Sundej mi prosím pouta 08

Usmál se a objal jí kolem pasu. Byl rád za tuhle kladnou odpověď. Konečně mohli být oba spolu, žít spolu, být šťastní.
,,Děkuji ti Lin." Zašeptal jí do vlasů a vzal mezi prsty pramínek karmínově rudé hřívy. Na chvíli se od něj odtáhla a ukazováčkem ho pohladila o rtech.
,,To já děkuji. Za všechno." Odpověděla a rty se přisála na jeho rudé plátky. Vášnivě se ponořila do polibku a povalila ho na záda. ,,Už bych si nedokázala představit další odloučení." Zašeptala mu do ucha a pokračovala v předešlé činnosti.

,,Kde je sakra zase ta holka!" Bouchl Tsuchokage do stolu, který nápor hněvu svého pána nevydržel a rozlomil se na své půlky.
,,Do pr*ele!" Zaklel představitel Země Země a zvedl zadnici se židle. Potom pomalým krokem vyšel ze své pracovny až do předsálí, kde na něho čekali jeho přisluhovači.
,,Jak to že tady ta holka ještě není?" Rozzuřil se a naštvaně se na ně podíval. Každý z nich napřed mlčel, ale potom se chlapec stojící úplně vzadu odval s ohromující zprávou.
,,Celou noc strávila u Kazekageho-sama, pane." Odpověděl a poposadil si svoji katanu, která mu visela kolem pasu. Tsuchikage málem zapomněl zavřít pusu údivem, když si vyslechl tuhle překvapující novinu.
,,Tak tohle ne, tohle nedopustím." Šeptal si sám pro sebe. ,,Ona je jenom moje, jenom moje!" Zařval tentokrát už nahlas, až museli všichni jeho vojáci o krok ustoupit. Nechtěli totiž přijít o své ušní bubínky.
,,Máme jí přivést pane?" Ozval se nyní muž v popředí a čekal na odpověď svého velitele. Kishir se chvíli zamyslel, ale později přikývl.
,,Ano, přiveďte ji. Ale jenom ji! A klidně můžete dát vědět i Kazekageho a jeho poskokům, ať se odsud vypaří. Už tu nejsou žádaní." Rozkázal a mávnutím ruky naznačil, že nyní nechce být rušen. Jednotka se poklonila a zmizela dřív, než by mohl kdokoli mrknout okem.
,,Tak ty takhle Lin? No jen se těš. Však já ti ještě ukážu, kdo jsem. Mě s ním podvádět nebudeš." Tsuchikage zatnul pěst a vyšplhal se po schodech zpět do své kanceláře kde si sedl za křeslo a otočil se tak, aby jeho pohled směřoval na město. Dneska neměl náladu na to, aby se coural po svém městě a rozhazoval falešné úsměvy ostatně jako to bylo každý pátek zvykem. Už ho to všechno celkem nudilo. Kdyby jen nepřijel ten zatracený Kazekage. Všechno by bylo jako předtím, Lin by ho nepodváděla a neměla by tolik vzpurnosti. On by sice přišel o výhodné spojenectví, ale zase by nedával najevo svojí největší slabinu - slabost.

,,To, že vzkázal Tsuchikage?" Divila se Temari, když na dveře jejich hotelového pokoje zaklepali zemní ninjové.
,,Ano madam, vše je prý vyřízeno a vy můžete opustit Zemi Země." Přikývl velitel jednotky, která měla za úkol vyprovodit písečné ninji, a o ktok ustoupil. Čekal totiž, že se celá písečná delegace sbalí a odejde pryč, ale to asi nějak přecenil své myšlení. Temari si zamyšleně zkřížila ruce na prsou a houkla dozadu na svého bratra.
,,Kankuro! Můžeš na chvíli?" Zahulákala a ani ne do deseti vteřin se za ní objevil o hlavu větší hnědovlasý ninja.
,,Jistě, co se děje?" Pronesl trochu unaveným hlasem a podezíravým pohledem si přejel jejich návštěvu.
,,Představ si to, Tsuchikage už nás tady nechce. Máme se prý sbalit a vypadnout odsud." Řekla pozrážděným tónem a vražedně se podívala na velitele skupiny. Ten jen nechápavě civěl, ale když si domyslel, v co se to vlastně všechno zvrtlo, povytáhl svoji katanu.
,,Na ně!" Zakřičel jako v nějakém středověkém boji a vrhl se na blondýnku s katanou. Ta mu jen s úsměvem uhýbala až se dostala dovnitř do obývacího pokoje a uchopila svůj vějíř. Potom si svého protivnía natočila tak, aby útok vyšel okny a hlasitě zařvala.
,,Fuuton: Tatsu no Oshigoto!" V tu chvíli se před tím ninjou vytvořil silný výr, který ho bez sebemenších problémů vyhodil oknem ven, kde ho nechal dopadnout na ulici. Ninja měl to štěstí, že dopadl nohama napřed, a tak mu nemuseli kupovat rakvičku.
,,Lhát mi nebudeš hajzlíku." Ušklíbla se Temari a vypravila se před pokoj, kde právě skončil boj jejího bratra a ostatních nepřátelských shinobi.
,,Myslím, že nám má Tsuchikage ještě hodně co vysvětlovat." Řekla naštvaně, popadla svůj vějíř a práskla za sebou dveřmi.

