Výcvikové středisko 12

Naruto tam stál jako opařený. Pořád se vzpamatovával z toho, že je z něho taky kage. Raikage se na něho s úsměvem podíval a zeptal:
„Takže teď jsi taky kage. Máš už nějaký nápad, jak bys si mohl říkat?“ Uzumaki chvíli přemýšlel a potom vyhrkl:
„Kage v mojí vesnici se bude nazývat Kaishikage, podle naší země.“ Raikage přikývnul na souhlas a oznámil:
„Dobře, tímto rozpouštím tuto schůzi. Navrhuji, aby všichni začali mobilizovat své jednotky a připravovat se na bitvu. Další schůzi bych udělal týden před útokem na Konohu, abychom se mohl ještě domluvit na jistých věch. Má někdo něco proti tomu?“ Když nikdo nic neříkal, tak všem pokynul, že už můžou odejít. Místnost se začala vyprazdňovat, až na Kaishikageho a Raikageho, kteří se spolu ještě bavili.
„Děkuji ti, že jsi předtím porazil ty hledače! Opět se osvědčila tvoje výjimečná informační síť,“ děkoval Raikage. Naruto se usmál a řekl:
„To nestojí za řeč! Když jsem si jich všimnul, tak jsem musel zasáhnout.“ Vůdce Mračné vesnice se usmál a pokračoval:
„Zapomněl jsem, že ty jsi byl vždy takový! Chtěl jsi pomáhat slabším,“ v tom trochu zvážněl a dodal:
„Ale ti hledači začínají být nebezpeční! A objevuje se jich stále víc. Nevíš kde se berou?“ Mladý blonďák se usmál a odvětil:
„Blízko jižních hranic tvé země jsem objevil takové menší shromaždiště Hledačů.“ Jakmile uviděl výraz svého přítele, tak honem ještě dodal:
„Ale nemusíš se tím vůbec zatěžovat! Hned jak odsud odejdu, tak mám namířeno přímo na to shromaždiště a trochu to tam vyčistím, aby přestali dělat problémy.“ Na Raikegem byla znát obrovská úleva. Vlastně už s něčím takovým počítal, protože se s Narutem už chvíli znali.
„Tak to děkuji. Doufám že se tam nic vážného nepřihodí a dokážeš je porazit,“ zauvažoval Raikage. Jeho společník se usmál a odvětil:
„Já si poradím se vším co tam bude, ale teď již budu muset jít, protože můj doprovod už začíná být nějak znuděný.“ Podíval se směrem na Vivi. Bylo na ní znát že se strašně nudí. Zrovna si vyndala kunai, začala si s ním hrát a házela netrpělivé pohledy na svého mistra. Když si Raikage všimnul, že Naruto někam civí, tak se podíval tím směrem jako on. Prohlížel jsi jeho doprovod. Teprve teď si všimnul, jak moc krásnou to má sebou slečnu.
„Naruto….?“ Snažil se připoutat jeho pozornost. Jeho přítel sebou škubnul a podíval se na něho.
„Ten tvůj doprovod…,“ pokračoval a ukázal na Vivi se slovy:
„Máš s ní něco?“ Blonďák sebou trhnul a řekl:
„Ne nemám. Na takové věci teď nemám vůbec čas.“ Raikage udiveně zakroutil hlavou a řekl:
„Teda nemít už svoji rodinu, tak se na ni hned vrhnu.“ Při těchto slovech se řečníkovy nepatrně zalesklo v očích. Naruto si toho všimnul a začal se smát. Vůdce vesnice ukryté v Mraku jen nechápavě kroutil hlavou. Po chvíli, když se mladý Uzumaki uklidnil, tak začal vysvětlovat:
„Ten tvůj pohled… Byl úplně stejný, jaký míval Jyraia ještě když žil. Nepopírám, že se mi Vivi líbí, ale…“ Trochu posmutněl a ani nedokončil větu.
„Co ale?“ ptal se hned Raikage.
„Ale kdybys jen tušil, co všechno mám za problémy, které musím řešit, tak by jsi měl na to stejný názor jako já,“ pokračoval smutně Uzumaki.
„Asi jsem řekl co jsem neměl,“ pomyslel si Raikage a také trochu zesmutněl.
„Já už budu muset jít, hodně mích lidí právě trénuje na střet se silami pekel, a potřebují mít proti čemu trénovat. Musím jít na ty Hledače. Týden před bojem se sem vrátím,“ dostal ze sebe těžko blonďák tyta slova. Otočil se a šel za Vivi. Ještě za sebou uslyšel slova přítele:
„Dobře. Měj se dobře. Sejdeme se na příští schůzi.“ Naruto ještě zvednul nad svojí hlavu ruku a mávnul na Raikageho. Přistoupil k Vivi se slovy:
„Už můžeme vyrazit. Doufám že jsi se moc nenudila.“ Jeho společnice sebou jen trhla, protože si ho nevšimla a kunai se kterým si hrála jí spadnul na zem.
„To jsem ráda. Už jsem myslela že tou nudou umřu,“ vyhrkla ze sebe a trhla sebou. Naruto se k ní nějak moc nebezpečně blížil a ona nevěděla co si má myslet. Blonďák se k ní stále blížil. Levou rukou si ji k sobě přitáhnul a začal skládat nějaké pečetě jednou rukou.
„C-Co to děláš?“ ptala se ještě vyjeveně Vivi a trošku zčervenala v tváři. Její mistr se na ni mile usmál a odvětil jí:
„Děláš jako by jsi to neznala.“ Ještě více udiveně se na něho dívala. Její společník si povzdechnul a řekl:
„Přece nás přenesu. Takhle jsme se sem i dostali. Přece by jsi nechtěla jít pěšky.“ Vivi pokývala hlavou na souhlas toho že by vážně nechtěla jít celou tu cestu pěšky a tak Naruto dokončil pěčetě. V tom se zvedl silný vítr a oba zmizeli. Raikage se na to místo kde stáli ještě chvíli díval a potom otočil a odešel se slovy:
„Doufám že pochopíš, že když máš nějaké problémy, tak se lépe snášejí ve dvou, příteli.“

