Hory (NejiTen)

Dívala se z okna na ubíhající krajinu a přemýšlela nad sebou. Ta krajina na ni působila tak nějak uklidňujícím dojmem. Poslední dobou toho na ni bylo moc. Každý po ní něco chtěl, udělej tohle a potom támhleto, už pomalu nevěděla kde jí hlava stojí. Každý den tréning nebo nějaká mise. Vždy musela dělat to co po ní chtěli ostatní aby byla dobrá. Je ráda že Gai-sensei dostal ten skvělý nápad, vyjet si na hory. Ještě pár dní v tom každodenním cyklu a už by odpadla.
Vzdychla si. Kdyby aspoň měla nějakého kluka. Jenže ten kterého by chtěla o ní zájem nemá. Ne snad že by se ho ptala ale ví to. Cožpak by se k ní jinak choval tak jak se chová?
„Tenten! Prober se už jsme tady!“ křikl arogantní hlas.
„Vždyť už jdu!“ zvedla se a vydala se k východu.
Vzala si tašku a vydala se směrem do kopce.
„No Neji, snad Tenten pomůžeš ne?“
„Gai-sensei má pravdu! Přece nechceš aby se květ mladosti strhal!“ podpořil ho Lee.
Neji jen protočil očima a vzal bez řečí, i proti jejím protestům, Tenten tašku.
„To nebylo třeba!“ špitla a šla dál.
Na recepci byl děsný zmatek. Recepční nevěděl kde mu hlava stojí. Když se na ně konečně dostala řada, vypadalo to že toho má vážně dost.
„Co si budete přát?“ zopakoval tu větu snad po statisícáté.
„Máme tu rezervaci na jméno Gai-sensein z Konohy.“
„Ano, tady!“ podal jim klíče od dvou pokojů.
„To je nějaká chyba ne? Objednal jsem čtyři pokoje!“
„Ne to není chyba, jelikož máme nouzové stavy, je tu prostě moc lidí, uskromňujeme lidi tak aby se vešli do pokojů! Jelikož jste si zavolal pozdě už jsme měli jen tyto dva ale máte štěstí, do každého se vejdou dva takže to není problém!“ řekl s úsměvem a šel vyřizovat telefon.
„Jsem s Gaiem!“ křikl Lee.
„Ach Lee to je tak super! Budeme spolu na pokoji!“ jásal a objal ho.
Tenten pohlédla na Nejiho, ten vypadal že mu to bylo jedno. Jako vždy pomyslela si trpce.
Vzala klíč a vydala se do pokoje, Neji ji následoval. Jakmile vešli do pokoje, čekal na ně velký šok Postel byla manželská. Tenten zaúpěla ale tak aby to Neji neslyšel a vydala se do koupelny. Opláchla si obličej, utřela a šla zpět.
„J-já, budu spát na zemi!“ rozhodla se ustoupit.
„Cože?“ zpozorněl Neji.
„J-já, já, říkala jsem že budu spát na zemi!“
„Když chceš..“ odvětil s nezájmem a položil tašky na zem a odešel.
Tenten bylo do pláče. Rozhodla se že nebude lyžovat. Neměla náladu. Posadila se na okno a sledovala sníh, který poletoval za tou prosklenou plochou. Chtěla by být jako sníh, moci létat v oblacích. Nic neřešit, být volná.
Po tváři jí stekla slza. Nezajímala ho. Nezajímalo ho že bude spát na zemi ale co mohla čekat od kluka který je namyšlený a arogantní. Ke všemu to sama nabídla. Teď už plakala. Copak byla kus hadru? Proč se k ní takhle choval? Nikdy mu nic neudělala. Ke všemu s ním musí být v jednom pokoji.
Klaply dveře.
Tenten otočila svůj pohled tam kde teď stála osoba. Stál tam on, Neji. Chtěl pokračovat ale jakmile na ní pohlédl, zarazil se. Tenten si rychle setřela slzy a podívala se z okna. Ve skutečnosti už ji dění za okny nezajímalo. Jenže copak se na něj mohla TAKHLE podívat?
„Tenten?“ promluvil.
„Ano?“ řekla aniž by se otočila.
