Výcvikové středisko 10

V zemi Nového začátku trénink pokračoval v plném proudu. Všichni se starali o to, aby co nejlépe vyplnili vůli svého uznávaného vůdce, který byl nedaleko nich a také trénoval. Když v tom k němu přistoupila skupinka sedmi lidí.
„Hodláš se zúčastnit té schůze?“ ptal se už z dálky Osar. Trénující muž se zarazil a odvětil:
„Asi ano. Není špatný nápad podívat se tam a zjistit co po mě chtějí.“
„Ale vezmi si sebou nějaký doprovod! Nikdy nevíš co se může stát, když se účastní i Konoha,“ strachovala se Vivi. Blonďák se na ni usmál a řekl:
„To vypadá jako by jsi se o mě bála.“ Když se mu zahleděla do jeho průzračných modrých očí, tak se trošku začervenala.
„Jen kdybys věděl, že jsi mě vždy přitahoval…,“ pomyslela si Vivi a také se usmála.
„A kdo říkal, že jdu sám? Ty jdeš přece se mnou jako doprovod, nebo jsem ti to neříkal, že vypadáš tak udiveně?“ dodal ještě zpětně Naruto. Jediné na co se zmohla bylo hlasité:
„Cože?“ Byla úplně v šoku, protože tohle opravdu nečekala. Když si všimla jeho pohledu, jak na ni visí a čeká na odpověď, tak jen dodala:
„Jasně, že půjdu, bude mi potěšením!“
„Tak to bychom měli,“ usmál se Naruto a zeptal se Osara:
„Jak jste na tom s tréninkem?“ Ten se jen usmál a řekl:
„Vše jde podle plánu! Diky tvým klonům se všichni zlepšují úžasnou rychlostí. Kdyby se něco stalo, tak budeme neporazitelní.“
„To rád slyším. V klidu trénujte, ale až se vrátím, tak se bude muset každý postavit jednomu hledači. Kdy ho nedokáže porazit, tak na tuto misi nepůjde. A samozřejmě nechci žádné zbytečné ztráty na životech,“ pokračoval Uzumaki.
„To bude zajímavý, ale Naruto - sama to stejně nepůjde. Hledačů je jen dvacet a nikdo tak silný, kromě vás, není aby je šel hromadně lovit,“ obával se Lufin.
„Tak za prvé, vy jste jako má rodina, tak mi všichni tykejte! A za další já vím, že jich je málo. Až se budeme vracet z té schůze kagů, tak přepadnu jedno jejich shromaždiště. Budu je posílat přímo do vězení, tak to tam připravte,“ všichni sborově přikývli.
„A ještě Vivi, za jak dlouho budeš moct vyrazit?“ Vivi, která byla ještě v šoku z toho, že si zrovna ji vybral jako doprovod, sebou trhla a odpověděla mu s lehkým úsměvem:
„Budu potřebovat zhruba tak hodinu a půl.“ Naruto přikývnul a ona zmizela v závanu větru.
„Bude se něco dít v té době, když budeš pryč?“ zjišťoval hned Osar, protože moc dobře věděl, že on je jediný, kdo má přehled o všem co se všude děje. Blonďák se zamyslel a řekl:
„Nic moc se dít nebude. Jen přijde Uchiha Sasuke na návštěvu svého klanu. Nechte ho, ať se k nim bez problému dostane a myslím, že není ani potřeba ho sledovat. Stejně není nic co by nám mohl udělat. A ani nemá důvod, protože jak ho tak znám, tak jeden z důvodů proč sem jde, je pokusit se znovu o to, abych pomohl Konoze.“
„Dobře a mám mu něco vzkázat?“ zeptal se ještě Osar.
„Jen ať se chová jako doma a že se za ním potom otočím, až přijdu ze schůze kagů,“ odpověděl mu jeho vůdce.
„Jak chceš bojovat proti vůdci pekelné armády?“ vyhrkl Bellamy, který jako by se právě probral. Uzumaki se pobaveně zasmál a odpověděl mu:
„Díky tomu svitku co jste donesli, jsem vytvořil několik technik, které dokážou předčít cokoli! Takže boj s někým silnějším by neměl být žádný problém.“
„Aha, tak dobře. My se vracíme k tréninku, takže se uvidíme, až se vrátíte s Vivi z té schůze. A hodně štěstí s těmi hledači,“ rozloučil se s ním Osar a s celou skupinou zase šel trénovat. Naruto se zase vznesl do vzduchu a poslouchal pochvalný hlas svého věčného společníka:
„Naruto, díky těm informacím co jsi mi dal, můžeme konečně zlepšit naši spolupráci. Nikdo mě už nebude moc nějak v tobě potlačovat, abys nemohl využívat mé síly. Mimochodem, ty techniky jsou pompézní. Nic tak silného jsem ještě neviděl!“

