Dědička ohně- 2.dílek- Hádka kvůli rámenu?

Na Hotařiny otázky začalo odpovídat mnoho hlasů najednou. Jakoby se hádaly. Hotaru se pokusila zaostřit a rozeznat tváře lidí, kterým ty hlasy patřily.
Po pár minutách jí došlo, že leží na tmavomodré pohovce, pravděpodobně musela být v bezvědomí už hezkých pár minut. Pak rozeznala kluka blonďatými, rozcuchanými vlasy a naštvaným výrazem ve tváři jak se o něčem dohaduje s jejím bratrem Junem, muže s maskou a stříbřitými vlasy, jednu blonďatou ženu s poněkud… ehm……velkými ženskými přednostmi, ženu s černými vlasy a Kotetsua, usmívajícího se nad hádajícími se chlapci.
Hotaru se chytla za hlavu. Děsně jí třeštila a hádající se hlasy bolest znásobovaly. Měla chuť zařvat, aby konečně všichni sklapli a nechali ji chvíli v klidu a s práškem proti bolesti hlavy. Bohužel měla sucho v krku, takže nevydala ani hlásku.
Jejího bolestivého výrazu si všiml Kotetsu. Přešel k ní a zeptal se jí:
„Bolí tě ta hlava moc? Ty dveře do tebe narazily fakt tvrdě.“
Hotaru normálně nepřiznávala, že ji něco bolí, ale tentokrát potichu řekla:
„Jo, moc to bolí. Nemohl by mi někdo vysvětlit v klidu a hlavně potichu, co se stalo?“
Kotetsu se pousmál a začal vyprávět:
„Z toho, co jsem pochytil, tuším, že tvůj bratr měl velký hlad a když při svém průzkumu vesnice našel bar Ichiraku, tak tam našel Naruta,“ ukázal na blonďáka, pak se nadechl a pokračoval, „ a Jun mu snědl půlku rámenu, když se Naruto nedíval. Naruto se pochopitelně naštval a ztropil povyk, jakoby tvůj bratr snědl poslední porci na světě. Okolo šel Kakashi, to je ten stříbrovlasý a hned poznal, že Jun není z této vesnice. A tak ho odvedli sem, k Tsunade- sama, to je ta blondýna. A Naruto se zase chvilku dohadoval s ní, a Tsunade- sama se naštvala, praštila ho tak silně, až Naruto letěl do těch dveří. No a ty dveře letěly na tebe a tak tu teďka kvůli nim ležíš.“
Hotaru téměř neznatelně přikývla na důkaz toho, že pochopila.
A chtěla se náhle začít smát. Jestli byl její bratr v něčem dobrý, tak to bylo užírání jídla někoho jiného, aniž by si toho ten dotyčný všiml. Tentokrát se to však Junovi vymstilo. A to docela krutě.
Když Jun se s Narutem hádal už víc jak deset minut, ozvala se Tsunade:
„Naruto! Pokud nechceš skončit stejně jako před několika minutama, až na to, že narazíš na místo do dveří rovnou do zdi, tak ti radím se zklidnit! A tobě to doporučuju taky, June!“
Hádka okamžitě přestala, jenom Naruto něco zamumlal. Tsunade však dělala, že neslyší a poslala všechny, kromě Hotaru, té černovlásky a Juna, ven.
Poté vstala a přešla k Hotaru a docela laskavě k ní promluvila:
„Hotaru, nepletu se? Za tu ránu se omlouvám, kdybych byla tušila, že za nimi někdo je, vyhodila bych místo toho Naruta oknem. Máš menší otřes mozku, ale do nemocnice nemusíš, tak vážné to není.“
Ta ženská je šílená! Jak může být Hokage, když mlátí své podřízené? Co jsem komu udělala? Ten Jounin, co vedl tu moji minulou misi, si ten výprask zasloužil, tak proč? pomyslela si Hotaru hystericky.