„J-já, Gai-sensei by s tebou chtěl mluvit!“
„Jistě!“ zvedla se a aniž by mu věnovala jediný pohled, vyšla z pokoje.
Dorazila ke dveřím kde sídlil Gai s Leem. Zaklepala.
„Ano?“
„To jsem já, Tenten, prý se mnou chcete mluvit!“
„Co? To je blbost! Nechci! Nevolal jsem tě! Přece bych si za tebou došel sám! Nejsem starý taky mám svůj květ mladosti, ten sice už trochu odkvétá ale...“
Dál ho neposlouchala a raději odešla. Nepotřebovala si vyslechnout tuto přednášku po milionté. Teď ale byla naštvaná, tohle bylo poslední kapka.
Vtrhla do pokoje.
„Co to mělo znamenat, co si o sobě vlastně mys...“ když zaregistrovala Nejiho do půl těla svlečeného zarazila se. Rychle zaklepala hlavou a pokračovala.
„Myslíš? Hee? Dobře o spaní na zemi jsem si řekla, do tašek jsem tě nenutila ale tohle? Proč si my řekl že se mnou chce Gai mluvit když si věděl že to není pravda? Chováš se ke mně jako bych byla něco míň ale já jsem taky jen bytost. Každodenní tréninky a mise mě zmáhají! Chci si odpočinout, jela jsem sem jen proto abych utekla od všech starostí, jenže si tu ty. Když už mě ignoruješ tak aspoň uber na aroganci, já...Neji...proč se tak chováš?“
„Jak?“ nechápal.
„Arogantně, namyšleně, nic tě nezajímá, chceš být nejsilnější, chladně. Proč se ke mně chováš jako k hadru? To jsem ti tolik na obtíž, otravuji tě moc?“
„Ano...“
Tím Tenten vyrazil dech. Do očí se jí vřítily slzy. Poznala jak chutná hořkost lásky. Chlapec kterého milovala jí řekl že ho otravuje její maličkost. Trhalo jí to srdce. Roztřásla se. Tohle bylo moc silné kafe..
„Ta-tak to s-se oml-omlouvám. J-je mi to lí-líto!“ vyběhla z pokoje aby neviděl že pláče. Sjela po dveřích a schoulila se. Nohy si dala pod bradu a plakala. Houpala se sem a tam. Skoro jako blázen. Jenže ona se nebláznila. Cítila strašlivou bolest v místě kde se prý nacházelo srdce.
„Proč, proč...“ šeptala stále do kola.
Má tohle ona zapotřebí? Prostě přežije dva týdny s tím..blb..s Nejim a pak se přidá k ANBU.
Celý den strávila ve společenské místnosti na gauči. Hleděla do prázdna a opět přemýšlela.
Do místnosti vešli tři chlapci z jejího teamu. Lee si k ní okamžitě přisedl a začal jí něco vyprávět. Tenten se jen chabě usmála a přikyvovala.
„Tenten co je ti? Kde je tvůj květ mladosti, víš přece že..“
„Gai-sensei prosím vás mlčte ano, musím vám něco oznámit. Hned jak se vrátíme se přihlásím k ANBU a už se nikdy nevrátím!“ sdělila jim.
„Co že? Ale proč?“ nechápal.
„Je to složitější! Prostě odejdu!“
„To je škoda! Bez tebe to nebude ono! Ty máš výjimečný květ mlad..“
„Lee, prosím tě, nech toho!“ poprosila ho a vstala.
„Jdu do pokoje! Dobrou noc“
Neji neřekl nic. Asi je rád, pomyslela se.
Ustlala si na zemi. Oblékla se do pyžama což byla lambáda pod prsa a šortky, rozpustila si vlasy a lehla si. Jenže nemohla usnout a tak se posadila na postel a dívala se před sebe.
„Snad jsem udělala dobře!“ lehla si ale nohy se stále dotýkali země. Takto usnula. Nechtěla to, prostě byla moc vyčerpaná.
Neslyšela ani že někdo vešel.
