Hra na city a necity (NejiTen)
Bylo chladné podzimní odpoledne. Takové tu už dlouho nebylo. Věčinou tu svítilo slunce ale dnes ne což nevěstilo nic dobrého. Třiadvaceti letá kunoichi z listové seděla na své posteli u okna a chovala malou holčičku. Byla tak krásná. Hnědé vlasy vyčesané do dvou drdůlků jako její matka a krásné bílé oči po otci. Splnil se jí sen a přesto tu něco nebylo v pořádku. Přesto byla smutná a každou noc probrečela...
"No tak Neji! Co je to s tebou? Si jak v jiné dimenzi! Vůbec mě nevnímáš!" ohradila se Tenten a hodila po něm kunai.
Neji prudce trhl hlavou a jen díky tomu se kunai vyhnul.
"Cože?" nechápal.
"Děje se něco? Málem jsem tě zabila a tobě je to úplně jedno!" obvinila ho.
"Promiň zamyslel jsem se!"
"Nad čím?"
"Musím vám něco oznámit!" křikl i na Gaie a Leeho.
Oba přišli a jakmile spatřili Nejiho výraz zděsili se.
"Ne Neji to nemůžeš! Přece jsi mi to slíbil!" připomněl mu Lee.
"Neji to nemyslíš vážně že ne? Bez tebe se náš team rozpadne!" vyčítal mu Gai.
Jediná Tenten nevěděla o čem je řeč.
"Řekne mi konečně někdo co se tu děje?" zakřičela.
"Odcházím k ANBU!" oznámil jí.
"Cože? Ne Neji to přeci...co team, tvoje rodina, přátelé?"
"Najdu si jiné, teď bude moje rodina ANBU a přátele jak by smet!" oznámil jí.
Tenten stekla slza.
"To přeci.."
"Nebuď naivní Tenten, jen slaboši projevují city!" připomněl jí.
"Promiň tak hold nejsem ANBU!" odsekla naštvaně a běžela pryč.
Skákala ze větve na větev aby neviděl jak pláče. Spíš než že odchází ji mrzí že dokáže tak snadno zahodit jejich přátelství. Budovali ho tak dlouho a najednou být nemá? Prostě si najde jiné? Jak to může říct. To ho to ani trochu nemrzí? Nevadí mu že už je neuvidí? To ji bolelo. Moc jí to bolelo. Jenže Nejiho Hyuugu nic nezastaví ani její city, o kterých nemá ani páru...
Tenten která se právě vrátila z mise se svým teamem byla šťastná a vysmátá. Konečně se zase mohla smát. Trvalo jí to sice tři roky než se z jeho odchodu vzpamatovala ale už to nechtěla řešit. Proč by měla plakat? On už se nevrátí, má přece rodiče a skvělé teamové partnery. Nakonec se jejich team nerozpadl přidali do něj nového člena jménem Daisuky. Milí kluk.
"Tenten Tsunade s tebou chce mluvit!" oznámila jí Shizune.
Tenten přikývla a ještě společně se svým teamem se vydala do kanceláře Hogake.
"Chtěla jste se mnou mluvit?"
"Ano Tenten!" řekla smutně což Tenten vyděsilo.
"Stalo se něco? Něco s rodiči?"
"Ano Tenten.." přikývla.
"Co je jim? Kde jsou? Jsou v pořádku?"
"Oni..jsou mrtví Tenten a slíbili že si příjdou i pro tebe!" oznámila jí.
Tenten se zhroutil svět. Nevnímala smutné pohledy ani žádná slova, jako by se zastavil čas a ona byla středem vesmíru. Padla na kolena a začala plakat.
"Ale jak? Kdy?" nechápala.
"Včera, vypadali jako někdo z ANBU, nejspíš zrádci. Máme plán jak zjistit kdo ale je to nebezpečné a ještě nevím koho na tu misi vyšlu!"
V tu chvíli se Tenten vzpamatovala, jako by jí někdo na hlavu vysypal kbelík ledu.
"Půjdu já, ne Tsunade nerozmlouvejte mi to, kdyby jste mi to zatrhla odešla bych k ANBU na vlastní pěst!"
"Dobře, vyrážíš ještě dnes.."
"Ale co pohřeb..já.."
"Můžeš přijít i jako ANBU zařídím to!" mrkla na ni.
Tenten přikývla a šla si sbalit své věci. Jakmile přišla k domu zarazila se. Byl celí zničený, zbyly z něj jen trosky. Ve vnitř bylo všechno zničené od ohně a všude byla krev. Z jejího oblečená zbyly jen popálené cáry.
"Snad mi v ANBU něco dají!"
Vydala se na cestu k ANBU kde už na ni čekali. Oblečení ji dali i se dvěma maskami, jednu do terénu a druhou do ANBU akademie, měli stejné vzory jen jedna byla přes celá obličej a druhá byli z jedné srany po oči a z druhé protáhnutá po tváři takže té masce jakoby chyběla čtvrtina a tu si také okamžitě vzala, dostala taky nové jméno Rikkio Nomichu a jelikož byla nová a oni měli plno, dostala pokoj s ANBU velitelem který měl jméno Tusi Kiwa.
