Nepodceňuj

Tiché šumění plášťů, nadouvaných chladným vánkem, rušilo každodenní idylu noci ve vesnici. Pár loktů se zády se opřel nehlučně o studené kovové zábradlí. Blonďatá hlava se otočila směrem na vesnici a pomněnkově modrýma očima sledovala mizející stín, který se míhal po střechách domů. Druhý pár uhlově černých očí stín zachytil pouze na pár sekund a dál se o něj nezajímal, stočil pohled na ženu stojící vedle něho. Její lískově oříškové oči do tmavé noci zářily, jako reflektory mlsné kočky, které uviděly tučnou myš. Na rtech jí pohrával lehký úsměv.

„To má být všechno? Kvůli takové maličkosti jsem vstával?“ Řekl mrzutě Sasuke a opřel se o zábradlí vedle Naruta a tiše pozoroval vesnici ozářenou lampami, jako tisíci světluškami. Tsunadin úsměv se roztáhl pobavením ještě víc. Tušila, jak budou ti dva reagovat, až jim poví, co po nich chce. Zdálo se to pro ně až příliš snadné. Odhrnula si rukou vlasy, které ji spadaly do obličeje, a upřeně se na ty dva zahleděla. Jak tam jen tak stojí a pozorují vesnici v nočním tichu.

„Možná se u toho pobavíte víc, než se zdá.“ řekla tajemně a Naruto otočil směrem k ní hlavu, takže Tsunade hleděl zpříma do očí. Celé to působilo divně. Tsunadino chování i tahle situace. Nervózně přetočil stéblo trávy v ústech z jednoho koutku úst k druhému a pevně se do něj zakousl.
„No co už, když už jsem kvůli tomu vstal, tak to i udělám.“ zamumlal tiše a pohlédl pro změnu na svého kamaráda vedle. „Co Sasuke, nemáš chuť na noční procházku lesem?“
„Když v tom nebude nic příliš osobního.“ uchechtl se Sasuke, za což si od Naruta vysloužil kamarádský šťouchanec do žeber.
Naruto vyplivl stéblo trávy, které doteď žvýkal. To se sneslo přes zábradlí ze skalnatého útesu a nehlučně unášeno nočním vánkem padalo směrem k zemi.
„Tak jděte! Jestli se u mě v kanceláři neobjevíte do svítání s tím svitkem, tak si to pěkně odskláčete!“ vyštěkla Tsunade a otočila se na podpatku. Hoši se jen usmáli, stéblo trávy dopadlo na prašnou ulici, oba dva vyrazili do tiché noci.
--------------------------------------------------------------
„Sasuke, nezdá se ti to trochu divný?“ křikl Naruto na Sasukeho, který se neslyšně odrazil od mohutné větve stromu těsně vedle něho. Oba před chvílí opustili vesnici a nyní se hnali temným lesem. Sasuke trochu zpomalil.
„Komu by to nebylo divný. Nesedí tu až příliš moc věcí, člověk by řekl, že si to pro nás Tsunade přichystala.“
Naruto jen pokývl na souhlas hlavou. Jak řekl Sasuke, nesedělo tu až příliš mnoho věcí.
---------------------------------------------------------------
V noci ho vzbudilo hlasité klepání na dveře. Když se konečně přenesl ze světa snů do reality a otevřel dveře, stála v nich tmavá silueta Shizune, která mu něco opřekot vysvětlovala. V polospánku z toho všeho pochopil, že se má dostavit za Tsunade k hlavám Hokage.

Když tam dorazil, čekal tam společně ve stínu s Tsunade i Sasuke. Naruto za nimi seskočil ze zábradlí a tiše vyčkával, až jim Tsunade řekne, co se stalo. Ta však jen přimhouřila oči a zahleděla se na tmavou budovu Hokage. Z jednoho jejího okna se linula mihotavá záře, která probleskovala nocí, jako by tam někdo svítil baterkou. Naruto i Sasuke pohlédli stejným směrem a za chvíli uviděli, kvůli čemu je Tsunade zavolala. Ozval se zvuk tříštícího se skla a z jednoho okna se elegantně vyhoupla tmavá silueta shinobiho se svitkem na zádech. Naruto a Sasuke ho jen tiše pozorovali, jak přeskakuje ze střechy na střechu a pohodlně tak bez větších potíží prchá z vesnice.
-----------------------------------------------------------------
„Jeden člověk se nepozorovaně vplíží do vesnice, překoná všechny hlídky, aniž by ho zpozorovali. Tedy až na Tsunade. Ta místo toho, aby ho sama bez větších potíží zastavila, raději pošle pro nás dva. Když už by o tomhle někdo měl vědět, neměli by to být spíš ANBU?“ vyslovil Naruto nahlas pochyby, které je tížily.

