Vánoce nebo konec světa 006.

Slunce se líně přehouplo nad obzor. První sluneční paprsky zalily Konohu zářivými pruhy světla. Okenní tabulky se zatřpytily a první obyvatelé vesnice se pomalu začali objevovat ve dveřích svých příbytků. Mezi prvními pak Rokudaime. S oslňujícím úsměvem na rtech. Jak jinak také? Pomalu se sešel za schodů, přičemž si dával pozor, aby nikde nezakopl a neskácel se dolů. Bohužel ospalému mozku a nekoordinovaným pohybům nelze poručit, takže byl dole dřív než očekával. Pod schody se nějak sesbíral dohromady a vylil si zlost na prvních podřízených, které uviděl. Bohužel jimi byli Izuma a Kotetsu. Ti nejdřív na Naruta nechápavě koukali a potom se dali do pláče. Naruto na ně nechápavě zíral, ale potom nad tím mávl rukou a vydal se dojít těch pár metrů na náměstí.

Když tam dorazil, ohromila ho výzdoba. Netušil, že Sai se tak překoná. I stromeček se mu líbil. Šel si ho trochu blíže prohlédnout, ale co od něj byl na několik metrů daleko, vyjekl. To vzbudilo plaza, který byl zjevným důvodem Narutova úleku a sám se zděsil co to po ránu vidí za noční můru.
„Pomoc! Strašidlo!“ Vykřikoval Orochimaru a rychle se vinul nahoru na stromeček co nejdál z dosahu té příšerné věci, která na něj koulela velkýma modrýma očima.
„Có?! Kdé?!“ Zareagoval Naruto a honem se běžel schovat pod pódium, odkud ale zase rychle vysmahl, neboť tam narazil na nejnovější populaci Shinových brouků.
„Co se to tady děje?!“ Zazněl najednou ohlušují hlas náměstím. Orin i Naruto se otočil za zvukem a spatřily to nejděsivější obludu ve svém životě. Naruto honem vyskákal nahoru k Orocháčovi a pevně se k němu přitulil.
„Co to je?“ Špitl Orochimaru a očekávaje brzký konec svých dnů zavřel oči a začal se tiše modlil k nějakému svému zvrácenému slizkému bohu.
„Tak sakra kdo mi poví co se tady děje? Kdo se mi bude zodpovídat z toho, že vzbudil v tuhle hodinu a tak naštval, že jsem se nestihla ani upravit!“ Ozval se znovu hromový hlas až trámy začali vibrovat.
„Já nevím. Vypadá to, jako obrovská příšera s vysokým čelem a ďábelskýma růžovými vlasy.“ Odpověděl šeptem Naruto.
„Vysoký čelo?“ Orocháč svraštil obočí, tedy to co kdysi bylo obočí. „A není to Sakura-san?“
„Cože?“ Vyjekl Naruto.
„No růžový vlasy, vysoký čelo a i odsud jsou vidět ty planoucí zelený oči.“ Přikývl Orochimaru.
„Sa…Sakura-chan!“ Zavolal Naruto a opatrně vykoukl zpoza velké vánoční hvězdy.
„Ano?!“ Zahřímala příšera, která teď už byla identifikovatelná jako Haruno Sakura ve velmi, ale opravdu velmi špatné náladě.
„Co se stalo, že jsi nás tak vyděsila Sakura-chan?“ Zeptal se Naruto a mrknul na Orina, který vystrčil hlavu na druhé straně hvězdy.
„Co se stalo?! Nějaký idioti mi začnou v tuhle ranní hodinu hulákat pod okny tak, že mě to vzbudí. Potom nemají ani tu trochu slušnosti, aby se omluvili a politovali, jak hrozně kvůli nim vypadám. A máte štěstí, že jste nevzbudili Tsunade-sama. I když to nechápu, tak asi ještě chrápe u sebe v pracovně. Takže teď čekám na omluvu a potom se jdu obléknout.“ Vychrlila Sakura a v průběhu toho se kapánek zklidnila.
„My se omlouváme, že jo?“Řekl Naruto a bleskl pohledem k Orinovi, který začal horlivě přikyvovat.
„Jasně. Je nám to hrozně moc líto.“
„Tak dobře. Prozatím je vám odpuštěno. A teď sbohem.“ Kývla Sakura a byla pryč.
„Uf. To bylo o fous.“ Oddechl si Naruto a opřel se hvězdu.
„To bylo.“ Souhlasil Orochimaru.
„Měli by jsme slézt dolů.“ Řekl do ticha Naruto a seskákal ze stromku či spíše stromu dolů.
„Já tady ještě chvilku zůstanu.“ Zaprotestoval Orochimaru a dál se opíral o hvězdu. Jen se natočil, tak aby na něj dopadalo více prvních slunečních paprsků.
„Jak myslíš.“ Mávl rukou Naruto zamířil do budovy radnice.