Vešlo do jejího pokoje, převlékla se a natáhla se na postel. Zavřela oči a v tu ránu usnula. Byla moc vyčerpaná z toho co se stalo. Nechtěla nad tím uvažovat. Jenže myšlenky jí tam pořád bloudily a proto se rozhodla pro spánek, ne jenom že byla vyčerpaná ale spánek je takový malí úprk do jiné dimenze. A ona před tím chtěla utéct i když věděla že až se probudí vše bude při starém.
"Vstávej! Slyšíš? Bože co mi to zase přidělili, jestli okamžitě nevstaneš tak dostaneš sprchu!" křičel na ni nějaký hlas který se jí snažil vzbudit.
"Co? Kde to jsem...eh jo..už vím!" řekla si spíš pro sebe.
"No super slečinka se nám probrala a copak se nám zdálo ne?" zeptal se jako by mluvil s pěti letým děckem.
Ohnala se po něm a dokonce mu podkopla nohy.
"Trhni si!" doporučila mu nevrle.
"Co si to dovoluješ?! Nezapomínej že jsem ANBU velitel a teď i tvůj, takže se ke mně chovej slušně a pohni, máme tréning!"
"Aby ses nezblátnil!"
"Říkala si něco?"
"Jo, jmenuji se Rikkio! A ne hej ty!" pokusila se o co nejsladší úsměv ovšem ironii neskrývala.
"No dobrá.." šel dál.
"Se nezmínily že mají i hluchý velitele.."
"Holka ty si koleduješ! No uvidíme jestli budeš mít takovou odvahu i v boji!" oplatil jí.
"Ještě větší!" ujistila ho a jakmile dorazili tam kam měli, postavila se do bojovné pozice.
Začal na ni házet zbraně ale ona se lehce vyhýbala a když jí to přestalo bavit tak zaútočila ona. Byla na něj moc rychlá, ovšem nemohla vidět že on má zapnutý byakugan díky kterému vše zpozoroval a tak snadno uhl. Ovšem nepočítal s tím že se naučila klonovou techniku a klon který vytvořila po něm začne házet kunaie a shurikeny i ze zadu. Zasáhla ho do ramene.
"Zbraně ovládáš dobře! Skoro jako jedna dívka v Konoze kterou dávám všem svým studentům za příklad!"
"Myslíte Tenten z Garova teamu?"
"Ty jí znáš?"
"Možná ano, možná ne..pročpak tě to zajímá?" teď mluvila ona s ním jako s pěti letým.
"Pořád si nějaká drzá nezdá se ti? Na to že jsem tvůj.."
"Co? Velitel? Pro mě za mě si buď třeba desátej Hokage a vždycky bych se k tobě chovala stejně, víš ono se totiž nadarmo neříká jak se ty chováš k ostatním, tak oni se budou chovat k tobě! Seš necita tak se k tobě budu chovat necitelně! A navíc si arogantní, namyšlenej frája a s takovýma já si nemám co říct!"
"Jenže my jsme ANBU neznáme něco jako cit!"
"Omyl, znáte jen si ho zapíráte a zamykáte hluboko do svých srdcí!"
"Jenže ty chceš být také ANBU takže musíš udělat to samé!"
"Neříkej mi co smím nebo co ne! Nikdo mi nebude nic přikazovat a už vůbec ne ty!"
"Proč si jsem vlastně přišla? Nemáš ani nejménčí předpoklad být jednou z nás, možná boj ale jinak nic nesplňuješ, nevíš co je poslušnost a disciplína! Tvoji rodiče tě vychovali špatně!"
"Ty!" vrhla se na něj a bila se jak o život. Zbraně létaly vzduchem dokonce přišlo i na katany a jutsu.
"Nikdy už takhle nemluv o mích rodičích! Možná jsem jim nebyla poslušnou dcerou ale vychovali mě co nejlépe uměli! Nezasloužili si takový konec!" křičela a v očích měla slzy že skoro neviděla, což byl docela problém, jelikož jí sekl do nohy. Spadla na kolena, ale ne jen kvůli té ráně. Snad i proto že byla zničená, proč jí musel připomenout její mrtvé rodiče! Už teď ho nenáviděla. Na zem padaly kapky jejích slz.
"Pláč, na ten rychle zapomeň, slyšíš?! Přestaň, svoje city nesmíš dát na jevo!"
"Drž už konečně zobák, nemáš ani páru o tom co jsem si za poslední dny prožila, nedokážu se prostě jen tak odejít s hned se změnit na necitlivku, chybí mi přátelé, rodiče ne jako někdo komu tohle bylo úplně ukradené. Ne jako tomu který řekl že si najde jiné, jakoby mu na nás nezáleželo! Moji rodiče si nezasloužili zemřít jsem tu jen proto abych zabila vrahy a abych se ochránila. Někde máte zrádce a já ho musím najít než přijde na to kdo jsem a zabije mně! A jestli o tomhle mém výlevu jen cekneš...rozluč se svým životem a postem velitele ANBU!"
"Kdo byl ten, ten kluk..."
"Jedna naprostá nula která si říká Neji Hyuuga odešel z našeho teamu jako by ty roky strávené v něm pro něj nic neznamenali. Nevím jak se teď jmenuje prý je u vás...ale jestli ho někdy potkám.."
"..může se rozloučit se životem..." doplnil jí.
"Jo! Lee jeho odchodem strašně trpěl.."
"A ty?" zajímal se.
"Nic ti do toho není ale já trpěla ještě víc!"
"Proč milovala jsi ho?"
"Proč se ptáš? Ne nemilovala! Nejhorší je že já ho i po těch letech zase miluji víš!" odpověděla.
