Holka od vedle - 12. Poslední mise

„Hokage-sama, přijali mě do organizace. Za dva týdny odcházím z vesnice. Zde máte mou pásku,“ řekla Maya Tsunade a podala jí svou rudou pásku.
Tsunade překvapeně zamrkala očima a šokovaně si ji prohlédla.
„Pásku?! Ale… jak dlouho tu ještě zůstaneš?“ zajímalo Tsunade.
„Jak jsem řekla. Dva týdny,“ odsekla podrážděně Maya.
„V tom případě se vydáš na misi. Plánovala jsem ji až na později, ale měli by se na ni vydat s tebou. Zítra v deset ráno sem přijď a vem sebou i svého otce a zbytek týmu,“ odvětila Tsunade.
„Ano, Hokage-sama,“ kývla Maya a znovu si nasadila svou pásku. Pak se vydala na cvičiště, kde trénovali ostatní.
„Tak jak bylo u Tsunade?“ zeptal se dívky její otec, když si jí všiml.
„Zítra dostaneme misi. V deset se u ní máme stavit,“ odpověděla Maya.
„Jakého typu?“ zajímalo Naruta.
„To neříkala,“ pokrčila rameny Maya.
„Pojď si se mnou dát trénink. Já budu narážet do tvýho štítu svým jutsu,“ vybídl Mayu Naruto.
„Jasně,“ souhlasila Maya.
Vyvolala svůj chakrový štít a Naruto do něj pálil svá jutsu. Ale Maya štít pustila už po hodině.
„Co se děje?“ nechápal Naruto.
„Zkusíme si dát souboj,“ navrhla Maya.
„Jasně,“ souhlasil nadšeně Naruto.
A tak se dali do souboje.
Maya byla za ten tvrdý trénink ráda. Aspoň jí to dalo možnost nepřemýšlet nad Nejim… snažila se ten rozchod brát s nadhledem, ale vždy když se o něm začal někdo bavit… někde padlo jméno Hyuuga… uviděla záblesk černých vlasů… musela si na něj vzpomenout. Na chvíli byla šťastná! Na tu úžasnou chvíli plnou zapomnění, ale pak opět přišlo uvědomění a ona… zase byla na dně. Ale nyní se snažila, aby to na ní nikdo neviděl. Dokonce ani táta si ničeho nevšiml. Na tom si dala záležet.
Následující ráno se vydali do kanceláře Hokage Kakashi i Maya zároveň. Kakashi se totiž chtěl polepšit. A mezi to chození brzy patřilo.
„Jsem ráda, že jste sem přišli tak brzy,“ usmála se na ně unaveně Tsunade a zadívala se pozorně na Mayu a Kakashiho. Otec se tvářil unuděně (normálka), zatímco jeho dcera napjatě, ale občas jí obličejem proletěl stín smutku. Tsunade netušila o co se jedná, ale byla si jistá, že to bude něco vážného.
„Mám pro vás misi, která je jak velice důležitá pro vesnici, tak má pro vás obrovskou důležitost i osobní. Vzhledem k tomu, že budete na nepřátelském území, je nutné, abyste zachovávali maximální opatrnost a neplýtvali silami,“ pokračovala Hokage.
„Jakého je ta mise typu, Tsunade-baachan?“ zajímalo Naruta.
„B… v případě potíží s ním A a pokud se k němu přidá ještě někdo, tak S. Hlavně ale budete muset být opatrní,“ nabádala je k tomu Hokage se strachem v očích. Ale udělat to musela.
„Co je to za misi?“ optala se Hokage nervózní Sakura.
„Přivést Sasukeho do Konohy. Živého nebo mrtvého podle možností. Normálně bych poslala tým ANBU, ale vy ho znáte nejlépe a máte větší šanci. Pokud ale budete oslabení a připlete se vám do cesty Orochimaru, tak se ho pokuste alespoň zranit,“ odpověděla Hokage.
„Takže úkol není jasný?“ podivil se Kakashi.
„Ne. Ale týká se jen Sasukeho,“ pokrčila Tsunade rameny.
„A délka celé mise?“ zajímalo Mayu.
„Nesmí přesáhnout týden. Po osmi dnech vysílám záchranný tým. Nyní jděte,“ kývla na ně Hokage.
„Hai. Sajonara,“ odvětil tým 7 a vydali se ven z budovy.
„Za dvě hodiny u brány. Vezměte si sebou jídlo a zbraně na dlouhou cestu,“ doporučil svému týmu Kakashi. Sakura s Narutem kývli a vydali se domů. Maya šla s ním po jeho boku.
