Cesta odpuštění 14

NOČNÍ ÚTOK

Naruto seděl na větvi a pozoroval hvězdy jako předtím se Sakurou. Po chvilce přemýšlení si začal uvědomovat jak je pro něj důležitá. Vždycky stála při něm i když to někdy nedávala moc znát, položila by za něj i život aby ho zachránila a vždycky mu uměla pomoct. Uvědomil si, že Sakura je jeho nejbližší přítel a pro něho i víc.
Dál sledoval oblohu a vychutnával si tu krásu. Každá hvězda zářila jako nejkrásnější diamant a každá byla úplně jiná a žádná nebyla stejná. Les kolem vypadal velmi temně, ale díky oslnivé záři hvězd vypadal úplně jinak. Vypadal zvláštně krásně a tajemně, jako z nějaké pohádky.
Z pozorování oblohy ho až vyrušilo nepatrné prasknutí větvičky kousek od něj. Zpozorněl a vzal si do ruky kunai. Potichu slezl ze stromu a vydal se směrem odkud to slyšel. Byl si jistý, že už je na tom místě, ale nikde nic. Pomalu a nejtišeji jak uměl prozkoumával okolí tábora, ale zase nic. Došel až zpátky, ale všichni nerušeně spali.

Asi se mi něco zdálo, nebo to byl jen nějaký zajíc, řekl si v duchu a uklidil si zpátky kunai, ale dál zůstal být ostražitý. Pomalu se vrátil ke stromu a opět si vylezl na jeho větev a pohodlně se usadil.
Podíval se na hvězdnou oblohu a vybavil si spící Sakuru.
Když spí vypadá dost nevině, na to jak dokáže být brutální, říkal si v duchu, usmál se a dal si ruce za hlavu.
Spokojeně sledoval oblohu se třpytivými hvězdami. Všude bylo úplné ticho, nefoukal ani žádný vítr. To Kohoha takové ticho snad ani nezažila. Vždy byla plná ruchu. Většinou na kolemjdoucí vykřikovali obchodníci aby si něco koupili a všude běhali a hráli si malé děti. Konoha byla velmi rušné město a i když v noci už na ulicích nebylo vidět ani živáčka, pofukoval stále jemný vítr. Jak se snažil dostat kolem domů a dalších překážek znělo to jakoby tiše zpíval nebo hrál na kouzelnou flétnu. Ale v tomhle lese bylo až divné ticho a někdy mu to až nahánělo hrůzu. Najednou ho ale něco vytrhlo z přemýšlení, byl to něčí výkřik. Naruto sebou prudce škubl.

„Sakuro!“ řekl a seskočil ze stromu. Běžel jak nejrychleji uměl a v ruce už pevně svíral kunai. Byl kousek od tábora, když najednou po něm někdo hodil několik kunaiů spolu s shurikeny. Rychle se jim vyhnul a vřítil se do tábora. Všichni i babička Fuzuki odráželi útoky cizích ninju. Byli tři a každý šel po jednom z jeho týmu. Sakura odrazila útok a všimla si Naruta.

„Naruto za tebou!!!“ zakřičela Sakura a odrazila další útok.
Naruto se prudce otočil a v poslední chvíli odrazil útok cizího ninji. Všiml si jeho ochranné čelenky. Byl to znak Kamenné země. Jeho útočník byl velmi rychlý a přesný. Naruto odrážel jeden útok za druhým a snažil se co nejdřív dostat k Sakuře a Fuzuki.

„Já sem tvůj soupeř,“ řekl mu jeho útočník a zabránil mu cestu k Sakuře.
„Ty zmetku,“ rozčiloval se Naruto. Nepřítel se jen usmál a dál útočil až neuvěřitelnou rychlostí.
Sakuřin nepřítel si všiml její slabiny a to, že se snaží aby se Fuzuki vůbec nic nestalo. Fuzuki se sice na svůj věk velmi dobře bránila, ale nestačilo to. Sakura se rozhodla zariskovat a začala útočit. Dokonce se jí to i dařilo, několikrát nepřítele už skoro zasáhla, ale vždy se jejími útoku i neposlední chvíli dokázal vyhnout. Sakuře už docházeli síly, už nevěděla jak by na něj ještě mohla útočit.
To není možný, musí mít přeci nějakou slabinu, přemýšlela.