"Ach Tenten..." vzdychl.
"Odkud znáš moje jméno?" nechápala.
"...."
"Odkud ho znáš?" křičela.
"...."
"Dobře chtěl si to sám!" vzala kunai a jedním rychlím pohybem mu jeho masku rozsekla vejpůl a ona okamžitě spadla.
"Neji..." otevřela ústa a z chluboha se nadechla.
Potřebovala se vzpamatovat a jakmile jí došlo co se právě odehrálo, že mu vyznala svou lásku a kdo to před ní stojí začala do něj bušit pěstmi.
"Jak si mohl?!" křičela mezitím co ho bila.
Neoplácel jí to a snažil se krýt takže to vypadalo jako když se spolu přetahují.
"Dost! Slyšíš!" uchopil její ruce pod lokty ale ona se mu snažila vysmeknout.
"Pusť slyšíš! Pusť!" křičela.
Aby jí uklidnil, vtiskl jí mezi ústa polibek. Samozřejmě se nejprve bránila. Házela sebou na všechny strany, snažila se vzepřít ale po chvíli přestala. Už neměla sílu se mu bránit a dokonce mu ten polibek opětovala.
"Ach Neji..vzdychla.."
"Tenten.."
Tenten si sudnala masku. Chvíli si hleděli do očí a poté se na sebe vrhli. Začali ze sebe sundavat oblečení a bylo jim úplně jedno že je mohl někdo přistihnout.
Nepřistihl a oni se pomilovali.
"Neji..."
"Šššš Tenten! Miluji tě a slibuji ti že až přijdeme na to kdo zradil, vrátím se s tebou a už tě nikdy neopustím!"
"Platí ale to není to co jsem ti chtěla říct...je mi zima!" usmála se na něj.
Vzal ji do náruče i s jejich oblečení a přenesl je do pokoje.
"PUF" ozvalo se v místnosti.
Pohodil oblečení někam do kouta a poté si s ní lehl do jedné postele.
"Je mi moc líto co se stalo tvým rodičům! A štve mě že si i ty ve velkém nebezpečí. Ale ochráním tě!"
"Nemůžeš za to!" políbila ho a poté si zopakovali to co dělali před tím.
Den poté se rozhodla že jakýmkoliv způsobem zjistí kdo je ten zrádce a měla štěstí. Přišla na stopu kterou se jí nepodařilo z neznámých důvodů odhalit. Jako by někdo nechtěl aby na to přišla. Zaslechla ale rozhovor že se někdo chystá na Konohu najít ji. Oznámila to Tsunade ještě tentýž den na pohřbu jejích rodičů.
"Dobře Tenten, už se o to postarám!"
"Ne! Já je chci najít sama! Musím!" utekla.
Někdo jí poslal za hlavním ANBU. Běžela přímo do jeho kanceláře.
"Chtěl jste mi něco?" nechápala.
"Ano, tvůj velící si na tebe stěžoval, prý si drzá a porušuješ naše zákony, doporučil tě vyhodit a já s ním souhlasím! Takže od teď už k nám nepatříš tohle ti tu nechal! A teď mi vrať masku a ihned opusť budovu ANBU!" nakázal jí.
Masku mu vrátila a jakmile stála před budovou otevřela dopis.
[i]
Milá Tenten
Myslela jsi si že tě miluji? Nebuď naivní, tak slabou dívku bych nikdy milovat nemohl. Všechno to byla jen hra a ty jsi prohrála. Nevěřím tomu že se ti podaří najít ti kteří zabili tvoje rodiče a nikdo se do Konohy nevrátím. Ano měla jsi pravdu, rychle jsem na vás zapomněl! Neznamenali jste pro mě nic a obzvlášť ty, no ale posloužila jsi mi jako hračka na hraní takže vlastně aspoň něco ale musím tě zklamat, byla si hodně špatná hračka. Zapomeň na mě.
Neji Hyuuga
Jakmile dočetla z očí se jí vyřítily slzy.
"Proč?" zakřičela a hned na to omdlela.
Probudila se až v Konoze. Ležela v nemocničním pokoji a nad ní se skláněla Tsunade.
"Co se stalo?" nechápala.
"To nevím ale tvému dítěti to nijak neublížilo!" usmála se.
"Cože? Jakému dítěti?"
"No přece tomu ve tvém bříšku. Jsi těhotná Tenten!" oznámila jí vesele ale jakmile spatřila její výraz zarazila se.
"Ty jsi to nevěděla? Je to už týden! Skoro tak dlouho tu ležíš!"
"Ne..neeeeeeeeeeeeeeeeeeeee" křičela.
"Uklidni se!"
"Ne to přeci nejde! Ne proč já, proč zrovna s ním proč?"
"Slyšíš! Uklidni se Tenten, tohle neprospěje ani tobě ani dítěti!" krotila ji.
Seděla na posteli a chovala malou Rikkio, to jméno se jí zalíbilo i když nevěděla proč. Bylo prokleté! Začala zpívat ukolébavku.
Sálvame de la soledad
Sálvame del vacío
Que estoy hecho a tu voluntad
Sálvame del olvido
Sálvame de la oscuridad
Sálvame del vacío
No me dejes caer jamás
Není to ukolébavka spíš refrén jedné smutné, krásné písničky od skupiny Rebelde. A i když to není ukolébavka Rikkio okamžitě usne. Aby ne, zpívá tu písničku den co den a ona je zvyklá.
