Písečné srdce 2. díl

Valli byla celý večer smutná. Nejenom kvůli tomu co řekla Gaarovi, ale také kvůli svému týmu. Moc se jim nevěnovala, protože byla Gaarou tak posedlá, občas na jejich tréninky i zapomínala.
Seděla na posteli a držela u sebe přitisknuté nohy. Plakala. Utápěla se v žalu. Ve smíšených pocitech, přemýšlela, jestli mu tím hodně ublížila…
,,Nejspíš ne!!!, kdyby ano, tak by to dal nějak najevo!!!“ a odhodila vztekle polštář, který prolétnul oknem až na balkon. Povzdechla a šla pro něj.
Vyšla na balkon. Měla jenom tričko na ramínka a kraťásky, takže jí ze zimy naskočila husí kůže. Shýbla se pro polštář a přitiskla ho k hrudi. Měsíc jí ozařoval a tím jí ještě víc zkrásněl.
Znuděně si sedla na kamenné zábradlí a dívala se na rozsvícenou Konohu. Lidé už skoro všechno zhasínali a ukládali se ke spánku. Valli tam seděla dost dlouho, všechno okolo už utichlo, ale Valli pořád zírala do neznáma. Z jejího hloubání jí ale vyrušily kroky na ulici pod ní. Nahnula se ještě víc přes zábradlí a ten kdo se tam procházel byl.

No kdo to asi byl…Gaara. Valli se vyděsila, myslela na to nejhorší….
,,On mě přišel určitě zabít, ne já už jsem mrtvá., stačil mi ten jeho chladný pohled a bylo po mně“
Pak jí napadlo, že možná už nebude mít možnost s ním mluvit a omluvit se mu, tak seběhla tak jak byla dolů po schodech a přiskočila před něj. Gaara se vyděšeně ohnal kunaiem a možná, že by jí i přemohl, kdyby ho nezastavila.
,,Kazekage-sama…to jsem já…“ Gaara mlčí.
,,Přišla jsem se vám omluvit, ještě jednou, už bych možná neměla šanci s vámi mluvit osobně, je mi strašně líto co jsem vám řekla, nevěděla jsem že jste to vy, tak mi prosím odpusťte…“ vychrlila a Gaara na ní civěl. Nejenže jí ty extra uplé kraťásky strašně sekly, ale v jejích očích bylo vidět, že to myslí opravdu vážně a že toho strašně lituje.
,,Není co odpouštět, závidím ti…“ a Valli mu pohlédla do těch jeho krásných očí ,,závidím ti, že máš někoho, komu se můžeš svěřit, kdo je tvůj nejlepší přítel…kdo tě nikdy neopustí“ vyprávěl a Valli se sevřelo srdce.
,,Ale Kazekage-sama, vždyť vy máte také spoustu přátel, třeba Naruta, nebo třeba…mě“ ale to dodala strašně potichu, sklonila hlavu a čekala co z něj vypadne.
,,Jsem rád, že se považuješ za přítele Suny, Konoha má opravdu přátelské shinobi“
Samozřejmě si její přátelství a její náklonnost vysvětlil jinak…možná…možná to řekl jenom jako Kazekage, ale co si o Valli doopravdy myslí Gaara?, byl by rád za její přátelství?...

Ještě chvíli tam na sebe hleděli , až Gaara řekl do tajemného ticha.
,,Přijímám tvoji omluvu, snad se ještě někdy setkáme…“ a Valli kývla na souhlas. Stála tam před ním bosa, lehce oděná a třesoucí se zimou…rukama si přejížděla ramena a ruce, aby se aspoň trochu zahřála.
Uslyšela šustění, pohlédla na něj a v tom si Gaara stáhnul z krku dlouhou bílou šálu, která doplňovala oblek Kageho. Oběma rukama jí přehodil před její záda a ovinul jí kolem ramen a rukou.
,,Ta ovce tě moc nezahřeje…“ a odcházel.
Nechápala jeho poslední narážku, až po chvíli si všimla potisku svého trika, byla na něm velká vysmátá ovce v peřinách.
Usmála se a tiskla k sobě šálu. Gaara si jejího uchechtnutí všimnul a z dálky ještě dodal.
,,Tu šálu budu chtít zpět, až se zase někdy uvidíme, vrátíš mi jí“
,,Jistě, budu jí opatrovat jako oko v hlavě“ a začervenala se.

