Vyvolená aneb ty jsi moje ségra?:02-Hořká pravda?

Ráno se Kaia probudila celkem brzy. Byla zvyklá vstávat a chytat jídlo členům organizace, kteří zrovna pobývali v sídle. Někdy tu byla jen ona a Tobi. Teprve nedávno se dozvěděla, že Tobi je vlastně Uchiha Madara, ten zrádce. Ležela v nějakém pokoji. Na zem dopadaly sluneční paprsky, takže to nemohl být její pokoj. Chvíli jí trvalo, než jí došlo, co se vlastně včera přihodilo. Pohled na Sasukeho, pokojně spícího vedle ní na křesle, jí však paměť vrátil. Chtěla se posadit, avšak nohou jí projela palčivá bolest. Pohlédla na obvaz na svém stehně. Už byl nasáklý krví. Pomalu si obvaz sundala a prohlédla si ránu. Nebyla velká, zato hluboká. Pomalu se nadechla a přiložila k ráně ruku. Kolem její dlaně se objevila zelená záře, která zacelovala ránu. Netušila však, že jí někdo pozoruje. Léčení bylo u konce. Spokojeně si prohlédla stehno, na kterém nebyla ani stopa po ráně.

,,Začínáš mě celkem překvapovat,“ ozvalo se vedle ní. Prudce se otočila. Sasuke seděl v křesle a nedůvěřivě si ji prohlížel.
,,Promiň, já jsem si ani neuvědomila, že tohle ještě umím,“ omluvně se Kaia na Sasukeho usmála.
,,Chceš mé vysvětlení slyšet hned, nebo mám nejdřív nachystat snídani?“
,,Upřímně celkem mi vyhládlo,“ přiznal Sasuke a oba dva se vydali ke dveřím.

V sídle momentálně pobýval jen Sasuke a jeho tým, který ještě v tuhle hodinu obvykle vyspával. Šetřili se na jejich příští misi, takže v kuchyni bylo prázdno. Vypadalo to tam však jako po výbuchu.
,,Ach ten Zetsu“ povzdychla si mučednicky Kaia. Včera odešel na misi a tak se chtěl asi posilnit. Určitě hledal něco k jídlu. Musela jídlo před ním však často schovávat, protože byl schopen spořádat toho 3x více než ostatní. Bylo to asi tím, že měl dvě půlky a ty se nikdy nebyly schopny dohodnout, co budou jíst. Do úklidu se Kai nechtělo a tak společně se Sasukem pozvedali židle a ona vytáhla z té nejspodnější skříňky pečivo a z lednice pečlivě schovanou šunku. Po snídani Sasuke rozhodl, že půjdou do některé cvičné arény. Nechtěl, aby ho tady načapali Karin nebo Suigetsu. Do cvičné arény dorazili asi za necelých 5 minut. Zvenku se to nezdálo, ale sídlo bylo obrovské. Kaia se posadila na lavičku na okraji cvičiště a Sasuke se posadil na zem přímo naproti ní. Tázavě na ni pohlédl, aby už začala.

,,Asi bych měla začít úplně od začátku,“ začala zdráhavě dívka.
,,Narodila jsem se v jedné skryté ninja vesnici, jako druhé dítě tamnějšího Kage. Můj bratr byl jen o 2 minuty starší, byli jsme dvojčata. Moje matka při porodu zemřela. V době kdy, jsme se narodili útočil zrovna na vesnici jeden ocasatý démon. Určitě víš, že každá vesnice chtěla mít ve své moci alespoň jednoho démona. Naše vesnice se však o tohle pokoušet nechtěla. Můj otec chtěl démona zastavit a ochránit vesnici. Proto jej zapečetil do mého bratra. Při tomhle pečetění však obětoval svůj život a zemřel. Uchiha Madara, se se zdejším Kagem nepohodl a tak se mu chtěl pomstít. Pomocí Mangekyou sharinganu dokázal vymazat paměť všem sestřičkám a doktorům, kteří u porodu byli a věděli tedy, že se narodila dvojvaječná dvojčata. Madara nevěděl, které dítě má v sobě démona a tak unesl mě. Brzo však zjistil, že se spletl. Rozhodl se, že mě nezabije, ale vychová si mě po svém. Založil organizaci Akatsuki a naverboval do ní uprchlé ninji. A pak se zničeho nic ztratil. To mi byl asi rok. Začala mě vychovávat Konan a Pein, který se stal leaderem Akatsuki. Oni pochopili, že mají možnost vychovat si dobrého vojáka, který bude skákat, jak si oni písknou. U mě se s tím ale přepočítali. Moje moc byla díky mému genetickému původu dost velká a oni mě ji nedokázali naučit ovládat. Pein a Itachi mě dokázali krotit díky svým kekkei genkai. Uzavřeli ve mně moji čakru pomocí pečeti, které se při větším použití mé vnitřní síly objeví a zablokuje mi všechny přívody čakry."Na chvíli se odmlčela jako by chtěla znovu sebrat odvahu k vyprávění.