Jakmile jí uložila do postele i ona se natáhla. Ne však na dlouho protože do okna skočil nějaký ninja a chtěl jí sebrat Rikkio a jí zabít. Nedala se a zabila jeho. Okamžitě popadla Rikkio a přemístila se k Tsunade kde ji vše řekla.
"Dobře! Dám ti ANBU aby tě chránili!" Tenten souhlasila v tu chvíli ji totiž nenapadlo že by to mohlo mít katastrofální následky.
Do místnosti se okamžitě dostavili dva ANBU, podle postavy žena a muž.
"Budete chránit tady Tenten a její dítě!" rozkázala jim.
Do místnosti vtrhl někdo další. Byl to team 8 a Hinata jakmile spatřila Tenten se rozzářila.
"Ahoj! Ukaž mi mojí neteřinku! Ta je krásná!" rozplývala se.
Jeden z ANBU, ten muž, se napřímil.
"Půjdem už?" zeptala se žena nepříjemným hlasem.
"Jistě!" přikývla Tenten.
"Hin pojď s námi!" pobídla ji a všichni čtyři (spíš oni dvě a ANBU za nimi) vyrazily k sídle Hyuugu kde teď měla Tenten přebývat. Byl ji přidělej Nejiho pokoj.
"Vím že je ti to nepříjemné ale jiný volný není, Neji je idiot! Nečekala bych že něco takové ho dokáže! Možná je lepší že neví o tom že má dceru!"
"Jo, jenže co té malé řeknu až vyroste? Nezlob se Rikkio ale tvůj otec mě využil a pak odkopl? To přece nejde!"
"Až se budeš ptát, bůh ví co bude!" prorokovala a podívala se přitom na jednoho z těch ANBU.
"ŽE!" řekla víc nahlas aby ji slyšel.
"Co?" nechápala Tenten.
"Nic, nic!" zamluvila to.
Dny plynuli a nic se nedělo. Opět bylo krásně až do toho dne. Konohu napadli ninjové s cílem zabít Tenten a zmocnit se Rikkio..
Všichni se mu i s ANBU dvojicí postavily a při jednom boji někdo jednomu z nich rozbil masku (chudák už zase xD) na dvě půlky.
"Neji?" vytřeštila Tenten oči.
"Ano a vracím se dokonohy..."
"Ale..."
"A se mnou i moje snoubenka Mini.." ukázal na bojující dívku.
"A ještě něco, Rikkio bude moje. Požádám o svěření do péče!"
"To přece nemůžeš! Nemůžeš mi ji vzít!"
"Nebuď najivní. Dají ji raději samotné matce bez domova a nebo otci se zázemím co myslíš?"
"Ale já mám kde bydlet..."
"Mýlíš se, v mém pokoji budu já a ty jsi di kam chceš!" odbyl jí.
Všechny ninji až na jednoho se jim podařilo zabít. Ten poslední utekl.
"Ještě dnes požádám o svěření do péče!" oznámil jí a odešel.
Všichni odešli jen jedna kunoichi nemohla. Podlomily se jí nohy a z očí ji začaly stékat slzy. Tohle si přece nezaslouží. Vždyť nikdy nikomu nic neudělala tak proč jí osud přichystal takovéhle karamboly.
"Proč Neji? Prooooooč!" křičela.
Celá se třásla. Ztratila rodiče, lásku a teď má přijít o své dítě! To přece...proč?
"Tenten! Co tu děláš?!" přiběhla k ní Hinata.
"On, on mi ho chce vzít! To přece nemůže viď že ne?" ptala se zoufale.
"Bohužel může a okolnosti hrají pro něj, ale pokusím se s tím něco udělat, rozmluvit mu to. Přeci není necitelný, Tenten je mi to hrozně moc líto!"
"Ty to nechápeš já se bez Rikkio zblázním! Nebudu mít kam jít a budu bez posledního záchytu co mě dělí od smrti!"
"To neříkej! Vždy můžeš být u nás!" objala ji.
"To nepůjde, říkal že se vrátí do svého pokoje a já si mám jít kam chci!"
"To je takovej...Ne Tenten něco uděláme, tohle mu nesmí projít. Jsem sice jeho sestřenice ale to co dělá to už přesahuje meze! U ANBU se z něj stal..."
"Necita, protože ANBU nesmějí mít city, mají je zamčené hluboko v sobě..."
"Pojď, bude večeře!"
"Bude tam on?"
"Ano ale buď silná ukaž mu že nejsi stejná jako on, ukaž mu že jsi lepší!"
Nic neřekla jen přikývla. Ano Hinata se opravdu změnila. Teď když je velitelka Hyuuga klanu a má za muže Naruta, nemá být proč nešťastná a přece jí trápí to že Tenten trpí.
Posadili se ke stolu, na Tenten zbylo místo vedle Nejiho a pro Mini tam žádné nebylo. Musela si přinést židli a někam se přišoupnout. Ano tak ji tu pociťoval každý, jako vetřelce který se vtírá mezi jejich životy. Snad jediný Neji ne. Jenže ten měl co dělat, musel přeci propalovat Tenten nepřátelskými pohledy a víc ho vytáčelo že ona se na něj ani jedinkrát nepodívala.
"Neji, ty se chceš vrátit?" zeptal se Naruto překvapený jeho přítomností.
