Omyl nebo osud? 5: To snad ne!

Dívka popuzeně rozhodila ruce. „Co se na mě všichni pořád koukáte? To vážně vypadám tak strašně nebo co?“
Tsunade nejdřív ještě užasle kulila oči, poté vystřelila z křesla a začala se hrabat v zásuvkách svého stolu. Zbylé tři osoby ji nechápavě sledovaly. Po chvíli se rychle narovnala, v ruce držela jakýsi nažloutlý rozložený svitek a zběsile po něm přejížděla očima. Najednou do něj zabodla ukazovák. „Tady, to je ono! SHIZUNE!“
Evelyn sebou polekaně trhla. Hned nato se lekla podruhé, protože se vedlejší dveře pracovny rozrazily a z nich se vyřítila celkem pohledná žena s krátkými, tmavě hnědými vlasy. Metr před stolem se zastavila. „Co se stalo?“
Tsunade zvedla hlavu a prstem ukázala na zmatenou dívku. „To je ona, ta z té legendy!“
Shizune na černovlásku překvapeně pohlédla, poté se nevěřícně otočila k Hokage. „Jseš si jistá? Vždyť to je Hinata-chan.“
„Nejsem přece blbá, koukni se pořádně!“
Eve naštvaně zaťala čelisti. Sakra! Už si fakt začínám připadat jako nějaká pouťová atrakce! Všichni na mě vejraj jako kdybych spadla z višně a pak jen valí bulvy. Co je tohle za svět!? No jo, Naruta, ale to vím taky! Pche, už to začíná být směšný... Dane, jestli je tohle jen další z tvých nejapných žertů, tak přísahám Satanovi, že ti natrhnu pr... Ty víš co!
Shizune k ní přistoupila, změřila si ji pohledem od hlavy až k patě a zamyslela se. Všichni napjatě čekali. Najednou se lehce zamračila a opustila pracovnu. Nikdo nechápal, kam to šla. Pak se ale po pár vteřinách z chodby ozvalo zděšené „To ne!“ Zřejmě byla v knihovně. Vtom se objevila ve dveřích celá udýchaná. „Tsunade, Magický svitek je pryč!“
„Cože!?“ zařvala blondýna.
„O čem to mluvíte?“ zeptal se Kiba.
Hokage zaskřípala zubama. „Tak je to pravda...“
„Co je pravda?“ ozvala se Eve.
Zamračeně se na ni podívala. „V tomhle svitku,“ začala a pozvedla pergamen, „se píše o velké vzpouře, která nastane tady v Konoze. Bude se válčit, otec proti synovi, bratr proti bratrovi, a až zrudne Měsíc... Vesnice ukrytá v listí navždy zmizí z mapy...“
Nastalo hrobové ticho, ničím nerušené. Člověk mohl zaslechnout tlukot srdce toho druhého. Tsunade z tváře stekla kapka potu a s tichounkým plesknutím dopadla na dřevěný stůl.
Kiba se trhnutím probral z počátečního šoku a zběsile zamrkal. „To není možné... to nejde, vždyť -“
„To bude omyl, Kishimoto nepíše nic o zániku.“
Všichni se na ni překvapeně otočili.
Tsunade pozvedla obočí. „Jaký Kishimoto?“
Pohlédla na ni. „Přece Kishimoto Masashi, váš tvůrce.“
Opět nastalo ticho.
„Jaký tvůrce?“ ptala se zmatená Shizune.
Evelyn se zarazila. „Moment... vy nevíte nic o tom, že jste anime seriál, co?“
Zbylí přítomní se na ni teď dívali, jako by právě uprchla z ústavu a tvrdila, že je velikonoční zajíček.
„Přestaňte na mě tak tupě zírat a radši vymyslete, jak se dostanu zpátky do svého světa!“ Ach Bože, já tě asi -
„Nemůžeš odejít! Ty jsi ta, která nás zachrání,“ pronesla Hokage.
Dívka vykulila oči. „Co že to? Tak to ne, na to zapomeňte, paninko, na tohle si zavolejte hasičáky nebo těžkooděnce, ale mě do toho netahejte!“
Blondýna nechápavě zamrkala. Z celé věty nepochopila jedno jediné slovo.
