Splněná přání 4. (Kisame, druhá polovina)

O dva týdny později:
Kisame se stal jedním z nejoblíbenějších mužů v okolí, Brie byla jeho přítelkyně, ale měl i plno jiných žen, do Akatsuki se vracel jen najíst a vyspat. Taky začal hodně pít a pařil celé noci ve společnosti znuděných, bohatých žen. Za celou tu dobu nepomyslel na Shormitu ani jendou, takže ho naprosto vyděsilo, když se jednoho rána zjevil v jeho pokoji.
„Ahooj,“ pozdravil svým oblíbeným způsobem a zamrkal na vyděšeného a ospalého Kisameho.
„Ah, to jsi ty. Můžu mít přání? Ať mě už nebolí hlava, ku*va,“ vyhrkl Kisame místo pozdravu a přiložil si na čelo sáček s ledem, měl hrzonou kocovinu.
„Ne-e, když jedno přání trvá, nemůžeš mít další, to je zákon od Jashina. To aby se přání nedala tak jednoduše zrušit, a taky aby si nějaký chytrolín nepřál dalších deset přání. Vlastně jsme se tě přišel zeptat, jak se ti daří, vypadáš dost hrozně,“ řekl Shormita a nabýdl Kisamemu cigaretu. Dělal to ze zvyku a překvapilo ho, že Kisame jí přijal, to se mu ještě nikdy nestalo.
„Mám se skvěle. Můžu mít holek, kolik jen chci, mám taky peníze, díky nimž mě Pein nechává v Akatsuki, i když nebojuji. Docela jsem se skamarádil s Konan, myslím, že teď jsme velcí přátelé,“ řekl Kisame a důrazně si říhnul. Shormita zavrtěl hlavou.
„Ty jsi trouba. Kdybyste byli přátelé, jak říkáš, tak by ti asi řekla, co se jí v poslední době děje, ne?“ podotkl drak a vyfoukl z nozder kouřové srdíčko.
„Co? Mylsíš, že se rozchází s Peinem? To ví každý – Konan se pořád přejídá, hadají se kvůli každé hlouposti a jejich ložnice je v noci tichá jak hřbitov. Nemám čas se s ní o tom bavit,“ postěžoval si ještě a zapálil si od Shormitovi cigarety doutník. Shormita zakroutil nevěřícně hlavou: Je tohle ten milý mladík s usouplenými žábrami? Nezdá se, že by měl s tím žraločím mužem kromě jména cokoliv spoleného,.
„Takže nechceš své přání zrušit?“ ujistil se Plnitel přání. Když Kisame zavrtěl hlavou, znehmotnil se a odletěl do Kuchyně. Tam seděl u stolu zbytek Akatsuki.
„Achjo, už je to přes dva týdny,“ vzdychl Hidan a složil noviny. Deidara vzhlédl od své snídaně.
„Dva týdny čeho?“ zeptal se bloňdák vyjeveně.
„Před čtrnácti dny se přece stal ten jeho slavnej zázrak, když natíral zeď. Potom obětoval Kisameho závojnatku Lojzu, ale ani Jashin ani Kisame si toho nevšimli, takže má depresi,“ řekl Kakuzu dřív než se Hidan mohl začít bodat do hrudi a vzlykat, že něj všemohoucí zanevřel. Itachi si vzdychl.
„Alespoň nejsi jediný, na koho Kisame zapoměl. Přečte mi dneska někdo z vás noviny?“ řekl Uchiha a zvedl složený denní tisk. Hned na první stránce bylo velkými písmeny napsáno, že Šmidly Boys chystají turné po Ohnivé zemi. Všichni ztichli a začali se pomalu vytrácet místnosti doufajíc, že si Itachi nevšimne, že mají lepší věci na práci než mu pomáhat s jeho chabým zrakem. Itachi se sklesle posadil do svého křesla a snažil se přelouskat alespoň nadpisy, ale bez Kisameho to nebylo ono, tak to brzy vzdal.

