Poslední Genin 5 (speciál)

Opening Poslední Genin
http://www.youtube.com/watch?v=HyoRI32GKZc

Pro mnoho slušných lidí byla ještě noc. Slunce se sotva probralo k životu a líně se pohupovalo nad obzorem. Ona ale už nespala a to z dvou důvodů: za a) musela připravit všechny dokumenty pro dnešní den a předat je Tsunade a za b) díky těm protivným ptákům, co si cvrlikali u jejího okna, už nemohla spát.
Shizune si pomalu sedla na postel a protáhla se jako kočka, která se celý den vyhřívala na slunci. Poté úplně vstala a zamířila do koupelny. Zde odložila své ošacení na židli, otočila kohoutkem ve sprše a vstoupila přímo pod proud studené vody. Trochu se zatřásla, za celá ta léta, co to takhle dělá, se nikdy nezbavila toho prvního zachvění, kdy jí proud studené vody ladně sklouzne po šíji směrem dolů.

Když už byla hotová, rychle se oblékla do svého černého kimona. Oči ji sklouzly na stoh dokumentů určených Tsunade.
„Tohle se jí asi nebude moc líbit,“ pomyslela si, když i se zmíněnou hromadou listin vyrazila za svou přítelkyní.

Její kroky se nesly prázdnou chodbou. Svižně pokračovala ke svému cíli, který byl každým krokem blíž a blíž. Tsunadina kancelář.
„Myslím, že konečně začala brát svou práci vážně. Včera zůstala v kanceláři a řekla mi, že bude pracovat i přes noc! Měla bych ji pak během dne přinést nějakou menší pozornost, aby věděla, že jsem na ni pyšná.“

Mezitím dorazila na místo. Zaklepala a šáhla na kliku. Bylo zavřeno! Zkusila s klikou zalomcovat trochu víc, jestli se jí to pouze nezdá. Nezdálo, dveře byly zamčeny na zámek. Tohle nebylo Páté podobné. Naštěstí si Shizune udělala před časem kopii klíče, kdyby tomu náhoda chtěla. Její levá ruka obratně zajela do kapsičky, kterou měla připevněnou na boku a vítězoslavně vytáhla malý klíček. Zasunula ho do dveří.

Narutův byt

Crrrr, křičel budík na celou místnost. Naruto s sebou škubl tak razantně, až spadl z postele. Nenávistným pohledem probodl zvonící budík.
„To mi musíš dělat zrovna teď?! Už jsem byl tak blízko, ještě kousek a Sakura-chan by mě políbila! Měl bych tě vyhodit, ale máš velký štěstí, že seš dárek od mistra Kakashiho,“ s těmito slovy ho Naruto vypnul a ještě celý rozespalý zamířil na záchod.

Když byl se vším hotov, zamířil do kuchyně. Uklidil na stole stylem „všechno shrnout dolů“ a ze skříňky vydělal instantní miso ramen. Připravil horkou vodu, obsah misky zalil a během tří minut bylo hotovo. Zázrak moderní kuchyně. Stejně rychle jak byla snídaně připravena, tak i zmizela v jeho žaludku.
„Dobrá snídaně, to je základ dne!“ pohladil si spokojeně Naruto své břicho.
„Takže když už jsem po jídle je čas navštívit Tsunade-baachan. Jenom doufám, že se dobře vyspala,“ zazubil se Uzumaki a vyrazil ze svého bytu, protentokrát dveřmi.

Tsunadina kancelář

Jakmile Shizune otevřela dveře, vyvalil se na ni charakteristický puch alkoholu.
Místnost byla potemnělá a jediným zdrojem světla bylo pár paprsků, které se prodraly skrz stažené žaluzie. Na stole spokojeně pochrupovala Tsunade objímající prázdnou láhev saké. Když Shizune pootevřela dveře ještě víc, zhrozila se. Kdyby tam byla jen ta jedna láhev, teď jich napočítala víc…celé 4 láhve.
„Tak tohle ne milá zlatá, že prý pracovat! Já ti dám pracovat s chlastem… A já blázen si myslela, že ses změnila.“

V Shizune to začalo vřít jako nikdy předtím. Rozběhla se směrem k žaluziím a vytáhla je, přičemž otevřela okno dokořán, aby se zbavila toho alkoholického oparu. Celou místnost zalila vlna oslnivého světla. Tsunade ale spala dál.
„Tak tohle nestačí? Ty teda musíš být jak dělo!“ zvýšila hlas a pokusila se napodobit svou společnici tím, že bouchla do stolu vší silou až nebohé Tsunade poskočila hlava o dobrých pět centimetrů.

