A jsme v háji: Konan stávkuje 01

„Už toho mám dost,“ zaječela Konan vztekle.
„Co tě zase žere?“ zeptal se Pein aniž by odtrhl oč od svého týdeníku Zločinec.
„Co mě žere? Co mě žere? Jsi vůbec s námi? Copak jsi ho neslyšel?“ ječela modrovláska dál a rukou mávala směrem ke Kisamemu. „Už zase se mu nelíbí, co vařím.“
„Vždyť je to fakt humus,“ řekl otráveně Kisame a nabodl na vidličku neidentifikovatelné cosi.
„Jo, pravda. Je to blaf,“ zamumlal Pein nevzrušeně a dál listoval ve svém časopise. Konan se na něj dlouze zadívala. Nastalo napjaté ticho. Zbytek Akatsuki mlčel a upíral pohled do talířů.
„Děje se něco?“ ozval se Pein a konečně ráčil zvednout hlavu. Na hlavě mu přistál obsah jeho talíře.
„Že já se snažím. Vařím vám, peru, uklízim, žehlim. A čeho se dočkám? Ofrněnejch výrazů, ohořelých zbytků obýváku, krvavých fleků, kam se člověk podívá. Už mě to nebaví. Končim,“ zařvala Konan a na důkaz svých slov práskla dveřmi.
„Ehm, šéfe, kdo nám bude vařit?“ zeptal se Deidara.
„Však ona se vrátí,“ mávl Pein rukou a opět se vrátil k testu "Výše vašeho hitlerismu“.
Nevrátila.
„To mám jíst tuhle břečku?“ zvedl Hidan lžičku z níž odkapával jogurt.
„Nic jiného tady nemáme,“ otočil se Zetsu od ledničky s kostkou zplesnivělého sýra.
„tak jdi nakoupit, ne?“ nevrhl Hidan.
„Proč já? Jdi si sám,“ odfrknul Zetsu pohrdlivě a slupl sýr.
„Šéf řekl, že ty máš obstarat snídani,“ podotkl Deidara a znechuceně „snídani“ odstrčil.
„Já nic neslyšel,“ bránil se Zetsu.
„No to je hnus. Už jste byli v koupelně? Itachi se zase česal a jeho vlasy jsou všude,“ vešel do místnosti Kisame a znechuceně si obíral plášť.
„Tak to jdi uklidnit, ne“ ozval se zase přemoudřelý Hidan.
„Ani mě nehne. Nejsem služka,“ ohradil se Kisame. Do kuchyně přišel Kakuzu.
„Nechoďte do obýváku je tam hotová spoušť. Někdo tam rozšlapal brambůrky po koberci a vylil colu na pohovku,“ varoval je.
„Včera jsme se přece koukali na Dannyho parťáky,“ vysvětlil Sasori.
„to je fajn, ale někdo by to mohl uklidit,“ ušklíbl se Kakuzu.
„Konan,“ odpověděli mu sborově.
„Konan stávkuje,“ oznámila modrovláska vcházející do kuchyně.
„Ale no tak,“ vzal jí Kisame kolem ramen. „Přece nebudeš trucovat.“
„Budu,“ vzdorovitě vystrčila bradu. „Zkuste se vést domácnost sami. Není to tak jednoduché, jak se zdá,“ ušklíbla se a vyndala ze skříně košík s vajíčky. Všichni Akatsuki ji napjatě sledovali. Po chvíli kuchtění se Konan posadila ke stolu s talířem míchaných vajíček a dala se do jídla.
„Neuděláš mi taky?“ zakňučel Deidara prosebně.
„Houby,“ vyplázla na něj jazyk.
„My máme houby?“ zeptal se vyjeveně Zetsu.
Konan jen protočila oči v sloup a dál spokojeně žvýkal jídlo.
„Prosím, prosím, prosím,“ prosil dál Deidara.
Modrovláska je všechny okázale ignorovala, a poté, co dojedla, se opět odebrala do svého pokoje.
„Hele, když to umí ona, tak my to svedem taky,“ rozhodl Zetsu a sebevědomě se chopil vajíčka, které se mu rozprsklo v ruce.
„musíš být opatrnější,“ popadl Kakuzu jiné vajíčko a to ihned popraskalo.
„Vy jste lemry,“ odstrčil je Hidan. „Pusťte mě k tomu,“ dodal a uchopil vajíčko. Překvapivě se nerozbilo. Hidan se vítězoslavně usmál. „tak a teď to musíme dát do misky, že?“ otočil se na ostatní. Ostatní souhlasně přikývli. Hidan tedy vazl misku a vajíčko do ní hodil.
„Ale Hidan-senpai, ono v tom něco plave,“ vykřikl Tobi.
„Ty skořápky by tam asi neměly být, co?“ zeptal se zadumaně Kisame.
„Já nevim, třeba to bude se skořápkami lepší,“ ozval se Deidara.
„Jo, bude to aspoň křupavější,“ poznamenal Sasori.
„Ty nám do toho nekecej, ty to stejně jíst nebudeš,“ sykl zlostně Hidan.
„Tak to zkusíme vylovit, ne?“ ozval se Kakuzu.
Kisame tedy strčil ruku do misky a snažil se vyndat skořápky.
„Fůj, ty ne, Kisame! Okamžitě tu svojí pracku vyndej. Nechci mít vajíčka s příchutí leklý ryby,“ otřásl se Hidan.
„Tak si to udělej sám, ty chytrej!“ křikl Kisame a uraženě odešel do obýváku. Hidan za ním vztyčil ukazováček a pak se zase vrátil k přípravě jídla.
„Měli bychom to promíchat. Konan to tak udělala,“ podotknul Deidara poté, co se obsah skořápek zmenšil ze 100% na 96%.
„A čím?“ ušklíbl se Kakuzu a ukázal na hromadu špinavého nádobí. Zetsu, praktický to muž, sebral ze dřezu umaštěnou vařečku a zamíchal jí vajíčka.
„Nebudou ty žmolky vadit?“ obával se Deidara, když vařečka ve vajíčkách zanechala kousky těsta os nedávného koláče.
„Hlad je nejlepší kuchař,“ ozval se Sasori škodolibě.
„Jdi do pryč,“ sdělil mu Hidan vztekle. Z obýváku se ozval tříštivý zvuk.
„Tak já jdu,“ řekl Sasori a vytratil se do obýváku. Ale hned se vrátil zpátky.
„Ten dement sejmul lustr,“ vykřikl šokovaně.