Zapomeň na minulost..... 4.díl

Tak jo je tady další dílek .........Doufám, že se bude líbit

Team dorazil před Kazekagovy dveře. Hinata k nim přistoupila a lehce na ně zaklepala.

„Dále,“ ozvalo se po krátké chvíli za dveřmi. Naruto chytil za kliku a vešel dovnitř se zbytkem teamu.
„Jak už jste se určitě dozvěděli, mám pro vás novou misi,“ začal Gaara po tom co se všichni nahrnuli do místnosti.
„Je úplně jiná než jste doteď měli. Budete mít za úkol doprovodit, zemědělce domů,“ na Narutovi obličeji se objevil úsměv. Připomínalo mu to, když byl v teamu spolu se Sasukem.

„Musím se vrátit!,“ vykřikl rozčílený Naruto a hodil nemylosrdným pohledem po Hinatě. Hinata uhnula pohledem. Bála se ho! Nikdy ho takhle neviděla. Chtěla mu jen pomoct, ale teď chtěla vrátit čas, jenže to nešlo. Z ničeho nic k ní přistoupil. Hinata vyděšeně zdvihla hlavu. Naruto jí chytl za ruku a táhl jí pryč, od ostatních.

„Dovedete ho do jedné z vesnic v zemi Ohně“ Cože??!Do země Ohně? Tam je Konoha. Pomyslela si vyděšeně a pohlédla na Naruta. Naruto na ní jenom hodil ten svůj úsměv a mrknul na ní. Hinata se rázem uklidnila. Vždycky jí uklidňoval jeho úsměv a krásně modré oči. Vždycky se do nich ponořila.
„Vaše mise tedy zní: Dovést vesničana do jeho vesnice a vrátit se v pořádku zase zpátky,“ odmlčel se Gaara.
„Takže za 20min. před hlavní bránou. Budu tam na vás čekat spolu s vesničanem,“ dořekl a propustil je. Před budovou Kazekagů se všichni rozešli, akorát Naruto šel s Hinatou.

Před ubytovnou
„Naruto?,“ Hinata se zahleděla na Naruta.
"Hmmm,“ ohlédl se Naruto na Hinatu. Hinata k němu přistoupila blíže a chytila ho za ruce. Naruto i Hinata znervózněli. Naruto se bál, že se tohle stane. Měl ji pořád rád, ale nechtěl, aby si znovu navzájem ublížili, ale i přesto ji miloval. Nedokázal ji odolat. Miloval její oči, její úsměv. Zahleděl se do jejích tajuplných očí. Chtěla mu něco říct, ale bála se.
„Naruti, J- já,“ ale Naruto jí umlčel. Přiložil jí prs na její ústa. Hinata okamžitě zmlknula. Hinata ho chytila za ruku, kterou jí blokoval ústa a sesunula ji dolů. Naruto se k Hinatě naklonil ale lehce, ale vášnivě jí políbil. Když se od sebe odtrhli, Hinata se k Narutovi lehce přivinula. Hinato, zakňučel Naruto v duchu. Byl rád, že se jí může znovu dotýkat.
„Hianto?,“ zašeptal Naruto.
„Ano,“ odtáhla se od něho.
„No, měli bychom asi jít ne?!,“ podíval se omluvně a usmál se.
„Ano, asi ano,“ řekla sklíčeně. Naruto jí chytil kolem ramen a vedl jí do ubytovny.

Před ubytovnou se rozešli do svých pokojů. Naruto zalezl a zabouchl za sebou dveře. Sebral si baťohu, který měl, vedle skříně a prudce ho hodil na postel. Po nějaké chvíli vyhazování věcí z něho ho rozběhl do koupelny. Chňapl tam nějaký hřeben a chtěl se vrátit zpátky do ložnice, ale jak se otočil tak se podíval do zrcadla. Ztuhnul! Musel se opřít o umyvadlo. Koukal na sebe do zrcadla, i když o tom nechtěl přemýšlet, tak teď mu to hlavou pořád běhalo. Hinato sakra proč? Proč si to tenkrát udělala? Proběhlo mu hlavou. Naruto pustil prudce studenou vodu a pod proud vody dal ruce. Chvíli počkal a chrstnul si studenou vodu do obličeje.Nemysli na to!!!!! Říkal si v duchu pořád Naruto. Vzal si hřeben, po kterým chňapl před chvílí a odnesl ho do ložnice a uložil ho do batohu. Pak otevřel skříň a vzal nějaké čisté prádlo, které uložil do batohu. Pomalu se mohl vydat na cestu. Sebral batoh a chtěl jít ke dveřím, ale cestou o něco zakopl. Byla to jedna z těch věcí, které předtím vyhodil z batohu, ale nejdřív si toho nevšiml. Sklonil se k zemi a zvedl věc, o kterou předtím zakopl. Byla to katana, ale nemohl si vzpomenout, kde jí vzal. Naruto jí pevně uchopil a vytáhl jí z pochvy. Opatrně si jí začal prohlížet. Měla modrou rukojeť a kolem ní byla omotaná oranžová stuha. Čepel katany byla ostrá a lesklá. Jak si jí Naruto prohlížel tak si něčeho všiml. Na její čepeli bylo něco drobný písmem napsáno, ale Naruto to nemohl přečíst. Bylo to až moc malé. Naruto zasunul katanu zpátky do pochvy. Pochva byla celá černá až na proužky, které byli stříbrné. Naruto si najednou vzpomněl.