Kisame se osprchoval, navoněl, oblékl si džíny a spotrovní sáčko a vydal se na rande s Brie. Měli sraz v deset hodin v restauraci, kde si měli dát pozdní snídani. Brie mu řekla, že pro něj má překvapení a Kisame si byl jistý, že si ho chce vzít. Když ale dorazil, čekalo ho překvapení a ne zrovna moc příjemné.
„Chci se rozejít,“ řekla bez okolků hned, jak si seldli ke stolu. Kisamemu zaskočilo víno a rozkuckla se, ale Brie zůstala kamenná a nepraštila ho dozad, jak doufal. Nejevila žádné emoce.
„Cože?“ řekl, když konečně popadl dech.
„Myslím, že jsem to řekla jasně, nejsi přece hluchej. Už mě nudíš, našla jsme si hezčího, mladšího a s vlastním bytem. Ty nemáš mimo sexy těla nic, nemůžeš mi nabídnout víc než to, co já tobě, takže jsme na tobě prodělala už dost. Je konec,“ řekla Brie a založila si ruce na prsou.
„Ale... Ale řekla jsi, že mě miluješ!“ vyhrkl Kisame a přitáhl na sebe pozornost celého podniku. Brie se poprvé usmála: „Lhala jsem, kdybys nebyl tupec, došlo by ti to dávno.“
Kisame na ní zůstal zírat jako opařený. Nevěděl, co na tohle říct. Právě se mu zhroutil svět, který si tak zamiloval.
„Brie, to nemůžeš myslet vážně,“ řekl smutně. Žena se k němu natáhal, aby ho pohladila po tváři a potom mu jendu vrazila.
„Měj se zlato, a neříkej mi Brie, ještě si budou myslet, že s tebou něco mám,“ řekla a odešla. Kisame potom v restauraci pil až do zavíračky. Neměl jak zaplatit, tak ho vyhodili ven a pořádně ztřískali, což nebylo težké, v tomhle stavu. Smutně se belhal do rezidence, ale usnul v půlce cesty.

„Kisame,“ probudila ho Konan. „Vstávej, zmrzneš tady.“
„Eh, ahoj, Konan. Nevěřila bys, co se mi stalo – Brie se se mnou rozešla!“ začal Kisame hned zčerstva. Konan se zamračila a pomohla mu vstát.
„Já vím. Nepamatuješ, před týdnem jsem ti řekla, že to nemáš brát moc vážně, že tě stejně nechá. Byl jsi opilý a uhodil jsi mě, i na to jsi zapoměl?“ zeptala se naštvaně a podala mu jeho Akatsuki plášť, který přestal nosit, když Brie potkal. Oblékl si ho a společně se vydali zpět do rezidence.
„Víš, Kisame, hrozně jsi se změnil. Mylsím, že by jsi se měl vrátit a všem se omluvit. Pein je z tebe akorát na nervy a Itachi je čím dál nešťastnější. Dokonce i Hidan s Kakuzem jsou jako vyměnění a Zetsu už jenom vyhlíží, kdy zase přijdeš,“ prosila ho Konan, ale Kisame raději mlčel. Opravdu jí uhodil? Proč si na tohle nevzpomínal? Když dorazili do rezidence, bylo tam nezvyklé ticho a klid. V kuchyni seděli u okna Itachi a Hidan s novinami na kolenou.
„Takže, někdo v Suně má trojčata, jeden blbec zabil druhýho blbce, sport ještě není ilegální, včera, dneska i zejtra bude počasí na ho*no. Tak, a já se jdu modlit,“ proletěl Hidan noviny bleskovou rychlostí. Itachi si jen smutně povzdechl a obrátil se k oknu. Kisame počkal, až Hidan odejde, a sedl si k Itachimu.
