Láska není jen plané slovo

Vždycky jsi láskou pohrdal, připadala ti zbytečná. Nezajímalo tě, že tě někdo má rád, myslel jsi jenom na svou pomstu. Ano, pomsta... někdy bývá sladká, ale tentokrát jsi ji přecenil. Měl ses mstít někomu úplně jinému, jenže pak už bylo pozdě litovat. Litovat... a znovu se mstít.

Pořád jen pomsta, pomsta, pomsta... uměl jsi něco jiného? Byl jsi vůbec schopný citu? Citu ke mně... Teď už se tě nemůžu zeptat, ale odpovím si sama. Nebyl, byl jsi zaslepený a mě sis nevšímal. Možná teď po smrti bych tě přesvědčila... přesvědčila, že láska není jen plané slovo, že to není cit, kterým by se mělo pohrdat. Jenže mám doufat, že se setkáme? Že když se vzdám života, znovu tě najdu?

Ne, nechci to zkoušet, i po smrti bys mě od sebe odehnal. Už ti nevěřím, vlastně tě nenávidím. Nenávidím, slyšíš? Ale... zároveň tě i miluju. Miluju až to bolí, bolí to, protože vím, že tady už se s tebou nesetkám. Ale víš, co si přísahám? Byl jsi slepý ke mně, budu já slepá k tobě. Ani mě nenapadne jít za tebou, protože jsi mou láskou pohrdal. Budu hledat, budu hledat dál a najdu někoho, pro koho má láska bude důležitá. Jedno však slibuji, nezapomenu na svou první lásku, i když byla jen jednostraná. Ne, tenhle poklad si v srdci uchovám jako vzpomínku na mé bezstarostné mládí, na mou ztřeštěnost, na mou slabost. Ano, díky ní jsem se stala i silnější, nutila mě jít dál, zdolávat překážky a pak se usmát nad tím, co jsem dokázala.

Doufám, že mě vidíš, že jsi někde tam nahoře a pozoruješ mě. Možná ne, byla jsem pro tebe bezcenná, možná nade mnou řekneš jen své oblíbené: „hm“ a stočíš zrak jinam. Nevadí mi to, jdu hledat dál a doufám, že najdu někoho, pro koho má láska nebude jen plané slovo jako byla pro tebe.