Neji se převlékl do pyžama a ani nezpozoroval že na posteli někdo leží. Vyčistil si zuby a když se vrátil z koupelny chtěl si lehnout a spát. Až tady si všiml té osoby. Nejprve jí nepoznal. Nikdy jí neviděl s rozpuštěnými vlasy ale tvář mu byla povědomá. Věděl že je to Tenten jen tomu nemohl uvěřit. Pohladil jí po tváři. Věděl co jí řekl, byl si vědom toho že kvůli němu chce odejít, že trpí ale řekl pravdu. Tak proč ho teď pohled na ztrápenou tvář, obklopenou hnědou clonou, tak mrzí. Pocítil touhu. Jakmile se jí poprvé dotkl, zamrazilo v něm ale zároveň v něm přejel jakýsi pomyslný elektrický proud. Už se toho pocitu nechtěl zbavit.
Pohladil jí po rtech. Byli jemné a ta barva. Zamířil k vlasům. Vypadali jako hedvábné nitě a stejně takové byli i na dotek. Naklonil se k ní a políbil ji.
„Neji...“ zaslechl hlas.
„Šššš!“ přiložil jí prst na ústa a políbil jí na krk. Jemně jí ho laskal a nabíral na intenzitě až slastně zastonala. Bylo jí to příjemné ale byla zmatená, jenže zvítězil pocit že kdyby ho od sebe odstrčila zemřela by.
Ruce jí zabloudily na jeho záda aby si ho přitáhl a také aby ho mohla hladit. Neji je přemístil do vhodné pozice a políbil jí na ústa. Netrápilo je co bude zítra až se probudí. Žili okamžikem. Nikdy nic takového nezažila. Chtěla stále víc a víc. Mazlili se spolu takovým neuvěřitelně krásným způsobem. Nikdy by to do Nejiho neřekla. Že může být i takový něžný. Jeho ústa vyhledaly ta její a něžně je laskaly. Ona mu na oplátku výskala vlasy, které si rozpustil. Za chvíli se jí podíval do očí. Věděla co se stane a chtěla to, bože tak strašně to chtěla. Toužila po jeho těle, aby se z nich stalo jedno, toužila po něm celým svým srdcem. Tak moc ho milovala, byla by ochotná i zemřít. Cítil její zrychlený tep.
Právě se mu dívala do očí a cítila že ji miluje i když si to, ještě před chvíli odpíral a myslel si jak ho otravuje, jenže ho neotravovala. Myslel si že někoho má. Pořád byla zasněná a nevnímala. Zřejmě ho to štvalo. Položila mu hlavu na hruď a dívala se z okna. Za chvíli cítila jak pravidelně oddychuje. Usmála se. Ona byla také unavená ale chtěla si tento okamžik vychutnat protože netušila co se bude dít zítra. Nechtěla to řešit ale ta otázka jí strašila i když usnula. Házela sebou sem a tam. Zdála se jí noční můra: Do očí jí svítilo prudké světlo od slunce. Náhle se před ní objevila silueta nějaké postavy které nebylo vidět do obličeje, právě kvůli světlu. V dáli se ozýval hrozivý smích, který se přibližoval. Náhle vše ustalo a všude se rozléhalo hrobové ticho. Neji k ní přistoupil a vypadalo to že ji chce políbit, tak se nechala. Jenže ne. Náhle se začal smát, znělo to jako ten smích před tím. Pohrdavě se na ni podíval, strčil do ní a ona padala. Všechno zmizelo, vše zahalila černo černá tma, ozýval se jen ten smích. Padala do propasti, slyšela něčí hlas jak volá její jméno. Náhle dopadla a...
Probudila se na zemi. Byl stále večer a někdo se nad ní nakláněl se strachem v očích. Poznala ho a musela se usmát když viděla jak si oddychl.
„Už je to dobré! Zdála se ti nějaká noční můra! Vstávej! Spadla si mi na zem!“ Když ale viděl že se k ničemu nemá, vzal jí do náručí a položil na postel. Ucítila na sobě něčí tělo. Byl to Neji který si k ní přilehl a přitáhl si jí k sobě. Otočil si jí k sobě obličejem a pohladil jí prsty jeho obrys. Poté ji políbil.
„Už je všechno v pořádku!“ usmál se.
