a ty si klidně sníš toho tygra a mi nic nenecháš!“ obvinila ho rozezleně.
„Já jsem žádného tygra neměl..“ bránil se Gaara.
„A od čeho máš teda tu pusu, baka?“
„Uh..,“ pochopil Gaara, kam tím míří a pusu si otřel. „To je od třešní..“
„Od třešní? Tam jsou třešně?“ zbystřila Kohana.
„No…byly..“ přikrčil se Gaara před pohledem vraždícího maniaka. Raději už nezmiňoval, jak byly lahodné.
Po pěti minutách zarytého mlčení již stan stál v celé své kráse. Do té doby se obloha změnila do temně modré barvy.
„Stihli jsme to právě včas.“ podotkla Kohana, která zapomněla být na Gaaru naštvaná. Po čtyřech se vplazila do stanu a začala rozmotávat přikrývky.
„Vypadá to útulně.“ poznamenal Gaara, když nakoukl dovnitř. Kohana zívla.
„Víš co? Netlachej a pojď dovnitř, než na tebe skočí moje snídaně.“
„To ještě pořád myslíš na toho tygra?“ pousmál se Gaara.
Kohana mávla rukou a zapla stan. Potom sebou pleskla na přikrývku a dala si ruce za hlavu. Na okamžik se všude kolem rozhostilo ticho. I ptáci utichli. Nejspíše se taky ukládali ke spánku. Do stanu se opřel poryv větru. Látka se vzdouvala a vlnila jako rozbouřené moře. Kohana tiše se zavřenýma očima naslouchala zvukům noci. Fičení větru se zklidnilo a všude kolem znovu zavládl klid.
„Ty ještě nespíš?“ zeptala se, když pootevřela oči a spatřila Gaaru s hlavou opřenou o kolena.
„Ne, já nikdy nespím…“ odvětil potichu.
„Spíš…“ zamumlala Kohana.
„Nespím.“ odporoval Gaara.
„Každý musí někdy spát.“ trvala si na svém Kohana.
„Jednoocasý uvnitř mě mi nedovolí usnout. Ve spánku by sežral mou osobnost…..“ vysvětloval Gaara.
„Kecáš.“ zívla Kohana. Gaara neodpověděl.
„To jako fakt?“ posadila se hnědovláska a tázavě se podívala na svého kamaráda.
„Hai….“ zněla odpověď. Kohana si povzdechla.
„Musíš to s ním mít opravdu těžké….Ale člověk se z osudem nejlépe vyrovná, když bere život z té lepší stránky..“
Gaara na ni upřel své zelenomodré oči a taktéž si povzdechl.
„Jak se dá tohle brát z té lepší stránky?“
„Když nad tím tak přemýšlím, tak se najde docela dost věcí… Nebudeme se hádat, kdo má držet hlídku… nebude mě budit tvoje chrápání,“ zamyslela se Kohana a znovu sebou švihla na přikrývku. „A taky si můžeme celou noc vyprávět strašidelné příběhy.“
„Vážně?“
„Že váháš! Pěkně si lehni a můžu začít vyprávět..“ vybídla ho s úsměvem. Gaara se na okamžik nerozhodně zadíval na přikrývku vedle Kohany, ale nakonec poslechl. Připadal si dost zvláštně. Byl trochu nervózní, ale zároveň ho ten pocit zahříval u srdce. Nikdy by nepomyslel, že přátelství může být tak krásné.
„Budu vyprávět…O Sasorim z Červených Písků….“ zašeptala Kohana. Na chvíli se odmlčela, jako by přemýšlela, jak začít, ale pak se nadechla a začala vyprávět…