Láska skrytá v listí-Neji x TenTen

Stála na stromě a poslouchala melodii tak známou že ji znala nazpaměť. Poslouchala melodii tak krásnou že by jí nikdy nemohla mít dost. Ta melodie byla pořád stejně krásná a přesto dnes zněla jinak. Tak nějak...smutně...Poslouchala tu krásně smutnou melodii a přemýšlela. Co tu vůbec dělá? Měla být jinde, s někým jiným a dělat úplně jinou činnost. Jenže dnes je svatý Valentýn! V tento den by nikdo neměl být sám nebo být v davu a cítit se tak. Měla být na louce a trénovat s tím koho tak milovala a on o tom neměl ani tušení. Vlastně by byla s tím koho miluje..jenže by se cítila sama. Takto jí bylo lépe. Netrápila se tím že se nemůže soustředit a proto jí vždy porazí, netrápí se tím že by kdykoliv mohl zapnout Byukagan a poznat její city. Co na tom že své city tají když je on sám může odhalit? Zatím se tak naštěstí (možná že i na neštěstí) nestalo. Rozpustila si vlasy. Byli tak dlouhé a nikdo kromě ní to nevěděl...
"Tenten?" ozval se někde poblíž hlas.
"....." neodpovídala.
"Vím že si tu! Cítím tvojí chakru! No tak ozvy se!"
Tenten vstala a vylezla ještě výš aby jí zakrylo listí.
"Ano?" řekla poté.
"Tenten kde si? Proč si nepřišla?"
"Já..zapomněla jsem!" zalhala.
"Nelži!"
"Nepoužívej Byukagan!" ohradila se.
"Nepoužívám Byukagan! Vím to pro to že se ti to nepodobá! Ty nejsi člověk který by zapomínal!" vysvětlil jí.
"Stane se!" vedla si svou.
"Proč mi lžeš? Stalo se něco?" vzhlédl do koruny stromu ale nikde jí neviděl.
"Dnes je svatý Valentýn..." řekla jako by mimochodem.
"Hn.."
"Svátek všech zamilovaných..."
"Nikdo by dnes neměl být sám...jo tak...tys měla rande?" zeptal se úplně klidně což způsobilo že se jí zablyštily oči.
"...."
"Počkej a proč si tady? To ti ten kluk něco udělal?" vyzvídal.
"Proč tě to tak zajímá?" nechápala.
"Protože si kvůli němu prošvihla trénink což bude mít za následek že nebudeš dost dobrá a taky si kvůli němu mimo což bude mít taky jistý vliv na tým..." vysvětlil.
"Jde ti jen o tým!" řekla skoro neslyšitelně ale on to přeci slyšel.
"A o co jiného by mi mělo jít? Tým jste vy! Jde mi vlastně o vás!" bránil se.
"Ne tobě nejde o nás ale o to abychom neprohrávali!" vedla si svou.
"To není pravda! Nejde mi o výhru ale o to aby jste zůstali na živu!"
Tenten si povzdechla a z oka jí spadla slzy který dopadla na Nejiho.

Nejdříve si myslel že začíná pršet ale když ucítil slanou vůni došlo mu že tato tekutina nemá s deštěm nic společného.
"Tenten ty pláčeš?" snažil se jí mezi vším tím listím najít ale marně.
"N-ne.." ozval se ze shora roztřesený hlas a popotáhnutí.
"Tenten.." zarazila se. Vyznělo to úplně jinak než to říkal vždy tentokrát její jméno vyslovil s něžností a...zoufalstvím, starostmi?
"Řekni mi prosím co se ti stalo..co ti ten kluk udělal že pláčeš?"
"Nemiluje mne..." zašeptala.
"Ty ses ho ptala?" ptal se dál.
"Ne..on ani neví že ho miluji!" pořád šeptala jako by se bála že by to mohl slyšet i někdo jiný.
"Tak jak to že si s ním byla na rande?" nechápal.
"To si řekl ty!" opravila ho.
"Tenten...pojď dolů tohle nemá cenu! Proč se tam schováváš? Před čím?"
"Před láskou..před bolestí...před strachem..před tebou..." poslední slova vyslovila tak potichu že jej neměl možnost slyšet. Aspoň si to myslela!
"Přede mnou? To nechápu! Co jsem udělal?"
"Jde o to co jsi neudělal!" pořád tlumila hlas.
"Co tím myslíš Tenten?"
"....."
"Tenten!"
"....."
"Tenten!!!"
"...."
"Tenten proč mlčíš!"
"....."
"Tenten!"
"....."
"Tenten no tak!"
"....."
"Mluv Tenten!"
"....."
Vánkem se linul ptačí zpěv. Ten krásný a smutný zpěv který nutí lidi přemýšlet o svých problémech. Neji se otočil a byl na odchodu když zaznamenal pohyb. Někdo skočil na zem a ladně dopadl. Otočil se. Stála tam dívka která mu připomínala Tenten ale byla jiná. Měla lesklé oči, rozpuštěné vlasy a utrápený výraz. I přes to vypadala krásně. Nikdy jí neviděl plakat ani s rozpuštěnými vlasy ani s utrápeným výrazem. Vždy byla veselá a nebo vážná. Tohle neznal...
"Tenten..?" zaznělo do ztracena.
"Neji.." špitla a zavřela oči. Po tváři jí stekla slza.
Neji ucítil něco divného přibližně uprostřed hrudníku. Trhalo mu srdce vidět jí plakat. Ani nevěděl jak, natáhl k ní ruku a prsty jí jemně setřel stopy po slzách. Poté uchopil její bradu a přiblížil se k ní blíž. Díval se jí do očí které ,při tom náhlém kontaktu s jeho prsty, otevřela. Jeho rty se jemně otřeli o ty její. Poté na ní opět pohlédl a bez jejího dovolení to udělal znovu. Tentokrát jí začal sát spodní ret a zajel jí rukou do vlasů. Druhou jí chytl za pas a přitáhl si jí blíž k sobě. Měla tak jemné a sladké rty. Netušil že někdo dokáže být tak sladký. Ona zas že Neji dokáže být tak něžný. Pootevřela ústa, zřejmě chtěla něco říct ale Neji ji v tom zabránil polibkem. Tenten mu jeho polibky oplácela. Neji toho po chvíli nechal ale jen aby jí mohl přitisknout k sobě a obejmout.

"Promiň mi to.." zašeptal a políbil jí do vlasů.
"Už se stalo....Miluji tě Neji...a jestli je tohle sen, nechci se probudit!" také šeptala.
"To není sen...slib mi jednu věc!"
Tenten na něj tázavě vzhlédla.
"Už nikdy se mi neschovávej! Měl jsem o tebe strach..."
"Slibuji..." přitiskla se k němu silněji.
"Miluji tě Tenten..."
Vyhledal její ústa a opět jí políbil.

Taaak já jen doufám že se vám moje první povídka kterou sem přidávám líbí =) napište mi do komentářů...