Dnes je přece Apríla

Znáte to prvního čtvrtý, den vtípků a kanadských žertíků, den který nese název Apríl. V tento den je každému dovoleno si z někoho vystřelit (pozn. Udělat srandu, ne ho použít jako brokovnici xD). A to si přeci blonďatý chlapec s modrýma očima nemohl nechat ujít a stejně tak mnoho dalších lidí.
„Co udělám Kakashimu?“ ptal se.
„Co, co řekneš mu že Jiraiya se dal na vážnou literaturu a Ichi Ichi už nikdy nenapíše!“ navrhla Sakura.
„Dobrý tah!“
„A co Saiovi?“ přemýšlela Sakura.
„Mu seber jeho obrazy a řekni mu že je někdo ukradl!“
„Chudák...“ smála se.
„A Tsunade seberu Saké a pak jí půjdu rozčilovat...hehehe“
„Prosím tě nemůžeš najít všechno, má ho poskytovávané všude možně.“
„Nezapomínej že jsem Naruto Uzumaki nejlepší ninja z vesnice já vím všechno!“
„Jo promiň já zapomněla!“ ušklíbla se a vybouchla ve smích.
„A co budeš lidem provádět ty Sakuro?“ změnil téma.
„Ani ti nevím asi nic...od jisté doby ty to svátky neslavím a to tě varuju jestli si ze mě uděláš nějakej šprým letíš oknem z kanceláře páté jasné?“ vyhrožovala.
„Jasné!“
„To je dobře!“ oplatila mu úsměv a vydala se pryč.
„Promiň Sakuro ale je apríl, já si z tebe musím vystřelit!“ řekl potichu a vydal se směrem k Ichiraku ramenu.
„Jeden ramen...“ objednal.
„Došel..“
„COŽE?“ vykřikl.
„DOŠEL!“ zopakoval.
„COŽE?“
„DOŠEL!“ zopakoval po třetí.
Naruto vypadal že dostane infarkt.
„Ja-jak mohl dojít?“ nechápal a vážně vypadal že se brzy zhroutí což prodavače vážně pobavilo.
„Co je tu k smíchu?“ rozčiloval se.
„Aprííííííííííl!“ vyprskl vysmátý prodavač.
„No fuj! Ty si mi teda dal jeden hovězí ramen!“
„Jeden?“
„No jeden..“
„Fakt? Nejsi náhodou nemocný?“
„Ne!“
„Jo!“
„Ne!“
„Jo!“
„Ne!“
„Tak ne no ale zajdi si k psychoušovi!“ šel pro ramen.
„Apríííl!“
„Já si to myslel, zrovna ty že by jsi se nacpal jen jedním ramenem! Ne to by nešlo!“ smál se a šel připravit ramen.
Do Ichiraku vešla Hinata a sedla si vedle Naruta na židličku která byla volná.
„Ahoj Hin!“ pozdravil jí.
„A-ahoj Na-Naruto-kun!“ opětovala mu jeho pozdrav ovšem trochu rozpačitě jelikož nechápala že se s ní vůbec baví.
„Co ty a apríl?“
„Co by?“
„Už jsi si z někoho vystřelila?“
„Ne a ani to neplánuji!“ odpověděla.
„To je chyba, hele víš že Neji říkal že se mu líbíš?“ pokusil se.
„Jo to vím, čekám s ním dítě!“ osmělila se.
„COŽE?“ málem spadl ze židle.
„Aprííl!“ smála se.
„Takhle ti to sluší..“ řekl najednou vážně.
„Jak?“ nechápala.
„No když se směješ, máš nádherný oči Hinato...“ pomalu se k ní začal naklánět.
„Jo jasně apríl hahaha to jsme se zasmáli...“ slezla ze stoličky a chtěla odejít. Naruto jí ale nenechal, chytl jí za ruku a přitočil si jí k sobě. Jejich pohledy se střetli.
„Co to děláš?“ nechápala.
„Něco co jsem měl udělat už dávno!“ odpověděl s úsměvem.
Tentokrát se setkaly jejich rty. Naruto je jemně ochutnával a zdálo se že se mu jejich chuť vážně zalíbila.
„Pojď Hino jdem si z někoho vystřelit!“ popadl jí a utíkal k obchodu s parukami.