„Mayo… přišel čas, abys konečně dostala svůj dárek k šestnáctinám,“ usmál se Kakashi na svou dceru, když byli doma.
„Fakt?“ zaradovala se Maya.
Šla za ním do ložnice, kde jí předl pár svitků.
„Toto jsou svitky klanu tvé matky. Jsou v nich obsažené účinné techniky, které se dají používat opakovaně. Třeba Kuchiyose no jutsu na orly, potom nějaké přenášecí jutsu tak podobně. A teď… ti řeknu, kdo byla tvá matka,“ usmál se na dceru Kakashi.
Maya od něj s úctou přejala svitky a vesele se na něj zadívala.
„Tvá matka se jmenovala Kito Namikaze. Byla to mladší sestra mého senseie… Yondaime Hokage,“ prozradil Kakashi.
„Já jsem neteř Čtvrtého Hokage?“ podivila se Maya.
„Ano, zlatíčko,“ pohladil ji po vlasech Kakashi.
„A máma… jak vlastně umřela?“ zajímalo Mayu.
„Kito… v jednom těžkém boji. Několik měsíců po svém bratrovi…“ povzdechl si Kakashi a zavzpomínal.
„Tak dost vzpomínek a pojďme. Už jsme tam měli být,“ objala Maya svého otce kolem ramen a vyběhli z domu k bráně, kde už netrpělivě přešlapovala druhá polovina jejich týmu.
„Jsi jí hodně podobná,“ řekl Kakashi své dceři, když přicházeli k Sakuře a Narutovi, kteří se líbali u brány.
„Čím?“ optala se ho Maya nadšeně.
„Zapáleností, nadáním na ovládání chakry, chytrostí, logikou a… krásou. Tvá matka byla neuvěřitelně krásná žena,“ zasnil se Kakashi.
„Jak vypadala?“
„Měla dlouhé neposedně kudrnaté platinově blond vlasy a zářivě zelené oči. Oči máš po ní, ale vlasy po mě. A postavu máš taky po ní. Byla vždycky drobná.“
„O kom se to bavíte?“ zeptal se jich Naruto.
„O mé matce,“ odpověděla Maya.
„Kde je?“ nechápal Naruto.
„Už pryč,“ zesmutněla Maya.
„Ale byla to úžasná, milá a krásná žena. Skvělá kunoichi. Dokonce medik. Tohle nadání jsi po ní ale nezdědila,“ zamyslel se Kakashi.
„To asi ne… ale nemůžu být přece její přesná kopie,“ zasmála se Maya.
„Taky pravda! Takže, bando… jdeme za nosem. Do míst, kde předpokládáme Zvučnou vesnici. Ale myslím si, že ho potkáme ještě před ní,“ prohlásil Kakashi a vydali se na cestu.
Maya běžela vedle Sakury a vesele se bavily.
„Stop,“ křikla najednou Sakura.
„Co se děje?“ nechápal Naruto, který běžel vzadu.
„Myslím si, že nás někdo sleduje,“ odvětila Sakura. Všichni napnuli sluch. Ale uslyšeli jen malého králíčka v noře.
„Pokračujeme,“ zavelela Maya a šli dál.
Běželi už tři dny, ale stále na nic nenaráželi. Ani stopa nebo zmínka o Zvučné vesnici. Krajina vypadala celkem opuštěně.
„Dáme si pohov,“ kývla na všechny Maya. Vynaložila na běh moc velké množství chakry a byla zesláblá, stejně jako všichni ostatní.
A tak si dali přestávku na oběd na jedné louce.
Sakura s Narutem se věnovali jen sami sobě, Kakashi si četl knížku od Mayi a Maya se uvelebila pod jedním ze stromů a rozevřela jeden svitek od otce.
V tom svitku ale nebyla žádná technika, jen informace. O tom, že ženy klanu Namikaze mají velké nadání na ovládnutí chakry, ale má to jeden háček… pokud se naučí zakázanou techniku přenosu chakry z těla nepřítele do jejich, tak se jednoho člověka nemůžou dotknout. Člověka, kterého milují nejvíc na světě.
Mayame si zkroušeně uvědomila, že to je právě její oblíbená technika. Ale ten člověk byl přeci jen jeden. To by nemělo být tak zlé. Až na to, že Maya neměla ani tušení, kdo by to mohl být. Neji už nepřipadal v úvahu…