Deník maturanta 3. díl - Nová (i příliš stará) individua

8.10.
Milý deníčku,
dlouho jsem se neozval, vím, ale poslední dobou vůbec nestíhám psát. Už totiž nebydlím sám. Bohužel se ke mně nenastěhovala žádná kočka, ale můj brácha (ano, to přes jeho návleky na hnáty – é, pardon, botičky - jsem se tehdy natáhnul). Ty ani nevíš, že nějakýho mám, co? Kdysi odjel na pedagogickou vejšku a nedal o sobě pomalu ani vědět celých pět let. To byly ale šťastný časy nevědomosti! No, a on to teď musí pokazit tím, že si to najednou přihasí „domů“ s plnou hubou keců na můj život a vlasy. Prej příkaz od rodičů - má mě hlídat (život, ne vlasy, i když jsem moc dobře viděl jeho maniakální výraz, když mu náhodou přišly pod ruku nůžky). Pff! Že by Santa bonzoval…?
Ať tak či onak, včera přišel s vítězoslavným úsměvem a spokojeně prohlásil, že si tu konečně našel práci. Nevím, proč se na mě při tom tak šklebil, ale já to snad ani vědět nechci. Dobrých zpráv by na mě asi bylo už moc… Dneska jsem totiž zažil další hodinu mektů o Jashinovi, hrabe mi z inflace a ještě jsme poznali dva nový mentály.
Pardón, učitele.
Jeden je takovej grínpízáckej maniak, hroznej ekolog a učí bižuli. Co se týče drbů - táhne to s uklízečkou. Jmenuje se profesor Sarutobi Asuma a je pořád slušně vysmátej. Mám podezření, že si před každou hodinou dává pořádnýho šluka, a cigáro to určitě není. Nebylo by divu, přístup k tomu měl; každý totiž ví, že bejvalej ředitel – jeho táta – měl tu rostlinku normálně na předpis. Jó, Alzheimer je prima věc. Co se ale týče jeho úchylky na všechny zelený věci, trochu jsem se vyděsil, když si při hodině z brašny vytahoval noťase a přitom mu z ní vypadl i katalog Oriflame. Utěšoval jsem se nadějí, že mu to třeba jen podstrčila „ta jeho“, ale když jsme psali a on si v tom začal se zájmem listovat, musel jsem se začít uklidňovat tím, že má přece jako svou lepší polovičku uklízečku – a ne uklízeče.

Pozor, to ale ještě nic není. Sarutobi junior je aspoň zcela jasně chlap. Náš jinej profesor, na estetickou výchovu (prostě výtvarka, nesmí se řešit, proč je název tak složitý), je… Ehm, jak to jen říct… Všichni si na začátku mysleli, že je to máma nebo příbuzná jedný bloncky od nás, Ino, ta to ale popřela. Na konci hodiny třída uznala, že máma ani příbuzná to fakt není, páč… Je to chlap. Kreativní účesy jsou na naší škole normálka (vzpomínáš ještě na češtináře Hatakeho?), ale blond vlasy delší, než má můj brácha (a believe it, ten je má sakra dlouhý, ač nevím, jestli si tím spíš něco nekompenzuje) s takovou emo patkou a černý linky kolem očí, to je u chlapa podle mě moc. Navíc je to profesor, proKroketyseZmrzlinou! (recese proti jashinismu a profesorovi Hidanovi) Kdyby byl na nějakým srazu emařů, cosplayerů nebo transexuálů, tak nic neřeknu, ale nutit mě čumět na toho exota, když jsem už nucenej poslouchat jeho kecy o tom, co je umění (hodlá prý jednou vyhodit do vzduchu Louvre nebo co), to je příliš krutý (skoro si říkám, že to je děsný jak trest od ředitelky… Neovlivnila náhodou nějak výběrový řízení?). Mimochodem, má i ženský jméno, profesor Deidara (blé). Do toho si připočítej i to, že profesor Sasori se už vrátil, takže dílny bohužel neodpadají. Mou jedinou spásou je, že neví, kdo ho podpálil, jinak už mám asi hřebíky narvaný v místech, kam slunce nesvítí.