„Jsem tu s tebou!“ dodal.
Tenten se na něho usmála a vášnivě ho políbila. Zopakovali si průběh večera znovu a usnuly až pozdě k ránu.
Tenten se probudila a její pohled padl na budík který ukazoval 14:35. Protřela si obličej dlaněmi a poté zašmátrala vedle sebe. Když tam nikoho neucítila, podívala se tam. Nikdo tam nebyl. Vyschlo jí v krku, že by se ta její noční můra vyplnila?
Do místnosti vešel muž s ručníkem okolo pasu.. Měl mokré vlasy a jeho pohled byl chladný jako každý jiný den. Nevěděla co si má myslet. Mlčky vstala a oblékla se. Neušlo jí že ji Neji propaluje pohledem. Nevěděla proč ale bylo jí do breku. Proč nic neříká? Copak to včera pro něj nic neznamenalo? Běželo jí hlavou.
Neji viděl její utrápený výraz ale nic neudělal.
„Neji..“ špitla skoro neslyšitelně.
„Hn?“ odpověděl lhostejně.
„J-já...víš...j-já...je.jen by mne za-zajímalo jes-jestli..“
„Tak už se vymáčkni!“ křikl na ni Neji.
Tenten se vehnaly do očí slzy. Proč na ni byl takový? Co mu udělala?
„Znamenalo to pro tebe vůbec něco?“ otočila se k něm zády protože tušila že to co jí odpoví, by při pohledu do jeho chladných očí neunesla.
„Ne...byl to jen...jen úlet nic víc!“ vyslovil chladně.
Tenten se zastavilo srdce. Myslela že zkolabuje. Věděla že řekne něco podobného ale tohle? Tohle bylo moc.
„Takže n-na to mám zapomenout?“ řekla zoufale a po tváři jí stekla slza.
„Ano, já na to už zapomněl!“
Tenten se rozběhla do koupelny a zabouchla za sebou dveře po kterých následovně sjela. Rozplakala se. Všechny naděje se jí zbořily jako domeček z karet. První milování, on jí proměnil v ženu a nic to pro něj neznamenalo, vlastně jo, úlet. Jen pitomý úlet a nic víc. Proč jí takhle vědomě ubližuje? To mu to dělá dobře?
Netušila že Neji na tom byl úplně stejně. Seděl u stejných dveří jen na druhé straně a málem plakal. Jenže on to musel udělat, nemyslím to vyspat se s ní ale musel jí říct tuhle lež. Prostě musel i když mu to trhalo srdce. Po té noci si totiž uvědomil že svým počínáním ohrožuje celý team. Co kdyby spolu chodily pak se pohádali a tahali by to i do teamu. Neuvědomil si že tímhle Tenten ublíží daleko víc a že teď, i když by dostali sebelehčí misi by na ni Tenten prostě nemohla. Bůh ví jestli se vůbec někdy vzpamatuje.
Neji vstal a odešel do společenské místnosti za Gaiem a Leem. Byl duchem nepřítomný ale jeho společníkům to zjevně nevadilo, vystačily si sami. Bylo už skoro devět večer a Tenten nevylezla z pokoje.
„Kde ta holka je? Vždyť celý den nic nejedla!“ hrozil se Gai.
„Takhle náš kvítek mladosti nebude zdravý!“ pronesl Lee.
„Běž se na ni podívat Neji!“ řekli oba najednou.
Neji vstal a vydal se do pokoje. Nebyla tam. Zamířil tedy ke dveřím od koupelny. Otevřel dveře ale o něco se zarazily. Pokusil se nakouknout dovnitř a uviděl na zemi schoulenou Tenten. Spala ale nebyl to klidný spánek. Každou chvíli něco vykřikla a házela sebou. Neji ji vzal do náručí a položil na postel. Poté si sedl na okraj a přemýšlel. Takhle to dál nepůjde.
„Proč Neji? Proč?“ vykřikla.
Otočil se na ní a viděl že jí ze spánku stekla slza. Jemně jí ji setřel. Proč zrovna on musel být ten který ji tak trápí?
Lehl si k ní a objal ji.