„Jestli to na nás Tsunade opravdu nastražila, tak se potřebuje o něčem ujistit a toho člověka, co ukradl ten svitek, možná známe.“ zauvažoval Sasuke. „Na opravdovou krádež to nevypadá.“ A opět se odrazil.
„Když je to tak, co to udělat trochu zajímavějším?“ ušklíbl se Naruto a podíval se na Sasukeho, který právě doskočil na jeho úroveň.
„Co přesně navrhuješ?“ zeptal se Sasuke s neskrytým pobavením v hlase.
„Co to takhle trochu hecnout? Řekněme, kdo dostane toho shinobiho s tím svitkem je vítěz a poražený pak platí rámen. Co ty na to?“ a očekával Sasukeho reakci. Ten se jen pobaveně uchechtl. Co jiného by člověk taky mohl od Naruta čekat.

„Tak to si tedy nemůžu dovolit prohrát, protože by mě to přišlo hodně draho!“ a už byl vepředu před Narutem, ten se pobaveně zazubil, promnul ruce nad vidinou, jak se cpe rámenem až k prasknutí a také nasadil ostré tempo.
---------------------------------------------------------------
Tmavý les ubíhal rychle, přestože byla noc, to jim ztěžovalo orientaci a pohyb v terénu. Párkrát se stalo, že jeden z nich zakopl a málem se zřítil dolů. Vždy se mu však podařilo zachytit a vrátit se tak do hry. Čím byli blíž k neznámému shinobimu, tím víc stoupal adrenalin v jejich žilách. Netrvalo dlouho a začali si dělat různé malé naschvály. Schválně skočili do cesty tomu druhému, který když se jim poštěstilo, ztratil rovnováhu, nebo se musel nějak vzdálit, což jim poskytlo drahocenný čas.

Když už měli shinobiho na očích, ohlédli se po tom druhém a prudce vyrazili. Sasuke, který se dostal před Naruta, aktivoval svůj sharingan a oči mu nyní rudě žhnuly. Naruto nezahálel a dal ruce do pečetě pro Kage Bunshin a vytvořil dva své klony, které se rozestoupily kolem něj a zmizely v lese.

Sasuke právě dopadl na větev stromu, ze které se neznámý shinobi zahalen do černého pláště s maskou na obličeji chystal odrazit. Bleskurychle vytasil svou katanu a pomocí chidori přeťal větev na polovinu. Shinobi se nestačil pořádně odrazit a jen s velkými potížemi se zachytil o spodní větev těsně u země. Nestačil se ani vzpamatovat a už se jeho v jeho očích odrážela oranžovo-žlutá šmouha, která ho uhodila do obličeje. Shinobi se neudržel a těžce dopadl na svitek upevněný na zádech a na zem pokrytou lesním porostem.

Vzápětí se chytil za přeražený nos, který mu způsobila Narutova rána a z něhož nyní cvrčela krev. Vztekle se podíval na ty dva, stojící na větvích stromů nad ním. Naruto v oranžovém plášti byl k němu blíž, zatímco Sasuke ve svém černém plášti s tasenou katanou, která se ve tmě impozantně leskla, stál výš v koruně stromu. Naruto už na nic nečekal a seskočil z větve dolů k shinobimu. Ten však nezahálel, postavil se na nohy a dal se opět na útěk. Už se zdálo, že se Naruto dotkne nohama země, když vzduchem zasvištěla katana a Narutův klon se přeměnil v obláček dýmu, který se rozplynul. Namísto Naruta dopadl na chladnou zem Sasuke a dal se do běhu pronásledovat shinobiho. V běhu se podíval nad sebe, kde se právě mezi větvemi mihl pravý Naruto.

