SasuSaku (ItaSaku) *Pro Uchihy*/díl 3. - Sakuřin Sen Skutečností: Společná noc

Hranice přešli hladce. Až do svítání byli stále na cestě. Poslední dobou Sakura trávila více času v nemocnici než na misích, což zapříčinilo to, že jí fyzička drobátko poklesla. Není proto divu, že ráno kolem šesté hodiny již ani necítila nohy a kupředu byla poháněna pouze silovou vůle, aby nepokazila Sasukemu mínění o ní samotné.
„Jsme tady!“ zastavil se Sasuke-kun prudce, když doběhli na okraj lesa. Sakura se udiveně zahleděla na plac před sebou a pak se uchechtla.
„Myslel jsi vážně, že jdeme do hlavního města Mechové, Sasuke-kun?“ zeptala se Sakura s ironickým úsměvem. Nemohla uvěřit svým očím. Před nimi se rozprostíralo maličké městečko, spíše vesnička, která mohla být sotva desetinou Konohy. A prý hlavní město, opakovala si Sakura v duchu a nemohla tomu uvěřit. Sasuke seskočil ze stromu a svižnou chůzí se rozešel k bráně. Sakura nezůstávala pozadu a ihned ho následovala.
„Alespoň nebude problém tu toho dědulu najít,“ prohlásil Sasuke, jakmile jej Sakura dohnala. Než se nadáli, stáli u kamenné brány, která vedla do jakš takš upravené ulice.
„Hmm…“ rozhlížela se Sakura po městě a něco si pořád mrmlala o tom, jak je to tady hrozné. Její chování začínalo pomalu Sasukeho štvát, ale vlastně mu to nevadilo, protože byl možná až přílišně šťastný kvůli tomu, že je zase se svou milovanou.
„Sakuro, teď tě tady na chvíli nechám, jdu se podívat po tom dědkovi, buď tak hodná a najdi nám nějaké ubytování, pak si tě najdu,“ oznámil Sasuke Sakuře.
„Ok,“ chtěla odpovědět, ale než vůbec stačila cokoliv říct, Sasuke byl pryč. Jen vydechla a rozhlídla se po ulici. Stála na prašné cestě. Všude kolem ní byly cihlové domy, ale když se rozhlídla do uliček, které vycházely z hlavní ulice, byly to samé dřevěné chatrče, nebo oprýskané cihlové budovy. Přejela jí husí kůže po zádech. Už ať jsme pryč, pomyslela si a rozešla se svižnou chůzí směrem k náměstí. Cestou hlavní ulicí nepotkala jediného živáčka, občas jen zahlédla lidi, jak se na ni dívají zpoza záclon. Celé tohle město jí nahánělo strach, ale když se začala blížit ke středu a k náměstí, celé to tam začalo ožívat. První potkala tři malé děti hrající si s míčem. Ihned, jak ji pozdravily, začala se tady cítit mnohem příjemněji. Na náměstí probíhaly trhy. Spadl jí neuvěřitelný kámen ze srdce, když uslyšela hrající hudbu a spatřila lidi nejrůznějších věkových kategorií, jak procházejí stánky, vykládají si a nakupují. Sakura si opravdu zhluboka oddechla. Dokonce si začala myslet, že to tu snad nebude tak hrozné a došlo jí, že by v první řadě měla najít hotel. Chvíli jí to trvalo, zřejmě tady nebyli na cizince moc zvyklí, nakonec však našla kousíček od náměstí jeden hotel a měla dokonce štěstí, že byl cihlový a v dobrém stavu. Zašla dovnitř. K jejímu štěstí měli volno a tak vybrala apartmán v druhém patře. Když ji tam sluha dovedl, byla opravdu mile překvapená. Apartmán se skládal z jedné obrovské místnosti, byla v ní postel s nebesy, přepychová pohovka, ba dokonce i krb.
„Konečně příjemné překvapení,“ zazněly Sakuřiny první slova. Ihned jak sluha odešel, svalila se na postel a dívala se do stropu.
„No jo, vždyť tohle je taky nejdražší pokoj a řekla bych, že hotel vůbec, v tomhle městě,“ ušklíbla se.
„Snad to nebude Sasukemu-kun vadit,“ uvažovala nahlas. Pak se natáhla do postele. Chtěla si jen tak chvíli odpočinout, ale nakonec to nevydržela a usnula.