„Ššššš to bude dobrý!“ šeptal aby ji neprobudil.
Ona jako by ten dotyk cítila a slyšela to co řekl, se uklidnila.
Celou noc spolu takhle prospali. Nemohl se zbavit toho pocitu vinny. On může za to že se Tenten trápí a to ho trápilo snad ještě víc. Jenže to dělá pro team to je přece dobrý důvod ne?
Když se Tenten probrala, byla v pokoji sama. Nechápala jak se ocitla v posteli. Ničemu už nerozuměla. Vstala a jelikož už byla oblečená, šla na snídani, jenže ani tam nic nesnědla., po snídani šla do pokoje. Poté šla na oběd kde opět nic nesnědla, pak zase pokoj a večeře kde opět nepozřela ani sousto a poté opět pokoj. Takhle to šlo ještě dva dny.
Asi třetí den se opět jako vždy dívala se do prázdna a dumala nad tím co se stalo, kde udělala chybu. Už brzy se měla dozvědět pravdu ale to teď ještě tušit nemohla.
„Co kdybychom si vyšli na svah? Bude to super odpoledne! Tenten slyšíš?!“
„Co?“ vytrhl jí ze zamyšlení.
„Jdeme na svah a je to rozkaz!“ nepřipustil žádné námitky.
Tenten přikývla a šla se převléknout. Poté sešla dolů, vzala lyže a čekala až dorazí ostatní. Nečekala dlouho. Za chvíli už seděla na lanovce která ji vezla na horu. Naštěstí měly talíře. Vyjela na horu a sjela dolů. Takhle si to zopakovala asi čtyřikrát. Když jela po páté, najednou se proti ní někdo vyřítil a smetl jí. Když se kutáleli ze svahu uhodila se do hlavy a omdlela.
Probudila se až v nemocnici, ležela na posteli a nic nechápala. Jakmile otevřela oči podruhé spatřila nad sebou obličej Nejiho a slyšela něčí hlas.
„Probírá se!“ říkal.
„Super! Vy jste nám dala Tenten, tady váš kolega do vás narazil ale jste v pořádku, vy i vaše dítě!“ zářil štěstím.
Tenten ztuhla. Slyšela dobře? Ale ona nebyla jediná. Leemu vypadla z ruky lžička se kterou si hrál a Gai se zarazil s otevřenou pusou u prostřed věty, protože Leeovi něco říkal.
„Dí-dítě?“ koktala.
„Ano, nejste těhotná dlouho řekl bych tři, možná čtyři dny! Víc ne, vy jste o tom nevěděla?“ zarazil se.
Tenten zavrtěla hlavou a podívala se na Nejiho. Vypadal překvapeně ale jakmile se na něj podívala, uhnul očima.
Najednou věděla co má dělat. Už kvůli Nejimu
„Za jak dlouho bych mohla na potrat?“ řekl klidně.
„Vy to dítě nechcete?“
Leemu opět vypadla lžička kterou právě zvedl a Gai tentokrát pusu zavřel. Asi chtěl něco říct ale nemohl ze sebe dostat ani slovo. I Neji ztuhl.
„Ne, byl to úlet!“ zopakovala Nejiho slova.
„No, to...Jestli to opravdu chcete, možná by to šlo hned zítra! Podle toho jestli bude nějaký sál volný! Kouknu se a dám vám vědět. Do té doby si to rozmyslete.“ vzpamatoval se a odešel.
„Nemám si co rozmýšlet!“ stačila říct než odešel.
Jako první se vzpamatoval Gai.
„Tenten ale, jak? Kdy?“ nechápal.
„Jak to asi víte a kdy taky, pan doktor to říkal!“ odsekla.
„Ale s kým?“
„Byl to úlet! Neřešte to, prostě to udělám a všem bude lépe! Já odejdu k ANBU hotovo!“
„Jak myslíš, ale rozmysli si to. Je to živý tvor a tohle je vražda!“
„Zatím je to jen pár buněk, a jak můžete mluvit o nepřátelích co sensei? Každý rok zabijete stovky lidí, my také, jako ninjové nemáme na vybranou a vy mluvíte o vraždě? To ne...a teď bych vás poprosila abyste odešli, chci být sama!“
„Jistě Tenten..“ Všichni se vydali ke dveřím. Neji se v nich zarazil ale nakonec odešel.
