Ai-láska nebo nenávist?: 01-Neznámá

Mladý blonďatý muž pomalu otevíral oči. Všude kolem něj bylo šero. Chtěl se zvednout, ale pichlavá bolest v břiše ho donutila, lehnout si zpátky. Pohlédl na své břicho. Bylo obvázané čistým obvazem, stejně jako rána na ruce. Měl několik šrámů, po některých zůstala jen jizva. Sáhl si na hlavu, neuvěřitelně bolela. Ucítil, že i tu má zavázanou. Co se stalo? V hlavě se mu vynořilo plno vzpomínek. Bojoval s Kisamem z Akatsuki. Ano, porazil ho. Byl tak vyčerpaný, že zkolaboval. Měl několik vážných zranění a myslel, že je po něm. Pak si už jenom vzpomínal, jak ho někdo zvedl, vzpomněl si na tvář té dívky.

Najednou se prudce otočil. Vedle něj, u vyhaslého ohně, ležela ta dívka. Vlasy černé jako uhel měla rozhozené kolem sebe, jako vějíř. Na tváři měla šmouhy od krve a škaredou ránu na rameni, ledabyle převázanou pruhem látky. Na sobě měla oblečení, typické pro shinobi. Tílko, vestu, na nohou krátké šortky, přez ně sukni a boty až ke kolenům. Byla to ta tvář, kterou vídával ve svých snech. Nebo to nebyly sny? Oba leželi na pláštích. Všiml si, že dívka má orosené čelo, červené tváře. Určitě měla horečku. V rukou svírala vlhkou látku, jako by někomu otírala pot.
Muž neodolal, pohladil ji po tváři a odhrnul jí pramen vlasů z tváře. V tom okamžiku otevřela dívka oči. Byly skelné a zarudlé, jako by už několik dní nespala.
,,Konečně ses probudil.“ Zašeptala tiše, jako by ji to stálo veškerou sílu, ,,měla jsem o tebe strach. Vypadalo to dost špatně.“
,,Proč si ošetřila mě? Vůbec se neznáme a navíc ta jsi taky zraněná.“ Vyčetl jí a pohledem směřoval k hnisající ráně. Zřejmě všechny čisté obvazy dala jemu.
,,Prosté díky, by stačilo.“ Odpověděla mu a muž se zastyděl. Vzal jí látku z rukou a vstal. Šel hledat vodu. Brzo našel jezírko s bublajícím potůčkem. Namočil látku do chladivé vody a rychlým krokem, jaký mu jeho nedoléčená zranění dovolovala, se vydal zpátky.
Přiložil jí látku na čelo. Chladivá voda jí ztékala po tváři a ona přivřela oči.
,,Díky, ale proč to děláš? Už jsi skoro zdravý, můžeš přece jít.“ Obrátila se na něho dívka. On na ni upřel své krásné modré oči.
,,Nech toho, to ty jsi mi zachránila život. Teď je třeba vyčistit tu ránu.“ Promluvil a přiložil ruce na její zranění. Jeho dlaně se začaly obalovat zelenou září. Dívka bolestivě zasyčela. Rána se zahojila, dívka však upadla do bezvědomí. Věděl, že nesmí přestat. Brzy zbyla po ráně jen jizva a on si konečně oddechl. Posadil se vedle ní a těžce oddychoval. Brzy zase vstal, aby jí vyměnil obklad na čele.

Tak o ni pečoval ještě další den. Potom se zničehonic probrala a on pohlédl do jejích oříškových očí.
Byl už převlečený do svého starého oblečení, jenom čelenka mu chyběla.
,,Odcházíš?“ Zeptala se ho najednou. Vypadalo to, že polekaně nadskočil.
,,Měl bych?“Usmál se na ni.
,,Nechci odejít, nemám kam, chci tady zůstat.“
To dívku zaskočilo. Chce zůstat tady, na lesní mýtině? Nemít střechu nad hlavou, kromě střechy stanu?
,,Řekni mi, co se stalo? Jak si mě našla?“
,,Viděla jsem zdevastovanou zem, všude okolo. V obrovském kráteru si ležel ty a jeden člověk. Sotva si dýchal. Nemám tolik chakry jako ty, ale nejvážnější zranění jsem ti vyléčila a dopravila jsem tě sem. Ještě bych se tě chtěla zeptat na tvé jméno, jestli ti to nevadí?“
,,Naruto, Uzumaki Naruto.“ Podal jí ruku. Dívka se na něj usmála a podala mu zase tu svou.
,,Jmenuju se Ai…, jenom Ai.“
,,Ai znamená láska.“ Poznamenal Naruto a dívka mírně zčervenala.
,,Nemáš příjmení? Z jakého klanu pocházíš?“
,,Nechci o tom mluvit. Prosím, nerada se někomu svěřuji se svou minulostí. Radši bych se tě na něco zeptala.“
,,Jen se ptej.“ Odpověděl jí a pohodlně se usadil.
,,Pověz mi kdo je Hinata,Kiba a Sakura o kterých si mluvil?“
,,Já o nich přece nic neříkal.“ Posmutněl Naruto a Ai vycítila, že se dotkla jeho slabiny.
,,Mluvil jsi o nich, když si měl horečku. Blouznil si. Nevadí, nepotřebuju to vědět.“ Pousmála se dívka a chystala se zvednout. Naruto ji však chytil za ruku a stáhl ji zpátky.
,,Povím ti to. Před čtyřmi lety, jsem byl vyhoštěn ze své vesnice. Sakura byla moje bývalá kolegyně. Hinata byla dívka, kterou jsem miloval, ale ona si místo mě vybrala Kibu. To je asi všechno. “

,,Vyhostili tě kvůli démonovi, kterého nosíš?“ Ai mu pohlédla přímo do očí.
,,Jak to víš?“
,,Mám schopnosti, o kterých nikdo neví. Vidím do nitra lidí. Když se soustředím, dokážu dokonce číst jejich myšlenky. Dokážu rozpoznat chakru lidskou i démoní. To všechno díky mému otci a klanu, ze kterého pocházel.“ Ukončila svůj výklad a znovu se zahleděla do jeho modrých očí. Něco uvnitř ji nabádalo k tomu, aby si s ním něco začala, druhá polovina jí říkala, ať se od něj drží dál.
,,Můžu tu s tebou zůstat?“ Zeptal se jí nesměle. Tušila, že tohle příjde.
,,Proč ne,“odpověděla mu a vstala.

Přešla k ohništi a chtěla rozdělat oheň. Nedařilo se jí to, ale nakonec přece jen mokré dřevo vzplanulo. Naruto si chtěl přisednout k ním, ale všiml si něčeho zvláštního. Když si dívka sundala vestu, byl jasně vidět znak na tílku. Znak klanu Uchiha. Všimla si, jak na ni Naruto zírá, a došlo jí co se stalo.
,,Nechtěla bys mi říct ještě něco?“