Mezitím Naruto bojoval se svým protivníkem, který ho v zápalu boje odvedl pěkný kus od Sakury. Síly byly vyrovnané. Naruto byl rozčílený, protože si všiml, že Sakuře pomalu dochází síly. Při jakýmkoliv pokusu dostat se s Sakuře ho jeho protivník zastavil.
Sakra je strašně rychlej, musim se rychle dostat k Sakuře - chan a k Fuzuki - sama. A kde je sakra Sai a kapitán Yamato..?., přemýšlel rychle.

Najednou se ozvala rána a nad nimi proletěl na obrovském inkoustovém orlu Sai a za ním ohromná spousta kunaiů a shurikenů různých velikostí.Naruto se, ale tím děním nad nimi nenechal rozptýlit.

„Taju Kage Bushin no jutsu!“ křikl Naruto a všude kolem se objevilo obrovské množství klonů.
„To si myslíš, že mě tohle zastaví,“ řekl posměšně Kamenný ninja.
Naruto poslal všechny klony na něho a když byl jimi zaneprázdněný, objevil se pravý Naruto.

„Rasengan!“ zakřičel a zasáhl ho přímo do břicha.
Ninja odlítl a zastavil se až o strom. Naruto k němu došel, aby zjistil jak je na tom.
„Asi sem tě podcenil,“ řekl Kamenný ninja a naposledy vydechl.

Mezitím Sakura stále bojovala se svým protivníkem a snažila se objevit jeho slabinu, ale to se jí nedařilo. Najednou nepřítel zmizel ve tmě mezi stromy. Sakura se snažila odhadnout, kde asi je, ale v té tmě toho moc neviděla. Najednou vyletělo několik kunaiů přímo na Fuzuki, Sakura k ní přiběhla a odrazila skoro všechny kunaie, ale dva se jí zabodly hluboko do nohy. Rány začali ihned dost krvácet. Sakura si kunaie vytáhla z nohy a hodila je zpátky do tmy. Věděla že si musí co nejdříve zastavit to krvácení, ale ze tmy přicházely další a další útoky. Jediné co jí zbývalo, se bylo bránit. Tím jak se vyhýbala a odrážela útoky, rány krvácely ještě víc.
Tohle už dlouho nevydržim, kde všichni jsou, říkala si v duchu.
Po chvíli cítila, že se jí motá hlava a špatně vidí. Proti ní letělo dalších několik kunaiu, ale už neměla sílu se jim vyhnout cítila jak pomalu ztrácí vědomí.

„Sakura - chan!!“ křikl Naruto a v poslední chvíli stačil odrazit útok, zatímco jeho klon stačil chytit Sakuru než dopadla na zem.
„Sakuro - chan, slyšíš mě?“ ptal se zoufale Naruto, ale neodpovídala.
„Co se stalo Fuzuki - sama?“ ptal se Naruto.
„Na to teď není čas,“ řekla rychle.
Narutův klon vzal Sakuru do náruče a druhý odvedl Fuzuki do bezpečí. Fuzuki hned vytáhla obvazy a snažila se Sakuře zastavit krvácení.

„Kde seš ty hajzle!“ křičel Naruto. Místo odpovědi mu, ale nepřítel poslal několik kunaiů. Rychle se jim vyhnul a hodil pár shurikenů na místo odkud předtím vyletěly kunaie. Kamenný ninja vyskočil ze tmy a opět po Narutovi vrhl několik kunaiů. Začal boj na blízko.
Sakra má dobrý taijutsu skoro jako Lee, říkal si v duchu Naruto. Boj trval už dost dlouho.
To není možný, kde bere pořád tolik energie?, ptal se sám sebe Naruto. Nechci vědět s kým bojuje Sai a kapitán Yamato, říkal si a vyhnul se dalšímu úderu.
Z ničeho nic, jeho protivník zmizel znovu ve tmě, ale nic se nedělo. Žádné kunaie ani shurikeny, prostě nic. Naruto stál na místě a nedůvěřivě si prohlížel okolí kolem. Po chvíli uklidil kunai a udělal pár klonů, které poslal prozkoumat okolí. Za chvilku se vrátili, ale nic nenašli. Najednou ze tmy vyšel Yamato a pomáhal Saiovi, aby mohl jít. Naruto k nim jim šel naproti.
„Co se stalo?“ zeptal se Naruto.
„Nepřátele jsme sice vyřídili, ale Sai má zraněnou nohu a rameno,“ řekl Yamato.
„Kde je Sakura a Fuzuki - sama?“ zeptal se znepokojeně Yamato.
„Sakura - chan,“ řekl vyděšeně Naruto.
„Stalo se něco?“ ptal se znova Yamato.
„Jo, Fuzuki - sama je v pořádku, ale Sakura - chan je zraněná,“ řekl a rozběhl se k místu kam jí odnesl jeho klon.