Za nějakých patnáct dvacet minut se na náměstí začalo objevovat více starých známých tváří. Za čtyřicet pět minut už tu byli všechny týmy až na Tsunadin. I Naruto se mezitím stihl vrátit ze své pracovny a vypadal už mnohem víc k světu. Rozhodně nezakopával o každou druhou dlažební kostku. Za ním pomaloučku cupitala Hinata a když bylo třeba, tak ho zachytávala.

„Takže.“ Odkašlal si Naruto a za pomoci Hinata se vyškrábal nahoru na Yamatou stvořené pódium. „Teď když už jsme tu konečně všichni je na čase naplánovat, jak bude probíhat slavnostní večer…. Co chceš Ino?“
„Já jen, že Tsunade-sama a její tým tu ještě nejsou.“ Prohlásila Ino a mávla okolo sebe demonstrativně rukou.
„Ví někdo co je s Tsunade?“ Zeptal se unaveně Naruto a podíval se na Sakuru od které očekával uspokojující odpověď. Avšak odpovědí mu bylo jen polohlasné mručení, vrtění hlavou a pokrčování rameny. „A chce to někdo zjistit?“ Jakmile to dořekl, tak všichni zkameněli na místě. Nikde se ani nepohnul a mnoho případech ani nedýchal. Naruto je přejížděl očima, až zachytil první nepatrný pohyb. „Sakura-san.“
„Hepčík. Sakra. Kvůli tobě jsem dneska ráno chytla rýmu a ty po mě ještě chceš, abych něco pro tebe udělala? Jsi šílenec Naruto.“ Jala se rázně oponovat a při slově šílenec jí všichni ostatní odměnily smíchem.
„Ticho tady bude!“ Zarazil to Naruto hned na začátku. „Sakuro padej a ať tu jsou všichni za pět minut.“
„Hai Hokage-sama.“ Pronesla pohřebně Sakura a pomalu se vydala směrem k radnici. Když ovšem spatřila Narutův plamenný pohled, rychle přidala do kroku a do prvního patra raději vyskočila.

V prvním patře se nesl velice hlasitý zvuk. Sakura se nejdříve lekla, ale poté jí došlo, že se jedná jen o sborové chrápání dvou a více osob. Sakura to typovala na tři. Tsunade, Shizune a Kabuto. Zamířila tedy ke dveřím Tsunadiny kanceláře. U nich byl hluk tak nesnesitelný, že s musela prsty zacpat uši. Tudíž neměla volné ruce na otevření dveří do pracovny. Použila tedy svých nohou a vykopla dveře. Bohužel z druhé strany se o ně opírala Shizune, a když to ní mrsklo dopředu, tak vyjekla. To by samo o sobě nic neznamenalo vzhledem k rámusu způsobenému chrápáním zbylých dvou spáčů, ale přímo proti dveří se nalézal tsunadin stůl a za ním její židle. No a na té židli se Tsunade pěkně spokojeně chrupala. Tedy až do chvíle kdy jí na klíně přistála Shizune. Tsunade sebou trhla a vykřikla tak nahlas, že to vzbudilo Kabuta a určitě i všechny kteří doteď ve vesnici spali.

„Co se to…!“ Začala Tsunade soptit.
„Naruto vám přikazuje, že máte být za pět minut dole na náměstí.“ Špitla Sakura a honem zmizela venku.

Další čtvrt hodinu se z radnice ozývali nesouvislé výkřiky a různé rány o různé intenzitě. Ovšem těch patnáct minut s konečně v bráně objevila brunátná Tsunade s nunčatky v rukou. Zamířila přímo k Narutovi a napřáhla se k ráně. Ovšem těsně předtím, než udeřila jí zasáhla do hrudníku elektrická rána a Tsunade sjela k zemi. Okamžitě u ní byl Kabuto a Shizune.
„Jeho zabiju já.“ Prohlásil nejmladší Uchiha a foukl si na prsty, jako kdyby vystřelil z revolveru. Naruto se na něj překvapeně podíval, ale rozhodl se to nekomentovat.
„Konečně jsme tu všichni.“