"Ano chci a společně s Mini si chceme zažádat o Rikkio!"
Narutovi zaskočil ramen.
"Eh..eh...c-co...c-cože? Tobě snad u ANBU zatemnili mozek! To přeci nemůžeš!"
"A proč by nemohl? To děcko je taky jeho ne? Teda bůh ví jestli je jeho, kdo v s kým ta štětka ještě spala.." odfrkla Mini.
"S tebou nikdo nemluvil!" okřikla ji Hinata.
"Tohle je to tvoje zázemí? Vždyť ona Rikkio bude nenávidět! Chceš aby moje dítě mělo trauma? Jestli ji chceš tak ale s někým kdo ji bude mít aspoň z poloviny rád jako já a kdo se o ni aspoň z poloviny tak dobře postará. Možná nemám nejpříznivější podmínky ale vím co jsou to city a především láska to ani ty ani Mini neznáte! Máš na ti právo nezapírám ti to ale jestli se jí něco stane, tak tu tvojí Mini zabiju!"
"Vyhrožuješ mi?" reagovala Mini.
"Ne, upozorňuji tě!"
"No tohle! Snad jí taky něco řekneš!"
"Tenten nevyhrožuj Mini a ty Mini neprovokuj!"
"Já že provokuju? Já? Ona mi tu říká že mě zabije a já provokuji? Ta děvka ani neví kdo je otcem jejího dítěte tak to prostě hodila na tebe a ty se jí tu zastáváš!"
Tenten zatnula pěsti.
"A jak vysvětlíš že má Byakugan?"
"Bůh ví s kym si se tahala..."
"Co tím naznačuješ?"
"Že si se klidně mohla vyspat s Hiashim Hyuugou!"
Tak tohle bylo na Tenten moc, vstala a šla do pokoje jinak by jí musela zakroutit krkem. Vzala si do náruče malou Rikkio a plakala. Všechno jí to přišlo tak absurdní, proč se musela narodit? Jen proto aby neustále snášela rány osudu. Kam se poděl Neji Hyuuga ten kterého milovala. Ten tichý ale hodný chlapec. Dobrý bojovník který má srdce.
"Nikdy se tě nevzdám Rikkio i kdybych kvůli tomu měla položit svůj život! Nenechám tě té fůrii Mini!"
Za chvíli usnula i s Rikkio v náruči. Do pokoje vešel Neji. Nejprve šel k postýlce a když zjistil že tam Rikkio není vyděsil se ale pak uviděl jak spí společně s Tenten na posteli. Přisedl si k nim a pohladil obě po vlasech. Tenten to vzbudilo, Rikkio ne.
"Neji..."
"Hn?"
"Rikkio je to jediné co mám, prosím tě neber mi ji! Prosím, prosím!" měla skleněné oči a zoufalý výraz.
"Je mi to líto!" Vstal a odešel.
Tenten se posadila, Rikkio položila vedle sebe a nechápavě za ním hleděla. Byla zoufalá. Řasy ulepené od slz které se pokoušely najít cestu ven. Neji se ještě ve dveřích otočil. Nechtěl si to přiznal ale pohled na její utrápený obličej ho bolel. Proto jen nerad vyslovil to co musel.
"Už sem o ni zažádal..." řekl a rychle odešel.
Tenten zavřela bolestně oči. Po tváři jí začaly stékat potůčky slané vody. Postavila se ale podlomily se jí nohy. Opět se celá roztřásla. Chtěla křičet ale nemohla pokaždé když otevřela ústa se ozval jen bolestný vzlyk. Obličej jí křivila bolestná grymasa a beznaděj která ji pronásledovala se pořád zvětšovala. Rikkio to vzbudilo a také začala plakat což probudilo Hinatu s Narutem kteří vtrhli do pokoje. Hinata se ujala Tenten a Naruto Rikkio.
"Tenten..." mluvila vyděšeně.
"On to udělal, už zase to udělal!"
"Šššššš Tenten to bude dobrý!"
"Nebude! Proč mi pořád jen ubližuje? Proč mi bere to jediný co ještě mám?"
"Dobře to dopadne! Uvidíš!" uklidňovala jí.
"A kdy? Kdy už tahle noční můra skončí? Kdy už budu zase šťastná?"
Hinaty bylo Tenten líto. Zoufala se podívala na Naruta. Ten jen pokrčil rameny. Hinata si jí k sobě přitiskla ještě víc a snažila se jí uklidnit. Když konečně usla společně s Narutem se vydali k sobě do pokoje.
"Naruto, mám o ni strach..."
"Nedivím se ti, Neji je blbec! Jak může něco takový ho udělat? To ho ani trochu nebolí pohled na ni? A nejhorší na tom je že ona ho stále miluje..."
"A ta jeho Mini, copak se už dočista zbláznil?"
"Nevím co ho k tomu vede, nevím proč tohle všechno dělá ale asi si s ním promluvím nad miskou rámenu!" a jak řekl tak udělal.
Hned druhý den spolu vyrazili na ramen. Když začali jíst Naruto hned stočil téma na Tenten.
"Neji, proč to Tenten děláš? Copak ti netrhá srdce vidět ji jak se trápí?"
"Kdyby mi to řekla, mohlo být všechno jinak.."
"Jak ti to mohla říct? Neji ona se to dozvěděla až poté co si ji sem polomrtvou přivedl. Proč ji pořád ubližuješ? Copak nevidíš že je tisíckrát lepší než ta tvá Mini?"