Mezitím u Sakury

Seděla pod Sakurou a přemýšlela. Proč vlastně už ty to svátky neslaví? Proč nemá proč? Jen kvůli tomu že Sasuke odešel? To přeci neznamená že nemůže slavit svátky kdy se mají lidi bavit. Ona by je vlastně slavila, jenže jí to její srdce nedovolilo. Pořád jí ještě bolelo jak ji Sasuke zanechal na lavičce na okraji Konohy. Jenže od té doby uběhlo už spousta let proč na něj jednoduše nezapomene a neužívá si života dokud může?
Sakura rozhodně vykročila do ulic Konohy a byla pevně přesvědčená že si z někoho vystřelí. V tom ale...
Na konci ulice ve které se právě Sakura ocitala stála nějaká postava. Slunce ho ozařovalo tak dokonale že byla vidět jen jeho silueta. Černé rozčepýřené vlasy zářili a jeho postoj nápadně připomínali jednu osobu kterou Sakura už nechtěla a při tom si tak moc přála vidět. „Sasuke...“ špitla. Srdce se jí rozbušilo a do očí se jí nahrnuly slzy.
„Sakuroooo...“ křičel.
Sakura se zarazila tenhle hlas byl jiný než ten který znala.
„Miluju tě!“ křičel.
Sakuře poskočilo srdce. Myslel to vážně? Opravdu to myslel vážně? Ale co když ne co když si z ní jen utahuje? Je Apríl ale aspoň je zpět...
„Aprííííííííl!“ postava k ní celá vysmáta přiběhla a sundala si paruku. Zpoza ní vykoukly blonďaté vlasy.
„Naruto já tě zabiju!“ vyhrožovala mu ale nakonec se slzami v očích běžela pryč.
„To si tomu zase dal Naruto!“ kroutila nad ním Hinata hlavou.
„Chtěl jsem jen...“
„Já vím, raději pojďme za Kakashim..to bude jinačí sranda!“ usmála se.
„Joo!“ vykřikl nadšeně a spolu s Hinatou běžel k jeho domu. Zaklepali a čekali deset minut než jim Kakashi otevřel.
„Co pak s někým jste se zapovídal cestou?“ utahoval si z něj Naruto přičemž narážel na jeho neustálé pozdní příchody.
„Hahaha co potřebuješ Naruto?“ zamluvil to.
„Jiraiya mě posílá abych vám vyřídil že od teď bude psát jen vážnou literaturu a na Ichi Ichi kašle...“ pronesl Naruto úplně vážně ač to v něm uvnitř totálně vřelo.
„Co?“ vytřeštil oči.
„Co? co?“ dělal nechápavého.
„Jak jako vážnou, jak kašle?“ byl úplně bílý.
„Je vám něco Kakashi? Nějak jste nám zbělal dýchejte je to aprííl!“ vybouchnul.
„Já tě zabijuuuuu!“ křičel a běžel za Narutem který práskl do bot ještě než to dořekl.

U Sakury

Až mi přijde do rány, ten si něco zažije! Slibovala si uplakaná Sakura. Proč jí to tak vzalo? Vždyť je to taková řada let. Už by ji to přeci nemělo trápit. Sasuke je minulost a někdo jiný, ještě neznámí, přítomnost tak proč se nedokáže smířit s tím že je stále pryč, proč se nedokáže zasmát tomu že si z ní Naruto takovým to způsobem vystřelil.
Slzy se jí kutálely po tvářích. Ona se chce smát. Je Apríla krucinál! Ona se chce bavit, užívat si! Ne truchlit a nadávat si! Bouchla pěstí do postele.
Setřela si slzy a opět vyrazila do ulic. Potkala Ino se Saiem.
„Ahoj vy dva!“ usmála se.
„Ahoj!“ pozdravili sborově.
„Co vy tu? Taky si jdete z někoho vystřelit?“
„Ne to už jsme stihli! Roznášíme pozvánky na Aprílový ples! Určitě přijď si vítaná!“ podala jí pozvánku a šli zase dál.