Tsunade pokračovala:
„Pokud dobře chápu, jsi ze Skryté Hvězdné, ze které tě tak nějak vyhnali. A tak ses se svým bratrem Junem rozhodla, že půjdeš sem, do Konohy. Nevíš, proč tě vyhnali?“
Hotaru chvíli přemýšlela a odpověděla:
„Hoshikage to vyjádřil nějak takto: Tato vesnice není stavěná na tvůj temperament!No a doporučil mi Listovou, tak jsem se s Junem sbalila a tradá do Konohagakure no Sató! A mimochodem, nemáte prášky na bolest hlavy?”
Tsunade místo odpovědi přešla ke stolu, hrabala se chvilku v šuplíku a vytáhla z něho prášky proti bolesti. Ty podala Hotaru, k tomu přidala skleničku vody.
Hotaru si pak vzpomněla, že má to doporučení od Hoshikageho. Rozhlédla se po kanceláři, až její pohled dopadl na její batoh. Pokusila se vstát, jenže se jí zatočila hlava a dopadla zpátky na pohovku. Jun si všiml, že upřeně zírá na bágl a tak jí ho podal. Hotaru poděkovala a zahrabala v báglu. Vytáhla doporučení a podala ho Tsunade. Ta si ho převzala a začala si ho pročítat.
Po přečtení si odfrkla, zmačkala papír a hodila ho do koše. Hotaru a Jun nechápavě přihlíželi, Tsunade jejich výrazy pochopila a odpověděla jim na nevyřčenou otázku:
„Hoshikage si zřejmě myslí, že tato vesnice zvládne jenom klidné ninji. Jak sis ale všimla, Naruto je velmi hyperaktivní,takže ty snad nebudeš taková přítěž.“
„Hoshikage- sama o mě psal, že bych byla pro vás přítěž?“
„Nějak tak. Ale jak už jsem řekla, ty určitě nebudeš tak hyper jak Naruto.“ Domluvila Tsunade a usmála se na Hotaru.
Hotaru se také usmála, ale uvnitř byla neuvěřitelně naštvaná:
„Tak toto si Hoshikage vypije! A to do dna! Štěstí, že Hokage má více pochopení a nedá na řeči jiných!“
Tsunade pokračovala:
„Zítra v osm sem přijďte, vy dva. Musí se totiž dovyřídit pár drobností. Shizune, zavolej mi Naruta, zítra ať sem v devět přijde, provede Hotaru a Juna po Konoze.“
Jun začal protestovat:
„S tím hysterákem nepůjdu ani za milión rámenů!“
Tsunade se na něho zle podívala, pak se uličnicky usmála, vstala a vyhodila svou židli z okna.
Hotaru se děsně lekla a zakřičela:
„Tsunade- sama, Vás tedy opravdu musí bavit ničit věci! Nejdřív to schytaj dveře a pak židle!“
Tsunade se zachichotala a kývla směrem k díře ve zdi. Hotaru se k ní otočila. A uviděla Kotetsua jak vchází do kanceláře se židlí!
Hotaru si pomyslela:
„Kdyby to takto dělal i Hoshikage a já bych to měla nosit, asi ho brzy pošlu někam, kam slunce nezavítá! No i když, Kotetsu si to zaslouží! Nemá provokovat, mwuhehe!“
„Tsunade- sama, to je za dnešek potřetí! Kdo to má furt nosit?“ postěžoval si Kotetsu.
Tsunade si od Kotetsua převzala židli, a nakázala mu, ať sem přijde zítra v devět hodin, protože někdo musí Hotaru s Junem přece provést po Konoze, že ano?
Hotaru chtěla vznést námitku, jenže Kotetsu se zářivě usmál a odpověděl:
„Ovšem Tsunade- sama, rád je provedu“ a spiklenecky mrkl na Hotaru. Ta doufala, že to byl jenom tik v oku. S tímto pakem si ona nebude nic začínat!