Anbu a tajemství 04

Naruto se Shikamarem se nezadržitelně blížili ke svému cíli, ale klid v jejich hlavách rušily pochybnosti. Shikamaru nemohl uvěřit tomu, jak moc se Naruto v Anbu změnil a naopak Naruto byl stále naštvaný kvůli chování Nejiho. Shikamaru po dvou hodinách mlčení konečně oslovil Naruta:
„Naruto, nemyslíš si, že jsi jednal trochu unáhleně???“ a se sklopenou hlavou čekal na odpověď
„Ne, nemyslím si to, Shikamaru!!!!“ odpověděl rázně Naruto a svou tvář znovu skryl pod maskou
„Co se to s tebou stalo??!!! Býval si takový veliký trouba, ale teď je z tebe jen další nepříjemný a uzavřený člen Anbu!!! Neber si to špatně, ale měl by ses nad sebou zamyslet.“ projevil svůj názor Shikamaru a držel se krok zpátky za svým přítelem
„Já vím, že jsem se hodně změnil, Shikamaru, ale v Anbu je to těžké. Nemůžeš zde přemýšlet jako dřív. Když jsem byl ještě mladý, tak jsem se snažil všechny chránit, ale to teď prostě nejde, protože tím riskuji víc než jen svůj život. Jako velitel Anbu mám za povinnost chránit celou vesnici a ne jednotlivce.“ vysvětlil své pocity Naruto, když se najednou zastavil

Shikamaru prudce zastavil, ale neudržel rovnováhu a pomalu jistě padal ze stromu dolů. Naruto ho zachytil rukou a vyhoupl ho opět na větev, ale neustále dával pozor na okolí. Shikamaru se ho tiše zeptal, co se děje, ale ve stejnou chvíli proti nim někdo vrhnul několik kunai nožů. Každý uskočil na jinou stranu a společně očekávali příchod nepřítele. Útok ale ne a ne se dostavit a tak Naruto povolil v ostražitosti a toho jeho nepřítel využil. Naruto zaslechl za sebou prasknutí malé větvičky a rychle se otočil. Za svými zády uviděl stín někoho, kdo se k němu velice rychle přibližoval a ruce provádí rychlým tempem znamení. Půl druhého metru před Narutem neznámý změnil směr a zmizel našemu hrdinovi před očima.
„Katon, Housenka no Jutsu“ ozvalo se za Narutem a několik ohnivých koulí mířilo přesně a velmi tvrdě zasáhlo jeho záda. Padající tělo se ale těsně před dopadem na zem vypařilo a za naším neznámým se zjevil Naruto odhodlán zabít. Velitel Anbu nevěděl, proti komu stojí a proto do své ruky vyvolal jen malý Rasengan. Útok provedl nemilosrdně a zasáhl svého protivníka, ale něco bylo špatně. Soupeř se příliš lehce sesunul k zemi a poté se proměnil ve vodu. Ve větším průšvihu se už snad nemohl ocitnout, nepřítel neznámo kde a on jako hlupák ukázal svou techniku, která ho snadno prozradila. Jediným štěstím pro něj byl fakt, že ho nepřítel opětovně nenapadl ba naopak, v klidu před něj předstoupil. Před Narutem a Shikamarem si to vkráčeli dva odpadlíci z Akatsuki a jeden z nich promluvil.

„To nebylo vůbec zlé, Naruto-kun.“ a posléze si Itachi stáhl svou kápi
„Uchiha Itachi a ten druhý musí být Hoskigaki Kisame!!! Naruto pozor“ zvolal Shikamaru, ale zastavil ho Naruto svou zdviženou pravicí
„To je v pořádku, Shikamaru!!! Jich se bát nemusíme, že starý příteli???“ tázal se Naruto a sejmul si masku z obličeje
„Naruto-san, neříkal jsi, že přivedeš větší skupinu???“ vloudil svou otázku Kisame do hluchého místa
„Kisame, neprovokuj velkého a mocného velitele Anbu, nemuselo by to pro tebe být příjemné. Nicméně má pravdu Naruto-kun!!!!“ zareagoval přísně Itachi, ale dal za pravdu příteli z Akatsuki
„My dva budeme stačit, Itachi!! To ti slibuji!! Shikamaru a já jsme to nejlepší, co vás mohlo potkat.“ chvástal se Naruto sám sebou
„Naruto, o co tady jde??? Jsou to naší nepřátelé a hledaní zločinci!!“ ptal se nechápavě Shikamaru
„On to neví Naruto???? Hele kluku, tady Naruto už s námi spolupracuje půl roku. To díky němu pořád unikáme tomu hajzlovi, teda jestli to tak můžu říct, co Itachi??!!!“ vysvětlil to Kisame
„Dost řečí, jsou nám v patách a my máme jen málo času je uvítat. Tak co zamýšlíš, Naruto-kun???“ utnul dohady Itachi a chtěl znát plán

Naruto ho uklidnil svým sebevědomým pohledem a vylíčil mu svůj plán. Jediné, co velitel nově zformovaného týmu potřeboval, bylo to, aby se urychleně dostali za hranice země Blesků, kde na ně měl čekat poslední spojenec. Ihned proto vyrazili, ale cestou kladli různé pasti, aby zpomalili postup nepřítele, který se nezadržitelně blíží k nim. Kisame umisťoval své dračí stvůry do každé sebemenší kaluže, Shikamaru velmi pečlivě skrýval provázky, které vedly k výbušným lístkům, kunai nožům a velkému množství shurikenů. Naruto vytvořil několik klonů, aby mu podávali průběžné informace a v případě potřeby i nepřítele zaměstnali, ale jediný Itachi si šetřil své síly, protože věděl, že ho čeká souboj s dětinským ale nepředvídatelným Tobim. Vše šlo jako po drátkách a Narutově neohrožené skupině zbývalo jen několik kilometrů k hranici bezpečí.

Neměli bychom ale zapomínat na ostatní, kteří se z Konohy vydali s Narutem. Po jejich odchodu od Naruta se velení ujal Neji, jelikož mu patřila vyšší pozice mezi ninji a také kvůli svému nechutně přehnanému sebevědomí. I přes své postavení ve vesnici se ale obával trestu z rukou Kakashiho za neuposlechnutí rozkazu vedoucího a tak nijak moc na ostatní nespěchal. Když slunce zapadlo za hory, tak se tato výprava nacházela jen pár hodin od vesnice, a tak ještě Neji rozhodl, že se utáboří a do Konohy dorazí druhý den ráno. Nikdo neprotestoval, protože je v hlavách stále mrazila Narutova slova. Hyperaktivní Lee si vzal první hlídku, která se protáhla až do rána, protože se nikdo neměl k tomu ho vystřídat. Hinata se probudila jako první a šla se umýt k malému potůčku. V něm protékala průzračná a azurově modrá voda. Hinata si nabrala vodu do dlaní a omyla si celý obličej, ale v tu chvíli jí začaly smysly zvonit na poplach. Prudce sebou otočila a tam spatřila někoho, koho z hlouby duše nenáviděla celá vesnice.

„Dlouho jsme se neviděli, Hinata-sama!!!!“ pozdravil ji neznámý a zlověstně se usmál
„Sa…sasuke-kun????“ vyblekotala ze sebe Hinata, ale Sasuke nijak neváhal, uchopil Hinatu za vlasy a hlavu jí ponořil do vody……