„Áááá, trpaslíci útočí, rychle Kakashi, kde mám svého slimáka?“ vyhrkla překvapená blondýna. Vrávoravě si stoupla, rozhlédla se po místnosti, hledajíc trpaslíky. Když uviděla, že vedle ní stojí pouze Shizune, usmála se na ni a řekla: „Planý poplach, vyřiď Kakashimu, že mi už slimáky hledat nemusí, protože ti prašiví trpaslíci zmizeli a taky zhasni to světlo, musíme šetřit energií.“

S těmito slovy spadla do svého křesla a znovu usnula.
„Když to nepůjde po dobrém…“ s ďábelským obličejem šáhla černovláska, dnes již podruhé, do své kapsičky. V rukou se jí objevila malá černá kulička. Její černé oči planuly nedočkavostí. Byly plny očekávání, jako když malé dítě čeká, jak dopadne jeho lotrovina. Pomalu otevřela Páté Hokage ústa a vložila do nich kuličky. Tsunade ji začala pomalu ocucávat a pak kousla, načež se budovou rozlil strašný, nelidský řev.
„Sakuřiny bojové pilulky se moc jako bojové pilulky použít nedají, ale lomcovák a životabudič je to skvělý,“ usmála se Shizune.

Mezitím venku

Naruto, jenž stál před budovou Hokage se posadil na zadek. Nechápal co se děje, bylo naprosté ticho a najednou kdosi….ne, spíš cosi zařvalo tak silně, že s sebou plácl na zem.
„Co to bylo?!“ koktal vystrašený Kotetsu.
„Hej, Naruto, to si byl ty?“ křikl Izumo, který v trenýrkách vyběhl z malého domku stojícího hned vedle hlavní budovy.
„N-ne,to jsem nebyl já. To šlo zevnitř.“
„Sakra, jestli se něco stalo Páté…Izumo, poběž!“
„Hai! Naruto, neseď tu a pohni si, deš tam s námi.“
„Už běžím,“ křikl Naruto, otřepal se a vydal se za nimi.
Schody brali po třech. Jejich tempo bylo doslova vražedné. Kapky potu jim orosily čela.

Ještě pár schodů a budou na onom patře. Vypadalo to, jako by závodili. Nikdo nechtěl být u Tsunade poslední. Jak tak běželi, vzájemně se strkali a předbíhali. Schodiště jako první opustil Izumo, těsně za ním byl Naruto následovaný Kotetsu. Poslední rovinka a pak přímo do kanceláře. Marné bylo jejich úsilí, do dveří vlétli všichni tři najednou. To by jim vyhovovalo, kdyby ovšem ten průchod byl dostatečně široký.

Nezaujatý pozorovatel by řekl, že byli jako na trampolíně. Celá trojice se odrazila od dveří směrem ke zdi, od které se následně odrazili směrem ke dveřím.
„Tak takhle by to asi nešlo,“ hekl Uzumaki, který ležel zaklíněný mezi těma dvěma.
„Dobře, já a tady Kotetsu půjdem první a ty za námi.“
„Proč já musím jít poslední?!“
„Protože jsme se to slyšeli dřív.“
„Cože? Jak můžeš vědět, že jste to slyšeli dřív, když jste oba ještě vyspávali a já už byl dávno vzhůru!“
„Ale, ale, ale, jak můžeš vědět, že jsme spali?! No, povídej.“
„No…ehm…“ Naruto se na chvíli zamyslel a pak vyhrkl: „No podívejte se na sebe, jste tu oba v trenkách!“ a dal se do smíchu.
Oba strážní se začervenali: „Náhodou, takhle chodíme skoro furt….to přece nic nedokazuje.“
„Co vlastně Tsunade chcete?“ přerušila jejich hádku Shizune skrz otevřené dveře.

Naši shinobi, kteří až do teď nezaregistrovali přítomnost obou žen, okamžitě vyskočili na nohy a počali celou situaci vysvětlovat. Naneštěstí neměli tolik rozumu, protože začali mluvit všichni najednou, takže jim nebylo rozumět jediného slova. Tsunade, která proklínala skutečnost, že se probudila a navíc takovýmto způsobem, toho měla dost.
„To by stačilo! Nemám ponětí, o co tady jde, ale pokud to není nic důležitého, tak vypadněte z mojí úřadovny!“ zařvala, až se všem přítomným roztřepala kolena.

