Jedna Kronika...Jeden Osud: Díl 6 - Závod

Sakirou s Rogenem vyšli z lesa a seskočili na hladinu řeky, protékající propastí pod nimi. Došli až k nějaké červená bráně, ve které byl veliký kámen a bránil vchod.
Sakirou udělal nějakou pečeť a kámen se odvalil stranou.
Dvojice vešla.
Ocitli se ve veliké jeskyni. Načež kámen se za nimi zase zavalil.
Rogen hodil toho rybáře na zem před něj.
Po chvilce se před nimi objevili barevné siluety postav v černých pláštích s červenými mraky.
„Všechno šlo dobře?“ otázal se Pein.
„Jak jinak…“ řekl Sakirou.
„Dobře.“ Řekl Pein a udělal několik pečetí.
Za ním se ze země vynořila obrovská podivná socha, s 9 očima a rukama svázanýma před sebou.
Postavy vyskočili každá na jeden prst.
„Už jich zbývá jenom několik. Blížíme se ke splnění první podmínky.“ Řekl Pein a kývl na ostatní.
„Připravte se!! Jdeme na věc!!“ zavelel a udělal pečeť.
Ostatní postavy také.
„Skvělý!! Teď tu zase budeme čumět 6 dní!!“ odfrkl si otráveně Hidan.
„Nedá se nic dělat.“ Řekl Pein.
„Příští cíl, bude jinchuuriki Jednoocasého.“ Řekl Pein a Deidara se pousmál.
„Ale pošlu na to vás, Rogene a Sakirou.“ Podíval se na dvojici.
„Cože??!! hej!!! Jednoocasý měl bejt můj!!!“ rozčílil se Deidara.
„Nechceš mu ho nechat? Aby se necítil ublíženě?“ podíval se pobaveně Sakirou na Deidaru, který se zamračil, a na Peina.
„Ne. Chci otestovat vaší spolupráci.“ Řekl Pein.
„Heh…vy dva musíte bejt úúžasnej tým.“ Zakřenil se Kisame.
Sakirou na něj vrhl pohled, ze kterého se dalo vyčíst, ještě slovo a bude z tebe rybí pomazánka, takže se zarazil a zmlkl.
„Alespoň jsme dotáhli Tříocasého …“ podíval se na něj vražedně Rogen.
„No jo!! Už mlčim!!“ odfrkl si Kisame.
„Prostě se soustřeďte, ať to už máme za sebou!!!“ řekl otráveně Sakirou.
Tentokrát s ním Rogen souhlasil. Došli na své pozice a pustili se do práce.

Uplynuly už čtyři dny od doby, kdy Nano byla v Tsunadině kanceláři a zatím žádný podivný pohyb v Písečné nebyl. Za tu dobu jí Hiro stihl spoustu věcí vysvětlit ohledně jejího tréninku a ona se pomalu zlepšovala. Uměla už pár triků, ale přesto to nebylo ještě pořád ono. Při tréninku se i zasmály a Nano si ho oblíbila. Stal se jejím přítelem, co jí dokázal vždy nějak rozesmát.

Zrovna se najedla ramenu a zatočila do uličky. Najednou se jí zmocnil takový podivný pocit. Ovšem zahnala to, jelikož si pomyslela, že to bude s toho snu. Asi by ho měla pustit z hlavy, vždyť se stejně nic nestalo.
/Co teď ?/ hádala v mysli co bude dělat.
Když se najednou otevřeli dveře jednoho domu před ní.
A z nich vyšla k Naninýmu podivu Nami.
Sedla si na schod před dveřmi a obula se.
Zvedla hlavu a všimla si Nano.
„Ahoj Nano!“ zamávala na ní.
„Ahoj Nami!!“ na oplátku taktéž pozvedla Nano ruku. Došla až k hnědovlasé dívce.
„Kam se chystáš?“ usmála se na Nami.
„Mrknout na Jadena s Rionem. Říkal, že se dneska chtěj ,,dostat zase o krok blíž ke splnění jeho snu!“.“ Zatvářila se významně Nami a uchechtla se.
„Rion?“ podívala se udiveně na ní.
„No jo, ty ho ještě neznáš co? Ale bude se ti líbit.“ Usmála se tajemně Nami.
„Nechceš jít se mnou?“ navrhla Nami.
„Budu ráda …“ přikývla a následovala Nami.
„Tak to jsem zvědavá …“ prohodila s úsměvem.
„Jak jde trénink? Nezlobí tě Hiro moc?“ zasmála se Nami, zatím co šli hlavní ulicí, plnou různých lidí a vůní z obchodů.
„Ne vůbec … jsem ráda, že mě učí. O hodně jsem pokročila díky němu,“ uculila se.
„No co jinak ty a Jaden. Vypadá to, že jste spolu šťastní,“otázala se na oplátku Nano a významně na ní mrkla. Pomalinku se blížili k tréninkovému placu.
„Dýchala bych pro něj.“ Řekla Nami a šťastně se usmála.
Vyšli z chaotického provozu hlavní ulice a mířili na místo.
Bylo docela ticho, až na běžné zvuky dne. Zpívání ptactva, šumění listí v korunách a tak dále.
„To jsem zvědavá, čím nás ti dva překvapí dnes.“ pousmála se Nami, když došli k oplocenému tréninkovému místu.

