Cena změny
Byl tam sám! Nemůže ho tam nechat! Nejde to… nemůže se dívat. Nebyl to přece on, kdo ji naučil že lidé na kterých vám záleží jsou to nejdůležitější? Nebyl to právě on, kdo ji tak moc ovlivnil? Nebyl to právě on kdo jí vždy ukázal cestu a pomohl ji? Byl… a nyní tam byl sám bez pomoci… nemůže to tak nechat!
Bělostná hebká ručka se zatne v pěst. Hledá v sobě vnitřní sílu a odvahu. Ví co chce udělat… ví co musí udělat. Kdyby tak neučinila, zradila by sama sebe i ho. Vlasy barvy temného oceánu povlávají ve větru. Už nemůže dál čekat… teď nebo nikdy!
Rozeběhne se k němu a tomu netvoru, který vyplenil jejich domov. Všechen strach i pochyby jsou pryč. V hlavě je skoro úplně prázdno… zabij… zachraň… musíš.
Běh pustinou trval jen několik úderů srdce, přesto jí to připadalo jako celá věčnost. Oči se roztáhnou zlobou a nenávistí… žíly v jejich okolí naběhnou. Nyní vidí vše jasně a zřetelně. Ví kam udeřit, ví která místa zasáhnout. Povede se jí to… musí!
Hlava se nakloní na stranu a celý trup ji následuje. Prsty a pěstí zasahují tělo netvora. Dva údery… čtyři údery… šest úderů… osm úderů… marně…
„Shinra tensei.“
Slova smrti…
Tlaková vlna odhodí tělo jako hadrovou panenku. Dopadne na zem. Cítí železitou pachuť krve v ústech. Cítí zlomená žebra. Levá ruka je rovněž zlomená, a zápěstí rozdrcené. Všechno je teď jedno… ona musí… musí ho zachránit. Těžce zraněné děvče se dá opět do pohybu.
Netvor nakloní nechápavě hlavu na stranu. Tolik snahy… tolik hlouposti… proč? A pro co? Podívá se na obtížný hmyz… na tvora, který si ani zdaleka nezaslouží jeho pozornost. Něco tak slabého jej nemohlo ohrozit. O co se vůbec to děvče snažilo? O co? Slabý člověk zůstane slabým, tak co si tady snažila dokázat?
„Shinra tensei“
Nyní byl úder mnohem silnější. Jako list vržený do vichřice odletí mnoho metrů daleko, a spadne do prohlubně pod polorozpadlou budovou. Jedno ze zlomených žeber probodne plíce. Noha je zkroucena do nepřirozeného úhlu. Zběsile vykašlává krev. Pravá ruka se vztahuje ke světlu. Vztahuje se k němu… nemůže… musí…!
Vzpomněla si jak jej poprvé uviděla. Byl tak plný života, sebevědomí a energie. Byl její pravý opak. Jak moc jen chtěla být jako on… jak moc k němu vzhlížela. Když se mu všichni ostatní smáli, ona k němu vzhlížela. Ostatní se jej štítili… ona ho milovala. Ukázal jí tu jiskru, kterou má každý člověk v sobě… tu jiskru, kterou stačí rozdmýchat na plameny. Uvěřila, že se může změnit… uvěřila že může v jeho i svých očích stoupnout… uvěřila, že možná někdy upoutá jeho pozornost. Byla bláhová…
Lidé se možná dokáží měnit, ale jejich osudy nikoliv. Můžeme se snažit jak moc chceme, ale přesto mnohdy věci nekončí tak, jak by jsme si představovali. Ne každý sen dojde naplnění, a drtivá většina jich zanikne a zemře stejně rychle jako jepice. Celý život byl jako krátký sen. Probouzela se, aby si neuvědomovala to, že celou tu dobu sní… a to marně. Vždy si něco namlouvala, tak jako miliony lidí před ní, a další miliony lidí, které budou následovat po ní. Proč to všechno dělala? Nevěděla… musela… chtěla. Nebyl v tom rozum. Bylo v tom něco šíleného, něco co má moc dávat život, a zároveň moc zabíjet jako ten nejodpornější krutý vrah… byla v tom láska…
Oči barvy sněženek se upírají k nebi a jas v nich pomalu pohasíná… stávají se matnými… uvadají… jako sněženky. Její jaro skončilo…
Ruka se pomalu zatřepe v marném boji, ale stále zůstává vztyčena k nebi jako mohyla smutku, odhodlání a zoufalství.