Hinata se jenom nechala táhnout Narutem od ostatních. Po chvíli se zastavil.
„Naruto?,“ řekla potichoučku Hinata a dala si ruku před ústa.
„Hinato? Proč si to udělala? J- já ti věřil,“ otočil se na ní se smutným výrazem.
„Promiň mi to. Já jsem si myslela, že se vrátí,“ chtěla se bránit Hinata, ale Naruto se otočil a jenom potichu pošeptal. „Ty sis myslela, že se vrátí?! To jsi fakt tak naivní?!,“ a otočil se na ní, ale teď s úplně jiným výrazem. Byl to výraz výsměchu. Hinata už nemohla. Otočila se k němu zády a rozbrečela se. Najednou si něčeho všimla. Kousek od nich stál ohromný strom. Vyvyšoval se od ostatních. Hinata se bez čehokoliv vydala k tomu stromu. Naruto byl překvapenej, ale šel za ní. Když tam došli, Hinata se zastavila. Byl úplně obyčejný, ale jenom přece něco tam nehrálo. Hinata si všimla, že na druhé straně stromu plápolala stuha. Byla oranžová. Pomalu obešla strom. Byl tam hrob a u něho byla do země zaražena katana.
„Naruto,“ houkla vyděšeně a Naruto k ní rychle doběhl.
„Co se děje?,“ rozhlížel se kolem sebe. Hinata zvedla pravou ruku a ukázala na náhrobek. Naruto se otočil a strašně se vyděsil. Na náhrobku stálo: Uzumaki Kushina.

Tahle vzpomínka pro něho byla jedna z těch nebolestivějších. Ale jak se tady vzala? Pomyslel si Naruto. Vždyť sem jí nechával doma v Konoze. Ale najednou mu to došlo. Sakura?! Naruto se nejdřív strašně naštval, ale pak byl rád, že mu jí vzala. Naposledy si katanu prohlídl a položil jí na postel. Sundal si batoh a katanu si připevnil na záda. Potom si vzal batoh a hodil si ho přes jedno rameno. S úsměvem vyrazil k bráně. Po nějaké době došel na místo.

„Senceji, jdete pozdě,“ začala na něho štěkat Mika. On jí nemo odbyl mávnutím ruky.
„Tak jo myslím, že jsme tu všichni,“ upozornil na sebe Gaara. Všichni se otočili jeho směrem.
„Chtěl bych vám představit Ishimara Kazumu,“ a ukázal na mladého vesničana. Naruto si jen znuděně odfrkl.
„Tak jo myslím, že můžeme vyrazit ne?!,“ řekl znuděně Naruto a podíval se na Gaara. Gaara jenom přikývl a zmizel v dýmu písku. „Dobře, Já jsem Naruto Uzumaki. Tohle je Hinata Hyuuga,“ ukázal na Hinatu a vesničan se na ní chtivě podíval.
„A tohle jsou naši studenti: Mika Ayumu, Dan Nanao, Akimoto Misaki a jeho pes Akira,“ dořekl Naruto a vydali se na cestu. Naruto šel vzadu za ostatními. Byl vděčnej Sakuře, že mu přibalila do batohu tu katanu. Připomínala mu jeho rodiče.

Naruto nebyl schopný slova. „Uzumaki Kushina?! Mami,“ sesunul se Naruto k zemi a nemohl zpustit oči z náhrobku. Naruto to nemohl vydržet, z očí se mu najednou draly slzy. Nemohl je zastavit. Po tváři mu sjela slza a spadla na zem. Najednou začalo pršet. Narutovy slzy se začaly mísit s deštěm. Hinata si ještě jednou prohlídla náhrobek. Pod jejím jménem je šipka. Podivila se Hinata a podívala se směrem, kam ukazuje. Šipka ukazovala na starý ztrouchnivělý strom. Hinata se k němu pomalu vydala. Naruto se podíval směrem k nebi. „Mami,“ šeptal pořád do kola. Hinata došla ke stromu a pořádně si ho prohlídla. Další šipka?! Pomyslela si Hinata. Šipka ukazovala do velké praskliny v kůře stromu. Hinata do ní strčila ruku. Něco nahmatala. Chytla to a vytáhla ze stromu. Byla to malá skřínka. Na jejím vrchu byl vyryt znak Uzumaki. Hinata se podívala na Naruta. Vzala skřínku a šla za ním. Když k němu došla tak si vedle něho sedla a do jeho dlaní mu vložila skřínku. Naruto se na Hinatu nechápavě podíval. Ona mu jenom naznačila, ať otevře tu skřínku, kterou mu dala. Naruto ji pomalu otevřel. V ní byl vložen dopis a čelenka. Naruto se nejprve podíval na tu čelenku, byla súplně stejná jakou měl, až na to, že přes znak Konohy byly nějaké škrábaniny, ale nemohli být od kunaie. Ty rány byly moc velké. Po tom co si prohlídl čelenku tak jí vrátil zpátky do skřínky. Vytáhl dopis. Pomalu ho rozevřel a začal ho číst.