Když tam společně dorazili, posadil Yamato Saie vedle ležící Sakury a Naruto si klekl z druhé strany a hledět na ní.
„Co je se Sakurou?“ zeptal se vyděšeně Naruto.
„Krvácení jsem sice nakonec zastavila, ale stále je v bezvědomí,“ řekla smutně Fuzuki.
„Tohle je velmi špatná situace,“ řekl Yamato, „Sai i Sakura jsou zranění, ale nemáme nikoho kdo by je mohl vyléčit,“ pokračoval, „musíme ale pokračovat dál, je tady příliš nebezpečno, nemůže moc dlouho zůstat na jednom místě.“
Fuzuki vyčistila a obvázala Saiovi rány.

„Už musíme vyrazit, Naruto udělej dva klony,“ řekl Yamato.
„Hai,“ odpověděl.
„Kage Bushin no jutsu,“ řekl a vedle něj se objevili dva klony.
„Vezmi Saie a Sakuru, já vezmu Fuzuki - sama,“ řekl Yamato a naložil si Fuzuki na záda.
Jeden Narutův klon naložil Saie a pravý Naruto si s největší opatrností položil Sakura na záda.
„Naruto nech jeden svůj klon jít jako poslední, abychom měli větší jistotu, kdyby nás někdo napadl zezadu,“ řekl Yamato a vyrazili.
Les kolem nich vypadal pořád stejně, ale už nebyla taková tma. Pomalu se začalo rozednívat. Po nějaké chvíli si dali krátkou přestávku na vyvýšené malé mýtině, aby zjistili jak jsou na tom Sai se Sakurou. Naštěstí se ani jednomu z nich znovu rány nerozkrvácely. Chvilku ještě odpočívali a začali jíst. Když dojídali a balili si věci, už na ně dopadali paprsky ranního slunce. To ale nebylo ještě to krásně žluté denní slunce, ale zářivě červenooranžové a stále bylo jen kousek nad obzorem. Naruto se ustaraně podíval na Sakuru a opatrně si jí opět položil na záda.
„Asi tak za dva dny cesty bychom měli opustit hory a Mlžnou zemi, když to půjde bez problému. Hned jak se dostaneme do Čajové země vyhledáme nějakou pomoc,“ řekl Yamato a opět se vydali na cestu.

Cesta sice utíkala pomalu, ale bez problémů. Saiovi rány se pomalu začaly zatahovat, ale Sakury nevypadaly moc dobře a hlavně stále byla v bezvědomí, byly to už dva dny. Všem to dělalo starosti, ale asi nejvíce Narutovi. O přestávkách se o ní stále staral a snažil se do ní dostávat co nejvíce tekutin. I když mu to moc nešlo, nevzdával to a snažil se dál.
Konečně les začal pomalu řídnout a hory se zmenšovaly.
„Už jsme kousek od hranice,“ řekl Yamato.
„Vydrž Sakura - chan, už tam budeme a určitě ti někdo pomůže,“ řekl Naruto.

Slunce pomalu zapadalo. Mohutné hory se změnily na pouhé zelené kopce a les byl o hodně řidší.

„Jsme na hranicích,“ řekl Yamato.
„Konečně,“ zaradoval se Naruto.

Pokračovali dál v cestě a v tom najednou.
„Naruto…“, ozvalo se velmi tiše u jeho ucha.
„Sakuro - chan?…,“ řekl nevěřícně Naruto.