,,Možná by jsi se měl vrátit za sourozenci. Přece jenom to není správné, když je tam necháváš tak dlouho čekat." Řekla šibslsky Lin přičemž si oblíkala tričko pohozené v rohu místnosti.
,,Nemyslím si, že by jim to nějak zvlášť vadilo. Taky se beze mě chvíli obejdou." Mávl nad tím rukou a navlíkl si ponožku. Lin se nad tím pohledem musela usmát. Vidět Kazekageho jak si natahuje ponožku s malým hnědým méďou ho vidělo jistě jen málo lidí.
,,Máš slabost pro medvídky?" Usmála se provokativně. Gaara na ní napřed koukal jako z jara, ale potom se začervenal.
,,No a co! Tak mám rád medvídky. Ty taky lpíš třeba na... na.... na... na malování!" Vypadlo z něj nakonec.
,,Na malování? A na to jsi přišel jak?" Nechala ho topit se ve vlastní odpovědi. Gaara chvíli dělal, že přemýšlí, ale později toho nechal. Zjistil, že v takovémhle stavu prostě není schopen přemýšlet.
,,Víš co? Nechme toho. Nechce se mi teď dumat o všech těch věcech." Mávnul rukou a nahodil si na záda svojí písečnou tykev. ,,Ale na jedno nezapomeň. Večer mě tu máš zase, tak lehko se mě totiž nezbavíš." Ušklíbl se, poslal jí vzdušný polibek a rozplynul se v miliony písečných zrnek.
Lin se s úsměvem od ucha k uchu dala do uklízení a stlaní postele, dokud neucítila cizí chakru. Rychle se otočila a podívala se tak do očí jedněm z Tsuchikageho přisluhovačů.
,,Jak to, že jsi se dnes nedostavila ke Tsuchikagemu?" Zařval jeden z nich a prudce jí uchopil za paži. Mírně sykla a snažila se mu vymanit se ze sevření, ale marně. Stála tam jako chycená laň, která nemá jedinou možnost, jak utéct.
,,Zmlátil mě, zasypal mě těmi nejhoršími nadávkami a by chcete, abych se ke němu ještě vrátila?" Odpověděla peprně a propíchla je vražedným pohledem. Chvíli si jí nedůvěřivě měřili, ale potom jeden z nich udělal zdrcující chvat a Lin tak obklopila tma.

Gaara se po střechách plahočil do jejich ubytovny, když viděl vycházet své dva sourozence ven. Rychle se před nimi objevil a tázavým pohledem si je prohlédl.
,,Co se děje? Kam tam spěcháte?" Nechápal a zkřížil ruce v bok.
,,Tsuchikage nás chce vykopnout. Jeho poslové tu před chvílí byli. Měli jsme menší roztržku, ale dalo se to zvládnout normálně. Ovšem teď si to musíme jít vyřídit s Tsuchikagem, jinak se nedozvíme, co to má kruci všechno znamenat." Zaklela Temari a odstrčila svého bratra z cesty. Ten se jen nechápavě podíval na Kankura.
,,Je to tak. Tsuchikage nás už nechce ve vesnici a my musíme zjistit proč." Vysvětlil a pustil se za svojí sestrou. Gaara je s poříd nechápavým pohledem následoval až se všichni dostali do nejvyšší budovy ve městě. Temari prudce rozrazila dveře a octla se tak tváří v tvář Tsuchikagemu.
,,Můžete mi laskavě vysvětlit, co se to tady děje?" Křičela a rychlými kroky se přemisťovala blíž a blíž. Tsuchikagemu přejel po rtech jen úšklebek.
,,Myslím, že to víte všichni moc dobře. Chci, abyste se vrátili zpět do vaší země a zapomněli na všechno, co se tady stalo od podepsání té smlouvy." Promluvil s uštěpačným pohledem. Všichni tři se na něho zadívali s velkým překvapením.
,,A to jako proč?" Zmohl se po chvíli na slovo Kankuro.
Tsuchikage se zamyslel a potom vzhl na Gaaru vražedný pohled.
,,Protože on mi přebral moji hračku. A když říkám moji, myslím tím moji!"