Když se Sakura probudila, bylo už kolem páté odpolední. Rychle zamžourala očima a rozhlídla se po místnosti. Sasuke seděl na židli u stolu a něco psal na svitek papíru.
„Oh, Sasuke-kun, já… usnula?“ podívala se zmateně kolem sebe. Sasuke se jen usmál a přikývl.
„Sakuro, obleč si tohle a půjdeme na večeři do města,“ řekl, a otočil svou pozornost zpět ke svitku a pokračoval ve psaní. Sakura se otočila a podívala se na místo vedle sebe. Leželo tam překrásné kimono. Bylo červené a byly na něm zlatě vyšité nejrůznější květiny. Vedle leželo i tmavě modré obi. Sakura úžasem málem přestala dýchat. Šáhla na to. Opravdu to bylo z pravého hedvábí! Nikdy v životě jí nikdo nedal tak drahý a překrásný dárek. Štěstím ji i vhrkly slzy do očí.
„Ach Sasuke-kun… Arigatou,“ vypravila ze sebe. Pak vzala kimono a rozešla se do koupelny. Když se osprchovala a oblékla si kimono, vypadala opravdu nádherně. Kimono ještě pozvedlo Sakuřiny ženské přednosti. Jen se na sebe do zrcadla usmála a vlasy si sepnula do skřipce, ale nechala si do obličeje trčet dva pramínky. Trochu se přimalovala a vyšla z pokoje. Sasuke už stál ve dveřích a vypadal spokojeně. Neměl žádný speciální oblek, pouze svůj ninja oblek, ale i tak působil pro Sakuru neodolatelně a ještě více ona pro něj. Vyšli na ulici, kde už se začínalo stmívat. Sasuke chytil Sakuru za ruku a jen se na ni zlehka usmál. Asi po pěti minutách došli do jednoho luxusního podniku, kde už pro ně měli k večeři připraven plný stůl nejrůznějších specialit, z nichž většinu Sakura nikdy v životě neviděla, o to víc ji lákalo je zkusit. Bylo jí jasné, že v tomhle městě žijí převážně chudí lidé, nebo střední vrstvy, ale pár boháčů se zde taky našlo. Zrovna tahle restaurace jich byla plná a každý z nich mohl na krásné Sakuře oči nechat. Celou večeři jí Sasuke vykládal o svém dni a také jí oznámil, že zítra jsou pozvaní na oběd od toho staříka, bývalého feudálního pána, kterého Sasuke celý den hledal. Sakura ani tak neposlouchala to, co jí Sasuke říkal. Připadala si teď ve svém životě nejšťastnější. Žila v přepychu, mohla si dovolit to nejdražší jídlo, pití, šaty a co bylo nejdůležitější – měla muže po kterém celý svůj život toužila. Netušila, odkud Sasuke bere všechny ty peníze, ale ve skutečnosti ji to ani nezajímalo.