Narušená statika budovy se pomalu začíná hroutit, a do jámy začínají padat kusy zdiva a základů budovy. V uších slyší děsivé dunění… bylo to jako bouřlivý oceán…
V sněženkových očích se zalesknou slzy.
„Na… Na-Naruto-kun.“
Nádech a pramínek krve z úst.
„Naruto-kun…“
Tlukot srdce se začíná zpomalovat.
„By…byla… js-jsem scho-schopna s-se změnit... aspoň tro-trošičku? Na… Na-ru-to-kun.“
Srdce začíná zpomalovat, jako horská řeka, která dorazí do rovin vedoucích do moře. Co bylo na tom moři? Co ji tam čekalo? Pak přišla jediná a poslední myšlenka.
„Vši… všiml… si… mě vůbec?“
Nikdy bych nedoufal, že něco takového napíšu, ale pokud se to má stát...
Pláču
Jejda..to je nádherné..Hinatu mi, ale nemůže nechat umřít..Taková úžasná postava.. Já chci, aby žila!!
Kdysi jsem tu byla, s Vámi krásně snila ^^
Nezapomeňte na mě, prosím, protože já štěstí nosím!
Oceány slz proudí z mích očí, a kapesník je nestačí vsakovat.Všude kolem mě jsou kaluže slz. Tak krásný a dojemný to bylo!! A že mě, jen tak něco nerozpláče!
Jen doufám, že to nakonec takhle nedopadne i doopravdy! To by mě dost naštvalo. Mám ji ráda,trochu mi totiž připomíná někoho, koho dobře znám.
Hinata je prostě jedinečná a nenahraditelná. Bez ní už Naruto nebude to co dřív! Doufám, že si Kishimoto ještě rozmyslí, jestli nechá Hinatku zemřít. Jinak si to s ním osobně vyřídím
K&I senseiové s.r.ž- NOVÁ ANIME PŘEKLADATELSKÁ SKUPINA (jíž jsem členem)
...Ponořte se s námi do světa anime ...
*fnuk* Já nechci, aby umřela!! jakou pak bude mít cenu sledovat dál Naruta? Je to nádherně napsané, ale doufám, že to takhle neskončí!!! Budu muset víc věřit, nebo si Kishimoto může jít rovnou kopat hrob! =3
Jj... Tak to mě sebralo. Aůle vážně... Už to, že Hinata je asi...
Mno, je to hrozný...
Ale tvoje dílo je krásný, strašně smutný... Ale krásný.
Tohle Peinovi nedaruju. A ani Kishimu.
Hinata... rozhodně nechci aby takhle dopadla... a napsal jsem to protože jsem prostě musel. Až tak moc mě zhnusily ty spoilery... zabít takovou postavu během jednoho dílu-pokud je to tedy pravda a nebyl to fake.
Jsem rád že to mělo vliv i na ty, kterým je Hinata ukradená ... je to prostě o ní... je to její "Cena změny" kterou tak moc vždy chtěla
Pravda to je
Hnusná, osporná pravda... No, já už na Kishimota pomalu solidně zanevírám.
Zabít mi Hinatu, to se NEDĚLÁ!
Jediné slovo, kterým to lze popsat...nádhera.
Doufám,že takhle špatně to s Hinatou dopadne pouze tady. Snad neumře... ona musí dál žít, jinak to nevidím...prostě přes to nejede vlak
niieeeeeeeeeeee, to sa nesmie stat...
fajn kedze moje mozgove bunky klesli po ehmmm silvestri na minimum.....nedokazala som vymysliet ziadny originalny podpis (niezeby som niekedy nejaky mala )
tak len jedno KDE JA TA OSOBA KTORA HOVORILA ZE OSLAVOVAT SILVESTRA S LUDMI KTORYCH VOBEC NEPOZNAM JE SPROSTOST?!!!! no niekto nevie o co tak prichadza
Nádhera, krásně popsaný, můžu jen závidět
Taky ale doufam, že se to nestane
Pomoc...snažím se nemyslet na mangu...a hle už zase mi je špatně
No dost srandy.
Parádní povídka(ale od tebe bych ji opravdu nečekal),jen at to takhle nedopadne i někde jinde.
Nádherná povídka. Přidávám se, mně jí taky bylo líto. Jestli to tak má být? Nemyslím že ano, doufám, že ne
Popsal jsi to úžasně, jsou to tak krutě reálná slova... Zase jednou kliknu na "Dokonalé, famozní, strhující, subaraší."
Teda, ne že by mě nějak bralo, jestli Hinata umře, ale v tvé povídce je mi jí líto, doopravdy.