„Itachi-san, chceš přečíst noviny?“ zeptal se jak nejmileji uměl, ale Itachi ho ignoroval. Odešel tedy do svého pokoje. Chtěl se jako první omluvit těm, na kterých mu záleželo, ale když si ho Itachi nevšímal, chtěl jít za Lojzičkou, svojí rybkou. Nedá se popsat jeho zděšení, když jí uviděl ležet na dně rudého akvária se spínacím špendlíkem v mrtvém rybím očku. Rychle přes ten vodní hrob přehodil závěs, nemohl se dívat, co se jeho rybce stalo. Ani ho nenapadlo z toho vinit Hidana a vůbec kohokoliv jiného než sebe. Jakoby závojnatka Lojza spáchala ze žalu sebevraždu. Šel do koupelny, kde se umyl a převlékl do pyžama, potom si smutně lehl do postele a přitáhl si k sobě Samehadu. Potom jí obejmul, jak rukama tak nohama a šeptal jí.
„Sněženko moje, ani nevíš, jak se mi stýs-“ nedořekl, protože meč vystřelil svoje ostny a pořezal ho po celém těle. Jeho „Sněženka“ ho nepoznávala v téhle podobě, byla zvyklá na žaločího pána. Kisame vykřikl jak bolestí, tak beznadějí. Vyskočil z postele a rozběhl se zpět do koupelny, kde se snažil krev sáknout do ručníků. Samehada mezitím vylezla po ostnech z postele a blížila se k němu.
„Ne, Sneženko, to jsem já!“ vykřikl a ona se opravdu zatavila. Celý svět zešedl.
„Nevypadáš už tak šťastně jako včera ráno. I když, ani tenkrát jsem v tvé duši neviděl pravé štestí, abys věděl,“ řekl Shormita a zapálil si. Cigaretu ale Kisamemu už podruhé nenabídl.
„Shormito, cos mi to udělal?!“ začal Kisame rudnout. Shormita mu vyfoukl do obličeje kouř.
„Přesně to cos chtěl. Do podrobna jsi mi popsal svoje přání a já ti kompletně splnil. Měl jsi si to předem promyslet. Vy lidi jste takoví hlupáci – něco chcete, ale nedomýšlíte důsledky, pořád jste nedokojení, pořád jen něco chcete! Je mi z vás na nic. Tak a teď k tobě – chceš vrátit své přání?“
„To můžu?“ podivil se Kisame. „Tak proč jsi mě nevrátil dřív, když jsi věděl, že nejsem štastný! Proč jsi mě nevaroval, musel jsi vidět, že mě ta dě*ka nemiluje! Co jsem ti udělal?!“
Shormita je nevěřícně zakroutil hlavou. Potom vyfouknul z nozdry kouřový mráček ve tvaru ryby.
„Já jsem dělal jen svou práci. Vidím, že jsi se ale ještě dost nepoučil z toho, co se ti stalo, takže tě možná ještě nechám vydusit,“ řekl a začal se rozplývat. Kisame ale vykřikl.
„Ne, prosím, já už se poučil. Nemám si nic takového přát, mám se dobře jak jsem, nezáleží na vzhledu, já už to všechno vím, prosím, moc prosím, vrať mě zpátky jak mám být,“ začal vzlykat. Shormita se usmál a lusk pařáty.

Kisame se s trhnutím probudil.
Eh, to byl ale divnej sen, pomyslel si a posadil se na posteli. Chtěl si zívnout a protáhnout se, ale jak nabral do plic vzduch, rozkašlal se na celé kolo. Vedle něj nespokojeně zamlaskal Shormita. Kisame se prudce otočil a vytřeštil oči.
„Takže to nebyl sen!“ vykřikl a podíval se na své ruce. Ty ale byly modré, tak jak měly.
„Ne, nebyl. Ale tvé přání bylo zrušeno. A mě za to vážně neděkuj, mě ne,“ poznamenal ještě a odklepl si popel na podlahu. Kisame pozvedl obočí.
„Komu tedy? Já to nechápu.“ Shormita se zašklebil.
„Pche, nemůžeš zrušit přání, dokud nejsi v ohrožení života, což ty jsi rozodně nebyl. Tebe zachránila Konan, je to moc milá žena. Přišle jsme za ní, abych jí připravil o její velký problém, ale ona přála raději štěstí tobě a ostatním než sobě samotné,“ řekl a zvedl oči v sloup.
