Sasukeho pohroma?!-TCHÝNĚ:01-Všechny moje děti

Domem se rozléhal dětský pláč. Mladá, pětadvacetiletá žena s růžovými vlasy konejšila chlapečka s tmavýma očima.

,,No ták, Tadashi, spinkej,“ houpala ho na ruce, zatímco se jí další dítě, taky kluk, snažilo vylézt z postýlky. O kousek dál stál černovlasý muž, houpal v kočárku klidně oddychující trojčátka- holčičky. Nejstarší klučina běhal po dvorku a trénoval házení shurikenů. Tak tohle bylo odpoledne u Uchihů.

Sakuře se podařilo konečně Tadashiho uspat, Itachi si šel odpočinou do stínu a domem se rozlilo naprosté ticho. Sakura se opřela o rameno svého přítele. Sasuke se jen pousmál a pohladil ji po tváři. Věru, dařilo se mu obnovit svůj klan. Teď už si byl jistý, že klan Uchiha jen tak nezanikne. Sakuře to taky nevadilo, takže nebyl v ničem problém, jen jí výchova šesti dětí dávala pořádně zabrat. Ještěže byl teď Sasuke pořád doma. Naruto, jako hokáge, mu dal osobní volno a čas na rodinu, takže nemusel plnit mise a trénovat nové studenty. Tento čas využíval jiným způsobem a tak se lidi nedivte, kolik dětí má na svědomí.

Mohl bych si zavést seznam, jako je to u ninjů. Seznam ANBU agentů. Pomyslel si a při téhle myšlence se musel pousmát. Vždyť to jsou takoví, moji agenti. Co najdou, to je jejich. Všechno musí prozkoumat. Přece jen bych si ho mohl zavést. Alespoň bych všem mohl předvést své děti.

,,Aááááá.“ Sakura se protáhla a její páteř nepříjemně zakřupala. Sasukemu naběhla husí kůže, tenhle zvuk nesnášel a Sakura to moc dobře věděla. S potutelným úsměvem ho objala a na rty mu vtiskla polibek. To na Sasukeho zabralo. Spokojeně Sakuru líbal a možná by to došlo dál, nebýt Daisakeho, který vtrl do obýváku se strašlivým křikem.
,,Tadashi si prdl a my skoro omdleli.“ Vyklopil chlapec a skutečně vypadal, že každou chvíli omdlí.
Manželé na sebe pohlédli a naplno se rozesmáli. Tadashi na ně nechápavě zíral, ale nakonec se rozesmál taky. Sakura se vydala vyvětrat pokojíček a postarat se o děti, které už byly zase vzhůru. Pro Sasukeho si za chvíli přišel Itachi, který chtěl pomoct s vrháním kunaiů a shurikenů. Sasukemu se vybavilo jeho mládí, kdy se tohle učil taky.

Každý kdo šel okolo, musel uznat, že Itachi je talentované dítě. Všechny trefy zasáhly svůj cíl a otec byl na svého syna pyšný.Spokojeně se posadili do stínu starého stromu, který pamatoval několik generací Uchihů. Společně si vyprávěli o historii svého klanu, vyrušilo je však kručení v žaludku. Rozběhli se do kuchyně, přichystat si něco k jídlu. Tam už byla shromážděna celá rodiny kolem velkého jídelního stolu. Trojčátka seděla ve speciálních židličkách, mezi nimi strategicky rozmístěni rodiče, aby ubrzdili případnou katastrofu v podobě rozlitého jogurtu nebo rozsypaného cukru. Za chvíli se z kuchyně ozývalo jen mlaskání, nad dobrou odpolední svačinkou.
,,Mňám, to je dobééé!!“Zamlaskal spokojeně Tadashi nad kouskem své bábovky. Sakura se usmála: ,,To jsem ráda, že ti moje bábovka chutná.“ I ostatní děti se spokojeně usmívaly, takže nebyl žádný poroblém.
Najednou se od dveří ozval zvonek. Itachi se rozběhl ke dveřím. Trochu mu to trvalo, protože sídlo Uchiha klanu bylo skutečně obrovské. Sasuke ho však brzy dostihl. Ai a Miyu vzal na ruce a všichni společně se vydali ke dveřím.

Itachi otevřel dveře.
,,Dobrý den.“
,,Paní Haruno.“
,,Mami?!“