"Nemluv o ní tak, ona není zlá..."
"Ne jen nemá ráda děti!"
"Naruto!"
"To jí vážně miluješ?"
"A-ano..."
"Moc rozhodně to neříkáš!"
"A dost Naruto, Mini miluji a brzy si jí vezmu a společně s Rikkio budeme šťastná rodina!"
"Na úkor Tenten..."
"Ona se s tím vyrovná!"
"Myslíš že je z ledu či co? Ztratila rodiče, potom tebe a teď i vaše dítě! Proč jí tolik ubližuješ? To si nezaslouží!"
"Jak ty můžeš vědět co si kdo zaslouží?"
"Neji ona..."
"Ne Naruto, nechci nic slyšet! Už jsem řekl a tak to bude!" vstal, zaplatil a odešel.
"...tě pořád miluje" dokončil.
Stalo se toho hodně. Rikkio přidělili Nejimu, který si brzy poté vzal Mini. Tenten od té doby byla jako bez života, chtěla Rikkio aspoň někdy vídat což ji zavrhly díky výpovědi Mini o tom že jí vyhrožovala zabitím. Tenten nikam nechodila, nikoho nevídala, neměla kde bydlet. Tsunade ji vždycky přidělila nějaký domek, který záhy poté vyhořel. Takže se Tenten všichni až na její nejlepší přátelé stranily. Dokonce začali říkat že je to čarodějnice. Kam příjde, tam je chystá zkáza. Rikkio rostla do krásy aniž by věděla že Mini není její matka ale jen obyčejná macecha. Hinata to Nejimu nikdy neopustila, jak ji mohl o Tenten neříct? Naruto se stal Hokagem ale také nic nezmohl. Všechno by asi pokračovalo dál kdyby...
Sálvame de la soledad
Sálvame del vacío
Que estoy hecho a tu voluntad
Sálvame del olvido
Sálvame de la oscuridad
Sálvame del vacío
No me dejes caer jamás
"Tati zesil to!" poprosila ho.
"Co to je?" tázal se když zvětšoval hlasitost.
"Nevím ale něco mi to připomíná.."
"Znáš ji?"
"Ne v životě jsem ji neslyšela!"
"To je divné!" přidala se do rozhovoru Mini.
"Příjde mi ale tak moc známá, vyvolává ve mně zvláštní pocit jako by něco nebylo v pořádku!"
"Co to meleš za nesmysli? Jez než to budeš mít studené!" okřikla ji Mini.
"No jo!" řekla otráveně.
Po obědě se vydala ven, měla schůzku s Minatem, synem Hinaty a Naruta. V polovině cesty uviděla na lavičce ležet krásnou ženu s bezduchým výrazem.
"Paní stalo se vám něco?" přistoupila k ní.
"Ne Rikkio ne, všechno je v pořádku!" ubezpečila ji.
"Znáte moje jméno?"
Přikývla.
"Ale odkud?" nechápala.
"Dlouhá historie!" pokusila se o úsměv.
"Někoho mi připomínáte, váš hlas. Spojuje se mi s jednou písničkou. Hráli ji před chvílí v rádiu. Nikdy jsem ji neslyšela a vás neviděla a přesto mi připadáte tak známé...čím to je?"
"Myslíš tuhle? Sálvame del olvido
Sálvame de la soledad
Sálvame del vacío
Que estoy hecho a tu voluntad
Sálvame del olvido
Sálvame de la oscuridad
Sálvame del vacío
No me dejes caer jamás"
"Ano přesně tu! To není možné, já vás znám?"
"Ne, neměli jsme možnost se poznat!" pohladila ji po tváři a z očí ji stekla slza.
"Neplač te prosím, takhle milá na mě nebyla ani moje vlastní matka, kéž by jste jí byla vy!"
"Rikkio já..."
"Rikkio? Co tam děláš s tou paní mmm? Okamžitě od ní di dál!" běžela k nim Mini.
"Nikdy už se k MÉ dceři nepřibližuj slyšíš! Nikdy! Jinak je s tebou ámen!" popadla Tenten za límec a odhodila ji dál.
Dopadla na všechny čtyři před nějaké nohy. Pohlédla na horu a zjistila totožnost toho kdo před ní stál.
"Neji.."
"Co tu děláš? Nemáš náhodou zakázané se k ní přibližovat? Řekla si jí něco?" křičel.
"Ne Neji já..tak to vůbec není!"
"Mlč!"
"Nekřič na ní tati! Nic ti neudělala, copak nevidíš že té paní někdo ublížil? Proč na ní křičíš? Je na mě tisíckrát hodnější než moje máma! Nech jí být!" zastala se jí a pomáhala jí vstát.
"Děkuji!"
"Rikkio tohle si vyprošuji! Takhle se mnou a ano o tvé matce mluvit nebudeš rozumíš!"
"Nekřič na ni! Naštěstí není po tobě tak bez citná, je jí šestnáct let a má víc rozumu než kdy si ty měl!"
"Ty se do toho nepleť!"
"Mám na to právo! Šestnáct let jsem mlčela ale teď už ne! Má právo dozvědět se pravdu!"
"Ne!"
"O co tu de?" Rikkio z toho byla zmatená.
"Jen o to že tahle coura je tvoje matka!" vložila se do rozhovoru Mini.