Tenten stekla po tváři další slza. Věděla že Gai má pravdu, i když je to jen pár buněk je to její dítě. Jenže, copak si ho mohla nechat? Dítě zrozené z úletu. Ano takových dětí je spoustu, jenže ona by to tomu maličkému nemohla udělat. A zabít ho můžeš? Ozval se hlas v její hlavě. Opět se rozbrečela.
Za pár hodin do pokoje vešel doktor a oznámil jí že mají volný sál a že jestli si to nerozmyslela může být zákrok proveden zítra v devět hodin ráno. Tenten souhlasila.
Byl večer. Hrobové ticho ale ona nemohla usnout. Pořád musela myslet na to co se během tohoto výletu stalo. Neměla na něj jezdit! Vše by bylo v pořádku a ona by se netrápila tím že zítra zabije své dítě.
Někdo proskočil oknem a šel k ní. Viděla jen jeho obrys. Ale věděla kdo to je. Co mi chce? Určitě aby zjistil jak jsem se rozhodla. Neunesl by kdybych si to dítě nechala! Pošpinila bych jeho jméno! Odfrkla si v duchu.
„Tenten...“ špitl hlas.
„Hn?“ odpověděla mu lhostejně.
„Prosím tě..“
„Co? Neboj to dítě si nenechám, sám si řekl že to byl omyl. Chápu že by to pro tebe byla pokora!“ skočila mu do řeči.
„Tenten poslouchej mne ano?! Chci abys si to dítě nechala..“dořekl.
„Blázníš? A co bych mu řekla? Tvůj tatínek je sice moc hezký ale byl to pro něj jen omyl tak se nezlob že je tak bezcitný!“ pronesla ironicky.
„To neříkej Tenten. Je mi to všechno tak strašně moc líto. Vím že jsem udělal chybu! Neměl jsem ti lhát, přiznávám jsem idiot ale dělal jsem to kvůli teamu. Byl jsem sobec, vím to ale o to dítě nechci přijít. Bude to můj potomek! Ani nevíš jak jsem rád. Přiznávám je to trochu brzy ale prosím tě nenech si ho vzít!“
„Mám ti ho porodit a dát ti ho s tím že odejdu k ANBU a už ho nikdy neuvidím?“ ptala se nevěřícně.
„Ne Tenten, copak to nechápeš? Já ho chci vychovávat s tebou, lhal jsem když jsem řekl že to pro mě nic neznamenalo, znamenalo a to strašně moc. Jenže jsem se bál kvůli teamu, vím že to byla blbost a doufám že mi to odpustíš. Už takhle mi pracuje svědomí na plné obrátky, nevím co by se stalo kdyby si naše dítě připravila o život. Asi bych si to nikdy neodpustil. Tenkrát když jsi se mne ptala jestli mě otravuješ, tenkrát jsem řekl ano a byla to pravda ale skutečnost byla trochu jiná! Štvalo mě když jsem tě viděl s Kibou nebo s někým jiným. Asi jsem žárlil a nechtěl si to připustit ale tenkrát když jsi se mne zeptala jestli to pro mě něco znamenalo a já odpověděl že to byl úlet, lhal jsem. Jsem hlupák, vím to. Když doktor řekl že jsi těhotná vyčítal jsem si co jsem udělal, ne že jsem se s tebou vyspal ale to že jsem tě odkopl. Cítil jsem se hrozně ale zároveň jsem byl nejšťastnějším mužem na světě. Vždyť ty čekáš mé dítě a jestli bude aspoň z poloviny tak krásné a chytré jako ty a bojovat bude umět po mně tak to bude to nejdokonalejší dítě jaké jsem si kdy mohl přát.“
„Udělal jsi to kvůli teamu? Jen abys jim neublížil? A co já? Mě si ublížit mohl?“ křičela zoufale.
„Promiň mi to prosím! Miluji tě Tenten!“ objal ji a hladil po zádech. Zarazila se. Tohle mi nikdy neřekl, přece nemůže lhát. Takový pokrytec to snad není.