„Co tu vlastně pořád ještě dělám?!“ zaječela zoufalá Eve.
Vtom zasáhl dosud mlčící Shino. „Myslím, že na tohle by ses měla zeptat Koharu-sama.“
„Co?“ vyjekla. „Koharu Utatane? Tý babizny!? Tak to teda ne, nemám ji ráda!“
Tsunade přikývla. „V tom si s tebou můžu potřást rukou.“
„Ona jediná by mohla tohle všechno vysvětlit,“ pronesl Shino klidně.
Černovláska se zašklebila. Tak jo, to stačí, už toho začínám mít fakticky plný kecky! Já chci dom! Hmm, jak se asi otevírá takový počítačový portál? Napadá mě jenom výbuch atomové bomby, ale nic takového tady asi nemají. Ježíši, jak dlouho tu ještě zůstanu trčet? Ne, radši nic neříkej, nechci to vědět. Arghhh!!! To je k vzteku! Pfff... ach jooo... to je snad vážně naschvál! Poraženě svěsila ramena. „Tak fajn, ale dejte mi česnekový věnec a krucifix, budu je potřebovat.“
Místo odpovědi se jí dostalo jen pár dalších nechápavých pohledů. Pomalu zavrtěla hlavou. S těmihle se domluvit... to ještě bude fuška.

„Tenhle fracek že má být náš spasitel? Vždyť teprve vylezla z plenek!“ zavrčela stará žena pohoršeně.
Evelyn se nasupila. Přistoupila k ní, zabodla jí prst do hrudi a pohlédla na ni rozzuřenýma očima. „Tak bacha, stařeno, já nejsem žádnej fracek a plíny nenosím už třináct let!“ zařvala.
Koharu se zamračila, chytila dívku za pozvednutou ruku a otočila ji zády k sobě. Pak levačkou chytila její pravou paži a podržela ji za jejími zády, tu levou dívčině zase ovinula kolem krku a silně zatáhla do strany. Černovláska bolestně zalapala po dechu.
Zbylé osoby užasle vydechly.
„Dávej si pozor na pusu! Teď mi stačí jen lehce zatáhnout a utrhnu ti obě ruce.“
No počkej, ty stařeno, já ti ještě ukážu! Uchechtla se. „Tak to se ještě podíváme!“
Koharu se rozšířily oči. Dívka se rychle otočila doprava a spočinula jí tváří v tvář. Hned nato se ušklíbla, vysoko zvedla nohu a dupla ženě na hruď - která vzápětí pustila obě její paže, přičemž ji tlak kopance donutil ucouvnout - současně se od ní odrazila špičkou boty a po hlavě se vrhla vzad, načež celým svým tělem ve vzduchu opsala úctyhodný oblouk. O pět metrů dál se opět převrátila a v podřepu přistála na nohou, opírajíce se rukama o zem. Zvedla hlavu a vítězně se usmála.
Žena na ni nevěřícně hleděla, ruku přiloženou na zasaženém místě na hrudi. Zřejmě nemohla uvěřit tomu, co se tu právě stalo. Ostatně nebyla jediná. Tsunade měla oči otevřené dokořán, Shizune klesla brada, Shino se zřejmě netvářil nijak a Kiba neustále těkal pohledem z dívky na ženu a zase zpátky. Akamaru po jeho boku se ani neodvážil kníknout.
Černovláska pomalu vstala, dala si ruce v bok a ušklíbla se. „Tak co? Na fracka, který právě vylezl z plenek, to ušlo ne?“
Koharu se důstojně narovnala a zamyšleně si dívku změřila. „To mě tak napadá... pro tebe se hodí jen jeden sensei...“
Dívka podezřívavě přimhouřila oči. Něco se jí na tom nezdálo. Jen jeden sensei? Pro mě? Eh, co mě chtěj učit, deť nemám ani chakru. Moment... tohle mi něco říká... Chakra... Nemám chakru, takže to bych se musela učit jedině taijutsu a na to je nejlepší... Zděšeně vytřeštila oči. „Maito Gai...“