Prošli bránou a došli na prázdný prostor, obklopený stromy.
„Co je? Kde jsou?“ rozhlédla se překvapeně Nami.
„Taky je nikde nevidím …“ rozhlížela se spolu s ní Nano.
Nami se rozhlížela, až se zastavila na místě ve stínu pod jedním stromem.
„To snad není možný!!!“ řekla zklamaně, sklesle a káravě najednou.
Pod tím stromem ležel krásný velký bílý tygr, s hlavou složenou v tlapách, a o něj ležel opřený Jaden v tmavě modrém triku.
Oba spali.
„Tomuhle řikaj ,,trénink“!!“ řekla Nami a založila si ruce v bok.
„Tak tohle je fakt dobrý !!! To je ten jeho kámoš? Je roztomilej … miluju kočkovitý šelmy,“ vydala se spolu s Nami k spícím.
„Rion je fajn. Ale…je mu 160 let.“ Řekla Nami a zakřenila se.
„Cože???!“ vyvalila údivem Nano oči.
„No jo. Pochází z nějakého starého kmene šavlozubých tygrů. Sice neumějí mluvit, ale komunikují s tím, kdo je podepsaný na jejich přivolávacím svitku, pomocí telepatie.“ Vysvětlila Nami.
„Ale Rion je na jeho druh ještě docela mladý.“ Řekla a usmála se.

