Proud osudu 3

Tak a další dílek...
3-Díl

„Thampir, ty houby jedlé nebyly.“ usmála se Orino na sestru, když se probudila. Nacházeli se u Thampir v pokoji. Thampir ležela na posteli a Orino u ní klečela.
„Tak proč si mě je nechala sníst? A co se stalo, když jsem byla mimo? A jak dlouho jsem vůbec byla mimo?“ vychrlila spěšně Thampir a všimla si bolesti břicha v oblasti žalůdku.
„No... Ty houby jsem tě nechala sníst, aby sis to zapamotovala, že ty houby ti dobře neudělaj...“ usmála se ďábelsky a pokračovala.“... Nic mimořádného se nestalo, vlastně si byla mimo jen asi sedm hodin. Můj lék z bylinek je dost účiný na otravu jídlem..“ vysvětlila Orino s gestem říkající OK.
„Seš zlá víš to? Strašně mě bolí žalůdek.“ poznamenala Thampir podrážděně a hodila na Orino zlý pohled. Orino se však jen pousmála. Bylo zjevné, že zadržuje smích.
„Budeš muset do zejtřka ležet a jídlo budeš mít zítra až k večeři. Nesmíš žalůdek namáhat. Za chvíly ti přinesu můj spešl čaj, ten ti od bolesti uleví.“ informovala Orino sestru a opustila pokoj.
Namířila si to k ohništi. Rozdělala oheň a nad něj pověsila kotlík s vodou. Do kotlíku přidávala růné zelené rostlinky neznámého původu.
Když tak pozorovala plápolající oheň vyřazujíc omamnoé světlo ve večerním šeru, ucítila přítomnost Itachiho v lese.
„Itachi, myslela jsem, že už jste šli.“ řekla klidně.
„Řekl jsem Hidanovi ať jde napřed. Potřebuji si s tebou promluvit.“ oznímil a vystoupil ze stínu.
„Posaď se.“ nabídla Itachimu a pokynula rukou směrem naproti ní. Itachi se tedy posadil.
„Tak mluv.“vyzvala ho. Itachi si povzdyhcl a spustil.
„Měla by ses přidat k nám. Nebo...“
„O tom jsme už mluvili nepřidám.“ odsekla nesmlouvavým tónem.
„Poslouchej mě! Tady nejde jen o naší organizaci. Jak jistě víš. Shinobi se připravují do války Země se shlukují. Ostatní jsou na straně Orochimara. Na nás by si nikdo v té chvíly neměl vzpomenout, ale i kdyby pořád se dokážeme bránit. Orochimaru a všechny země o tobě ví. Někteří tě považují za hrozbu někteří jen za pomateného ninju, ale určitě se časem dohodnou, že nejlepší tě bude odstranit. Nikdo neví na čí si vlatně straně, proto tě někteří považují a ostatní budou považovat za nepřítele. Budou se tě snažit odstranit. A ty si přivedeš ňákou holku a prohlašuješ ji za svoji sestru, která se nedokáže ani v nejmenším bránit proti věcím co na ní v tomhle světě čekají. Nemyslíš že to byla v tuto dobu chyba?! A ještě něco náš šéf ti dá ještě jednu šanci přidat se k nám, jinak tě budou za nepřítele považovat i Akatsuki a nerad bych tě spatřil mrtvou. Jsem si jist, že tu tvoji 'sestru' by byl ochoten za tvé cenné služby přijmout taky.“ vysvětlil jí mírně naštvaně. Chvíly mezi nimi bylo ticho. Orino v zamyšlení hleděla do ohně. Potom se podívala na Itachiho. A s rozhodným pohledem odpověděla.
„Dej mi dva týdny. Dva týdny na to, abych ji přiravila na trnitou cestu životem co jí čeká. Za dva týdny se vrať a já odejdu s tebou. Bude jen na ní jestli si vybere též cestu jako já.“
„A co když ne?“ zeptal se.
„Tak ji nechám jít tam kam si bude chtít jít. Bude už připravena. A já budu připravena, když to bude potřeba bojovat proti ní!“
„Dobře tedy.“ Itachi vstal a otočil se.
„Tak dva týdny.“ prohodil a zmizel.
Orino si povzdechla a dál se věnovala přípravě čaje.