Jste srdečně zváni na Aprílový ples 1.4.2009 v pondělí ve 20:00 v tělocvičně školy. Doufáme že se nás tu sejde hodně!
Hezký

Aprílový den!

Pročítala si pozvánku a nakonec usoudila že by mohla. Proč ne? Třeba se pobaví a možná zakroutí Narutovi krkem. Takže rozhodnuto. Na ples půjde.
„Áááááááááááááá!“ ozývalo se od budovy páté.
„Co se to tam...“ přemýšlela nahlas a dívala se na budovu ze které vyběhl Kakashi s Narutem.
„Kde je moje sakéééé!“ křičelo blnďté tsunami Tsunade které se vyřítilo hned za nimi.
Sakura se musela usmát. On si prostě nedá pokoj!
Aprílový den se krátil a stejně tak se blížil i čas na ples. Vzala si pohádkové plesové šaty, vyčesala vlasy a namalovala se. Mohla vyrazit. Omyl! Ještě si musela dát do pusy si TicTac a teprve teď mohla vyrazit.
Cestu do její bývalé školy znala. Vždyť tam vlastně Sasukeho poznala. Možná kdyby se od samého počátku nechovala tak jak se chovala, možná by to bylo jiné. Otravně, ano měl pravdu byla taková ale to neznamená že se nemůže změnit ne?
Posadila se na jednu z volných židlí a pozorovala dění okolo. Lidé tančili, smáli se a samozřejmě žertovali. Jen jí si nikdo nevšímal. Byla jak vzduch. Ba ne i ten by byl pro lidi důležitý.
„Ach Sasuke...“ vzdychla.
„Ahoj Sakuro!“pozdravil jí hlas za ní.
To byl ten hlas. Znala ho, určitě už ho někde slyšela. Otočila se po něm, spatřila jen černé vlasy a hned zaryla pohled do země.
„Hahaha jestli si ze mě chceš zase střílet Naruto tak na to zapomeň! Opakovaný vtip už není vtipem!“
„Co prosím?“ nechápal.
„Ježíš Naruto! Nedělej blbýho nebo tě vážně zabiju!“ stále hypnotizovala zemi.
„Naruto měl pravdu seš agresivní! Ale taky krásná!“
To donutilo Sakuru zvednout oči. Setkala se s ledově černým ale přesto tak hřejivým pohledem. Tohle nemohl být Naruto. Ty vlasy, oči, tělo...
„Sasuke...“ nevěřila svým očím.
„Ano jsem to já!“ usmál se.
„T-ty se směješ ne tohle je jen sen a já se za chvilku probudím to není možný Sasuke Uchiha, TEN Sasuke Uchiha které ho JÁ znám, ten se nikdy neusmíval!“ kroutila hlavou.
„Není to sen! Klidně tě štípnu. Vrátil jsem se, vrátil i když musím přiznat že po tom co jsem se dozvěděl jsem nad tím trochu váhal ale nakonec jsem přece jen přišel. Apríl, takový hezký den a ty tu sedíš jako boží umučení stalo se ti něco?“
„Jo před sedmi lety odešel někdo koho jsem moc milovala...“ řekla sarkasticky.
„A teď už ne?“ chytil se.
„Ještě víc!“ rezignovala.
Sasuke se usmál a chtěl Sakuru políbit když v tom....
„Do vesnice vpadli Akatsuki! Zapalují domy a zabíjejí lidi rychle pojďte!“ ...do místnosti vpadla pátá.
Všichni začali panikařit. Nevěděli co se děje. Jasně jsou to ninjové ale vytrhli je ze zábavy, je to moc věcí najednou. Naštěstí jim to došlo a vydali se ke dveřím. Ti kteří ninjové nebyli ovšem panikařili a křičeli.
„Aprííííííííííííííííííííííííl!“ vykřikla.