"Co že? Tati?" nechápala.
"Je to tak Rikkio, tu písničku jsem ti zpívala před spaním když jsi byla malá a než přišli oni a sebrali mi tě! Dostala jsem, hlavně díky Mini, zákaz se s tebou vídat, nezlob se na tvého otce že mě zapřel. Stal se z něj bez citelný ANBU který žil šťastně na můj úkor."
"Jak si mohl tati?"
"Ahoj Rikkio, kde si čekal jsem?"
"Počkej Minato, musím tu něco dořešit! Tati, proč si mi zapřel mojí vlastní maminku?"
"Bylo to tak lepší!"
"Pro koho? Pro tebe si sobecký, arogantní a ke všemu bez citný! Tolik let jsem žila ve lži a s touhle fůrií co si říkala moje matka! To bylo na tom ze všeho nejhorší, bila mě, nadávala mi, dělala si ze mě služku a já musela mlčet protože by si mi nevěřil ale teď už ne!"
"Mini?"
"Jestli chceš aby tvoje matka žila, zapomeneš na ni!" křičela držíc Tenten pod krkem kunai.
"Nech jí být!"
"Ne Rikkio, ona už není tvoje matka!"
"Ne ty už nejsi moje matka, tati udělej něco!"
"Mini, pusť jí!"
"Nik....dy!" padla na zem s katanou v zádech.
"Minato?"
"No co? Kdo jí má pořád poslouchat?"
"Bacha Rikkio!" zakřičela Tenten a skočila před ní.
Do břicha se jí zapíchl shuriken.
"Mami!" klekla si k ní.
"Támhle Neji!" zakřičel Minato.
"To je ten ninja který před tím unikl, postarej te se o ní, hned se vrátím!"
Oba přikývli a vzali ji do nemocnice.
"Mami vydrž! Teď když jsem tě našla, nechci tě zase ztratit!" držela ji za ruku když ji vezli na sál.
Čekali na chodbě, připojili se k nim Sasuke, Hinata, Naruto, Temeri, Shikamaru, Ino, Sai a dokonce i Neji který se už vrátil.
"Tak co? Víte něco?" ptal se okamžitě.
"Ne ale prý to s ní vypadá bledě! Jestli to nepřežije nikdy ti to neprominu! Jak si mi ji mohl zapřít?" stále to nechápala.
"Já musel, copak to nechápeš?"
"Neji, myslím že to nepochopí nikdo tady z nás!" vložila se do toho Hinata.
"Vím udělal jsem chybu, jenže ona už mě tenkrát nemilovala nemohl jsem jinak!"
"Ty seš ale...kdyby si tenkrát z toho ramenu neodešel věděl bys že tě nikdy milovat nepřestala a ani teď po patnácti letech. Být ní na místě tě zabiju, jenže ona by to nedokázala!" zuřil Naruto.
Neji sklopil hlavu. Bylo mu to tak líto.
"Já ji taky pořád miluju, vím že jsem udělal chybu ale už s tím nic neudělám. Můžu se to pokusit napravit. Pokud nezemře!"
"Nezemře Neji..." promluvil za ním hlas růžovlasé dívky.
"Sakuro..."
"Je ve stabilizovaném stavu ale vypadá to s ní bledě. Ztratila moc krve ale myslím si že přežila už i horší věci než ztrátu krve!"
"Můžu za ní?"
"Ano ale jen na chvíli!"
"Děkuju..." rozběhl se k ní do pokoje jehož číslo mu zdělila Sakura.
Tenten spala v bílém pokoji na bílé posteli a její kůže měla odstín stejné barvy. Bolelo ho to, měl o ní tak velký strach. Všechno co se za poslední roky stalo mu bylo líto. Kdyby mohl vrátit čas nikdy by nedopustil aby odešla. Nebo by aspoň odešel s ní, jenže on nemohl. Dokonce se musel snažit aby nepřišla na to kde je ten vrah. Dostal to jako misi, musel to splnit. Naštěstí už je po všem. Už to bude dobré.
"Jsem u tebe Tenten.." šeptal a stiskl jí ruku.
Po tváři mu stekla slza. Teď mohl vědět jak se cítila ona, ne vlastně nemohl, její bolest byla stokrát horší. On měl rodinu a nikdo mu nevzal jeho dítě.
"Naruto měl pravdu..lituju toho co jsem udělal, teď chápu Garova slova "Vina a trest, provinil jsi se, musíš být potrestám!" jenže jestli je tohle ten trest...Ne Tenten ty nesmíš zemřeít. Ne teď když tě Rikkio objevila. Mě klidně nenáviď ale Rikkio si nezaslouží trpět. Ona za nic nemůže, nemůže za to že má tak krásnou maminku ani za to že má bezcitného otce. Prosím tě neumírej!"
"Ne-ji.." řekla svými suchými rty.
"Tenten?!"
"Co, co se stalo?" nechápala.
"Už je všechno dobrý!" pohladil jí po tváři.
"Co je s Rikkio?"
"Je v pořádku...a těší se až uvidí svojí krásnou maminku....Ach jo Tenten, ty si za ty roky snad ještě zkrásněla! To mi děláš naschvál?"
"Di ty..ale řekni mi jedno, proč tu teď jsi?"