Blízko budovy ve které sídlil vůdce země Nového Začátku začal foukat silný vítr a na tom místě se objevili dvě postavy. Jedna od té druhé hned s trhnutím odskočila a začal se rozhlížet.
„Proč jsme zde mistře? Tady se žádným hledačům nemůžeme postavit,“ divila se Vivi. Naruto se usmál a řekl jí:
„Máš pravdu. Nemůžeme. Protože ty zůstáváš zde a já tam půjdu sám. Pro tebe by to bylo moc nebezpečné.“ Vivi posmutněla a řekla:
„Ale to jsem tedy vůbec nemusela s tebou chodit! Vždyť jsem nikde ani nebojovala.“ Naštvaně se na něho dívala. Když si Naruto všimnul toho pohledu tak jí řekl:
„Vážně si myslíš, že by jsi mi byla něco platná v boji proti stovce Hledačů? Měla by jsi jít spíše trénovat, protože až se vrátím s Hledači, tak se jednomu budeš muset postavit taky, a když prohraješ, tak nepůjdeš ani do toho velkého boje.“
„To má vlastně pravdu! Přece vydal takové nařízení,“ pomyslela si ale na hlas řekla jen:
„Dobře půjdu trénovat a porazím tu příšeru, abys na mě mohl být pyšný.“ Blonďák se usmál, v rychlém sledu složil několik pečetí a zmizel v poryvu větru. Ještě však byla slyšet jeho slova, která zanechal své společnici:
„Řekni Osarovi a svému týmu, ať se nachystají, že začnu v blízké době posílat Hledače!“ Vivi přikývla a řekla si:
„Měla bych jít a říct o tom ostatním, ale nevím jak chce tak jednoduše porazit sto Hledačů.“

Blízko hranic země Blesku zavířil vítr a objevil se tam mladý Uzumaki. Rozhlédl se okolo a chvíli naslouchal přírodě, která žila v jeho okolí, když uslyšel, nějaké cinkáni a mnoho skřehotavých hlasů.
„Tak jsem je asi našel. A nemusel jsem se ani namáhat,“ usmál se mladý vůdce své vesnice a vydal se směrem odkud slyšel vycházet ty hlasy. Po několika krocích vyšel z lesa na rozlehlou krajinu.
„Porozhlédnu se tu po okolí, jestli tu není ještě někdo jiný kromě Hledačů,“ řekl a složil potřebné peče na techniku stínového klonu. Hned se okolo něho objevilo několik desítek klonů a každý se vydal jinam.