Když se Thampir probudila, sluneční paprsky byli už v plné denní činosti. Vyšla z chaty. Čekala, že u ohniště uvidí jako obvykle posedávat Orino, která zase připravuje nějakou neznámou pochoutku, ale u ohniště nikdo neseděl ani v ohništi nebyly žádné známky po nedávném ohni. Ha ona snad ještě spí. usmála se pro sebe Thampir a vběhla do chatky. Zastavila se před dveřmi od Oriini ložnice. Nadechla se a vrazila dovňitř.
„Stávej! Chci se naučit to jutsu. Tak pohni!“ křičela Thampir s úsměvem. Po propátrání Oriina pokoje však zjistila, že je prázdný. Jako by tu nikdo nebyl ani v noci. Thampir vyběhla s obavami ven.
„Orino!“ zakřičela.
„Orinóó“ zakřičela podruhé, ale jen polekané hejno ptáků vylétlo z korun stromů nedaleko od ní.
Někde za sebou slyšela prasknout větvičku. Otočila se tím směrem. Nic. Nejednoou ucítila přítomnost někoho za svými zády. Otočila se. Zase nic. Někdo jí dlaní chytil za pusu a přitáhnul tak, že se nemohla hýbat. Snažila se vykřiknout, ale dlaň na jejich ústech ji v tom bránila.
„Pšššt. Nekřič.“ zašeptal neznámý. Podle hlasu Thampir poznala o koho jde. Osoba ji pustila. Thampir se otočila a spatřila toho, koho čekala.
„Orino, já jsem se tak lekla.“ usmála se na ní Thampir. Podívala se sestře do tváře, ale to co spatřila ji mírně vyděsilo. Orino měla kruhy pod očima, špinavé a potrhané oblečení, z nohy jí tekly kapičky krve a její jindy tak dokonale učesaný cop byl tentokrát celý rozcuchaný k tomu se Orino tvářila kameně až mírně naštvaně. Thampir se vyděsila.
„C-co se sta-stalo?“ vykoktala. Orino se z hluboka nadechla a zase vydechla. Nevěděla jestli jí má říct pravdu.
„Nic“ řekla nakonec. Obešla jí směrem do chaty. Thampir chvíli omámeně stála. Pak se otočila běžela za Orino. Ve tváři pořád vyděšený výraz. Přešla k pokoji Orino a chtěla je otevřít. Byly zamčené.
„Orino, otevři!“ Nic se neozývalo. Thampir se opřela o dveře a sesunula se k zemi. Do očí se jí tlačily slzy. Po chvíli jí kapičky jedna za druhou stékaly po tváři a dopadaly na dřevěnou podlahu. Vyčerpaná vyděšením a pláčem nakonec usnula.

Orino už umytá a převlečená vyšla z pokoje. Před nohama jí teď ležela její sestra. Povzdechola si a vyšla ven. Tam si sedla pod jeden ze stromů a přemýšlela. Měla jsem jí to říct, ale zase by měla zbytečně velký strach. Bude lepší, když to buddu držet v tajnosti. Znovu si povzdechla.

Thampir se probudila tam, kde usnula. Zvedla se a překvapila ji bolest zad a nohou. Není divu, podlaha není zrovna nejpohodlnější místo na spaní. Oriin pokoj byl už odemčený, ale Orino v něm nebyla Vyšla ven a rozhlédla se. Zrak ji padl na nedaleký strom pod kterým seděla Orino a pohrávala si s jednou s těch jehlic co měla v pouzdru upevněném na noze. Přešla k ní.
„Ahoj“ prohodila Orino a dál se věnovala jehlici.
„Ahoj“ odpověděla stejně Thampir a sedla si vedle ní.
„Tak...“ začala Orino a schovala jehlici zpět do pouzdra. „... měli bychom začít s vyučováním o tomhle světě.“ Thampir jen přikývla a začala naspičovat uši. Následující čtyři hodiny jí Orino do podrobna vysvětlila pojem jutsu, chakra, shinobi, kunoichi, ninja, taijutsu, ninjutsu, genjutsu, kekkei genkai, klan, Orochimaru, Akatsuki, všechny hlavní vesnice, válku, která se blíží, základní zbraně a boj. Když Orino skončila přednášku, podívala se na Thampir. Ta se tvářila celkem chápavě.
„Chápeš?“ zeptala se jí Orino a Thampir s rychlostí přikývla.
„To jsem ráda...“ ulevilo sr Orino. „... No je čas oběda, ale ty ještě jíst nemůžeš.“ usmála se ďábelsky Orino a Thampir nahodila ublížený výraz.

Po obědě začali trénovat jednoduché taijutsu. To Thampir zvládala překvapivě dobře. Za dvě hodiny jednoduché taijutsu měla zvládnuté, tak začli s o něco težší. Ukázalo se Thampir má na taijutsu přirozený talent. Přesto ale Orino pochybovala, že jí dokáže připravit za dva týdny. Pokuď s ní půjde k Akatsuki má šanci jí ochránit. Pokuď se však rozhodne jít svojí cestou, s největší pravděpodobností nepřežije. Po namáhavém tréninku se Thampir navečeřela do syta a byla ráda, že už si může lehnout.

Orino ještě seděla u ohně. Plamýnky ohně ji uklidňovaly. Tančily nevyspitatelně na všechny strany.
Poté uhasila oheň a odebrala se spát také.

Pokráčko zas někdy jindy... xD