Štvanice dál pokračovala pod temnou rouškou nocí. Sasukemu s Narutem už pomalu docházela trpělivost. Trvalo to na ně příliš dlouho. Přestože to ze začátku tak nevypadalo, ukázal se neznámý shinobi jako přeborník v útěcích a vždy, když se jim zdálo, že sklapla past, neznámý zloděj jim proklouzl mezi prsty jako úhoř. Navíc se v nočním porostu perfektně ukrýval a jim často dlouho trvalo, než narazili na jeho stopu. Adrenalin a touha zvítězit, stejně jako touha uprchnout, se stupňovaly a s tím přicházely na scénu i silnější techniky. Lesem se ozývaly výbuchy, praskání třísek a dopady těžkých kmenů na ztvrdlou zem.

Naruto měl shinobiho před sebou. Stačilo pár skoků a dohonil by ho. Mocně se tedy odrazil, aby nabral větší rychlost. Sasuke, který byl za ním, se nyní objevil po jeho levé ruce a zkoušel shinobimu nadběhnout, za chvíli ho však Naruto ztratil z očí. Zajímal se pouze o toho před sebou. Naruto dopadl na pružnou větev a opět se odrazil, co mu síly stačily. Měl úžasnou příležitost. Stačily snad jen dva tři poslední odrazy a dopadne toho neznámého zloděje. Na tom se již podepsala únava, když musel čelit dvěma soupeřům, a nedokázal tak rychle reagovat. Navíc by ho Naruto napadl zezadu a v těsné blízkosti by se shinobi neměl šanci ubránit.

Když však neznámý dopadl na větev, zbrzdil odraz, aby se stihl otočit a hodit Narutovým směrem kunaj. Poté se odrazil a běžel dál. Díky tomuto se vzdálenost mezi nimi podstatně zmenšila. Byl to pro shinobiho velký risk, ale také poslední šance Narutovi čelit, dokud nebyl těsně u něho. Naruto viděl, že kunaj jde bezpečně šikmo tak, že ho nemá šanci zasáhnout. Pomyslel si, že shinobi přestože se hned neodrazil, neměl dostatek času na to, aby řádně zamířil. Kunaj se zabodl do kmenu stromu, na jehož větev Naruto doskočil, když koutkem oka uviděl něco, co mu doslova vyrazilo dech. Na kunaji byl připevněn výbušný lístek, který byl již téměř celý až na malou část shořený. Neměl šanci se stačit odrazit, nebo vytvořit stínový klon, aby ho vychýlil a on tak mohl uniknout výbuchu.

Ozvala se rána a tmu pročísl záblesk světla. Sasuke, který se od Naruta oddělil a pokoušel se předběhnout shinobiho se otočil po zvuku exploze. Zastavil se na jedné z větví, když se kolem něj mihl shinobi, kterého měli společně z Narutem za úkol polapit. Nechal ho běžet a setrval na místě, aby se ubezpečil, že je Naruto v pořádku. Když však uviděl, že se kolem něho prohnal, uhánějíc za shinobim, dal se také opět do běhu.

Naruto se řítil nekontrolovaným pádem na zem. Když dopadl, něco v jeho těle zlověstně zapraskalo. Výbuch ho zasáhl naplno, avšak jeho tělo to se značnými poraněními přesto vydrželo. Naruto se zrovna nadechoval, když uviděl, že se na něj řítí klády z koruny stromu, které výbuch nestačil rozmetat, jako jeho spodní část. Dubové dřevo dopadlo s rámusem na jeho pošramocené tělo.

Sasuke právě svazoval ruce shinobimu, kterého se mu podařilo konečně úspěšně dopadnout na mýtince, kterou ozařoval měsíc v úplňku. Utáhl pevně uzly a zasunul svou katanu, když se mezi stromy objevil udýchaný Naruto. Sasuke se vítězně usmál a zdvihl svitek na důkaz vítězství.
„Smůla Naruto, dnes ti to bohužel nevyšlo. A nemysli si, že z toho vyvázneš lacino. Tentokrát se pořádně nacpu, když je to na tvůj účet!“

Sasuke chtěl ještě něco dodat, když v tom Naruto, který zmožený zůstal na větvi stromu stát, se rozplynul v obláček dýmu a i ten se vytratil. Sasuke zůstal nevěřícně stát na místě. Tohle mohlo znamenat jediné.
Naruto se tiše zahleděl na hvězdy nad ním. Jeho poslední pohled patřil jim.

Jeho pomněnkově modré oči najednou ztratily svou jiskru a obláček páry od jeho posledního výdechu se rozplynul do tmy.