Asi před týdnem se tu taky udála velká akce – přijeli sem na tři měsíce výměnní studenti z Afriky. Super, co? Až na malý detail. Jako všichni jsem čekal, že to budou černoši, ale to i Ino, která byla v solárku, vypadá snědší. Jediný fakt, který potvrzuje jejich rodiště, je to, že jsou všichni tři sourozenci (a já nepochybuju, že doma nechali dalších deset sestřiček a brášků). Každý je jinak starý, ale všichni jsou v naší třídě, protože – mezi námi emaři – jsou si rovni svou mentální vyspělostí.
Na co narážím? Dá se vydejchat machření tý bloncky s tužidlem - ač já bych ty konečky teda roztřepený nenechal, je to lamerka – a třeba je to i nějaký kmenový znak a proti klanu žádný dišputát. Už horší je to s jejím bráchou, zrzkem (Blond a zrzavý Afričani, no vidíte to?! Svět se zbláznil! Stopro je to barvený… Musím se zeptat na značku.). Nejen že se líčí alá jsem big fan of Tokio Hotel (Billíška mi nevezme!), ale na čelo si nakreslil japonskej znak znamenající lásku. To mi neříkejte, že je kmenovej znak v Africe. Pochybuju, že se tam ve škole učili japonštinu. Nebo že by to byl nedejbože otaku? Fuj…
No, každopádně to nejhorší teprve přichází, klid. Jestli tvrdím, že zrzek se líčí, pak jeho starší brácha na sebe asi lije kýble barvy. Možná se zapomněl odlíčit z nějakýho obřadu na přivolání deště… A nebo batmana. Chudák, ten obleček, co nosí, určitě souvisí s nějakou duševní poruchou. Zkusím na ně být hodný. Někde jsem totiž četl, že se cvoky se má mluvit pomalu a hlavně s nimi ve všem souhlasit, jinak nevíte, co vám udělají.

12.10.
Deníčku,
tohle je normálně týrání! Je neděle, poslední volný den před další várkou mučení, a já místo procházení svých oblíbených ímou-shopů trčím nad dějákem! Zítra píšeme velký opáčko ze všeho (čti: okolo 50 stránek) a já umím kulový. Dřív by mě to nijak psychicky nesužovalo, ale teď u mě vládne krutovláda bratra a já nemám na vybranou. Vlastně mám – buď děják, nebo všechno podrazácky bonzne rodičům a já budu připraven i o poslední špetku volnosti. To teda radši ten děják, i když… Po dlouhých letech neučení se začínám zjišťovat nepříjemnou skutečnost – moje výpisky z hodiny stojí za ho… hodně velký hnědý nic. Pro představu sem přepíšu kousek:

- u nás klany -> problémy se Sanniny (fajn válečníci)
=> klany se spojily do klanového svazu (=MŘ)
623 – 658 – v čele Madara, francký kupec, zastavuje Sanniny i východofranckou říši (huh?)
631 nebo 632 (Jashine to je mi ale přesnost!) – M u hranice W poráží D
Život v MŘ: -> hradiště se sypanými valy, centra obchodu a řemesel
830 – ňákej blah blah koho to zajímá

Po tomhle následuje trochu rozpitý text… A co jako? Kdo při spánku neslintá, hm?
Každopádně, moje čitelný výpisky mají vadu na kráse. Netuším, co znamenají některé zkratky, nepobírám z toho souvislosti a už z mých komentářů je jasné, že jsem to nechňapal ani v hodině. No a ta učitelka… Je ještě ze starý školy, baba komunistická, takže ji musíme oslovovat „soudružko Chiyo-sensei“. Magořina.
Sem zvědavej, jak ten test zítra dopadne. Možná by mě mohla popadnout nějaká strašně zákeřná jednodenní chřipka. Nebo by mohla odpadnout sama baba soudružka. Kde že sem nechal ten mobil a číslo na nájemné vraždy s.r.o.?