Děti mlhy - Piknik na blatech /1.část/

Děti mlhy - Piknik na blatech /1.část/

Když se Shigeru vzbudil, bylo už pološero. Mlha tlumila paprsky vycházejícího slunce do nezřetelně bělavého odstínu. Všude panovalo ticho; dusné a nepříjemné mlčení přerušené pouze bubnováním dešťových kapek o nízkou rákosovou střechu čajové chýše. Žádné ptačí cvrlikání, žádné kroky hlídky... nic.
Chlapec se okamžitě vymrštil na nohy, dlaň na rukojeti bokkenu - aby vzápětí zahlédl Honnu Chiho spokojeně pochrupujícího v závětří u vchodu na stanovišti určeném pro stráž, a vlny liščí rezi vykukující zpod cestovního pláště shinobi ze Skryté mlžné vesnice. Pak se pohled zastavil na vyhaslém ohništi, do nějž byl zabodnutý krátký meč mistra Iwaa. Na konci čepele, těsně pod rukojetí, zahlédl papírový svitek.
Nepříjemné tušení zesílilo.
Tiše překročil spící Akiko, vyprostil wakizaši z popela, opatrně z něj sejmul dopis, a dal se do čtení:

Týmu třináct!
Dobré ráno, ospalci.
Právě jste byli podmíněně vyloučeni z nominace na chouninskou zkoušku.
Máte dvacet čtyři hodin na odvolání. Během nich musíte znova získat kovovou schránku s číslem vašeho týmu (ale to byste napřed měli najít mě a nějak mi ji vzít).
S přáním příjemného brodění močálem
Váš
Moriguchi Iwao.
P.S.: Hoshigaki, čekal jsem od tvého týmu víc.

"A jsme v háji," pomyslel si ztěžka a promnul si oči. Zbytky ospalosti zmizely s příchodem pořádné dávky zlosti a adrenalinu.
"Budíček! Vstávat, balit!" zavelel prakticky okamžitě a hned šel příkladem. Honnu Chi se ani neobtěžoval otevřít oči, ale plášť za Shigerovými zády se zavlnil a vykoukl z něj rozzývaný obličej dívenky lemovaný záplavou zrzavých vlasů. "Co... co se děje?"
Na chvíli přestal s mordováním dlouhého kabátu do batohu. "Měli jsme návštěvu. Iwao-san nám zabavil schránku s přihláškami a pokud je od něj nedostaneme zpátky, tak..."
"A to je všechno, Shigeru-kun?" vyvalila na něj jantarově zlaté oči.
"Taky si říkám, jestli náhodou nepřeháníš," připojil se k nečekané opozici Honnu Chi.
"TY máš co mluvit. Měl jsi mě vzbudit na hlídku, jestli si nepamatuješ," procedil Hoshigaki skrz zuby. Bylo mu jasné, že přehání, jenže P.S. jejich velitele se jej nepříjemně dotklo. Zasáhlo do živého, a dokonce lépe, než všechny poznámky, jimiž ho kdy častoval táta.
"Poslyš," začala se Akiko vyhrabávat, "zkoušky se opakují pravidelně. A je pravda, že jsme z akademie vyšli... kdy vlastně? Ani ne před rokem? Před pěti měsíci? V každém případě mi nepřipadá zrovna praktické se zúčastnit hned těch prvních, co byly vyhlášeny po našem absolvování."
Vrhl po ní ošklivý pohled. Tohle už řešili, a ne jednou.
"Řeknu ti to takhle - radši zkousnu poznámky Iwao-sana teď, než tvoje chování ve chvíli, kdy nás vyřadí v prvním kole, a to i kdyby se k tomu náš vedoucí nevyjádřil jediným slovem. Umíš totiž být velmi protivný, když se snažíš."
"Souhlasím s Akiko-chan," připojil se Honnu Chi, "ale jen v tom posledním. Pokud se půjde na Iwaa, jdu s tebou. Jenže napřed si uvaříme čaj a pořádnou snídani."
Shigeru na něj chvíli zíral, asi jako na školačka na sovu pálenou, která se stala hvězdnou v karaoke baru. "Netušil jsem, že nám zbývá tolik zásob."
"No, na další den táboření by to bylo nic moc, ale když sníme všechno naráz, bude to fakt luxusní..."
Hoshigaki se pobaveně zašklebil. "Budu ti věřit. Jenže jsem dostal lepší nápad. Konečně vypadneme z ostrova Krásné vyhlídky a podnikneme pravý nindžovský piknik."
Teď se pro změnu zaměřily dva páry očí s výrazem popsatelným jako COŽE?!!
Trochu rozpačitě se podrbal na nose.
"Stěžujete si, že výsledky a zkoušky beru moc vážně - takže by menší uvolnění asi ani neškodilo. A pokud chceme získat přihlášky zpátky, musíme podniknout něco, který náš nepřítel nečeká."
"Z toho plyne...?" šeptla Akiko.
"Z toho plyne, že mám plán. A pokud to vyjde, Iwao-san nás na chouninské zkoušky nominuje, i kdybychom nezískali zpátky schránku s přihláškami."
"A... nechceš nám to kdyžtak vysvětlit?" ozval se po chvíli Honnu Chi.
"Přesně tak. Nechci. Protože jediný pevný plán je... užít si bezstarostné zábavy, než nás vedoucí přijde po zásluze seřvat za flákání. A pak mu poskytnout patřičné uvítání," odpověděl Shigeru a jeho kolegovi blýsklo v očích.
"Ach ták. V tom případě vím o místě, které by pro něco podobného bylo zcela, zcela ideální."
"Myslel jsem si, že v tomhle rozhodně nezklameš," cuklo veliteli v koutcích a i Akiko se začínala usmívat.
"Jak vás pozoruji, pánové, je na místě jediná otázka: jste si jistí, jestli nás kvůli tomu nevyloučí z vesnice jako naprosté vyvrhele?"
"Maximálně zařadí k Lovcům," ujistili ji oba současně.
Čímž bylo definitivně rozhodnuto.