,,Takhle mě omezili. Dokážu pečet přerušit jen když se naučím svou čakru ovládat. Musím nad ní mít absolutní moc, jinak mi může moje vlastní síla ublížit nebo mě zabít. Jenže tohle jsem se nikde naučit nemohla. Nebo spíš mě to nikdo naučit nechtěl, takže můžu jen léčit zranění a použít několik jutsu, která nevyžadují více čakry. Asi před třemi lety, když mi bylo 13, jsem od Akatsuki utekla. Nemohla jsem dál snášet to jejich věčné- uvař to, ukliď. Udělali si ze mě služku a já se nemohla bránit, když mě bili, spíš jsem nechtěla a doteď nechci. Pochopila jsem, že když se chci pomstít Akatsuki a hlavně Madarovi musím znát jejich síly a jejich slabiny. To můžu pozorovat, protože oni se mě nebojí a nemají žádný respekt, ani obavy. Když jsem utekla, vyhledal mě jeden z legendárních saninnů z Listové vesnice- Jiraya. Dovedl mě k hoře Myoboku, kde sídlí poustevníci a žáby. Zde mi vlastně řekl celou pravdu i tu co mi ostatní zatajovali. Naučil mě zde několik technik, ale celou moc nad svou silou jsem se zde nezískala. Ani on nedokázal pečeť odstranit. Ukázal mi, jak se používá přírodní energie a jak vstoupit do sage módu. Uzavřela jsem zde smlouvu s žábami, ale věděla jsem, že se musím vrátit. Teď už byl můj cíl jasný- zničit Akatsuki a zjistit jejich slabiny. Proto se tady už víc jak 3 roky přetvařuji, že nic neumí a že jsem k ničemu. Ovšem mám důvodné podezření, že Madarovi pomalu dochází o co se snažím.“ Ukončila své dlouhé vyprávění dívka.

Sasuke si ještě chvíli v duchu rozebíral, co mu to tu vlastně řekla. Uvědomil si, že mu důvěřuje, když mu říká své plány o zničení organizace, které je členem.Už se nadechovla k první otázce, kterou měl. Dívka ho však přerušila.

,,Ještě bys asi měl něco vědět,“ ozvala se Kaia.
,,Mám schopnosti, o kterých ví jen málo kdo. Asi bys mě vědět, že za vyvražděním tvého klanu stojí nejen rada Starších v Konoze, ale i Madara, který ti pořád lže. Pravdu můžeš zjistit jen ve své rodné vesnici, ne když jí zničíš, ale když ji zachráníš.“ Sasuke udiveně zvedl hlavu. Odkud toho tolik ví?Odkud ví o jeho cílech?
,,To je asi všechno.“Ukončila Kaia jejich rozhovor a vyšla ze dveří.

Dnes ráno, při cestě na snídani jí Sasuke ukázal její nový pokoj, kousek od toho jeho. Byl rozhodně lepší, než ten, ve kterém bydlela doteď. Vešla do útulného pokoje a sedla si na postel. Tížilo jí svědomí. Neřekla mu všechno. Neřekla mu, v jaké vesnici se narodila, kdo byl její otec a kdo je její bratr. Měl na ni určitě tolik otázek, ale ona radši zbaběle odešla. Ne, nemohla jsem mu říct všechno, přemítala v duchu. Lehla si ne měkkou postel a zavřela oči.

Asi po hodině někdo zaklepal na dveře. Vstala a šla otevřít.
,,Co tu..?“ Už to ani nedořekla když Sasuke vtrhl do jejího nového pokoje.
,,Odcházíme, zabal si věci!“