Po večeři, asi kolem deváté hodiny se rozhodli, že se odeberou zpět do hotelu, a taky tak učinili. Celou cestu se smáli.
„Hmm, Sasuke-kun, půjdu se převléknout,“ řekla Sakura, když vešli do apartmánu a zamířila do koupelny.
„Ehm, Sakuro,“ usmál se Sasuke „Zůstaň v tom, sluší ti to.“ Dodal s potutelným úsměvem. Ten mu Sakura oplatila. Sehnul se a zapálil dřevo v krbu. Pak se posadil na pohovku. Sakura stále jen stála v rohu a sledovala ho.
„Pojď za mnou,“ pokynul na místo vedle sebe. Sakura rozpačitě přišla a přisedla si. Sasuke ji chytil kolem ramen a tiše si spolu vykládali. Sakura první začínala dostávat strach, což Sasuke vycítil, ale tím jak s ní jen hovořil, se začala Sakura strachu zbavovat, až nakonec nezbyl téměř žádný. Sasuke, stále objímající Sakuru kolem ramen ji k sobě něžně přitáhl a otočil tak, že se jeden druhému dívali do očí. Něžně se na ni usmál a pomalu se nad ni naklonil. Přiblížil se a křehkou dívku políbil. Dlouho, hodně dlouho tam jen tak spolu seděli, v tichu krbu a praskajícího dřeva byly slyšet jen polibky dvou lidí, kteří se nadevšechno milovali. Nakonec vzal Sasuke Sakuru do náruče, stoupl si a pomalu ji nesl na postel. Cestou ji stále líbal. Něžně ji položil na postel a naklonil se nad ni. Sakuře přejel mráz po zádech. Byla nejistá, ale věděla, že ho chce. A krásnému, svalnatému tělu nad ní se prostě nedalo odolat. Sasuke si vyslekl „tričko“, teda vlastně spíš plášť. Sakura se první náhlého pohybu lekla, ale když pak uviděla tělo pod ním, začala Sasukeho ještě vášnivěji líbat. Muž začal pomalu dívce, ženě, rozvazovat pás obi a rozdělávat kimono. Pomalu ji líbal od krku dolů. V chladné noci ji zamrazilo. Sasuke to vypozoroval a tak se k ní přitiskl, aby ji zahřál a rozpustil jí vlasy.
„Sasuke-kun…“ špitla Sakura vyděšeně.
„Víš… Tohle… Bude poprvé-“
„Neboj…“ přerušil ji Sasuke a jemně se usmál. Pak dívku opět políbil a mezitím si sundal i spodek. Sakura, tak vyděšená, jako snad ještě nikdy v životě ale na druhou stranu také opravdu šťastná se nechala jen unášet směskou pocitů a rozum, ten vypustila úplně. Sasuke cítil napětí, které v ní proudilo, a proto si dal pěkně na čas, aby ho z ní uvolnil a jen ji líbal po celém těle.
„Můžu?“ zeptal se nakonec. Dívka neměla ani sílu odpovědět a tak jen nepatrně přikývla. Sasuke se nad ni nahnul a přitiskl ji k sobě...
Sakura nakonec jako omámená padla na postel a Sasuke hned vedle ní. Oba se vydýchávali.
„Sakuro,“ řekl Sasuke a přitulil se k dívce.
„Děkuji… A omlouvám se...“ dodal provinile.
„Sasuke-kun… Nejšťastnější v životě jsem… Když jsi šťastný ty… A ty to víš,“ řekla Sakura a i přes zvláštní pocit, který stále cítila, se na Sasukeho usmála. Ten přes ně jen přetáhl pokrývku a pak oba spokojeně usnuli, jeden druhému v náručí.

Poznámky: 

Slovíčko Závěrem
Mnooo... Jako první bych se chtěla omluvit, že tenhle dílek vyšel se spožděním, ale nemám čas jenom sedět u pc a psát, to určitě znáte :c))... Mno ale konečně už je to tady ;c)). Stejně jako u mé druhé FFky (Když Láska Neumírá) bych chtěla poprosit příznivce dvojicí NaruSaku apod. aby nehodnotili tuhle povídku 1, jen proto že je se Sasukem, aniž by si třeba zjistili kvalitu obsahu... To mě jen tak napadlo, podrobněji je to rozvedené ve 3. díle již zmiňované povídky:c)). A co jiného závěrem než kdy vyjde další díl? Pokud vše dobře půjde, tak se na něj můžete těšit přesně za týden, 3.5.2009 ;c)), Tak se mějte, a doufám, že se Vám tenhle dílek líbil, nezapomeňte mě obdarovat komenty ;c)),

S Pozdravem, Vaše Uchiha Shiori :c**