"Protože...miluji tě Tenten a byl jsem hlupák že jsem si to neuvědomil dřív. Tenkrát, ten dopis, to byla lež. Musel jsem ti to napsat ty ošklivá slova. Věděl jsem že tě miluji, jenže pak přišla Mini a..nějak se i to vymklo z rukou když jsem zjistil že mám dceru. Víš kdy jsem si uvědomil že tě stále miluji? Když jsem stál u oltáře a bral si Mini. Tolik jsem toužil abys tam místo ní stála ty...jenže nestála. Tenten, můžeš mi to odpustit?!"
"Neji když já...byla bych proti sobě kdybych nevyužila šanci jenže, na jednu stranu..."
"Nemyslíš že už toho utrpení bylo hodně? Prosím, dovol mi pokusit ty chyby napravit!"
"Dobře ale mám podmínku..."
"Jakou?"
"Nedovol aby se něco z toho opakovalo už bych to neunesla!"
Neji ji objal a políbil do vlasů.
"To víš že jo! Si ta nehezčí a nejsilnější kunoichi, málo která by vydržela to co ty!"
"Už ne naivní?"
"Ne! Říkal jsem to jen proto abych..."
"Abys mi ublížil."
"Jo ale věř mi ža ta slova bolela i mne!"
"Neji...miluji tě!"
"Já tebe!" vtiskl jí polibek.
"Ehm.." ozval se hlas od dveří.
Trhly sebou a otočily se tam.
"Pane Hyuugo, nemyslíte že Tenten by měla odpočívat?" smála se Sakura.
"Tohle je ta nejlepší relaxace Sakuro!" přidala se k ní.
"No ale má pravdu! Hezky se vyspi, zítra za tebou příjdeme!" pohladil jí po tváři, naposledy jí políbil a odešel pryč. U dveří se ještě otočil a usmál se na ni.
"Hezky se vyspi!"
"Ty taky a pozdravuj mojí holčičku!"
"Jasně! Ahoj!" teď už doopravdy i se Sakurou odešel.
"Jak jí je tati?" ptala se okamžitě vystrašená Rikkio.
"Už dobře a je jen na nás aby se tak měla už navždy. Vytrpěla si toho už tak dost takže jí nebudeme zlobit jo?"
"Ale tati ty nám tu na stará kolena ještě zmoudříš!" smála se mu a všichni i on se přidali.
"To byl krásný příběh mami, škoda jen že vymyšlený. Takhle lehce to v životě nechodí..." povzdychla si dvanácti letá holčička s culíky.
"Lehce? Nemyslíš že hlavní hrdinka tohoto příběhu si prožila až dost?"
"To asi ano ale skončilo to dobře ne?"
"Lépe jak dobře!"
"A stalo se to nebo ne?"
"Co myslíš?"
"Nevím!"
"Pravda je že Tenten moje maminka existovala a Neji můj otec taky. Všichni v tom příběhu existovali ale jestli je tento příběh skutečný kdo ví? Maminka mi ho mockrát vyprávěla. Podle mne ať už na něm bylo pravdy co chtělo, skončilo to dobře a to je v životě to hlavní."
"A kde je jim konec teď?"
"Zeptej se tvojí babičky a teď už spát! Je pozdě a zítra jdeš do na misi! Těšíš se?"
"Ano a nejvíc na Tomiho!"
"Kdo je Tomi?"
"Jeden kluk u nás v teamu on je ti taak moc hezký a taak moc..."
Ale to už je zase jiný příběh...
***KONEC***
Takže...původně tu tahle povídka neměla být protože mi přišla takové strašně chaotická a nwm mno ale kámoška do mě hučela jako do vrby a nenechala si vymluvit že já vážně žádná vrba nejsem. Takže tu nakonec je...utlačování lidu a to máme být demokratický stát xDD
jo , to bije do očí asi víc
Hned na prvním řádku trochu bije do očí to "věčinou". Ale jinak jsem zaujata, přečtu jakmile budu mít více času.
Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!
V PRIBEHU JE CHYBA - NAZACATKU JE NAPSANE ZE ,, tenten z garova teamu,, nema tam byt z guyova teamu ?
Úplně mi to vyrazilo dech už na začátku.. takže jsem česta bez dechu ale nakonec jsem si pořádně oddychla... vážně dokonalý
tak toto je jedna z najlepších poviedok
ÚŽASNÁ POVÍDKA.......*neji je debil*
Hyiu Mangetsu-sama
[img]http://t0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcTKf7Hj7yPahn4AJ3IhePNRqSvYVke-awGOAqKgY7Zcx10Bavwk[/img*]
Tak tohle je BEST povídka! Je skvělá! vůbec všechny povídny na pár Neji+TenTen jsou úžasný. Líbí se mi že jsi to pojala trchu už od začátku jako tragédii a romantiku dohromady. Tohle je prostě BEST
Achjo..nějak moc to prožívám...Mám tady trochu mokro xD. A když se k tomu přidá písnička která mi tu zrovna hraje tak je to úplně nej... Prostě super povídka a ta délka je ještě lepší...
A teď, když už jsem si přečetla všechno od Tebe, si myslím, že je to nejlepší smutná, a vlastně i jedna z nejlepších Tvých jednorázovek celkově Ještě že jsi ji sem dala
Tanabata je svátek přání. A tak se ho pokouší najít; třeba i na dně flašky saké.
ůpe boží...lepší to bejt nemůže
Je to boží...ta délka mě zezačátku trochu odrazovala, ale jsem ráda, že jsem to přečetla...je to fakt supr!