„Zopakuj to!“ vybídla ho nevěřícně.
„Miloval, miluji a milovat budu ať se stane cokoliv! Až do smrti!“ políbil ji.
Tenten se mu podívala do očí a musela se usmát. Nebyli chladné, byla v nich láska a touha po odpuštění.
„Odpouštím ti, ale už mi to nikdy nedělej rozumíš?!“
Neji přikývl a opět jí políbil.
„Vezmu tě do hotelu! Oznámím doktorovi že se zákrok ruší a že už je ti dobře!“
„Jak myslíš ale Neji...uber na svůdnosti, takhle každý pozná co chceš udělat!“ zasmála se a on se k ní přidal.
Za chvíli už šli do hotelu. Gai s Leem už spali tak je radši nebudily. Kdo by chtěl poslouchat proslovy na téma: nevyspalý květ mladost?..věřte že oni ne.
Oba se převlékly a lehly si do postele.
Ležely na zádech, Tenten měla hlavu na jeho hrudi a poslouchala jeho srdce.
„Jestli to bude holka bude se jmenovat Naomi a chlapec by byl Tomi a koupíme si společný dům, ty neodejdeš k ANBU ale dál zůstaneš u nás v teamu, doufám, nebudu ti bránit jestli už jsi se rozhodla ale budu smutný!“
„Ne neodejdu, nemám důvod!“ políbila ho.
„A taky si koupíme psa a kočku co tomu říkáš?“
„Ty jména jsou úžasná!“ usmála se a opět ho políbila.
„A na zahradě budeme mít tréninkovou arénu!“ přišla s nápadem.
„Jo a jednou se stane Naruto Hokagem, vezme si Hinatu a Sasuke se vrátí a snad i Sakura bude šťastná!“
„A naše svatba?“ pohlédla na něj.
„Klidně hned!“ zavtipkoval.
„Jestli seženeš oddávajícího? Ale co třeba za měsíc? To mi ještě nebude vidět bříško a navíc bude červen, to je takový hezký měsíc. Ale popravdě, vzala bych si tě kdekoliv a kdykoliv!“
„Třeba hned teď a tady?“
„Neji ty začínáš být zvrhlý jako Jyrayia!“ smála se.
„Ale nápady máš dobré!“ zvážněla a políbila ho, jenže poté se začala neuvěřitelně smát. Vzpomněla si jak Jyrayia chtěl šmírovat ve sprše Tsunade ale byl tam prodavač z Ichika. Viděla ho když běžel ze sprch a byl nějaký divný. Říkal jen něco že se sprchuje nějaký divný chlápek a utíkal celý zelený pryč. Hold se to někdy nevyplácí.
„Miluju tvůj smích, miluju tvá ústa, miluji tvůj nos a tvé oči, miluji tě celou Tenten a nikdy nepřestanu. Jsi jako voda, dlouho bych bez tebe nevydržel. Už ti nikdy neublížím to slibuji budeme spolu mít ještě aspoň pět dětí a celá naše budoucnost bude krásná a víš proč?“
„Protože budeme spolu...“ dořekla.
Neji jen přikývl a pak ji políbil...
Za měsíc se opravdu konala svatba. Když to oznámili Gaimu a Leemu tak se rozplakali a Lee měl zase poznámky na téma založení nového květu mladosti. Co by jste od něj taky mohli čekat že? Tenten vypadala jako princezna. Dlouhé bílé šaty, vlasy vyčesané nahoru a prostě vypadala úžasně stejně jako Neji. V tento šťastný den se stalo ještě pár nečekaných ale šťastných zvratů. Naruto vyznal Hinatě svoje city. Temari políbila Shikamara když říkal že je to otrava, Ino se začala věnovat malování (už dřív) a Sai si jí všiml takže na svatbu přišli jak pár. A Sasuke se vrátil. Nejprve to vypadalo že ho Sakura zabije ale když jí řekl že toho lituje a že ji miluje, usmála se a políbila ho. Možná se těch věcí stalo víc, nevím..ale každý byl šťastný a to je přece důležité ne?