Dívky došli k obou spáčům.
„VSTÁVAT!!!!“ zařvala na ně Nami.
„ÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!“ zaječel Jaden a švihl sebou o zem, když Rion za ním vyletěl na nohy.
To u Nano propukla další salva smíchu. Musela si sednout, jak se smála. Pozorovala ty dva.
„Nami mi říkala, že trénujete …“ řekla mezi smíchem.
„Eee…jo!! Trénovali jsem!! Tohle je pauza ne??!“ řekl rozespale Jaden a vrhl dotčený pohled po Nami.
Rion se zadíval svýma zelenýma kočičíma očima na Nano a přešel blíž k ní.
Sedl si před ní a pozoroval jí.
Něco broukl pod fousy.
„Zajímalo by ho, kdo jsi.“ řekl Jaden.
Jak tak seděl proti Nano, stále byl asi o metr a půl vyšší.
„Jmenuji se Nano Uzumaki … jsem ráda, že tě poznávám Rione,“pokývla trochu hlavou. Poté se usmála.
Rion se zvedl, přešel až k ní a nasál její pach do nozder.
Potom jí skoro celou olízl svým velkým jazykem.
Nami s Jadenem se rozesmáli.
„Tohle udělal i mě. Asi se mu líbíš.“ Řekla mezi smíchem Nami.
/Pao … někoho bych ti chtěla představit,/ zavolala ve své mysli.
´´´ Já vím,´´´ vedle ní se zhmotnil štíhlý panter. Černý jako uhel s rudě zářícíma očima jako rubíny pozoroval velkého tygra, Nami a Jadena.
„Tohle je Pao,“ pohladila pantera po srsti na hřbetě.
Nami s Jadenem ho ztuhle pozorovali.
„Ty jsi samý překvapení, Nano!!!“ vyhrkl Jaden.
„Při tréninku jsi mě donutila použít Dračí hněv, potom začneš z rukávů tahat pantery, co bude příště?? Sbalíš Hira?“ zazubil se na ní Jaden.
„Nech toho! Hiro je jen kamarád …“ zamračila se.
„Jasně!! Tím to vždycky začíná-!!“ zasmál se Jaden, ale schytal pěstí od Nami.
„Neslyšel jsi dámu, gentlemane??!!“
„A vůbec!! Flákáte se tu místo tréninku!! Takhle si sen nesplníš!! Koukejte nám předvést nějaké výsledky!!“ naklonila se Nami s rukama v bok nad sedícího Jaden, který se jenom prohnul do zadu.
„Ach jo…!“ zabručel, postavil se a protáhl si záda…a promnul bouli na hlavě.
„Jestli mě budeš furt mlátit tak budu úplně blbej!!“ podíval se dotčeně na Nami.
„Takže trénink… Mám nápad!!“ zatvářil se geniálně Jaden a podíval se na Nano.
„Co takhle dát si závod…?“ řekl nakonec.
„Cože???“ vyvalila na něj oči.
„Tohle je tvůj trénink,“ promáchla rukou.
„Ale to nebude obyčejnej závod!!!... spíš něco jako dostihy.“ Zazubil se Jaden a poplácal Riona po boku, který na něj vrhl nasupěný pohled ,,nejsem žádnej kůň!!“.
„Jaký závody?“ prohodila když, viděla jak se zděsil Pao.
´´´ Ani nápad Nano …!´´´ škodolibě se na pantera usmála.
„Ale my jsme na vás asi stejně moc rychlý, co???!“ hodil Jaden jen tak do vzduchu a dělal, že si prohlíží špičky svých bot.
„To bych neřekla,“ prohlížela si Nano svoje nehty a očkem hodila po Jadenovi.
„Tak jedem!!!!!“ zazubil se bojovně Jaden a vyhoupl se na hřbet Riona.
/…Jadene…!!!/ zavrčel Rion.
„Ale no tááááák!! Nebuď taková lemra!! To bude určitě sranda!! A bezva trénink pro tvoje svaly, ne????“ usmál se na něj prosebně Jaden a při tom ho drbal mezi ušima.
Rion na chvíli vypadal, že se usmívá.
/Tak dobře./ řekl v mysli a zařval.
„Dyť ho rozmáčknu!“ zaprotestovala Nano když se podívala na Paa.
„To je to taková padavka nebo ty taková špekna…?“ řekl bez obalu Jaden, ale chytl se za pusu, když si všiml Naninýho nasupěnýho výrazu.
„Seš mrtvej!“ vyhoupla se na Paa a pošeptala mu něco do ucha. Poté se otočila na Jadena.
„Cíl, průběh a pravidla?“ zablýsklo se jí v očích.
„Nooo…takhle jsem o tom ještě nepřemejšlel…“ podrbal se Jaden na hlavě.
„Ty koukám nepřemejšlíš vůbec!!!“ obořila se na něj Nami, stojící pod Rionem.
„Tak co takhle dvě kolečka kolem Konohy?? Cíl a start tady. Pravidla…ty se mi vymejšlet nechce.“ Navrhl Jaden a zazubil se.
„Nami nám to odstartuje. Ok Nami?“ mrkl na ní.
„Vy jste blázni…“ řekla Nami a stoupla si před dvojici zvířat a jejich jezdců.
„Fajn …“ podívala se bojovně a s nedočkavostí Nano na Jadena a poté sledovala Nami.
/Pao, když prohrajeme tak nevadí … ovšem … snaž se,/ řekla, ještě než odstartovali. Panter kývnul.
„Seš ready?“ mrkl na ní odhodlaně Jaden, uvelebil se na Rionovi a chytl se jeho srsti za krkem.
„Jasně!“ taktéž se chytla pevně … teď už čekali na povel od Nami.
Nami zvedla pravou ruku a podívala se na oba.
„Připravit…!! Pozor…!!“
Jaden s Nano se zamračili a Pao s Rionem pokrčili a napnuli svaly.
„Teď!!!“ vykřikla Nami a svěsila ruku.

Rion se odrazil a vystřelil do předu jako kulka.
Pao taky vyrazil, ale nechal mezi Rionem a jím jistý odstup. Držel se v zadu, ale přesto neztrácel na rychlosti …
Rion se proplétal lesem, až se ze stromů kolem něj stávali hnědozelené čáry.
Jaden se ho pevně držel. Vítr mu cuchal vlasy a proléval se jeho trikem, které na něm vlálo.
„Jsou za náma, ale držej rychlost!! To je divný!!“ řekl Jaden trochu nahlas, aby ho Rion slyšel.

„Hele tohle bychom měli dělat častěji … je to příjemný …“ usmívala se Nano.
´´´ Na to zapomeň ´´´ prohodil vesele Pao.
/Zatím dobrý ještě jedno kolečko …/ prohodila za chvilku v duchu.

To je divný!!! Těm dvěma se to vůbec nepodobá, aby se takhle lehce nechali porazit.
Otočil se Jaden přes rameno na Paa s Nano.
„Ti něco chystaj!!“ zamračil se Jaden.
„No dobře, radši se pojistíme…“ pousmál se a připravil si pečeť.
Pomalu se blížili ke konci druhého kolečka.

„Už to vidim, jak se vymáznou o strom a já je budu z něj seškrabávat.“ Zatvářila se sklesle Nami, co seděla pod tím stromem a kde předtím spal Jaden s Rionem.