„A-ano, madam. Už jdeme. P-pojď Kotetsu.“
„Fíha, máme štěstí, že po nás nehodila stůl jako minule,“ oddechnuli si nerozluční parťáci, když zrychleným přesunem opustili Hokageho kancelář.
„Uzumaki Naruto, ty tu chceš co?“ přenesla svůj temně žhnoucí pohled na chudáka Naruta, který zde zůstal osamocen.
„Ksakru, ta se asi nevyspala moc dobře. No, Tsunade-baachan , já jsem si chtěl promluvit o Chuuninských zkouškách. Kdybys mě nechala je udělat…“
Naruto nervózně přešlapoval a doufal, že to bude mít co nejdřív za sebou. Ono otravovat naštvané ženské není zrovna nejlepší způsob, jak se dožít vysokého věku. Možná měl počkat, až se jí zlepší nálada. Donést nějaký ten zákusek, možná květinu.. ne, na tohle už je pozdě. Měl myslet dřív, než otevřel pusu.

„No konečně,“ usmála se Pátá.
Výraz jejího obličeje se změnil. Teď už z ní byla zase okouzlující usměvavá „dvacítka“.
„Už jsem myslela, že se nikdy nezeptáš! Samozřejmě, že tě pustím na tu zkoušku, má to ale jeden háček,“ při tom posledním slově se tak zvláštně ušklíbla.
Naruto těžce polkl a pln očekávání se zeptal: „Jaký?“
„Jak jistě víš, zkoušku skládají tříčlenné týmy a ty si jeden, z čehož plyne, že ti dám k dispozici dva další Geniny. Během zkoušky na ně dohlídneš. Je ti to jasné? Jsi zkušenější, takže taky budeš oficiálním vůdcem týmu. Jestli to tak bude i ve skutečnosti nechám na tobě. Ti dva, které ti dám, ukončili akademii rok po tobě. Nejsou vůbec špatní, splnili 17 D-misí , 20 C-misí , 3 B- mise a 1 A-misi . Mají jenom smůlu, že jejich kolegové v týmu končí často v nemocnici.“

„Tsunade-sama, ti dva už jsou za dveřmi. Mám je pustit dále?“ zeptala se Shizune, když Hokage dokončila svůj proslov.
„Ano, pošli je sem. Naruto, tohle jsou tví noví společníci,“ pronesla Tsunade, když se otevřely dveře a dovnitř vstoupily dvě postavy. Chlapec a dívka.

Naruto se zkoumavě ohlédl a začal si dvojici kriticky měřit. Chlapec měl hnědé střapaté vlasy, které mu zakrývaly pravé oko, takže působil na Naruta tak trochu záhadně. To druhé, zelené, nejevilo žádný velký zájem o Narutovu osobu. Přes záda mu vykukoval jílec katany, jež byla zavěšena na koženém pásu, který mu probíhal pod levou rukou a přes pravé rameno.

Byl oblečen v typickém ninjovském oblečení. Modré kalhoty s obvazem, na kterém je připevněno malé pouzdro na různé potřeby. Přes standartní síťované triko měl ještě jedno modré triko s krátkým rukávem. Pravou ruku mu chránila rukavice s kovovým štítkem, na němž byl umístěn znak Listové.
„Jmenuji se Ite Tadekashi a jsem tu přes zbraně,“ ušklíbl se na Naruta.

„Já jsem Nakata Keiko,“ usmála se na Naruta dívka.
Mohla být zhruba stejně vysoká jako Sakura. Měla středně dlouhé vlasy barvy slámy, kterými tu a tam projížděl světlejší pruh. Její hnědé oči si se zaujetím prohlíželi blonďatého shinobi. Její tvář se zřejmě věčně usmívala a tento její úsměv ještě umocňovaly třešňové rty, které si přímo říkali o políbení. Na krku jí visel přívěšek ve tvaru vodního víru.

Dále na sobě měla černé tričko a krátké hnědé kalhoty, zpod kterých jí koukala část síťovaného ninja oblečení. Na rukou nosila podobné rukavice jako Tadekashi, ovšem s tím rozdílem, že ona měla obnaženy konce prstů. Zkrátka a dobře byl to ten typ holky, za kterou se chlapci v Konoze rádi otočí.

„A já jsem Uzumaki Naruto,“ usmál se Naruto a podrbal se na hlavě.
„Vypadá to, že jsem trefil docela dobrej tým. Měli bychom se lépe seznámit, nemáte hlad?“
„Když budeš platit, tak bych něco malého snesl,“ uchcechtl se Tadekashi.
„Já bych si také dala něco sladkého,“ řekla Keiko a skoro nepostřehnutelně mrkla na Naruta.
„Hmm, tohle bude fakt zajímavé,“ pomyslel si Naruto, kterému najednou začínalo být trochu horko.
„Tak mi teda jdeme, Tsunade-baachan. Neboj, myslím, že to zvládnem!“ křikl a zmizel i s oběma Geniny na chodbě.
„To doufám Naruto, to doufám…..“