„Konan?“ opakoval Kisame, jakoby nevěděl, kdo to je. „Ta je ale hodná. Možná bych jí taky mohl pomoct, co má ona za problém? To s Peinem? Zkusím ho přemluvit, aby jí dal ještě šanci.“
„Vy chlapi jste takoví tupci,“ řekl Shormita a praštil se do čela. „Konan je těhotná a bojí, že na ní bude Pein naštvaný. On pořád jen básní o novém světě a ona se moc bojí, že v tom světě není místo pro jejich dítě. To ti to fakt nedolšo?“ Kisame vytřeštil oči.
„Těhotná? Já jsem uhodil těhotnou Konan?!“ zakřičel, ale hned se zase chytil za pusu.
„Pein už to ví?“ zeptal se tišeji. Shormita se usmál.
„To už nech na mě... a promiň, všechno jsem vrátit nemohl,“ pousmál se drak šibalsky a rozplynul se. Kisame chvíli přemýšlel, co tím myslel a potom mu zrak padla na jeho akvárium.
„Lojzičko, néééé!!!“

Shormita se mezitím obevil v kuchyni, kde lídr Akatsuki myl nábodí. Mumlal si přitom sprosté nadávky a používal přemíru Jaru. Shormita si stoupnul přímo za něj a zašeptal mu do ucha.
„Nemáš poslední dobou strach o Konan?“ Pein se prudce otočil
„Kdo jsi a co ode mě chceš?“ vyhrkl a pokusil se Shormitu uhodit houbičkou, takže mu zhasil cigaretu. Drak si naštvaně znovu připálil a začal s výkladem.
„Víš, já jsem Polobůh, takže vím skoro všechno o všech tady. A když už jsme u toho, v koši v koupelně se někdy najdou velmi zajímavé věci, že?“ řekl a rozplynul se. Pein se podrbal zamyšleně ve vlasech, takže si je pěkně zapatlal pěnou a potom se rozběhl do koupelny. Tam našel skrčeného Kakuza, jak hledá v koši centy.
„Kapesník, obal od pasty a... co je tohle?“ vytáhl nakonec Skrblíček umělohnotnou tyčinku. Pein mu jí vyrval z rukou. Byl to pozitivní těhotenský test.
„Ty jo. Deidara nám asi něco tají,“ uchichtl se Kakuzu, ale Pein ho absolutně nevnímal, stejně jako Deidaru, který si zrovna přišel umýt ruce od hlíny.
„Známe tvé malé tajemství Deidaro,“ řekl Kakuzu škodolibě. Deidara vytřeštil oko i dalekohled.
„Vy jste našli mojí sbírku Šťastné Třináctky?!“ vyhrkl blonďák. Kakuzu nejdříve nechápavě koukal a potom dostal záchvat smíchu, ale to už Pein neviděl, protože okamžitě letěl do Konanina pokoje.
Přiletěl dovnitř a vyjeveně na ní koukal, test stále v ruce. Konan začala vzlykat.
„Promiň, je to moje vina, měla jsem-“ snažila se ospravedlnit, ale Pein jí utnul. Přišel k ní pomalu blíž, už se bála, že jí uhodí, ale on jí obejmul.
„Budu táta!“ začal vzlykat taky. Konan ho pevně sevřela.
„Ano, budeš,“ řekla ulehčeně. Vlastně si do teď nepřipustila možnost, že bude Pein rád, oh, jak byla hloupá. Pein začal říkat, co všechno bude jeho syn dělat, od baseballu až po masovou genocidu.
„Ne, Peine, bude to děvče,“ řekla Konan tiše a v duchu děkovala bohu, že si nepřála o dítě přijít. Shormita je s lehkým úsměvem pozoroval, dokonce típnul rozkouřenou cigaretu, aby dítěti neuškodil. A byl rád, že to tak dopadlo.