...Jednou, ale možná i dvakrát...1. díl

,,Haloo!‘‘ Sakura se lekla a spadla na zem, za ní stál Kakashi, ale jen, jak uviděl, co provedl, rozběhl se k Sakuře a podal jí ruku, aby ji zvedl, jenže Sakuře se podlomily kolena a bolestně zasténala.
,,Ccco se děje Sakuro? Co tě bolí?‘‘ Zděšeně vykoktal Kakashi a zvedl Sakuru do náručí, které pomalu začínaly téct slzy.
,,T-o je d-dobrý, jen mám asi zlomenou nohu…‘‘ Dostala ze sebe nakonec Sakura, Kakashi ani na moment nezaváhal a už s ní běžel se k Hokage.

,,Tsunade-sama!‘‘ Vyřvával Kakashi po Konožské nemocni a Sakura ho musela klidnit, že to není zas až tak horké.
Po chvíli narazili na Hokage a ta se zeptala co se stalo.
,,No.. Já jsem potřeboval mluvit se Sakurou, jenže jsem jí vylekal… Ona spadla a něco si udělala s nohou..!‘‘ Vysvětloval Kakashi.
,,Tak se mnou poďte na vyšetřovnu, pěkně si tě prohlédnu..‘‘ Tsunade stočila pohled k Sakuře a pak je vedla dlouhou chodbou, až se zastavili před místností, kterou Sakura dobře znala, jelikož už jí bylo 19 a byla skvělá zdravotní kunoichi.

Po prohlídce Tsunade Sakuře oznámila, že to je jen naražené, ale přesto potřebuje klid a ošetřování.
,,Hai, vezmu si Sakuru k sobě!‘‘ Oznámil jako samozřejmost Kakashi.
,,Néé, to je dobré, já se o sebe postarám!‘‘ Odmlouvala chvíli Sakura, ale pak to naštvaně vzdala..
,,Tak mockrát děkuji Tsunade-sama!‘‘ Řekla a nechala neochotně se vyzvednout do náruče Kakashiho, svého bývalého sen-seie, který ji odnesl k sobě domů. Celou domu se na něj mračila..
,,Stačilo říct děkuju..‘‘ Zakřenil se Kakashi na Sakuru, ta se začervenala a vyžbrebtla:
,,Moc děkuji…‘‘ A Kakashiho úsměv oplatila…

Když došli k němu domů, položil Sakuru na postel.
,,Dáš si něco k pití?‘‘ Mile se optal.
,,No, když budete tak hodný ...tak..‘‘ Nestačila to ani doříct, protože jí Kakashi skočil do řeči:
,,My si vykáme?‘‘ Vyjeveně na Sakuru koukal, ta pokrčila rameny, tak pokračoval:
,,Nebudem si raději tykat? Myslím, že už nejsme žák a učitel, ale žena a muž…‘‘ Pronesl a Sakura vykulila oči, ale pak se pousmála a přikývla.

,,A pusa nebude?‘‘ Zakřenil se Kakashi a pobaveně sledoval, jak na něj Sakura zděšeně kouká, párkrát mrkla a pak mu… vlepila pusu…
…Na pusu… Kakashi jen nevěřícně koukal na Sakuru, která odvrátila pohled na zem, takže nebylo poznat co si myslí…
…Najednou chytl Sakuřin obličej do dlaní a zavrtal svůj pohled do jejích očí a ta zrudla, pak si ji přitáhl blíž a… políbil ji, pomalu, přesto velmi vášnivě, jako kdyby to už chtěl udělat dávno… Sakura chvíli pozorovala, co se děje, pak se vzpamatovala a přidala se k němu… Kakashi ji začal hladit po vlasech, pak po zádech, sjel až ke konci trika a začal ho sundávat, přitom ji líbal na krku a Sakura se nechala položit na postel, přitom tichounce sténala… Pak, když už byla svléknutá, začala strhávat oblečení z Kakashiho…
Ráno, když se Sakura probudila, tak nad ní stál Kakashi, koukal na ni a usmíval se, jak měsíček na hnoji, úsměv mu oplatila a podívala se na jeho ruce v kterých nesl podnos se snídaní a růžovou růžičkou ve skleněné vázičce… Naklonil se a vlepil jí sladkou pusu, pak ji podal tác a Sakura se pustila vesele do jídla, Kakashi jen s úsměvem sledoval, jak se Sakura s chutí láduje… Když dojedla, pochválila snídani Kakashimu a ten pak řekl:
,,Byla to krásná noc..‘‘ Jeho pusa se roztáhla do úsměvu, Sakura přikývla a přitom se radostně usmívala.
,,Miluji tě!‘‘ Tiše zašeptala.
,,To já tebe taky..‘‘ A políbil ji.