Ukrytá ve Snech: kapitola 09 - Návrat Vlaštovky

„Tsubame Gaeshi!“ (Návrat Vlaštovky)
Jen dva rychlé krátké kroky stačily, aby se k nesmrtelnému dostatečně přiblížila. Než se stihl pokusit o obranu, v ruce držel jen tyč, čepele kosy odlétly stranou, Jashinův symbol měl přeseknutý, dolní polovina se válela ve skalním písku a přes hrudník měl dlouhý šikmý ne moc hluboký šrám. Jeho kůži se začala pomalu vracet původní barva.
„Jashine?“ vydechl překvapeně Hidan. „Ku*va cos to udělala?! Jahsin… ne! Proč?“
„Asi jsem tě zbavila tý schopnosti proklínat lidi,“ odpověděla klidně. „A bylo to jednoduše proto, abys je nezabíjel. U nás se tomu říká vymítání. Jo, a taky už nejspíš nejsi nesmrtelnej.“
„Zabiju tě!“ zařval Akatsuki a jako smyslů zbavený se na ni vrhnul jen s ulomenou násadou od kosy.
„Nech toho! Já tě nechci zabít, pitomče!“ snažila se ho zastavit, zatímco se bránila.
„Ale já tebe jo!“
Eliška se Hidanovým výpadům vyhýbala či kryla poměrně snadno, útoky vzteky šíleného člena Akatsuki byly lehce předvídatelné a násada od kosy se stále zmenšovala. Když už bělovlasý neměl nic, čím by útočil, dívka jej udeřila do hlavy tupou stranou katany. Svalil se na zem, chytil se za hlavu a sprostě, i když ne moc hlasitě, nadával. Hnědovláska se rozhlédla po bojišti. Jinchuuriki Osmiocasého byl stabilizovaný a něco si zapisoval do notýsku, takže bylo vidět, že se již uzdravoval. Eliška zavrtěla hlavou.
Kousek od nich se proměněná Nekomata naplno věnovala souboji s mistrem všech pěti živlů. Teď už vlastně ne pěti, ale tří, dvě z jeho srdcí byly po smrti. Už bojoval jen pomocí země, blesku a vzduchu. Démonka se zastavila, jedním ocasem odhodila bleskové monstrum proti jedné ze skal a vychrlila na Kakuza oheň, který se teplotou mohl rovnat téměř Amaterasu. Teď už odmaskovaný shinobi nechal před sebou vyrůst skálu, takže se ubránil. Ovšem oheň nebyl její hlavní zbraní, to Eliška věděla z legend, jež kdysi četla. A jak se brzy přesvědčila, Dvouocasá si toho byla také vědoma. Monstrum ovládající fuuton se k ní přiblížilo, ale vzápětí bylo obaleno fialovočernou koulí, která se rychle zmenšovala. A to tak, že nakonec z ní nic nezbylo. Ani z toho, co obsahovala.
Eliška byla soubojem tak zaujata, že si nevšímala Hidana, který se mezitím doplazil k jediné použitelné části jeho kosy, třem spojeným čepelím. Cestou sebral odseknutou polovinu svého nesvatého amuletu s tím, že jej později dá dohromady. Byl naštvaný na celý svět, ale nejvíc na tuhle holku, na kterou nepůsobila moc Jashina-sama. Namáhavě se zvedl, v hlavě mu ještě hučelo.
„Hej!“ zařval a rozběhl se k dívce, čepele připravené k útoku.
Překvapeně se otočila a jen taktak zablokovala jeho útok, ale katana jí vypadla z ruky. Eliška musela uskočit zpátky, aby se vyhnula dalšímu máchnutí zbytkem kosy. Třetímu útoku se vyhnula jen tak, že zakopla o kámen a spadla na zem, takže čepele se mihly nad ní.
„Ha! Nejseš zas tak dobrá!“ ušklíbl se Hidan a hodil čepele. Dívka nestačila uhnout.

Pokojem se rozlehlo dlouhé táhlé píííp. Všichni, kdo to slyšeli, byli okamžitě na nohou.
„Eliško!“
Do místnosti vběhly postavy v bílých pláštích.
„Defibrilátor…“
„Eli!“
„Běžte ven…“
„Nabít… Pal!“
„Znovu…“
„Pal!“
píp-píp-píp…
„Žije.“

„Eli, jsem rád, že jsi vzhůru.“
„Ahoj. Až mě pustí, půjdeme na ten výlet?“