Vánoce nebo konec světa 005.

Ino nadšeně vypochodovala z Narutovi kanceláře a vesele si při tom hvízdala. Za to Kakashi neprojevil ani jedinou známku nadšení a dál si vesele počítal ve své knize. Sai je následoval mlčky a jen sem tam si črtl něco na svitek. Jen co za nimi zaklapli dveře se Sasuke vrhl Narutovi málem do náručí.
„Cokoliv! Udělám cokoliv na světě jen ať nemusím být s tou blonďatou megerou. Absolutně cokoliv o co mě požádáš nebo dáš příkazem.“ Začal úpěnlivě prosit a vrhl se na kolena. Udělal ty nejlepší psí oči a začal popotahovat. Jiraiya se na to úkosem podíval, ale nepřemohl se a propukl v hurónský smích. Narutovi se na tváři rozlil blažený výraz.
„Ne ne ne. Žádný takový. Ber to jako malé ponaučení ve smyslu, že utíkat z rodné vesničky není to nejlepší rozhodnutí na světě. Navíc co by si o mě chudák Ino pomyslela, kdybych to teď změnil? Minimálně by mě ukamenovala a já bych to raději přežil. Ber to, ale tak, že čím dřív to uděláš, tím dříve to budeš mít z krku.“ Nenechal se zviklat Naruto, který byl se svým původním plánem naprosto spokojený.
„Sakra já vim, že se utíkat nemá, ale já musel. Musím pomstít svůj klan. Zabít Itachiho. A Orochimaru byl ochotnej naučit mě všechny ty suprový techniky a tak. Kdyby byl ochotnej třeba i někdo od nás. Ale to ne. Vraždit a mstít se je špatný. Tedy bylo za Sandaimeho. Jak je to vůbec teď? A nemohla by mě učit Tsunade? Její síla je prý ta největší na světě. Nebo Jiraiya? Mohl by se za mě stát Žabí poustevník…“ Začal se Sasuke omlouval, ale dostal se někam úplně jinam. A tam ho včas zastavil dobře mířenou ranou Naruto.
„Pche. Ty a Žabí poustevník? Nikdy! Já jsem Žabí poustevník a nikdy nedovolím, abys jím byl i ty. A síla Tsunade? Na tu můžeš taky rovnou zapomenout. Tedy pokud nechceš pocítit sílu Sakuřiný pěsti. A mohu ti potvrdit, že je minimálně stejně silná, jako Tsunadina. Ty koukej zůstat u Orouše a potom z nás budou nový „Legendární Sanninové“. Jasný?! A jinak se neboj. Orin tady ve vesnici určitě zůstane.“ Vysvětlil mu Naruto skutečnost a nakonec se potutelně usmál.
„Tak jo. No já teda už asi půjdu. Jestli se tam za chvíli neobjevím, tak Ino zabije.“ Povzdechl si Sasuke a vyrazil směrem ke dveřím. V nich ještě pološeptem jen tak pro sebe prohodil. „Proč mi něco říká, že to budou zatraceně dlouhý dva dny.

Venku za dveřmi už na něj čekal zbytek jeho týmu. Vypadalo to, že Ino si ani nevšimla, že byl pryč tak dlouho a Kakashi jen tázavě kývl hlavou, jestli se teda už jde. Sai si dál něco čmáral. Sasuke si povzdechl ještě jednou mávnul rukou směrem do chodby. Otočil se, vrhl ještě poslední zmučený pohled na Naruta a zabouchl dveře. Poté se vydal spěšně za nimi, aby převzal vedení skupinky a aby se mu neztratili, i když o této možnosti dost pochyboval, neboť slyšel Ino hvízdání přes celou radnici.

„Takže podstavec na strom postavili trochu neinteligentně na střed náměstí. Posuneme ho co nejvíc doprava. Tam na to malé vyvýšené pódium, které se kvůli tomu nechalo už před pár dny postavit.“ Začal organizovat Sai jen co dorazili na vylidněné náměstí. Vylidněné bylo, protože po celé délce okolo něj byly postaveny mantinely a kolem nich hlídkovali genninové, kteří to brali strašně vážně. Na náměstí měli přístup jen vyvolení.

Na Saiův pokyn tedy Sasuke s Kakashim zamířili k masivnímu železnému stojanu a společně ho nadzvedli pár centimetrů nad zem. Poté se pokud možno dlouhými kroky pomalu přesouvali k tomu vyvýšenému podiu, které se sestávalo z dřevěné konstrukce vyztužené kovovými tyčemi. U pódia se pokrčili v kolenou a poté trhli podstavcem nahoru. Ten jim vyletěl z rukou a dosedl přesně do středu pódia. To nezaprotestovalo proti jeho váze ani jediným vrznutím. Sai uznale pokýval hlavou a připsal si něco do jiného svitku, než byl ten, na který kreslil.

„Ino ty teď běž někde sehnat kapitána Yamatu. Potřebujeme ho, aby nám postavil druhé velké řečnické pódium. Kde bude Naruto pronášet svůj projev a bude tam s ním Godaime, Hinata, Shizune, Rada Starších a po mnoha jednáních i Jiraiya jakož to Santa.“ Oznámil Ino Sai a vyrazil k velkým černým plastovým pytlům střeženým trojicí novopečených genninů. „Nazdar Konohamaru. Potřebuju ty pytle.“
„Ale já nesmim nikomu dát. To co je v nich je strašně důležitý. Jediný kdo je smí vzít je Tsunade a Naruto.“ Prohlásil Konohamaru s nosem nahoru.
„Sklapni prtě. Když Sai říká, že to potřebujeme, tak to potřebujeme. A tvůj názor vážně nikoho nezajímá.“ Zchladil ho sasuke, když se za ním znenadání objevil a chytil ho pod krkem.
„Nikdy Uchiha!“ Syskl Konohamaru a začal do něj bušit.
„Nedovoluj si na starší. Na to si moc malej.“ Odvětil sasuke a jednou ranou do spánku ho zbavil vědomí. Poté si všiml, že se na něj Sai i Kakashi kouká, tak jen pokrčil rameny. „On si o to koledoval. Měl mě poslechnout hned na začátku.“
„Ach jo.“ Povzdechl si jen Sai a vytáhl z prvního pytle dlouhou smotanou šňůru.

Za dvě hodiny bylo nebe nad náměstím křižováno už tolika šňůrami, že skoro nebylo vidět nebe. Teď momentálně na ně Ino s Hinatou, která se vrátila před hodinou z mise, věšeli zlaté, červené a zelené fáborky. Sasuke s Kakashim o kus dál natahovali obrovské transparenty typu „Nejšťastnější Vánoce jsou ty v Konoze!“, „Přiďte si poslechnout vánoční projev Naruta-sama!“ a „Ochutnávky nudlí z Ichiraku o Vánočním dni zdarma!“. Sai stál asi v polovině náměstí a kritizoval Yamatovo pódium, takže ho co pět minut musel předělávat. Nakonec už byl konečně Sai spokojený a všichni ostatní měli svou práci hotovou. Vše bylo nachystané. Tedy až na Vánoční strom, který zatím nedoputoval z lesa.

„Takže máme asi tak šest. Možná trochu víc po šesté. Všichni mají rozchod na večeři potom volno. Ráno tady buďte tak okolo osmé. Musíme zkontrolovat strom.“ Udělil všem Sai prozatímní milost a všichni najednou zmizeli včetně Saie.