Když blonďák zavřel oči, tak se objevil v té tak známé místnosti, ve které býval uvězněn nejobávanější démon všech dob, Kyuubi. Mříže byli tatam a na jejich místě, byl stůl, za kterým seděl Kyuubi. Naruto k němu přisedl a začali se bavit jako staří, dobří přátelé:
„Ta blondýnka z týmu tři po tobě pěkně vyjíždí,“ začal ho provokovat lišák. A hned se začal smát, jak uviděl, že mu celý obličej zrudnul.
„Máš pravdu a ještě k tomu je moc pěkná,“ přiznal Uzumaki.
„Doufám, že to všechno bude stačit, abychom se jim dokázali postavit. Nehodlám tuhle zemi vystavit nebezpečí! A proto plánuji po dobu útoku na Konohu kompletně uzavřít štít a ještě ho zesílím,“ začal mluvit nad vážným tématem, aby přerušil Kyuubiho, který se stále chlámal. Lišák se zarazil, podíval se na něho a řekl:
„Znám tě víc, než kdokoli jiný. A vím, že nerad přicházíš o přátele, ale v této bitvě to bude nevyhnutelné. Nemůžeš zaručit všem bezpečí a je to jen jejich rozhodnutí, že chtějí bránit tuto zemi!“ Naruto trošku posmutněl, protože věděl, že to je pravda. Podíval se na hodinky a zjistil, že má deset minut na to, aby se sbalil a sešel se s Vivi.
„Jé, to jsem zase tady tak dlouho? Já zapomněl, že tady ubíhá čas jinak. Musím jít, protože nechci, aby na mě musel čekat,“ vyhrkl ze sebe a otočil sek odchodu. U dveří ho však ještě zastavil pobavený hlas jeho démona:
„ Jasně, běž draku! A nezapomeň, že já tady všechno vidím!“ Blonďák se usmál a vyšel z místnosti s démonem. V tom otevřel oči a byl stále ve vzduchu a koncentroval chakru. Rychle složil pečetě a v závanu větru se přenesl do svého honosného domu.

Po deseti minutách už stál u východu z města a čekal na Vivi. Díval se zamyšleně do dáli a v tom se vedle něho objevil jeho doprovod. Oba se navzájem sjeli zkoumavými pohledy.
„Tak asi vyrazíme, ne?“ prolomil chvíli ticha Naruto. Vivi přikývla a už se chystala dát do běhu, když ji v tom zastavil její vůdce. Když se na něho zadívala tázavým pohledem, tak jí vysvětlil:
„Nemusíme se přece trmácet po svých. Chytni se mě, a já nás přenesu před bránu vesnice ukryté v Mraku.“ Vivi přikývla, chytla se ho kolem pasu a trošku se k němu přitulila.
„Je tohle vůbec možné? Já a takhle blízko u něho…?“ říkala si v duchu a trošku se začervenala. Naruto na tom nebyl o moc lépe, a tak složil v rychlosti několik pečetí a oba zmizeli.

„Takže jsme připraveni. Tsunade doufám, že nebudeš mít, žádné zbytečné nepříjemnosti, když tu nebudu,“ řekl Shikamaru Tsunade, která si již velebila ve svém bývalém křesle.
„Neměj pořád strach! Nezapomínej, že já byla taky Hokage,“ ohradila se nevrle nejlepší lékařka ve vesnici.
„Dobře, dobře. Takže Kakashi, Yamato jdeme!“ rozkázal jim jejich vůdce a všichni opustili kancelář.
„Konečně je pryč,“ usmála se Tsunade. Otevřela zásuvku a vytáhla z ní flašku sakého se slovy:
„V nemocni nemám tolik času, jako jsem mívala tady. Musím ho využít co nejlépe…“

„Já blbec,“ nadával si Shikamaru, který již se svým doprovodem běžel lesem. Kakashi se zarazil a zeptal se:
„Děje se něco, Shikamaru? Zapomněl jsi něco?“ Nara přikývnul a se zcela vážným výrazem oznámil:
„Zapomněl jsem říct Tsunade, aby nechlastala v pracovní době…“ Oba členové jeho doprovodu se nad tím zasmáli.