Gaara byl už pryč. A Valli ležela v teplé posteli, okolo krku měla pořád šál, přitiskla ho k sobě a usmála se. Zachumlala se do peřin a zasněně usnula.
,,Kyahhh…“ a protáhla se. Nahmatala vedle sebe a svalila se na to.
Ta věc zabručela a omotala jí ruku okolo pasu.
,,To jsme toho moc nevymysleli, co?“ řekla Suki
,,To ne, ale stejnak, že by mi to nějak vadilo“ řekl Kakashi …
,,Tobě nikdy nic nevadí, ale já chci Valli pomoct“
,,To já taky, ale konečně se bude muset naučit zařizovat věci vlastníma rukama, vždyť jsi jako její starší sestra, všechno jste dělali spolu“
,,To máš pravdu a byla to sranda, máš pravdu asi by se měla konečně naučit postarat se sama o sebe...“
,,Jenom když si vzpomenu jak jsme všichni tři nalili Jiraiyovi do saké tu pěnu na koupání, můžu se počůrat…“
,,Taky jsme za to dostali pěkný trest“ podotkla Suki…,,a tys za to dostal nejvíc veřejných prací ze všech“
,,Já za to nemůžu, že to pěnilo tak strašně moc…“
,,Ale můžeš, kdybys toho tam nedal půl tuny, heh mě se s Valli naštěstí nic nestalo…Jiraiya nás má totiž moooc rád“
,,Protože je perverzní, ulítává na kdejaký sukni a vy jste byly zrovna strašně roztomilý, tak vás ten trest holt minul“
,,Já teda nevím, kdo je tady perverzní…“ a uchechtla se.
,,Myslíš, že se Valli trápí?“
,,Jo, půjdu za ní, můžeš mi podat to triko?“
,,Co za to?“
,,Neotravuj zlato, jinak ti jedna přiletí“

Po půl hodině se konečně vydala k domu Valli. Po cestě ještě koupila bonboniéru, aby jí trochu zvedla náladu.
Zazvonila, zabušila na dveře a za nimi se jen ozvalo…: momééént.

,,Konečně jsi otevřela, už tu stepuju asi čtvrt hodiny, co to máš na vlasech?“
,,Natáčky ne?...to neznáš nebo co?“
,,Ale proč?...ty nemáš depresi? já ti koupila bonboniéru, abych tě z ní vytáhla a ty máš super skvělou náladu a dokonce si natáčíš vlasy, já to prostě nechápu“ a složila se na gauč.
,,No jak bych ti to řekla, včera jsem potkala Gaaru…“
,,Nekecej a co?“
,,No, omluvila jsem se mu ještě jednou a tak“
,,A tak co?“
,,No řekl mi, že si váží mého přátelství a dal mi svojí šálu“ a vytáhla jí.
,,Tys mu řekla že ho miluješ?!!!“ zděsila se Suki a v zápětí se jí na hlavě objevila další boule.
,,Jsem snad blbá????“
,,Já myslela, takže jsi mu jenom řekla, že jsi jeho přítelkyně, kdyby potřeboval nějak podpořit“
,,No asi tak a on na to, že mi závidí, že mám přátele, že on žádné nemá..“
,,Tak ten musí mít depku jako prase, aby se ti nezasebevraždil…“
,,No to snad ne, musím mu tu šálu prý vrátit, ale nevím kdy“
,,No to budeš muset do Suny, dnes k ránu totiž odešel zpět do své vesnice“
,,Jééé…no to je vopruz a jak se tam mám jako dostat?“
,,Co takhle požádat o nějakou misi, to tě nenapadlo? jdeme za Tsunade tak pohni“